Do nebíčka

Dvanáctiletá Johana žije po smrti maminky, která zemřela před dvěma lety v nemocnici, sama s otcem. Tatínek je stále zaměstnaný a nemá na dceru čas, i když se jinak snaží, jak může. Jenomže je velký nešika. Dívenka tráví volné chvíle ve svém pokoji u počítačového piana a hvězdných map. Je přesvědčena, že maminka odešla z tohoto světa někam „jinam“ do vesmíru. Proto se zajímá o mimozemšťany. – Otec odveze dceru proti její vůli na prázdniny ke svému švagrovi Arnoštovi. Jeho příbuzný je sochař a pracuje v ateliéru v rozpadlém statku. Ví, že Johančin otec jede za nějakou ženou, a mírně mu to vyčte. Jenže vdovec si stěžuje, že není schopen sám se o dceru postarat. – Dívka se netají antipatií ke svéráznému strýci. Nicméně mu jde druhý den do vesnice pro pivo. Cestou se v lese poleká podivného starého muže, který ji překvapeně osloví jako Anežku. Na útěku před ním se setká s partou místních dětí (Jirdou, Emilem, Evou a malým Kristiánem), s níž má Arnošt neustálé lapálie. – K obyvatelům vesnice patří rozšafný pan doktor, který neustále komentuje dění s policejním „náčelníkem“, pošťák, ustavičně padající ze starého bicyklu, a potrhlá hospodská Róza. – Do statku se však Johana vrátí s prázdnou. Kluci ji shodili do rybníka. – Děti se s ní ráno chtějí usmířit, ale ona to odmítne. Arnošt se jí posmívá, že myslí jen na cizí planety. Johana se urazí a rozhodne se odejít. Jenže opět potká starce. Utíká před ním a upadne. Když se probere, stojí u ní kluk z party, Jirda. Smíří se s ním. Chlapec jí vypráví o starci. Je to Němec a jmenuje se Hans. Žije v rozpadlém loveckém zámečku, kde podniká různé výzkumy. Prý pevně věří na mimozemšťany. Johana se vrátí k Arnoštovi. Strýc vzpomíná na její maminku, která byla bezvadnou sestrou. Varuje neteř před blízkými tajuplnými rozvalinami. – Dívka se baví s partou o blížící se zdejší slavnosti, při níž se popíjí až do rána, konají se různá vystoupení a lidé vyprávějí staré historky. Děti pak s úžasem pozorují záhadný jev na obloze. Objeví potom zvláštním způsobem polehlé obilí a ve středu kruhu najdou podivný kámen. Domnívají se, že je to meteorit. Netuší, že je sledují hospodská Róza i Hans. – Arnošt s dětmi uzavře dočasné příměří. Dovolí jim, aby v jeho ateliéru zkoumaly meteorit. Děti kámen rozbijí a objeví v něm váleček s nějakými znaky. Podle Jirdy jsou podobné obrazce i v rozvalinách. – Johana s Jirdou objeví vzkaz od mimozemšťanů, ale pochopí, že jeho autorem je Arnošt. – Dívka později spadne do sklepení v rozvalinách. Zatímco Jirda běží pro pomoc, vytáhne ji z podzemí Hans. – Děti mučí Arnošta za jeho podraz. – Johana se vydá za Hansem do jeho zchátralého obydlí. Oba jsou spřízněni vírou v mimozemský život. Němec tu už dlouhá léta provádí své výzkumy. V kraji se říká, že tu kdysi přistálo UFO. Starý muž ukáže Johaně starodávnou knihu, v níž je legenda o tajemné bráně a o dívce putující Časem. Klíčem k bráně, vedoucí do jiných světů, je bolest a strach. Hans vypráví Johaně o dívce Anežce, které je neuvěřitelně podobná. Anežku nechali v lese její rodiče, když byli odváženi nacisty do vězení. Hans se o ní staral. Ona však jednoho dne zmizela. Starý muž ji od té doby hledá; věří (podobně jako Johana o své mamince), že Anežka je kdesi ve vesmíru. – Hans se domnívá, že našel na mapě Bránu, a vydá se do rozvalin. Zřítí se však a musí ho odvézt sanitka. Johana pátrá dál místo něj. S partou překoná nástrahy v Hansově domě. Děti si tam pustí amatérský film, který natočil Hans jako dítě. Jsou na něm záběry Anežky a také Němců, kteří něco hledají v rozvalinách. Johanka si odnese Hansovu knihu. – Do vsi přijede mondénní televizní reportérka Líza, kterou zavolala její sestra, hospodská Róza. Ve snaze po senzaci chtějí rozluštit tajemství meteoritu i podivína Hanse. – Jirda vleze v noci do pokoje za Johanou a dá jí kytky. Spolu si pak prohlížejí knihu a objeví v ní podivný znak. – Líza s Rózou do Hansova zámečku. Ale nic neobjeví a ještě naletí na mužovy nástrahy. Ze vzteku tam všechno rozbijou. – Před hospodou u rybníka se odehrává velká slavnost. Děti zpívají písničku, kterou složila Johana. Dívka se zlobí na strýce, který jí tvrdil, že na slavnost přijede tatínek. Pochopí, že tatínek je s nějakou ženou. Vydá se za Hansem, který se vrátil z nemocnice. Chce mu odevzdat knihu. Děti jdou za ní a zabrání všetečné Líze, aby ji sledovala. – Johanin otec hledá dívku ve statku a pak u hospody. – Hans vypráví malé přítelkyni, jak dostal kdysi od otce kameru a jak s ní natáčel. Oba zjistí, že stejný znak, jako je v knize, byl i ve sklepení, do něhož se Johana propadla. Vydají se tam. Dívka v podzemí najde Anežčin korálkový náramek. Hans si vzpomene, jak Němci Anežku honili a ona se před nimi schovala právě tady. Od té doby ji nikdo neviděl. – Při vyprávění (plném bolesti a strachu) se před dvojicí otevře zeď. Stařec a dívka vejdou do chodby a zeď se opět zavře. – Mezitím k rozvalinám dorazí celá vesnice, pátrající po stopách zmizelé dvojice. Róza lituje, že sem zavolala svou sestru, lačnou po senzacích. – Hans a Johana objeví Bránu, která zřejmě vede do kosmické lodi mimozemšťanů. Chtějí do ní vstoupit. Zatím lidé nahoře pozorují s úžasem podivný úkaz na obloze. – Johana slyší za zdí otcovo zoufalé volání. Váhá, zda má jít za maminkou, tak jako Hans odchází Bránou za Anežkou. Tatínkova bolest a strach nakonec opět otevřou zeď a otec a dcera se šťastně obejmou. – Na otázku rozzlobené Lízy, kam zmizel Hans, ukáže dívenka prstem vzhůru a konstatuje, že „do nebíčka“. A celá vesnice vidí, jak pošťák, udivený mizejícím úkazem na obloze, spadne s kola. -tbk-