Po Cestě zpátky (1958) Václava Kršky a Křižovatkách (1959) Pavla Blumenfelda představovalo Probuzení (1959) Jiřího Krejčíka další český příspěvek do cyklu filmů o socialistické mládeži na scestí. Nápad na psychologické drama s Janou Brejchovou v hlavní roli ovšem oběma výše uvedeným dílům předcházel. Již v roce 1956 s ním přišel soudce z lidu a scenárista Otakar Kirchner. Chtěl ukázat prázdnotu života pražských chuligánů i jejich přerod a sebeuvědomění a předložit tak dospívajícímu publiku příběh s morálním ponaučením.
V rámci rešerší přečetl Kirchner stohy soudních spisů, navštívil ústavy a zařízení pro výchovu mládeže, hovořil s vychovateli, pedagogy i chovanci. Snažil se najít charakteristické typy a příhody. Zajímal se o duševní svět mladých výtržníků, způsob jejich myšlení a cítění. Na základě nasbíraných podnětů pak s Jiřím Krejčíkem napsal scénář s pracovním názvem Odsouzení k životu, jehož děj tvořilo několik autentických epizod. Psychologie postav tudíž vycházela z pečlivého studia a konfrontace se skutečností.
Do ústřední role Krejčík obsadil Janu Brejchovou, která si zahrála už v jeho Morálce paní Dulské (1958). Budoucí filmová hvězda představuje nedoučenou šestnáctiletou kadeřnici Jitku. Dívka bez rodičů o sobě prohlašuje, že je „strašně zkažená“. Na doklad toho na začátku filmu utíká z domova mládeže a v Praze se přidává k trojici pásků, kteří se protloukají kavárnami a bary, podvádějí, kradou, dokonce poslouchají rokenrol. Vilda, Emil i Marcel mají jeden rys společný – dopředu nepromýšlejí své činy, žijí podle momentálních impulsů z okamžiku na okamžik, ze dne na den.
Do rolí floutků Krejčík obsadil neokoukané posluchače DAMU Petra Kostku (Vilda) a Jiřího Kodeta (Emil). Marcela si zahrál student filmové kamery na FAMU Jiří Štíbr. Herci se na role připravovali podobně jako Kirchner na psaní scénáře – čtením soudních spisů nebo svědectví o problémové mládeži.
Jako kladný protipól k trojici výrostků si režisér vybral Jana Šmída, který dřív ztvárnil epizodní roli v budovatelském Botostroji (1953). Šmíd hraje číšnického učně Tonka, vyrůstajícího v atmosféře věčných hádek mezi jeho otcem a nevlastní matkou. V jádru poctivý mladík se zamiluje do Jitky, která přes svou tvrdou slupku touží po lásce a štěstí a mladého muže vtahuje do chuligánského prostředí.
Film svůj záběr omezuje na pětici mládežníků, jejich dospívání neanalyzuje v širším společenském pohledu. S výjimkou Tonka neosvětluje ani jejich rodinné zázemí. Místo toho živě líčí jejich přestupky vrcholící osudovou automobilovou nehodou a útěkem před spravedlností. Zručně zrežírovaný psychologický příběh, k jehož přesvědčivosti přispívají citlivě vedení mladí herci, Krejčík za přispění kameramana Vladimíra Novotného obohatil o působivou městskou atmosféru.
Natáčení začalo exteriérovými záběry na Berounce, poblíž Křivoklátu. Po realizaci exteriérových scén točil Krejčíkův štáb v ulicích Prahy, zejména v okolí Václavského náměstí. K filmové autonehodě dochází v blízkosti autobusového nádraží na pražské Florenci. Velká část děje se odehrává v ohradě, kde mladí hrdinové tráví dny i noci v bednách a blátě. Její exteriéry byly filmovány v Holešovicích Na Maninách, interiéry v hostivařských ateliérech.
Původním záměrem tvůrců bylo zapůsobit na diváky záporným příkladem, bez romantizace života chuligánů, kterou dobový tisk vytýkal západní produkci stejného zaměření. V původní verzi se Tonkovi nepodaří přivést Jitku na správnou cestu. Pesimistický závěr ale neprošel cenzurou. Krejčík proto musel dotočit mravoučný a nadějeplný rámec a proměnit Probuzení v retrospektivně vyprávěný snímek o lásce. Právě díky ní mladí milenci nakonec nacházejí cestu do života.
Přes vynucenou úpravu byl film kritikou i vedením zestátněné kinematografie vesměs odmítnut. Po banskobystrické kritice společenské úlohy československého filmu padla na adresu Probuzení většina odsudků týkajících se celého cyklu o zkažené mládeži. Filmu bylo vytýkáno, že nepátrá po příčinách nebo že neukazuje kladné hrdiny. Krejčík svůj tvůrčí záměr ostře hájil během besedy na II. festivalu československého filmu v Plzni, kde bylo Probuzení uvedeno. Podle vlastních slov chtěl nabídnout podnět k zamyšlení, ne vzor k následování.
V následujícím Vyšším principu se Krejčík každopádně místo rebelující mládeže zaměřil na vzorné mladé občany, kteří na rozdíl od hrdinů výchovného, umravňujícího Probuzení žádnou nápravou procházet nemusejí.
Probuzení uvede letošní Noir Film Festival.
Probuzení (Československo 1959), režie: Jiří Krejčík, scénář: Otakar Kirchner, Jiří Krejčík, kamera: Vladimír Novotný, hudba: Zdeněk Liška, hrají: Jana Brejchová, Jan Šmíd, Petr Kostka, Jiří Kodet, Jiří Štíbr, Ladislav Pešek, Eva Šenková, Vlasta Chramostová, Marie Brožová a další. Filmové studio Barrandov, 95 min.
