Fimfárum

Ve vesnici Nejdedál je na návsi divný pomník a pod ním je z kytek vysázený nápis Fimfárum. – Na té návsi bývala kovárna. Kovářka byla mladá a pěkná, jenže jednou si začala za manželovými zády s prvním lokajem zdejšího knížepána. Milencům kovář překážel, a tak lokaj namluvil knížeti, že jeho poddaný je odbojný a bylo by dobře zbavit se ho. Řemeslník tak dostal příkaz, aby do druhého dne udělal řetěz, který by třikrát obtočil zámek. Nesplní-li objednávku, bude oběšen. Nešťastník se na manželčinu radu šel raději oběsit sám. Avšak v lese narazil na čerta, který mu řetěz vyčaroval. Kovář ještě navíc získal tisíc dukátů odměny. – Druhý nesplnitelný úkol, převést vodu z řeky do zámeckého parku, vyřešil kovář za pomoci vodníka Čochtana. – Do třetice měl podváděný manžel přinést knížeti fimfárum. Protože nevěděl, co to je, šel se raději na manželčinu radu zastřelit do lesa. Tam však našel pomoc u čerta, který mu dal fimfárum – hůlku, po jejímž švihnutí vše ztuhne a poslal kováře na půdu nad vlastní světnicí. Za fimfárum chtěl jenom tři lidské duše. Když kovář dírkou v suku viděl, jak se žena s lokajem radují z jeho konce, švihnul hůlkou a zkoprnělé milence začaroval i s tchyní, která se chtěla dcery zastávat. Pak je zbil řemenem. Ráno povedenou trojici zase fimfárem oživil a vyhnal na náves, aby je všichni viděli. Jenže pasáci hnali na pastvu. Nastal zmatek, který kovář vyřešil švihnutím proutku, takže všechno ztuhlo. Když po něm vzápětí čert žádal slíbené tři hříšné duše, zahodil kovář raději kouzelnou hůlku do ohně. A tak na návsi zůstal podivný „pomník“, kde je kromě milenecké dvojice a zlé tchyně i dobytek. – Kovář odešel do světa. Na Milevsku se prý šťastně oženil a měl synka. Jeho nová žena složila písničku: "Lepší jeden kováříček umouněný, nežli jeden lokajíček premovaný.“ -rapl-