Bumerang

Na konci léta 1958 byli u nás postaveni před soud někteří příslušníci ministerstva vnitra a justice, kteří se nejvíce podíleli na poúnorových nezákonnostech. – Do pracovního lágru u uranových dolů na Příbramsku nastoupí nový vězeň, Miloslav Dobrý. Velitel tábora, přezdívaný Pingl, upozorní při nástupu ostatní, že násilí na spoluvězni je trestné. Dobrý se zařadí. Po rozchodu zůstane ležet zkrvavený na zemi. Bezmocný velitel se ani nepokouší případ vyšetřit. – Zbitého nováčka se ujme devětatřicetiletý Jaroslav Svoboda, původně učitel ze střední školy lesnické (odsouzen na 12 let za velezradu). Přes dobře míněné protesty přítele PhDr. Luboše Příhody (pětatřicetiletý novinář, 20 let za velezradu a špionáž) odnese Dobrého na ošetřovnu. Krátce nato putuje na samotku. – V cele bez topení vzpomíná Svoboda na studentskou brigádu v pohraničí, při které jeden mladík využil příležitost a pokusil se utéct na Západ. – Přes okénko cely požádá Svoboda Luboše, aby nový vězeň zůstal na marodce. Je tam v bezpečí před Černým komandem, jež se v táboře krutě mstí skutečným i domnělým práskačům. – Svobodovi se vybavují další vzpomínky: (retrospektiva) prchající student je zabit. Svoboda se marně vrhá na desátníka, který bez váhání střílel. – (Současnost) Ruský poradce seřve bachaře v korekci. Svoboda je dobrý horník, který musí pracovat v dolech. Vyčerpaný mukl si u Rusa vymůže den na zotavení. – Doktor Jensen s chutí týrá nového vězně: ošetřuje mu rány silně pálivou dezinfekcí. Dodržuje tak předpisy, které pro vězeňské ošetřovny vydal sám odsouzený; plukovník Miloslav Dobrý byl náčelníkem Hlavní správy nápravných zařízení. Svoboda se až teď dozví, komu vlastně pomáhá. Svůj názor přesto nezmění. – Místo slíbeného odpočinku musí Svoboda v mraze nakládat štěrk spolu s opatem Heřmanem Tylem (doživotí za velezradu a špionáž). Svěří se duchovnímu se snahou překonat v sobě touhu po pomstě. Zatím však nedovede odpouštět. – Vůdce Černého komanda, bývalý vrchní komisař kriminálky František Ježek (trest smrti změněn na doživotí) a jeho dva mladí nohsledi Daneš a Kříž se marně dobývají na ošetřovnu. Neústupný Svoboda, jenž je v jádru pacifista, se s nimi pomalu, ale jistě dostává do konfliktu. – Od kápa tábora, bývalého učitele Hájka (doživotí) má Černé komando zjištěno, že z Leopoldova sem kromě Dobrého přijedou i další bývalí papaláši: London, Löbl i jakýsi Husák. – Svoboda zařídí, aby byl Dobrý přidělen na jeho světnici a aby s ním také fáral. – Podle Svobodova spolubydlícího, advokáta Šmahela, je ubytování bývalého komunisty možná správné, ale neprozíravé a vlastně nedemokratické. Proti jsou totiž všichni obyvatelé cimry, s výjimkou kolaboranta s nacisty Pavlíka a bývalého SS-Gruppenführera Handtkeho. Přátelé Svobodu varují: jeho dobře míněná snaha se jednou obrátí proti němu. – Svoboda s Lubošem Příhodou, s mladým slovenským slévačem Imrem Rehákem a s dalšími kamarády osobně odvedou Dobrého z ošetřovny. Na chodbě ubikace se střetnou se členy Černého komanda. Po tvrdé rvačce je zaženou. Když Dobrý nesměle poděkuje, Svoboda se na něho oboří: nerval se prý kvůli němu. – Po večerce ignoruje Svoboda předvolání k veliteli tábora. Dozorce Zámrsk, pověstný svou krutostí, si pro vězně přijde osobně. Ukáže se, že velitel tábora (který se výjimečně také dostaví na světnici) chce jen poděkovat Svobodovi za ochranu Dobrého. Mukl se však vzepře: pokud Pingl zveřejní poděkování v zítřejším rozkaze, bude plukovník vydán napospas spoluvězňům. – Brzy ráno nastoupí muklové do směny. Dobrý fárá s Lubošem a se Svobodou. Vybavuje si docela nedávnou minulost. – (Retrospektiva) Po třídenní protestní hladovce vězňů vyhrožuje náčelník Dobrý, že všem zvýší tresty o deset let. – (Současnost) Dobrý vypráví, že ho odsoudili kvůli porušování socialistické zákonnosti v lágrech: dvanáct úmrtí trestanců prý zůstalo za jeho vedení nevyšetřeno. Luboš Příhoda se rozčílí; on sám ví nejméně o čtyřiceti vraždách. – V dole musí Dobrý pod Svobodovým dohledem pracovat jako každý jiný, tedy vyfedrovat osm vozíků rudy za směnu. Pokrytecky Svobodovi děkuje, ale jen v něm vyvolá vzpomínky na ponižující týrání u výslechů. – Bývalý plukovník padne při práci vyčerpáním. Svoboda se beze slova ujme jeho práce. – Dobrý si myslí, že mukl ho chrání z vypočítavosti. Při pauze, během které pyrotechnik (střelák) připraví dynamit do navrtaných děr, slíbí Dobrý svému ochránci, že na něho bude pamatovat, až se zase dostane k moci. Uražený vězeň ho málem uškrtí. Zabrání mu v tom Luboš. – Po detonaci se rozjedou naložené důlní vozíky, které Dobrý špatně zajistil. Plukovníka, který se postavil proti nim, před jistou smrtí zachrání Luboš Příhoda; duchapřítomně ho vytáhne na náklad rudy. V divoké jízdě úzkou a nízkou chodbou však narazí hlavou do trámu a zláme si vaz. A zatímco nic nechápající komunista odchází pryč, vězeň Svoboda drží v náručí mrtvé tělo nejlepšího přítele... – Vězeň Miloslav Dobrý byl ihned odvezen z tábora. Za tři měsíce byl propuštěn a uznán nemocným. Za dalších deset měsíců byl rehabilitován. V sedmdesátých letech byl jedním z pěti nejvlivnějších mužů na ministerstvu vnitra v hodnosti generála. – V roce 1948-1963 bylo 244 politických vězňů popraveno, 150 zastřeleno na hranicích, 95 zastřeleno nebo zabito v elektrických drátech, 5 zabito minami, 5 se utopilo při útěku. Přes 200 vězňů zahynulo ve věznicích a lágrech při inscenovaných útěcích, smrtelných úrazech, na následky úrazů a na následky neléčených nemocí. Celkem bylo uvězněno 250 000 lidí a desetitisíce z nich na následky věznění zemřelo. -zk-