Marie Štrosová-Steinerová

operní zpěvačka, herečka, pedagožka

Datum narození

10. 1. 1923

Místo narození

Mladá Boleslav, Československo

Datum úmrtí

14. 1. 2019

Místo úmrtí

Brno, Česká republika

Alternativní jména

Marie Minářová (rodné jméno), Marie Štrosová (přijaté jméno), Marie Steinerová (provdaná)

Životopis

MARIE STEINEROVÁ (rozená Marie Minářová, později Marie Štrosová; nar. 10. 1. 1923, Mladá Boleslav – zem. 14. 1. 2019, Brno) se narodila jako nemanželská dcera operní pěvkyni Marii Minářové–Štrosové (1896–1968) a advokátovi Františku Steinovi. V roce 1926 se matka provdala za herce Vladimíra Štrose (1902–1977), jenž malou Marii přijal za vlastní. Vyrůstala v Českých Budějovicích, v Olomouci, v Ostravě, v Brně a nakonec v Praze. Po maturitě na pražském gymnáziu ve Slezské ulici (1941) studovala zpěv na pražské Státní konzervatoři, kterou však absolvovala až roku 1948. Na začátku své umělecké kariéry se rozhodovala mezi operou a činohrou. Statovala ve filmových ateliérech – sama vzpomínala na roli přítelkyně Slávky Felixové (Lída Chválová) v komedii Tetička (1941; režie Martin Frič) a na epizodku v německém filmu Karel III. a Anna I. (1942, Wir machen Musik; režie Helmut Käutner). Úspěšně absolvovala kamerové zkoušky a po boku Vlasty Buriana sehrála hlavní dívčí úlohu Anči, dcery převozníka a zachránce Františka Ryby v komedii Ryba na suchu (1942; režie Vladimír Slavínský). Následně nastoupila do angažmá v Divadle Vlasty Buriana (1942–1943). V posledních letech okupace musela z politických důvodů divadelní prkna opustit a provdala se za Miroslava Steinera, s nímž poté měla dva syny. Po hostování v Ostravě (1943) se definitivně věnovala operní dráze jako zpěvačka pražské Opery 5. května (1945–1946), Zemského divadla v Ostravě (1945–1948) a posléze dlouhá léta až do odchodu na penzi brněnského Státního divadla (1948–1981). Současně během let 1952–1977 pravidelně (čtyřicetkrát) hostovala v Národním divadle v Praze. Záhy se jako sopranistka vypracovala na přední sólistku opery i koncertní pěvkyni (především v operách Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka). Její pěvecké schopnosti (zachycené též na rozhlasových, gramofonových i televizních nahrávkách) ji ještě jednou přivedly před filmovou kameru. V tragikomedii Farářův konec (1968; režie Evald Schorm) vytvořila Oktaviána v opeře Růžový kavalír, již v televizi sleduje znuděná babička (Josefa Pechlátová). Od roku 1962 vyučovala zpěv na brněnské Státní konzervatoři a poté na JAMU (kromě pěvců školila též muzikálové i činoherní herce). V 70. letech musela ze školy odejít. Až do vysokého věku působila jako hlasová poradkyně. Byla laureátkou mezinárodní soutěže o Cenu Emy Destinnové (1954) a za celoživotní pěvecké umění získala Cenu Thálie (2004), Cenu Senior Prix (2004), Cenu DIVA (2008), Cenu Eduarda Hakena (2013) a byla uvedena do Síně slávy Národního divadla Brno (2009). V Divadelních novinách vyšly v roce 2013 čtyři pokračování jejích vzpomínek Život v podvodu. Byla poslední žijící herečkou Divadla Vlasty Buriana a jednou z posledních pamětnic české kinematografie před rokem 1945. –jl–

Filmografie

Farářův konec

1968

Hrají

Role: Oktavián v Růžovém kavalírovi

Ryba na suchu

1942

Hrají

Role: Anči, Rybova dcera

Tetička

1941

Hrají

Role: Slávčina přítelkyně