Režisér Hynek Bočan natočil psychologický snímek Bumerang souběžně s televizním seriálem Zdivočelá země. Obě díla vznikla podle literárních předloh spisovatele, překladatele a scenáristy Jiřího Stránského. Téma věznění v bolševických pracovních lágrech posloužilo tvůrcům filmu k úvaze o možnosti (či nemožnosti) odpuštění a o smyslu spravedlnosti. – Děj filmu vychází z autentické situace: po pádu stalinského kultu, na konci roku 1958 přichází do uranového lágru na Příbramsku bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý, odsouzený za tolerování nezákonností ve věznicích. Sadistického pohlavára, jenž se z neomezeného pána nad životem vězňů změnil v obyčejného trestance, se ujme bývalý lesník Svoboda, uvězněný jako většina ostatních za neexistující velezradu. Kromě jiného Svoboda s nasazením vlastní kůže uchrání Dobrého před krutou mstou táborového komanda. Jeho snaha dosáhnout očištění a zachovat si tak zbytek lidskosti však v brutálních poměrech vede k nepochopení a k tragédii. – Autor námětu a scénáře se opírá o hlubokou znalost prostředí (sám byl v padesátých letech politickým vězněm téměř osm let), a klade důraz na množství detailů z trestaneckého života. Tomu odpovídá i naturalisticky věrohodný projev hereckých představitelů, především Jiřího Schmitzera v hlavní roli (výjimku tvoří komik Milan Šteindler v postavě velitele lágru). Autentičnost vyprávění navíc podtrhují údaje o jednotlivých postavách, uváděné během děje v titulcích. Proti tomuto realistickému pojetí však stojí příliš apelativní snaha autorů o jednorozměrné postižení politické reality padesátých let. Postoj obou hlavních tvůrců k jednomu z nejkrutějších období našich novodobých dějin je zcela oprávněný, nicméně v dramatickém díle má povahu takřka prvoplánově proklamované teze. Snímek selhává právě v ilustrativně pojaté stylizaci (popisné retrospektivy, pateticky temné tóny Beethovenovy sedmé symfonie, průhledně symbolický název filmu či nápadně ironická jména hlavních hrdinů). Stránského a Bočanův snímek je vlastně první český film z prostředí bolševických lágrů; zároveň je především lidsky pochopitelným zúčtováním s minulostí, jež se neblaze podepsala na osudu zejména prvního z nich. – Předpremiéra filmu se konala 18. prosince 1996 v Příbrami. -zk-
Na konci léta 1958 byli u nás postaveni před soud někteří příslušníci ministerstva vnitra a justice, kteří se nejvíce podíleli na poúnorových nezákonnostech. – Do pracovního lágru u uranových dolů na Příbramsku nastoupí nový vězeň, Miloslav Dobrý. Velitel tábora, přezdívaný Pingl, upozorní při nástupu ostatní, že násilí na spoluvězni je trestné. Dobrý se zařadí. Po rozchodu zůstane ležet zkrvavený na zemi. Bezmocný velitel se ani nepokouší případ vyšetřit. – Zbitého nováčka se ujme devětatřicetiletý Jaroslav Svoboda, původně učitel ze střední školy lesnické (odsouzen na 12 let za velezradu). Přes dobře míněné protesty přítele PhDr. Luboše Příhody (pětatřicetiletý novinář, 20 let za velezradu a špionáž) odnese Dobrého na ošetřovnu. Krátce nato putuje na samotku. – V cele bez topení vzpomíná Svoboda na studentskou brigádu v pohraničí, při které jeden mladík využil příležitost a pokusil se utéct na Západ. – Přes okénko cely požádá Svoboda Luboše, aby nový vězeň zůstal na marodce. Je tam v bezpečí před Černým komandem, jež se v táboře krutě mstí skutečným i domnělým práskačům. – Svobodovi se vybavují další vzpomínky: (retrospektiva) prchající student je zabit. Svoboda se marně vrhá na desátníka, který bez váhání střílel. – (Současnost) Ruský poradce seřve bachaře v korekci. Svoboda je dobrý horník, který musí pracovat v dolech. Vyčerpaný mukl si u Rusa vymůže den na zotavení. – Doktor Jensen s chutí týrá nového vězně: ošetřuje mu rány silně pálivou dezinfekcí. Dodržuje tak předpisy, které pro vězeňské ošetřovny vydal sám odsouzený; plukovník Miloslav Dobrý byl náčelníkem Hlavní správy nápravných zařízení. Svoboda se až teď dozví, komu vlastně pomáhá. Svůj názor přesto nezmění. – Místo slíbeného odpočinku musí Svoboda v mraze nakládat štěrk spolu s opatem Heřmanem Tylem (doživotí za velezradu a špionáž). Svěří se duchovnímu se snahou překonat v sobě touhu po pomstě. Zatím však nedovede odpouštět. – Vůdce Černého komanda, bývalý vrchní komisař kriminálky František Ježek (trest smrti změněn na doživotí) a jeho dva mladí nohsledi Daneš a Kříž se marně dobývají na ošetřovnu. Neústupný Svoboda, jenž je v jádru pacifista, se s nimi pomalu, ale jistě dostává do konfliktu. – Od kápa tábora, bývalého učitele Hájka (doživotí) má Černé komando zjištěno, že z Leopoldova sem kromě Dobrého přijedou i další bývalí papaláši: London, Löbl i jakýsi Husák. – Svoboda zařídí, aby byl Dobrý přidělen na jeho světnici a aby s ním také fáral. – Podle Svobodova spolubydlícího, advokáta Šmahela, je ubytování bývalého komunisty možná správné, ale neprozíravé a vlastně nedemokratické. Proti jsou totiž všichni obyvatelé cimry, s výjimkou kolaboranta s nacisty Pavlíka a bývalého SS-Gruppenführera Handtkeho. Přátelé Svobodu varují: jeho dobře míněná snaha se jednou obrátí proti němu. – Svoboda s Lubošem Příhodou, s mladým slovenským slévačem Imrem Rehákem a s dalšími kamarády osobně odvedou Dobrého z ošetřovny. Na chodbě ubikace se střetnou se členy Černého komanda. Po tvrdé rvačce je zaženou. Když Dobrý nesměle poděkuje, Svoboda se na něho oboří: nerval se prý kvůli němu. – Po večerce ignoruje Svoboda předvolání k veliteli tábora. Dozorce Zámrsk, pověstný svou krutostí, si pro vězně přijde osobně. Ukáže se, že velitel tábora (který se výjimečně také dostaví na světnici) chce jen poděkovat Svobodovi za ochranu Dobrého. Mukl se však vzepře: pokud Pingl zveřejní poděkování v zítřejším rozkaze, bude plukovník vydán napospas spoluvězňům. – Brzy ráno nastoupí muklové do směny. Dobrý fárá s Lubošem a se Svobodou. Vybavuje si docela nedávnou minulost. – (Retrospektiva) Po třídenní protestní hladovce vězňů vyhrožuje náčelník Dobrý, že všem zvýší tresty o deset let. – (Současnost) Dobrý vypráví, že ho odsoudili kvůli porušování socialistické zákonnosti v lágrech: dvanáct úmrtí trestanců prý zůstalo za jeho vedení nevyšetřeno. Luboš Příhoda se rozčílí; on sám ví nejméně o čtyřiceti vraždách. – V dole musí Dobrý pod Svobodovým dohledem pracovat jako každý jiný, tedy vyfedrovat osm vozíků rudy za směnu. Pokrytecky Svobodovi děkuje, ale jen v něm vyvolá vzpomínky na ponižující týrání u výslechů. – Bývalý plukovník padne při práci vyčerpáním. Svoboda se beze slova ujme jeho práce. – Dobrý si myslí, že mukl ho chrání z vypočítavosti. Při pauze, během které pyrotechnik (střelák) připraví dynamit do navrtaných děr, slíbí Dobrý svému ochránci, že na něho bude pamatovat, až se zase dostane k moci. Uražený vězeň ho málem uškrtí. Zabrání mu v tom Luboš. – Po detonaci se rozjedou naložené důlní vozíky, které Dobrý špatně zajistil. Plukovníka, který se postavil proti nim, před jistou smrtí zachrání Luboš Příhoda; duchapřítomně ho vytáhne na náklad rudy. V divoké jízdě úzkou a nízkou chodbou však narazí hlavou do trámu a zláme si vaz. A zatímco nic nechápající komunista odchází pryč, vězeň Svoboda drží v náručí mrtvé tělo nejlepšího přítele... – Vězeň Miloslav Dobrý byl ihned odvezen z tábora. Za tři měsíce byl propuštěn a uznán nemocným. Za dalších deset měsíců byl rehabilitován. V sedmdesátých letech byl jedním z pěti nejvlivnějších mužů na ministerstvu vnitra v hodnosti generála. – V roce 1948-1963 bylo 244 politických vězňů popraveno, 150 zastřeleno na hranicích, 95 zastřeleno nebo zabito v elektrických drátech, 5 zabito minami, 5 se utopilo při útěku. Přes 200 vězňů zahynulo ve věznicích a lágrech při inscenovaných útěcích, smrtelných úrazech, na následky úrazů a na následky neléčených nemocí. Celkem bylo uvězněno 250 000 lidí a desetitisíce z nich na následky věznění zemřelo. -zk-
Luboš Příhoda
Miloslav Dobrý
Imre Rehák
Robert Jensen
Pingl
Vlastimil Hájek
Leopold Vlach
Alfréd Ballenberg
Heřman Tyl
František Ježek
Petr Daneš
Zbyněk Kříž
Ivan Šmahel
Vojtěch Pastejřík
Jindřich Dufek
Josef Loubal
Jochen Handtke
Ferdinand Pavlík
Pavel Šícha
Zdeněk Procházka
Zámrsk
Šéne Pepi
Karel Bárta
ruský poradce
střelák
vyšetřovatel
Míla Kunnert
Jiří Synek
Radek Malát
student
bachař důstojník
Jaroslav Svoboda
Jiří Stránský (Štěstí – povídka)
Pavla Otáhalová (fotografka)
Ludwig van Beethoven (Symfonie č. 7 A dur)
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Bumerang
Bumerang
Boomerang
Dezinfekce
film
hranýdistribuční
psychologický
Česká republika
1996
1996
slavnostní premiéra 30. 1. 1997 (kino Illusion a multiplex Galaxie, Praha)
distribuční premiéra 31. 1. 1997 /doporučená přístupnost od 15 let/
Muži Určení K Likvidaci.
LUXOR, spol.s r. o., Česká televize (zadavatel), TS Heleny Slavíkové (Česká televize)
dlouhometrážní
97 min
2 830 metrů
35mm
1:1,66
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 38. MTF, Monte Carlo
1998
Monte Carlo / Monako
Stříbrná nymfa za nejlepší režii
Hynek Bočan
Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997
1998
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Vladimír Dlouhý
Akce: Ceny nadace Český literární fond za rok 1997
1998
Praha / Česká republika
Cena za námět a scénář
Jiří Stránský
Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997
1998
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Jiří Schmitzer
Festival: 38. MTF, Monte Carlo
1998
Monte Carlo / Monako
Stříbrná holubice
Cena Mezinárodní katolické organizace pro rozhlas a televizi
Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997
1998
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Jiří Stivín
Akce: Ceny Českého filmového a televizního svazu Trilobit '97
1997
Beroun / Česká republika
Cena za herecký výkon v hlavní roli
Jiří Schmitzer
Udělena FITES a Nadací Český literární fond 15. 12. 1997