Nataša Tanská

NATAŠA TANSKÁ (vl. jm. Natálie Tanská, nar. 30.11.1929, Praha/úředně je chybně uvedeno 30.12.1929 – zem. 16.7.2014, Praha). Její otec, stavební inženýr, byl Estonec a matka patřila k ruským porevolučním emigrantům z Petrohradu. Dětství prožila ve Zlíně, kde si jí v roce 1940 během Filmových žní všiml na plovárně ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil ji režiséru Františku Čápovi, který ji obsadil do role Barunky ve své adaptaci Babičky a o rok později jako dcerku rekvizitáře Vajganta ve filmu Preludium. Za války studovala hudbu (dědeček z matčiny strany byl profesor hudby a skladatel) a jazyky. Pak přesídlila s rodiči do Trenčína, kde chodila do gymnázia (1943–51). Po osvobození ztělesnila hlavní roli dívky Jarmily, prožívající o prázdninách na malém městě první milostné poblouznění, ve Vávrově adaptaci novely Marie Pujmanové Předtucha a dceru vesnického lékaře Anči v adaptaci Čapkova románu Krakatit. Hrála ještě v několika dalších snímcích, ale vážná choroba ji zabránila v další herecké práci. Vystudovala dramaturgii na bratislavské VŠMU (1954). Byla redaktorkou časopisů Kulturný život (1956–63) a Kulturná tvorba (1963–64), poté dramaturgyní hraného filmu Slovenské filmové tvorby v Bratislavě (1964–69) a redaktorkou pražského nakladatelství Albatros (1969–70). Od roku 1969 žila v Praze a věnovala se vlastní literární tvorbě (někdy pod pseudonymem Jana Danková). Knižně debutovala prózami s mravním apelem (Dvaja v tráve, 1964; More, 1970), na něž úspěšně navázala knihami pro mládež (Pozor, ešte nehráme!, 1969; Vyznáte se v tlačenici?, 1967; Ňuna je sama doma, 1969; Mama, urob iné ticho, 1976). Napsala řadu rozhlasových, divadelních a televizních her (Úvod do štukológie, Zkouška z angličtiny, Každý čtvrtek, Případ finského nože, Duel, Muž a žena), z nichž některé byly přeloženy a hrají se i v zahraničí. Psala fejetony do magazínů a zabývala se i tvorbou koláží. Autorsky spolupracovala s ČST v Bratislavě i Praze. Znovu spojila své jméno s filmem, když podle jejího námětu a scénáře vznikl snímek Vždy možno začať (1961) a její rozhlasová hra Hodina angličtiny se stala předlohou psychologického filmu Hodina pravdy (1977). Byla manželkou advokáta a filmového novináře Bedřicha Rádla (1905–1981) a právníka, diplomata a překladatele Jana Válka (1933–2008), s nímž v letech 1990–97 žila v Londýně. – Filmografie: (herečka, není-li uvedeno jinak) Babička (1940; r. František Čáp), Preludium (1941; r. František Čáp), Předtucha (1947; r. Otakar Vávra), Krakatit (1948; r. Otakar Vávra), Bílá tma (1948; r. František Čáp), Mladá léta (1952; Václav Krška), Vždy možno začať (1961; r. Ján Lacko; nám., sc.), Hodina pravdy (1977; r. Václav Matějka; nám.). -fik-