Národní filmový archiv vydal na DVD další z vysoce ceněných českých němých filmů. Doprovází jej originální hudba Kryštofa Mařatky a několik hodnotných bonusových materiálů.
Filmová adaptace povídky (později upravené do podoby divadelní hry) Josefa Haise Týneckého Batalion existuje ve dvou verzích. Tu zvukovou natočil v roce 1937 Miroslav Cikán s Františkem Smolíkem v hlavní roli. Na DVD ji před několika lety vydal Filmexport. Deset let před Cikánovým Batalionem vznikla v režii Přemysla Pražského, který je jinak znám především jako herec, verze němá. Na konci minulého roku ji na DVD vydal Národní filmový archiv.
Ve stejné edici jako Batalion, rozpoznatelné díky dvojjazyčnému digipacku, nedávno vyšla Tonka Šibenice (1930), která stejně jako Pražského film (případně Takový je život, 1929) obohatila ranou československou kinematografii o prvky sociálního realismu, veristické vykreslení prostředí a věrohodnější psychologizaci postav. V Týneckého předloze i ve filmu je Batalion název zapadlé pražské krčmy, která se stává útočištěm advokáta Františka Uhra (Karel Hašler), jenž po odhalení manželčiny nevěry propadá alkoholu, až se upije k smrti.[1]
Interiéry nesentimentální, expresivně stylizované tragédie o mravním a společenském úpadku člověka se natáčely v ateliérech A-B na Vinohradech a na Kavalírce, exteriéry pak pro větší autenticitu přímo v ulicích staré Prahy. Velké zásluhy na tísnivé atmosféře filmu a přesvědčivosti závěrečné sekvence, ve které protagonista zažívá delirium tremens, jsou připisovány kameramanovi Jaroslavu Blažkovi, který později stane za kamerou Fričova Varhaníka u sv. Víta (1929).
Během premiérového uvedení v nově otevřeném kině Olympic ve Spálené ulici (pozdější předváděcí síň Ústřední půjčovny filmů) doprovodili film harmonikář s harfeníkem, hrající píseň pojmenovávající životní situaci a duševní rozpoložení hlavního hrdiny: „Pryč a pryč je všechno“. Před plátnem pak při scéně pohřbu zpíval sbor. S podobným hudebním doprovodem uváděla Batalion také další pražská kina.
Pro Večerník Rudého práva film v době jeho premiéry glosoval komunistický novinář Julis Fučík: „V novém kinu Olympik předvádějí tento týden Batalion a porce knedlíkovité ideologie a vepřové sentimentality, servírované v něm trpělivému publiku, naplňují dobrou míru českého požitkářství. Všecko je tu podáváno v dávkách tak mohutných, že ještě po čtyřiadvaceti hodinách cítíte nepřekonatelnou potřebu trávení. Jsou tu určité pokusy zvýšiti úroveň české produkce. Ale co je to platné, že ta či ona scéna je lepši, že ten či onen detail vyniká vynalézavosti větší než bývá pravidlem u českých filmů, když kolem dokola je nepřehledná poušť nevkusu a nekonečné patlání se v nejnižších pudech biografového obecenstva. Film, který dovede věnovat celou závěrečnou půlhodinu pohřbívání svého hrdiny, jakoby pohřbíval i všechny naděje, že český film pozná někdy uměleckou míru a kázeň, a že si český režisér někdy uvědomí, že to minimální, co je od něho požadováno, je vkus. To je, myslím, kardinální otázka českého filmu.“[2]
Takto naléhavými slovy vylíčil prostředí, v němž se odehrává příběh filmu, s odstupem let Jiří Hrbas: „Obraz zoufalství a beznaděje, který tu režisér Přemysl Pražský společně s kameramanem Jaroslavem Blažkem tak sugestivně, věrohodně i otřesně vyjádřili, nemá opravdu obdoby. Byl to průhled do tmavých, ztracených, zapadlých koutů velkoměsta, kde muži vycházejí z krčmy v naprosté opilosti, aniž se starají o to, že jejich ženy i děti umírají hlady.“[3]
Fučíkův krajně odmítavý názor na Batalion ve svém střízlivějším, ideologicky nepodbarveném ohlédnutí za filmem nesdílel ani Michal Bregant: „Až na nepatrná škobrtnutí všechny složky filmu (herci, výprava, kamera, střih) jsou ve vzácném souladu, čímž se líčenému osudu dostává zvláštní a v českém filmu nevídané naléhavosti.“[4]
Další ohlasy z tisku obsahuje booklet přiložený k DVD, který připravil Jiří Anger. Kromě ukázek reflexí dobových publicistů v brožuře najdete text zasazující Batalion do kontextu dobových sociálních (melo)dramat nebo připomínku legendy o dr. Františku Uhrovi. Booklet zároveň přibližuje dvacetiminutový fragment nedochovaného „sociálně soucitného“ filmu Miroslava J. Krňanského Píseň života (1924), který najdete na disku mezi bonusy.
Statické menu bez hudebního podkresu nabízí jako první možnost „Přehrát film“. Disk obsahuje pouze verzi s doprovodnou hudbou dirigenta Kryštofa Mařatky, pořízenou během projekce filmu na festivalu Moravský podzim v brněnském kině Scala v říjnu 2015 (na konci tak nechybí ani potlesk a kašlání diváků). Následuje možnost výběru jedné ze šesti kapitol, označených pouze čísly, což divákům vyhledání konkrétní sekvence věru moc neusnadní. K českým mezititulkům si lze zapnout anglické podtitulky. Ty si můžete navolit také u následujících videobonusů.
Nesmírně hutnou osmiminutovou analýzu Batalionu nabízí v mimoobrazovém komentáři k vybraným scénám filmový teoretik Radomír D. Kokeš, upozorňující na kombinaci epizodického a cyklického vyprávění, specifika střihové skladby nebo stylistickou eklektičnost s řadou avantgardních postupů (v českých němých filmech využívaných jinak spíše nahodile). Inspiraci pro styl filmu Kokeš nachází zejména v německém expresionismu a francouzském filmovém impresionismu, což dokládá dílčími rozbory několika pasáží.
Necelých třináct minut o filmu hovoří filmový historik Ivan Klimeš, pokládající Batalion za jeden z vrcholů tuzemského němého filmu. Snímek zasazuje do širšího sociokulturního kontextu období po první světové válce a upozorňuje, čím byly české filmy se sociální tematikou ve srovnání s podobně zaměřenou tvorbou v jiných evropských zemích specifické (v případě Batalionu šlo např. o pražské exteriéry) a čím se jí naopak podobaly. Genezi hudby k Batalionu a její charakter v jedenáctiminutovém videu podrobně představuje Kryštof Mařatka.
Štědrá nabídka bonusů pokračuje výběrem několika písní ze zvukové verze Batalionu, Mařatkovým zpěvem písně Pryč a pryč je všecko (záznam byl pořízen během lektorského úvodu před brněnskou projekcí filmu) a zpravodajským šotem z roku 1921, v němž herečka Anny Ondráková v Kinského sadech rekonstruuje, jak byla Přemyslem Pražským, který ji obsadil do Dámy s malou nožkou (1919), objevena pro film. Posledním bonusem na disku, jenž zásluhou doprovodných materiálů představuje vítaný doplněk při znovuobjevování pozapomenutých klenotů němého českého filmu, je galerie dochovaných fotografií.
Batalion (ČSR 1927). Režie: Přemysl Pražský, předloha: Josef Hais Týnecký, scénář: Přemysl Pražský, kamera: Jaroslav Blažek, architekt: Alois Mecera, hrají: Karel Hašler, Bronislava Livia, Vladimír Pospíšil-Born, Karel Noll, Eman Fiala, Eugen Wiesner, Karel Švarc, Josef Wanderer a další. Národní filmový archiv, 96 min. DVD vydání: 8. 12. 2017.
Poznámky:
[1] Inspirací pro tento příběh byla Týneckému městská legenda, podle které ve stejnojmenném podniku na Starém Městě v sedmdesátých letech 19. století spáchal sebevraždu bývalý poslanec František Uher.
[2] Julis Fučík a film. Z počátků marxistické filmové kritiky. Film a doba 1978, r. 24, č. 11, s. 608.
[3] Hrbas, Jiří, Kapitoly o našem a světovém filmu III. Film a doba 1971, r. 17, č. 4, s. 179.
[4] Bregant, Michal, Mluví se o umění. Dějepis českého filmu, 3. část (1926–1930). Kinorevue 1996, r. 6, č. 3, s. 62.
