Jiří Lehovec byl průkopníkem v několika filmových oblastech. V meziválečném období se podílel na utváření české filmové avantgardy, v éře socialistického realismu vynikl živými dokumentárními portréty uměleckých osobností a na začátku šedesátých let předjímal svým druhým hraným snímkem Mykoin PH 510 žánrovou formu dokudramatu.
Lehovec se k hrané režii propracovával postupně. Nejprve byl asistentem režie při natáčení filmu Ladislava Broma Skalní plemeno (1944), poté zastával pozici pomocného režiséra u Vávrova historického dramatu Rozina sebranec (1945). V roce 1947 pak spolupracoval na Cikánově komedii Alena. V letech 1949–1950 působil na Barrandově již jako režisér hraných filmů. Do tohoto období spadá také vznik jeho celovečerního debutu Přiznání (1950).
Jiné hrané filmy však zůstaly nerealizovány. Schvalovacím procesem neprošly scénáře Pro jeden život (1948) o Židovi ukrývajícím se během války v bytě jeho árijské přítelkyně a Oživlý stín (1949) o legendárním pražském kinaři Viktoru Ponrepovi. Oba nedokončené projekty byly inspirovány skutečností a dokazují Lehovcův přístup k hrané režii: „Mou ctižádostí byly i dlouhé hrané filmy – s nefabulovaným dějem, s dějem podloženým fakty (viz literatura faktu). Chtěl jsem je točit v reálu – nikoli v ateliéru, s neherci s civilním projevem, v rozptýleném světle, s ruční kamerou v pohybu atd. Ztělesněním většiny mých představ byl italský neorealismus.“[1]
Dlouhým cenzurním řízením procházel i Mykoin PH 510. Na příběh o českých vynálezcích penicilinu narazil Lehovec již ke konci války, kdy stříhal propagační film pro továrnu na léky v Měcholupech u Prahy. Mezi natočeným materiálem našel i záběry laboratorních misek obsahujících neznámou plísňovou kulturu. Na jejich základě se dopátral celého pozadí případu: během německé okupace vyvinula skupina vědců ve zdejší továrně antibiotikum, které v té době nebylo v Čechách ještě dostupné. Výzkum probíhal v naprostém utajení, aby se případný objev nedostal k nacistům, kteří rovněž usilovali o objevení penicilinu.
Lehovec chtěl kauzu zpracovat při nejbližší vhodné příležitosti do podoby hraného filmu s dokumentárními prvky. První verze scénáře vznikla ještě před rokem 1948. Kvůli připomínkám schvalovacích orgánů však musel být scénář několikrát přepracováván, než byl film konečně v roce 1962 připuštěn do výroby.
Natáčení probíhalo z větší části v reálném prostředí továrny, pouze některé scény byly pořízeny v barrandovských ateliérech. V nich byla na základě podkladů od vědeckých spolupracovníků vytvořena architektem Borisem Moravcem detailní rekonstrukce dobové laboratoře.
Celkovému realistickému vyznění filmu napomáhá i střídmé herecké pojetí. Lehovec do hlavních rolí obsadil vesměs neznámé herce – zčásti kvůli věrohodnému účinku, zčásti kvůli pozornosti diváků, která má směřovat k hlavnímu „aktérovi“ celého dění, jímž je samotný lék mykoin.
Ve snaze natáčet „střízlivý příběh střízlivými prostředky“[2] zvolil režisér záměrně lehce archaizující vizuální styl, postavený na statických celcích, snímání objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností a dokumentárně laděném obraze. Převažující strohý černobílý materiál kontrastuje s vybranými barevnými sekvencemi, jež podtrhují dramatický rozměr příběhu. Pasáže laboratorních pokusů, snímaných v makrodetailech, připomenou Lehovcovu starší abstraktní tvorbu. Jejich výrazu odpovídá ve zvukové stopě atonální elektronická hudba Zdeňka Lišky.
Film Mykoin PH 510 uvede kino Ponrepo 27. dubna v 17:30.
Mykoin PH 510 (ČSR 1963), režie: Jiří Lehovec, scénář: Jiří Lehovec, Jiří Cirkl, kamera: Zdeněk Šibrava, Ivan Karel, Antonín Stránský, Oldřich Žák, Jaromír Holpuch, hudba: Zdeněk Liška, střih: Jaromír Janáček, hrají: Karel Meister, Vlastimil Hašek, Karel Vochoč, Kamil Bešťák, Vladimír Čech ad. 98 min.
Poznámky:
[1] Lehovec, Jiří, Strusková, Eva, Neuskutečněné projekty Jiřího Lehovce. Film a doba 41, 1995, č. 3, s. 145.
[2] Režisér Jiří Lehovec o filmu „Mykoin PH 510“. Filmové informace 15, 1964, č. 11 (11. 3.), s. 10.
