Robert Sedláček

ROBERT SEDLÁČEK (nar. 7.6.1973, Gottwaldov, dnes Zlín) se po maturitě na tamní střední průmyslové škole strojní (1988) neúspěšně hlásil na vysokou školu pedagogického zaměření. Pracoval jako pomocný stavební dělník a pak jako vedoucí směny v tlumačovské firmě na výrobu stavebních koleček. V roce 1992 nastoupil do regionální televize Zlín TV, po jejímž zániku přešel do regionálního rozhlasu. V roce 1995 se stal krajským zpravodajem České televize. Už během studií na katedře dokumentární tvorby FAMU (1996–2001) si pod vedením Karla Vachka vybíral pro projekty České televize témata s problematikou sociálních a etnických menšin a s kritickou reflexí společenských a politických peripetií české současnosti i nedávné minulosti nebo z ruského či ukrajinského prostředí. Největší pozornost vzbudily jeho dokumenty o známých osobnostech. Přispíval do publicistických magazínů a dokumentárních cyklů České televize (Ať svět balí malí, Nedej se!, Starty, Náš venkov, Lapidárium, Heydrich – konečné řešení, Skotská čítanka: Don’t worry, be scottish) a do cyklů společnosti Febio (GEN, Jak se žije..., OKO, Cestománie). V České televizi režíroval celé vzdělávací cykly České hlavy (2006), Živé srdce Evropy (2008) a Česká paměť (2010), nebo cykly Příběhy domů (2007) a Štíty království českého (2008). Na některých projektech se scenáristicky podílel Radim Procházka (zatímco on zase u některých jeho dokumentů působil jako kameraman). Později hledal nové možnosti vyjádření v hraném filmu, kde si autorským debutem Pravidla lži vysloužil Českého lva za scénář a Cenu filmových kritiků a v rámci Febiofestu Kristiána za hranou tvorbu a Výroční cenu AČFK. Zatím nejvíc ocenění získal jeho snímek Rodina je základ státu (mj. Ceny české filmové kritiky pro nejlepší film, režii, scénář a ženský herecký výkon ve vedlejší roli, Cena filmových kritiků a teoretiků v rámci Českých lvů). Ve svých satirách, jimiž se ironicky vyslovuje k české povaze, často propojuje makrokosmos vysoké politiky s mikrokosmem mezilidských vztahů a dokáže v nich vystihnout grotesknost a trapnost s jízlivým posměchem, ale i s porozuměním. Zamítnutí grantové podpory k připravovanému hranému filmu o Jiřím Čunkovi mu posloužilo jako motiv pro hořkou komedii Největší z Čechů. Popularitu získal jako tvůrce historických televizních cyklů České století (2013–2014; osudové epizody z našich dějin v letech 1918–1992) a Bohéma (2O17; epizody o českých filmařích za nacistické okupace). Podílel se též na úspěšném seriálu Život a doba soudce A. K. (2014, 2017). V roce 2014 mu prezident Miloš Zeman udělil státní vyznamenání Medaili Za zásluhy I. stupně. Mezi jeho časté spolupracovníky patřili herec Jaroslav Plesl, kameraman Petr Koblovský a producent a režisér Radim Procházka. – Filmografie: (režie, scénář či spolupráce na něm) (krátké dokumentární filmy) studie o neonacistickém hnutí u nás Skinheads (1997), otevřený snímek o pornografickém průmyslu České porno (1997), studentské filmy o lidech, kteří celý život pracují na jatkách, Takoví normální zabijáci II (1997; + nám., kam., střih) a o ukrajinském učiteli matematiky a jeho žákovi Východ (1998; + nám.), epizoda Sláva vítězům, čest odepsaným (2000; + nám.) z cyklu OKO, epizoda Jak se žije s historií (2000; + nám.) z cyklu Jak se žije..., studentský f. o přípravě ochotnického divadelního představení Dürrenmattovy frašky v Křenovicích u Brna Obyčejný svět (2001; + nám.), pátrání po příčinách současného hromadného odchodu Romů ze střední Evropy Romové na Západ! (2001; režie), svědectví o zemi, kde kvůli politice mizí lidé, Bělorusko ve Stalinově stínu (2001), reportáže Slovinsko: Brána na Balkán (2001), Zakarpatská Ukrajina: Ztracený kout Evropy (2001; + kam.) a USA-Středozápad: Pouští a sněhem (2001; + kam.) z cyklu Cestománie, portréty skladatele Karla Svobody (2001), sociologa Jiřího Musila (2002), herce a zpěváka Josefa Zímy (2002) a olympijské kajakářky Štěpánky Hilgertové (2002) z TV cyklu GEN, zamyšlení Novináři v ohrožení (2002; režie), reportáže Madagaskar: Afrika nebo Asie? (2003; režie, kam.), Francie – Gaskoňsko: Ve stínu Pyrenejí (2003; režie, kam.) a Velká Británie – Anglie: Stará dobrá (2003; r. Radim Procházka; kam.) z cyklu Cestománie, epizody Děti okamžiku (2003) a Dlouhá kocovina (2003; režie, kam.) z cyklu Když musíš, tak musíš?, epizoda Zpověď bezruké matky tří dětí (2003; + nám.) z cyklu Zpověď, epizoda ...aby syn tohle nemusel (2003; r. Radim Procházka; spol. kam.) z cyklu Cizinci u nás, epizoda Makedonie: Touha po jihu (2005; r. Radim Procházka; kam.) z cyklu Cestománie, zpovědi mima Borise Hybnera (2005) a písničkáře Jana Nedvěda (2005) z cyklu 13. komnata, ohlédnutí za osmiletou vládou slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy Slovensko na křižovatce (2006; + spol. nám.), „dožínková etuda“ z výjezdu prezidenta Václava Klause do Polabí Náš první hospodář (2009; r. Radim Procházka; nám., sc.), segment z kolektivního dok. pásma 24 (2011; režie) o jednom dnu v České republice, na němž se podílelo 24 tvůrců, setkání Miroslava Donutila se začínajícími herci Absolventský ročník 2013 (2013), krátký hraný snímek Pálava (TV–2016); (středometrážní a celovečerní dokumentární filmy) zpráva o záplavách Moravská apokalypsa (1997), svědectví o krásách a současné drsné realitě ruského venkova Sibiř na konci tisíciletí (1998), kronika událostí 17. listopadu 1989 z pohledu jejich aktérů Tenkrát (1999), kontroverzní portrét pragmatického zemědělského podnikatele František Čuba: slušovický zázrak (1999), první filmová analýza rozpadu Československa prostřednictvím výpovědí protagonistů tehdejších událostí Tenkrát 2: Šance pro Slovensko (2000), rekapitulace poválečné historie romského etnika na našem území Sága Romů 1950–2000 (2001), studie o lidské důstojnosti v 70. a 80. letech v Československu Tenkrát 3: Husákovo ticho (2002), dvoudílný dok. o masové zábavě, showbyznysu a reklamě Lesk a bída země české I., II. (Hvězdy a hvězdičky, Ideální svět) (2003), Vlastenci zapadlí u Tobrúku (2003; r. Radim Procházka; spol. kam.), dialog mezi režisérem a respektovaným filozofem Václav Bělohradský: nikdo neposlouchá (2005), Cesta k moci (2006) o stavu politiky v ČR před volbami a po volbách roku 2006, profil bývalého předsedy vlády Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny (2007), esejistický portrét komunistického politika V hlavní roli Gustáv Husák (2008; spol. režie Michal Kubal; spol. nám. spol. sc.); (celovečerní hrané filmy) komorní psychologické drama s kriminální zápletkou z prostředí terapeutické komunity pro drogově závislé Pravidla lži (2006; + nám.), satirická komedie z jihomoravské vesnice, jejíž obyvatelé organizují mistrovství Evropy ve vábení jelenů, Muži v říji (2009; + spol. nám.), groteskní pseudodokument o čtveřici filmařů, kteří ze zoufalství přijmou nabídku soukromé agentury natočit dokument o českých rekordmanech, Největší z Čechů (2010; + nám.), kriminální thriller o zkorumpovanosti v řadách policie Sráči (TV–2010), rodinné drama s prvky road movie, sledující osobní krizi bankovního manažera, který se vlivem okolností i vlastního chybného rozhodnutí stává štvancem, Rodina je základ státu (2011; + nám.), kriminální drama o souboji tvrdého policisty s rafinovanou a brutální mstitelkou Ženy, které nenávidí muže (TV–2012), volné pokračování hořké komedie Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag o dalších osudech zestárlého svérázného venkovského zbohatlíka Dědictví aneb Kurvaseneříká (2014), životopisný snímek Jan Palach (2018; režie). -fik- (8/2018)