Boris Jachnin

BORIS JACHNIN (nar. 1.5.1932, Praha – zemřel 17. dubna 2011, České Budějovice) pocházel z rodiny ruského lékaře židovského původu později popraveného nacisty. Ve čtyřech letech po úrazu kyčle vážně onemocněl kostní tuberkulózou a školní docházku tak absolvoval s velkým zpožděním. Od roku 1948 statoval ve vinohradském divadle, ve filmu i v rozhlase, ale dával přednost výtvarnému umění a nakonec se soustředil na film. V letech 1952–54 studoval režii na FAMU; kvůli hrané agitce Zloděj na každém rohu byl nucen při první státnici odejít. Později na FAMU absolvoval filmovou vědu prací o modelech filmového školství v Evropě (1967) a pracoval na tomto tématu i jako řádný vědecký aspirant (1968–70). Od roku 1955 žil v Českých Budějovicích a působil jako osvětový pracovník, dramaturg a nakladatelský redaktor (1962-67); založil a vedl filmový klub a v celostátním výboru FK vedl komisi pro FK dětí a mládeže. Publikoval literární texty i články a studie o filmu. Po roce 1969 byl perzekvován a během normalizace vystřídal řadu dělnických povolání (izolatér, noční hlídač, lisař, ostřič nástrojů, nýtař a skladník). Po roce 1989, kdy byl rehabilitován, obhájil na Filozofické fakultě UK titul kandidáta věd o umění v oboru teorie a dějiny divadla, filmu, rozhlasu a televize (1991). Svůj entuziasmus, pedagogické zkušenosti, široký kulturní rozhled a organizační schopnosti plně uplatnil v médiích, ve školství i ve filmových klubech. Přednášel na několika vysokých školách (mj. Jihočeská univerzita, Palackého univerzita v Olomouci, FAMU) i na středních filmových školách (Písek, Zlín), pro něž zpracoval metodické a učební materiály. Velký ohlas měly jeho kinolektoráty na FF v Plzni, Zlíně i Bratislavě. Byl iniciátorem a koordinátorem mnoha projektů, spojených s filmem, výtvarným uměním a literaturou. Kromě básnické sbírky (Nahýbejte se z oken, 1962), povídkových souborů (Na každé cestě leží klíče, 1963; Seďte rovně! a jiné texty 1963-2007, 2007), divadelních her (Kádrobaret, 1962, s Ivanem Pilným; Neviditelný, 1965), pohádek (Karmelínová lampa, 1992; Dědečku, nezlob se!, 2010) vydal zásadní monografie Filmová estetická výchova (1968), Rainer Werner Fassbinder (pod jménem Jan Grulich, 1987) a Walt Disney (1990) a menší portréty Greta Garbo (1988), Brigitte Bardotová (1989), Charles Chaplin (1989), Jan Procházka (1990) a Jan Werich (1990). Jeho příspěvky jsou v četných sbornících i katalozích. Jako znalec a pamětník byl zván do televizních a rozhlasových pořadů. Tereza Brdečková s ním natočila rozhovor do cyklu ČT Ještě jsem tady (2005). Podílel se na několika dokumentech (např. o svých přátelích Janu Procházkovi a Ester Krumbachové). Podle jeho scénáře a s jeho komentářem realizoval režisér Martin Skyba dokumenty Schillerové, lékaři z Vlašimi (1999) a Vermächtnis von Viktor Schiller (2009). Za publicistickou činnost získal od Syndikátu novinářů Cenu křepelek 1992 a AČFK mu v roce 2003 udělila výroční Cenu za dlouholetý osobní přínos klubovému hnutí. -fik-