Bílá tma

Koncem léta roku 1944 povstal slovenský lid proti německým vetřelcům se starým bojovým heslem Mor ho! Koncem podzimu prohlásil německý velící generál, že povstání bylo potlačeno. Avšak bojovníci se stáhli do hor a boje pokračovaly i za cenu velkých obětí jak partyzánů, tak civilních obyvatel z podhorských vesnic. Tento film vypráví skutečný příběh několika raněných. Dík těm, kteří umírali, abychom my mohli žít. – Ve sněhové vánici ustupuje partyzánská brigáda do hor. Zadní voj pod velením rudoarmejce Saši Dugina kryje ústup. Při přestřelce s Němci zahyne jeden partyzán. Ostatní zachrání ve sněhu dívku Rozku, která utekla z jedné zdejší obce. Němci postříleli celou její rodinu. – Doktor Pavel oznámí veliteli brigády, majoru Mrázovi, že ranění nemohou pokračovat v cestě. Kolona však musí jít dál, jinak jí hrozí obklíčení. – Partyzán z blízké vesnice Ján Holeša navrhne, že by zranění mohli počkat v zemljance, o níž ví jen pár místních a jež je na nepřístupném místě. Mráz slíbí, že co nejdříve pošle pro raněné nosiče. S těmi zůstanou Holeša s dalším vesničanem Lacem, doktor, ošetřovatelka Katka a také Rozka. Raněných je osm. Všichni se jakžtakž zabydlí v zemljance, ale vědí, že jim hrozí nebezpečí. Laco se netají strachem z Němců. Každý raněný má jiné povahové vlastnosti. – Při dělostřelecké palbě dolétají granáty až k zemljance. Její osazenstvo vzápětí slyší střelbu z katuší. Rudá armáda se blíží, ale i tak je ještě příliš daleko. Někteří si s radostí zazpívají. – Ráno je jeden z raněných mrtvý. Všichni slyší štěkot psů. Laco zjistí, že dole pod nimi jsou Němci. Uhasí kvůli kouři kamna. Podle něj je fašisté obkličují. Doktor konstatuje, že se nepřítel usadil v protější kolibě. To znamená, že se pro ně nosiči z brigády nebudou moci vrátit. Je třeba pro jistotu zničit všechny osobní dokumenty. V noci vyrazí Holeša s Lacem do vsi pro proviant, protože v zemljance není co jíst. Zbyla tu jen trocha hrachu. Oba muži se spustí ze skal a blíží se k domovu. Laco řekne kamarádovi, že už se nahoru nevrátí. Je však na něj ochoten před vesnicí počkat. – Holeša dorazí domů. Než se může přivítat s manželkou Hankou a synem Jankem, objeví se ve stavení Němci. Muž se skryje pod podlahou a nepřátelé ho naštěstí neobjeví, i když kousek jeho kabátu vyčnívá mezi prkny. Holeša pak rozhodne, že s ním půjde do hor se zásobami Janko. Ten si za vesnicí vymění s Lacem kabát. Němci jdou ve stopách otce a syna. Laco to zdálky vidí, nadběhne dvojici a varuje ji. Holeša pošle Janka dál. Sám chce nepřítele zdržet. Laco zůstane s ním. Oba střílejí, dokud mají náboje, pak je vojáci chytí. Hana slyší střelbu a pochopí, co se stalo. – Hlídka přivede zajatce před opilého velitele a další opilé vojáky. „Bandité“ odmítnou vypovídat. Velitel přikáže vzbudit pilaře, který na pile musí zapnout katr. Přivedou i Hanu. Zajatci jsou připoutáni ke kládám, jež se posunují ke katru. Laco nevydrží a chce mluvit. Hana mlčky pozoruje krutou smrt manžela. – Janko šplhá po skále. Katka na hlídce zaslechne zvuky, vzápětí však slyší i jeho pád ze skály. Podle doktora raněným bez jídla hrozí fatální zhoršení stavu. – Dugin s partyzánem Andrejem putují k zemljance. Při přestřelce s německou hlídkou je Andrej zabit a Saša prchá potokem. Přijde přitom o batoh se zásobami. Podaří se mu před Němci se psy schovat. Když vojáci pronásledování vzdají, pozve partyzána do své chalupy vesničanka Helena. – V zemljance se chlapi dohadují kvůli papíru na balení cigaret. Katka řekne doktorovi o pádu někoho ze skály. Podle ní Holeša ani Laco už nepřijdou. – Saša se v chalupě usuší a hraje si s Heleniným miminkem. Dozví se, že její muž je také partyzán. Pak se s novými zásobami vydá opět na cestu. Podle ženy se totiž blíží „bílá tma“ (tedy sněhová vánice). V nečase Dugin najde pod skálou bezvládného Janka. Začne s ním na zádech šplhat vzhůru. – Doktor chce jít sám pro zásoby, avšak Katka mu to rozmluví. Později všem v zemljance oznámí, že venku je „bílá tma“ a že se k nim nikdo nedostane. Osazenstvo se dohaduje o tom, jak to bude po válce. – Saša po velkých obtížích vynese Janka až nahoru. Přijdou však přitom o pytel se zásobami. Rus dovleče chlapce do zemljanky a sám se potom zhroutí vyčerpáním. – Katka pozoruje Rozku, jak svádí nad miskou vnitřní boj, aby si nevzala pár hrášků. – Doktor se baví s Katkou o tom, že musí Jankovi amputovat rozdrcené prsty na noze. Potřebuje pro chlapce krev. Nakonec se z nezbytí rozhodne operovat. Krev dá k transfuzi jeden z těžce raněných. (Ani Katka ani Saša krev dát nemohou kvůli jiné krevní skupině.) – Němci najdou pod skálou pytel se zásobami. – Doktor řekne Jankovi, co ho bez umrtvení čeká. Nesmí prý při tom křičet. Při operaci Saša chlapci zpívá a ten se statečně drží. Zato začne křičet jeden ze zraněných. – Vánice už ustala. Doktor, spokojený s výsledkem zásahu, si vyjde ven zakouřit. Prozradí Sašovi, že nikdy neoperoval a že nemá ještě všechny zkoušky. Podle Rusa však tu nejtěžší právě složil. – Ranění se vyptávají Saši na brigádu. Zvenku je slyšet volání o pomoc. Doktor a Dugin však vidí, že to naschvál volá německá hlídka pod skálou, která má jejich pytel. – Podle něj je nutné spojit se s armádou. Na cestu se vydá doktor, který je nejvíc při síle a který musí k armádě urazit asi 60 kilometrů. Vzápětí po jeho odchodu je slyšet střelba. Saša i Katka se domnívají, že doktor zahynul. - Osazenstvo propadá skepsi. Je slyšet štěkot psů. Saša všem dodává odvahu. Vypráví o podobné situaci při boji o Moskvu. Další raněný zemře. – Už pátý den není slyšet německá střelba. V zemljance jsou všichni vyčerpaní hlady. Katka venku nakrátko omdlí ve sněhu. – Němci obkličují zemljanku. Každý, kdo může, vyjde ven bojovat. Do přestřelky se zapojí i Katka, Rozka a Janko. Situace se zdá beznadějná, když se náhle z druhé strany objeví běžící rudoarmejci s pokřikem. Němci prchají. Armádu přivedl doktor. Saša řekne jednomu ze zraněných, že tehdy u Moskvy také vydrželi. Vzápětí je zasažen zbloudilou střelou a zemře. Na místě jeho smrti je skromný křížek. V prolínačce křížků přibývá v záběrech na různé typy vojenských hřbitovů, od těch nejmenších až po ty velké s kamennými náhrobky a pomníky... -tbk-