Válečný snímek Františka Čápa Bílá tma vznikl k oslavám čtvrtého výročí Slovenského národního povstání. Tvůrci v něm zpracovali skutečnou epizodu z průběhu této významné historické události, ovšem zcela v duchu tehdejší ideologie, akcentující spojení českých, slovenských a sovětských partyzánů či vojáků a vyzdvihující úlohu „lidu“ a Rudé armády. Politický balast a patos jsou vyváženy dobrým profesionálním a působivým zpracováním. Přitom je zjevné, že natáčení muselo probíhat v obtížných podmínkách (realizováno byla v pražských a bratislavských ateliérech). – Při ústupu do hor musí partyzánská brigáda zanechat ve vánici několik raněných v zemljance, skryté pod sněhem na nepřístupném místě. Zůstávají tu s nimi doktor, ošetřovatelka Katka, dva vesničané z blízké obce, kteří se přidali k partyzánům, a také dívka Rozka, která se jako jediná z rodiny zachránila před Němci. Nepřátelští vojáci se postupně kolem zemljanky stahují... – Název Bílá tma je označením pro velkou sněhovou vánici. – Snímek byl uveden na III. mezinárodním filmovém archivu v Mariánských Lázních 1948, kde získal putovní Národní cenu pro nejlepší československý film. Zároveň se hrál i na I. filmovém festivalu pracujících ve Zlíně, kde byl ale odsouzen dělnickou porotou, která filmu vyčítala patos dialogů, nedostatek optimismu a naturalismus. František Čáp se o tvrzení porotců vyjádřil neuctivě, což jej stálo další kariéru v československé kinematografii. Proto později emigroval a položil základy slovinského filmu. – Snímek byl uveden v únoru 2018 v rámci projektu Národního filmového archivu Filmové osmičky s dalšími tituly, spjatými s „osmičkovými“ výročími moderních československých/českých dějin. -tbk-
Koncem léta roku 1944 povstal slovenský lid proti německým vetřelcům se starým bojovým heslem Mor ho! Koncem podzimu prohlásil německý velící generál, že povstání bylo potlačeno. Avšak bojovníci se stáhli do hor a boje pokračovaly i za cenu velkých obětí jak partyzánů, tak civilních obyvatel z podhorských vesnic. Tento film vypráví skutečný příběh několika raněných. Dík těm, kteří umírali, abychom my mohli žít. – Ve sněhové vánici ustupuje partyzánská brigáda do hor. Zadní voj pod velením rudoarmejce Saši Dugina kryje ústup. Při přestřelce s Němci zahyne jeden partyzán. Ostatní zachrání ve sněhu dívku Rozku, která utekla z jedné zdejší obce. Němci postříleli celou její rodinu. – Doktor Pavel oznámí veliteli brigády, majoru Mrázovi, že ranění nemohou pokračovat v cestě. Kolona však musí jít dál, jinak jí hrozí obklíčení. – Partyzán z blízké vesnice Ján Holeša navrhne, že by zranění mohli počkat v zemljance, o níž ví jen pár místních a jež je na nepřístupném místě. Mráz slíbí, že co nejdříve pošle pro raněné nosiče. S těmi zůstanou Holeša s dalším vesničanem Lacem, doktor, ošetřovatelka Katka a také Rozka. Raněných je osm. Všichni se jakžtakž zabydlí v zemljance, ale vědí, že jim hrozí nebezpečí. Laco se netají strachem z Němců. Každý raněný má jiné povahové vlastnosti. – Při dělostřelecké palbě dolétají granáty až k zemljance. Její osazenstvo vzápětí slyší střelbu z katuší. Rudá armáda se blíží, ale i tak je ještě příliš daleko. Někteří si s radostí zazpívají. – Ráno je jeden z raněných mrtvý. Všichni slyší štěkot psů. Laco zjistí, že dole pod nimi jsou Němci. Uhasí kvůli kouři kamna. Podle něj je fašisté obkličují. Doktor konstatuje, že se nepřítel usadil v protější kolibě. To znamená, že se pro ně nosiči z brigády nebudou moci vrátit. Je třeba pro jistotu zničit všechny osobní dokumenty. V noci vyrazí Holeša s Lacem do vsi pro proviant, protože v zemljance není co jíst. Zbyla tu jen trocha hrachu. Oba muži se spustí ze skal a blíží se k domovu. Laco řekne kamarádovi, že už se nahoru nevrátí. Je však na něj ochoten před vesnicí počkat. – Holeša dorazí domů. Než se může přivítat s manželkou Hankou a synem Jankem, objeví se ve stavení Němci. Muž se skryje pod podlahou a nepřátelé ho naštěstí neobjeví, i když kousek jeho kabátu vyčnívá mezi prkny. Holeša pak rozhodne, že s ním půjde do hor se zásobami Janko. Ten si za vesnicí vymění s Lacem kabát. Němci jdou ve stopách otce a syna. Laco to zdálky vidí, nadběhne dvojici a varuje ji. Holeša pošle Janka dál. Sám chce nepřítele zdržet. Laco zůstane s ním. Oba střílejí, dokud mají náboje, pak je vojáci chytí. Hana slyší střelbu a pochopí, co se stalo. – Hlídka přivede zajatce před opilého velitele a další opilé vojáky. „Bandité“ odmítnou vypovídat. Velitel přikáže vzbudit pilaře, který na pile musí zapnout katr. Přivedou i Hanu. Zajatci jsou připoutáni ke kládám, jež se posunují ke katru. Laco nevydrží a chce mluvit. Hana mlčky pozoruje krutou smrt manžela. – Janko šplhá po skále. Katka na hlídce zaslechne zvuky, vzápětí však slyší i jeho pád ze skály. Podle doktora raněným bez jídla hrozí fatální zhoršení stavu. – Dugin s partyzánem Andrejem putují k zemljance. Při přestřelce s německou hlídkou je Andrej zabit a Saša prchá potokem. Přijde přitom o batoh se zásobami. Podaří se mu před Němci se psy schovat. Když vojáci pronásledování vzdají, pozve partyzána do své chalupy vesničanka Helena. – V zemljance se chlapi dohadují kvůli papíru na balení cigaret. Katka řekne doktorovi o pádu někoho ze skály. Podle ní Holeša ani Laco už nepřijdou. – Saša se v chalupě usuší a hraje si s Heleniným miminkem. Dozví se, že její muž je také partyzán. Pak se s novými zásobami vydá opět na cestu. Podle ženy se totiž blíží „bílá tma“ (tedy sněhová vánice). V nečase Dugin najde pod skálou bezvládného Janka. Začne s ním na zádech šplhat vzhůru. – Doktor chce jít sám pro zásoby, avšak Katka mu to rozmluví. Později všem v zemljance oznámí, že venku je „bílá tma“ a že se k nim nikdo nedostane. Osazenstvo se dohaduje o tom, jak to bude po válce. – Saša po velkých obtížích vynese Janka až nahoru. Přijdou však přitom o pytel se zásobami. Rus dovleče chlapce do zemljanky a sám se potom zhroutí vyčerpáním. – Katka pozoruje Rozku, jak svádí nad miskou vnitřní boj, aby si nevzala pár hrášků. – Doktor se baví s Katkou o tom, že musí Jankovi amputovat rozdrcené prsty na noze. Potřebuje pro chlapce krev. Nakonec se z nezbytí rozhodne operovat. Krev dá k transfuzi jeden z těžce raněných. (Ani Katka ani Saša krev dát nemohou kvůli jiné krevní skupině.) – Němci najdou pod skálou pytel se zásobami. – Doktor řekne Jankovi, co ho bez umrtvení čeká. Nesmí prý při tom křičet. Při operaci Saša chlapci zpívá a ten se statečně drží. Zato začne křičet jeden ze zraněných. – Vánice už ustala. Doktor, spokojený s výsledkem zásahu, si vyjde ven zakouřit. Prozradí Sašovi, že nikdy neoperoval a že nemá ještě všechny zkoušky. Podle Rusa však tu nejtěžší právě složil. – Ranění se vyptávají Saši na brigádu. Zvenku je slyšet volání o pomoc. Doktor a Dugin však vidí, že to naschvál volá německá hlídka pod skálou, která má jejich pytel. – Podle něj je nutné spojit se s armádou. Na cestu se vydá doktor, který je nejvíc při síle a který musí k armádě urazit asi 60 kilometrů. Vzápětí po jeho odchodu je slyšet střelba. Saša i Katka se domnívají, že doktor zahynul. - Osazenstvo propadá skepsi. Je slyšet štěkot psů. Saša všem dodává odvahu. Vypráví o podobné situaci při boji o Moskvu. Další raněný zemře. – Už pátý den není slyšet německá střelba. V zemljance jsou všichni vyčerpaní hlady. Katka venku nakrátko omdlí ve sněhu. – Němci obkličují zemljanku. Každý, kdo může, vyjde ven bojovat. Do přestřelky se zapojí i Katka, Rozka a Janko. Situace se zdá beznadějná, když se náhle z druhé strany objeví běžící rudoarmejci s pokřikem. Němci prchají. Armádu přivedl doktor. Saša řekne jednomu ze zraněných, že tehdy u Moskvy také vydrželi. Vzápětí je zasažen zbloudilou střelou a zemře. Na místě jeho smrti je skromný křížek. V prolínačce křížků přibývá v záběrech na různé typy vojenských hřbitovů, od těch nejmenších až po ty velké s kamennými náhrobky a pomníky... -tbk-
Film byl znovu uveden do distribuce v únoru 2018 spolu s krátkým zpravodajským snímkem Československý Týden ve filmu 10. IV. (1948).
nedostudovaný lékař Pavel Kafka
ošetřovatelka v lazaretu Katka
sovětský partyzán Dugin
ošetřovatelka Rozka Kafková
Laco Pánek
Jan Holeša
Hana Holešová
Jano, syn Holešových
Helena
pedant
dobrák
stratég
čtenář
jedlík
věřící
Nikolaj Grigorjevič Nazarov
Karel Zika
Jirka
major Mráz, velitel partyzánské brigády Štefánik
spojka brigády Adam Hloško
pilař
německý velitel
německý voják
partyzán Demo
partyzán
partyzán
raněný
nosič
Ján Jamnický (spolupracovník režiséra)
František Jelínek (asistent scény), Robert Vyhlídka (asistent scény), Hubert Novotný (asistent scény)
Růžena Fischerová (Děti této země – filmová povídka)
Jaroslav Kníže, Jiří Šafář
Ferdinand Martinásek (malíř pozadí)
mjr. Ján Hudec, mjr. Jan Mareš
Antonín Frič (fotograf), Vojenská posádka z Popradu, Vojenská posádka z Vyšných Hág, obyvatelé Štrby
FISYO (Dirigent Otakar Pařík)
Hudba k písni lidová slovenská píseň
Bílá tma
Bílá tma
White Darkness
Děti této země
film
hranýdistribuční
drama, psychologický, válečný
Československo
1948
1947—1948
začátek natáčení 02/1947
konec natáčení 05/1948
datum cenzury 21. 7. 1948 (konec povolení k promítání 21. 7. 1953)
vyřazení z distribuce 1. 10. 1968
premiéra 27. 8. 1948 /přístupný mládeži/ (kina Lucerna /4 týdny/, Sevastopol /1 týden od 3. 9./, Dukla /1 týden od 17. 9./ a Revoluce /1 týden od 17. 9./, Praha)
obnovená premiéra 1. 2. 2018 /nevhodné pro děti do 12 let/
Věnováno těm, kdo trpěli za naši věc a věřili v naše vítězství. (1948) / bez sloganu (2018)
Rozdělovna filmů Československého státního filmu (původní 1948), Národní filmový archiv (obnovená 2018)
V. výrobní skupina Vávra – Feix, Karel Feix (produkční šéf V. výrobní skupiny), Otakar Vávra (umělecký šéf V. výrobní skupiny)
dlouhometrážní
102 min
3 028 metrů
16mm, 35mm , DCP 2-D, BRD
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky, německy, slovensky, rusky
české
české
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Uznání za herecký výkon
Oľga Sýkorová
uděleno 22. 7. 1948 slovenskému kolektivu herců v čele s Oľgou Sýkorovou a Júliem Pántikem
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Uznání za filmový zvuk
František Šindelář
v hodnotě 8 000 korun uděleno 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
I. prémie s uznáním za filmový scénář
Leopold Lahola
v hodnotě 20 000 korun udělena 22. 7. 1948 spolu s Františkem Čápem
Festival: 3. mezinárodní filmový festival Mariánské Lázně
1948
Mariánské Lázně / Československo
Národní cena za nejlepší československý film
ve formě putovní ceny s prémií 500 000 korun
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Čestné uznání za herecký výkon
Boris Andrejev
uděleno 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Uznání za filmový námět
Růžena Fischerová
uděleno 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
I. prémie s uznáním za filmový scénář
František Čáp
v hodnotě 20 000 korun udělena 22. 7. 1948 spolu s Leopoldem Laholou
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Predikát „film národního a uměleckého významu“
udělen 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Uznání za filmový střih
Jan Kohout
v hodnotě 8 000 korun uděleno 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Prémie za filmovou architekturu
Karel Škvor
v hodnotě 10 000 korun udělena 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
I. prémie za filmovou fotografii
Václav Huňka
v hodnotě 35 000 korun udělena 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
Uznání za herecký výkon
Július Pántik
uděleno 22. 7. 1948 slovenskému kolektivu herců v čele s Oľgou Sýkorovou a Júliem Pántikem
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
I. prémie za filmovou hudbu
Jiří Srnka
v hodnotě 50 000 korun udělena 22. 7. 1948
Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů
1948
Praha / Československo
I. prémie s uznáním za filmovou režii
František Čáp
v hodnotě 60 000 korun udělena 22. 7. 1948
Akce: Soutěž Ústřední filmové dramaturgie na filmový námět
1946
Praha / Československo
I. cena
Růžena Fischerová
udělena 17. 6. 1946 odbornou porotou v hodnotě 30 000 korun ex aequo za námět Děti této země
„Dne 2. dubna t.r. vrátil se režisér Fr. Čáp se svým pracovním štábem ze Slovenska, kde byly snímány první exteriérové z...
Ozbrojené povstání slovenského odboje proti německému Wehrmachtu vypuklo koncem srpna 1944. Trvalo necelé dva měsíce a z...
Válečné drama Františka Čápa mělo být oslavou hrdinství protinacistického odboje, odrážející novou éru budování českoslo...