Nerozhodní třicátníci, dumající, zda dělají dost pro sebe i pro druhé, nejsou fenoménem dneška. Před mnoha možnostmi, z nichž ani jedna není zcela uspokojující, stojí také čtyřiatřicetiletá protagonistka psychologického dramatu Pohled do očí, které mělo premiéru v roce 1961. Oproti současným mileniálům ale Olga nemusí řešit gentrifikaci, vysoký nájem a environmentální žal. Hrdinka filmu, který Oldřich Daněk natočil podle vlastní divadelní hry, si naopak může dovolit byt na pražské Kampě. V něm vede dialogy s několika muži svého života a přemítá, kterým směrem vykročit, aby své bytí smysluplně naplnila.
Pracovnice exportního oddělení Tatrovky v podání Jiřiny Jiráskové připomíná postavy z raných filmů Michelangela Antonioniho. Stejně jako ony je ženou materiálně zajištěnou, leč ve vztazích nešťastnou. Mnoho času pak tráví zamyšleným bloumáním po nočním městě. Také styl dlouhých záběrů s herci blízko objektivu a velkou částí prostoru v zadním plánu, které akcentují vztah postav k městskému prostředí, připomíná dílo italského filmaře. Prudké jízdy kamery, nezávislé na pohybu herců, a obrazové, případně pouze zvukové flashbacky, pro změnu prozrazují příbuznost s „paměťovými“ filmy Alaina Resnaise jako Hirošima, má láska (1959).
Vznik citového pouta mezi dvojicí postav procházejících se po městě například vnímáme vedle čím dál osobnějších témat, o nichž se baví, také ze stále bližších záběrů, navozujících dojem intimity. Kromě pozvolné proměny stylu jde o zásluhu herců, především Jiřiny Jiráskové, která přirozeně přechází mezi různými emocionálními stavy a v detailních záběrech i beze slov zdárně artikuluje Olžino tápání. Titulní pohled do očí, který celý film uzavírá, je díky ní dost výmluvný a dlouho doznívá.
Daňkův film se nicméně vyjadřuje především slovem a jeho těžištěm jsou, zřejmě stejně jako v divadelní předloze, autenticky znějící rozhovory, odlehčované vtipnými detaily typu mimoděčného upozornění na odpáraný knoflík kabátu. S pomocí hovorů s různými postavami se Olga snaží zorientovat ve svém vnitřním světě, jehož pilíře se začínají hroutit po zprávě o přeložení do pobočky v Kopřivnici. Mladá žena ale nechce opustit Prahu, která jí skýtá veškerý komfort. Pragmaticky proto přijímá nabídku k sňatku od svého přítele Martina. Roztrpčený ředitel podniku na to reaguje zraňující poznámkou „táta by z tebe radost neměl“.
Olžin otec byl zasloužilý člen KSČ, obdivovaný druhými pro svou statečnost. S úctou o něm mluví také major Krepnár (Ladislav Chudík), který přijel do Prahy vyšetřovat případ defraudace. Olga zatím neví, že se zločinu měl dopustit její bývalý manžel. Martin, Krepnár, bývalý manžel a otec, přítomný pouze v zastřených retrospektivách, jsou čtyřmi muži vymezujícími terén, v němž se znejistělá Olga snaží zorientovat. Postupně si uvědomuje, že každý z nich sice výrazně zasáhl do jejího života, ale oporu a záruku stabilní budoucnosti jí nenabídnul ani jeden.
Otec ji a její matku opustil, když byla malá, bývalý manžel ji podváděl, Martin si nárokuje víc, než na čem se v rámci svého nezávazného svazku dohodli, a Krepnár se s ní ve skutečnosti nesešel kvůli upřímnému lidskému zájmu. Ztráta dosavadních záruk vede Olgu, která zprvu řeší pouze to, zda příteli připravit ke svačině sardinky nebo chleba s ementálem, k vážné sebereflexi a rekapitulaci dosavadních úspěchů i selhání. V kontrastu s prosluněným, bezstarostným prologem u rybníka se většina následujících minut odehrává během noci. Buď v poměrně stísněných interiérech, nebo v ulicích noční Prahy, která v sobě má vzhledem ke zvolenému způsobu snímání nebo zesílenému klapání podpatků po dlažbě podobný neklid jako hlavní hrdinka.
Rozhovory, které Olga vede s jednotlivými muži, vyjadřují na svou dobu poměrně otevřeně jednu ústřední myšlenku – jak lze žít plnohodnotný život v době bez ideálů, která nedává mnoho příležitostí k velkým hrdinským skutkům a zásadním vítězstvím. Daňkova hrdinka vede zdánlivě malý a z dějinného hlediska zanedbatelný, nicméně široce srozumitelný zápas za svou lidskou hodnotu. Nemusela by dělat nic, nerozvíjet svůj potenciál a jen pokračovat v pohodlné existenci, která jí k ničemu nezavazuje. Odpověď, zda nakonec volí možnost, která ji skutečně posune dál, nechává Daněk moudře na divácích.
Film si můžete zdarma pustit na YouTube kanálu Česká filmová klasika.
Pohled do očí (Československo 1961), režie: Oldřich Daněk, scénář: Oldřich Daněk, kamera: Vladimír Novotný, hudba: Jan F. Fischer, hrají: Jiřina Jirásková, Ladislav Chudík, Josef Langmiler, Josef Vinklář, Blažena Holišová, Bohumil Švarc st., Bedřich Prokoš a další. Filmové studio Barrandov, 73 min.
