Galina Kopaněva

GALINA KOPANĚVOVÁ (doc., PhDr., CSc.; uváděna též jako Galina Kopaněva, nar. 26.11.1931, Kolín – zemřela 16. října 2012, Praha) byla dcerou česko-ruské učitelky a bělogvardějského emigranta, lesního inženýra. Po maturitě na ruském gymnáziu v Praze vystudovala obor filmové vědy na katedře dramaturgie a scenáristiky na FAMU (1951-56) a několik let se živila zejména překládáním, lektorskými úvody a texty k historii filmu. Jako redaktorka nakladatelství Orbis (1961-64) založila filmovou edici, poté působila jako redaktorka měsíčníku Film a doba (1964-79), od roku 1972 (od roku 1977 jako docentka) vyučovala světový film na katedře divadelní a filmové vědy FF UK a externě přednášela na FAMU. Od poloviny 50. let překládala a publikovala (občas i pod pseudonymy K. Panová a Božena Vaculíková) vlastní studie a kritiky, portréty a rozhovory se zaměřením na středoevropské a východoevropské kinematografie v domácích i zahraničních odborných časopisech (mj. Filmový přehled, Film a doba, Kino, Film a divadlo, Filmové a televizní noviny, Kulturný život, Záběr, Scéna, Tvorba, Tvar, A2), v denním tisku, ve filmologických sbornících a katalozích festivalů a přehlídek. Pro Čs. filmový ústav napsala monografie Tengiz Abuladze (1984), Iosif Chejfic (1987) a Nikita Michalkov (1990). Byla autorkou filmové části populárně-naučného průvodce Informatorium pro každého (1983), spoluatorkou knihy Řeč dramatu 2 – Film a televize – Umění vnímat umění (1988). V polovině 60. let se scenáristicky podílela na TV cyklu Malá filmová historie. Stála u zrodu filmových klubů v 50. letech, s nimiž lektorsky spolupracovala během celé své kariéry; Asociace českých filmových klubů jí v roce 2000 na LFŠ v Uherském Hradišti jako historicky první laureátce předala Cenu za dlouholetou činnost pro rozvoj klubového hnutí. Jako odborná poradkyně MFF Karlovy Vary se zasloužila o vyprofilování programové sekce Na východ od Západu. Od prvního ročníku (1994) pomáhala organizátorům Semináře ruského filmu ve Veselí nad Moravou. Ve spolupráci s Českými centry pravidelně připravovala a uváděla přehlídky české kinematografie v Rusku. Svými zasvěcenými texty, přednáškami a semináři formovala a kultivovala kinematografické myšlení několika generací domácích filmařů i filmových kritiků a historiků. Byla generační souputnicí tvůrců československé nové vlny, jimž pomáhala prosadit se. Znala se i s řadou zahraničních filmařů zejména z Východní Evropy, což jí umožňovalo spojovat odbornou erudici s osobním svědectvím. Několikrát se objevila také před kamerou. V Kachyňově filmu Ucho (1970) hrála ženu na recepci. Jako kritička a pamětnice je zachycena v celovečerním německém dokumentu Ein Anlass zu sprechen (1966, Příležitost promluvit; r. Haro Senft) a vzpomínkových TV pořadech Vzpomínáme... co se nosilo (2000; r. Judita Křížová), Tváře českého filmu (2002; r. Petr Vachler, Jan Stehlík) a Vzpomínky na Andreje Tarkovského (2007; r. George Agathonikiadis). V 80. a 90. letech uváděla v ČST a ČT artové filmy. Dvakrát byla vyznamenána za mimořádné zásluhy o rozvoj polsko-české kulturní spolupráce: poprvé v roce 1989 a podruhé v srpnu 2012, kdy obdržela Rytířský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky. -fik-