ZDENĚK SMETANA (nar. 26.7.1925, Praha – zem. 25.2.2016, Praha) vyrůstal jako jedináček v žižkovské úřednické rodině. Za okupace pracoval v rytecké dílně. Výtvarné vlohy rozvíjel soukromě u malíře Jaroslava Moučky. Po válce začal studovat výtvarnou výchovu (u Cyrila Boudy) na Pedagogické fakultě UK, avšak záhy dal přednost zaměstnání v nově vzniklém Studiu kresleného a loutkového filmu (Bratři v triku). Začínal u Jiřího Trnky jako kolorista, konturista a fázař, ale brzy se stal jedním z nejvyhledávanějších animátorů. Svou samostatnou tvorbu zahájil jako výtvarník a režisér kreslených reklam a osvětových agitek. Už v nich se objevuje postavička melancholického, trochu smolařského občánka, jenž se později stává smutným hrdinou vtipně pointovaných tragi-grotesek. Jejich dominantou je výrazná kresebná zkratka, výrazně stylizovaný pohyb, konturované figury a zjednodušené náznakové pozadí. S novými výrazovými technikami, které volil vždy adekvátní tématu, experimentoval Smetana ve volné trilogii podle „poudaček“ J.Š. Kubína Voda čerstvosti (lidové perníkové figurky), Všehochlup (drhaný textilní materiál) a Drátovat – flikovat! (malba na skle). Další a neméně podstatnou složkou jeho tvorby jsou kreslené večerníčkové seriály, z nichž nejúspěšnějšími byly Pohádky z mechu a kapradí – Křemílek a Vochomůrka (1968, 1970, 1973) o dvou lesních skřítcích (39 dílů). V podobném duchu pojednal i další večerníčky Rákosníček a hvězdy (1975-76), Sedem statočných budíkov (1976), Rákosníček a povětří (1983), Malá čarodějnice (1986), Kubula a Kuba Kubikula (1986), Rákosníček a jeho rybník (1987), Béďa rošťák (1994). Smetana byl často výtvarníkem prací svých kolegů. Výtvarně doprovodil třeba večerníčky Štaflík a Špagetka (1969-70, 1987-90; r. Václav Bedřich), Radovanovy radovánky (1989; r. Zdena Bártová), O skřítku Racochejlovi (1997; r. Jiří Miška), hraný TV seriál Klapzubova jedenáctka (1967; r. Eduard Hofman) a TV komedii Jak dostat tatínka do polepšovny (1978; r. Marie Poledňáková). Ilustroval knižní varianty svých seriálů a další dětskou literaturu (např. pohádky Václava Čtvrtka). Navrhl řadu filmových plakátů a věnoval se i volné malbě. Zúčastnil se mnoha kolektivních výstav a několikrát samostatně vystavoval (naposledy v roce 2014 v pražském Museu Kampa); je zastoupen ve sbírkách různých galerií a muzeí. Za své filmy získal přes 50 významných domácích i zahraničních cen a poct, mj. na festivalech v Benátkách, Karlových Varech, Vídni, Gottwaldově (Zlíně), Montevideu, Karlovaci, Kroměříži, San Sebastiánu, Odense, Corku a Stuttgartu. Na Anifilmu 2014 získal Cenu za celoživotní dílo. V letech 1974-75 vedl speciální ateliér filmové a televizní grafiky na VŠUP v Praze. Smetanův tvůrčí profil zpracovala Jana Hádková v monografii Zdeněk Smetana (ČSFÚ, Praha 1985) a dokumentární medailón o něm natočil Ján Piroh pro cyklus GEN (2001). – Filmografie: (námět a scénář či podíl na nich, výtvarník a režie, není-li uvedeno jinak) (krátké animované filmy) Půjde to (1950), Dostihy (1956; režie), OP Prostějov (1959; spol. r. Stanislav Remeš), Kouření (1962; režie, výtvarník, režie), Pohádka o čuňátku (1962), Jediná radost (1962; sc., režie, výtvarník), Láhev a svět (1963), Romaneto (1963), Brejle (1964), Deštník (1964), Halali (1964), Chladničky (1964), Krvelačné šelmy (1964), Umělé tkaniny (1964), Věnec (1964), V pravé poledne (1964), Čtyřlístek (1965), Hudební nástroje (1965), Kadeřníci a holiči (1965), Prometheus (1965), Využijte příležitost (1965), XX. století (1966), Kosmetika (1966), Rondo (1966), Voda čerstvosti (1966), Problematorium (1967), Soud (1967), Symbióza (1967), Lukostřelci (1968), TV seriál Pohádky z mechu a kapradí (1970; režie, výtvarník), Julie a Romeo (1971), Půlnoční dezertéři (1972; nám., sc., režie), Amoroso funebrale (1973), Říkáme si říkadla (1974; režie, výtvarník), Jak pan Čárka a pan Tečka trápili se dokolečka (1974), Venceremos (1974), A rudý prapor zavlaje (1975; spol. sc., režie, výtvarník), Čára a já (1975; režie, výtvarník), Bajka ze života zvířat a lidí (1976; režie, výtvarník), Nepřemožitelný nápis (1977; sc., režie, výtvarník), Strašení čmeláků (1977), Všehochlup (1978), Opojení zvukem (1978), Stavitelé pyramid (1978), Aby bylo jasno (1979), Expozice (1979), Konec krychle (1979), Drátovat – flikovat! (1980); (celovečerní film) animovaná pohádka podle stejnojmenné dětské knihy Otfrieda Preusslera Malá čarodějnice (1983). -fik-
Festival: 5. mezinárodní festival animovaných filmů – ANIFILM
2014
Třeboň / Česká republika
Cena za celoživotní přínos animovanému filmu
Akce: Čestný titul Zasloužilý umělec
1985
Praha / Československo
Zasloužilý umělec