MAXIMILIÁN REMEŇ (nar. 3.12.1927, Ilja, okr. Žiar nad Hronom – zemřel 4. srpna 2008 v Bratislavě na rakovinu) vystudoval v roce 1956 na FAMU filmovou režii se zaměřením na střih a po celý tvůrčí život působil ve Slovenské filmové tvorbě Bratislava-Koliba. Začínal jako střihač zpravodajských filmů a žurnálů a zároveň spolupracoval na krátkých filmech Štefana Uhra, Petera Solana a Jaroslava Pograna. V celovečerní tvorbě debutoval střihem snímku Šťastie príde v nedeľu (1958; r. Ján Lacko) a kariéru ukončil snímkem Gemini (1991; r. Pavol Gajdoš ml.). Stříhal téměř pět set filmů, z toho sto dvacet pro kina, osmdesát televizních filmů a seriálů a tři sta dokumentárních, zpravodajských a animovaných snímků. Spolupracoval s většinou slovenských režisérů různých generací, mimo jiné na filmech Jánošík I-II (1963; r. Paľo Bielik), Organ (1964; r. Štefan Uher), Tri dcéry (1967; r. Štefan Uher), Zbehovia a pútnici (1968; r. Juraj Jakubisko), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969; r. Juraj Jakubisko), Orlie pierko (1971; r. Martin Hollý), Koncert pre pozostalých (1976; r. Dušan Trančík), Súkromná vojna (1977; r. Martin Hollý), Noční jezdci (1981; r. Martin Hollý) nebo Rabaka (1989; r. Dušan Rapoš). Byl též pedagogem na bratislavské VŠMU. Jako nejznámější slovenský střihač a přední osobnost slovenského filmu získal Zlatou kameru za celoživotní přínos slovenské kinematografii na MFF Art Film 2002 v Trenčianských Teplicích, národní filmovou cenu Slnko v sieti (2008) za výjimečný přínos slovenské kinematografii a státní vyznamenání Pribinův kříž III. třídy (2005). -tbk-
