Jiří Stránský

JIŘÍ STRÁNSKÝ (nar. 12.8.1931, Praha – zem. 29.5.2019, Praha) byl synem významného advokáta a sokolského funkcionáře Karla Stránského (1898–1978) a vnukem prvorepublikového politika Jana Malypetra (1873–1947). Po roce 1948 byla rodina politicky perzekvována, on sám byl v roce 1950 těsně před maturitou vyloučen z gymnázia. V roce 1952 byl povolán k Pomocným technickým praporům a v roce 1953 byl zatčen a odsouzen pro údajnou velezradu na osm let. Jako vězeň prošel několika pracovními tábory včetně jáchymovských uranových dolů. Seznámil se tu s katolickými spisovateli, a pod jejich vlivem začal sám psát básně i prózu. Po propuštění v roce 1960 nastoupil jako dělník u Vodních staveb v Praze. V letech 1963–65 externě působil ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie u filmu Martina Friče Hvězda zvaná Pelyněk a pomocný režisér debutu Hynka Bočana Nikdo se nebude smát. Zároveň se podílel na několika scénářích. Objevil se i v dokumentu Víta Olmera Občané s erbem nebo ve snímku Lucie a zázraky. Od roku 1965 pracoval jako pumpař. V roce 1973 byl s několika dalšími lidmi obviněn z černého obchodu s poukázkami na motorovou naftu a odsouzen na tři a půl roku vězení – případ zpracoval Otakar Fuka v normalizačním snímku Pumpaři od Zlaté podkovy (1978). Po propuštění byl v letech 1975–1990 zaměstnán jako jevištní technik a jevištní mistr v Československém státním souboru písní a tanců a pokračoval v externí filmové a televizní práci jako dramaturg. Ve své tvorbě zpracovával především vlastní zkušenosti z komunistických lágrů. Vydal řadu knih a povídkových souborů. Působil i jako novinář, spolupracoval s Českým rozhlasem jako autor glos či rozhlasových her, psal fejetony a překládal z angličtiny. Veřejně vystupoval na obhajobu demokracie a proti snahám o její oklešťování. Velkou popularitu získal jako autor námětu a spoluscenárista (a rovněž herec v epizodní roli) čtyř řad seriálu Zdivočelá země (1997, 2001, 2008, 2012), jehož první řada byla zpracovaná i pro kina. Scenáristicky se podílel i na animovaném večerníčku Zdeňka Millera Příběhy cvrčka a štěňátka (1978) a s Milanem Maryškou připravil cyklus Ztráta paměti (TV–2000), věnovaný hrdinům třetího odboje. Často spolupracoval s režisérem Hynkem Bočanem. Po roce 1989 byl velmi činný ve společenských i kulturních institucích (mimo jiné vedoucí zahraničního oddělení Českého literární fondu, předseda českého PEN klubu /1992–2006/, předseda Rady Národní knihovny i předseda Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie /2000–2006/). Za svou činnost obdržel státní vyznamenání, Medaili Za zásluhy (2001), nejvyšší skautský Řád Stříbrného vlka (2011) či medaili Artis Bohemiae Amicis (2011). Byl laureátem Ceny Karla Čapka (2006), stal se Rytířem české kultury (2015), za seriál Zdivočelá země získal Cenu Josefa Škvoreckého (2013) a byl držitelem Ceny Arnošta Lustiga (2015). Obdržel též Cenu nadace Český literární fond za námět a scénář filmu Bumerang. O jeho životě vyšly knihy rozhovorů s Janem Lukešem Srdcerváč (2005) a s Renátou Kalenskou Doktor vězeňských věd (2017); objevil se v televizním dokumentu Zlatá šedesátá (2009), byly mu věnovány díly z cyklů Genus (TV–1995; r. Ondřej Trojan) a Neobyčejné životy (TV–2011; r. Martin Kubala) a medailon Skautské desatero Jíry Stránského (TV–2016; r. Břetislav Rychlík). Jeho manželkou byla v letech 1960–2010 architektka Jitka Stránská. S ní měl syna Martina Stránského a dceru, absolventku FAMU a terapeutku Kláru Formanovou (nar. 1965), manželku divadelníka Petra Formana. – Filmografie: Obraz (TV–1964; r. Martin Frič; nám., spol. sc.), Hvězda zvaná Pelyněk (1964; r. Martin Frič; asistent režie), Nikdo se nebude smát (1965; r. Hynek Bočan; pomocná režie, herec), kr. dok. Tábor Černého delfína (1966; r. Hynek Bočan; spol. nám., spol. sc.), Autorevue (TV–1966; r. Pavel Hobl; nám.), kr. dok. Občané s erbem (1966; r. Vít Olmer; účinkující), Vltava 12° (TV–1967; r. Pavel Hobl; nám., sc.), Lucie a zázraky (1970; r. Ota Koval; herec), střm. Hlavní výhra (TV–1982; r. Miroslav Sobota; spol. sc.), Bumerang (1996; r. Hynek Bočan; nám., spol. sc.), Zdivočelá země (1997; r. Hynek Bočan; nám., spol. sc.), Uniforma (TV–2001; r. Hynek Bočan; sc.), Kousek nebe (2005; r. Petr Nikolaev; nám., spol. sc.), Piknik (TV–2014; r. Hynek Bočan; nám., spol. sc.), Balada o pilotovi (TV–2018; r. Ján Sebechlebský; nám., spol. sc.). -luk- (1997) / -tbk- (2019)