Pytel blech

Anotace

Experimentální středometrážní příběh z prostředí dívčího internátu Pytel blech je samostatnou prvotinou režisérky Věry Chytilové po jejím absolvování FAMU. – Do dívčího internátu textilního závodu nastupuje nová učnice z Moravy Eva Gálová. Nejprve se musí smířit s posměchem ostatních dívek, jelikož je „bažantka“. Postupně je blíže pozná a spřátelí se s hyperaktivní, hubatou, ale v jádru hodnou Janou, která má však problémy s kázeňskými přestupky. – Ač je snímek inscenovaný, vyznívá jako autentická reportáž ze života adolescentek. Zajímavá je též práce s kamerou, jež je ve většině scén použita subjektivně; dění sledujeme očima hlavní hrdinky. Její tvář zahlédneme až v posledním záběru filmu. Všechny postavy (obsazené neherci) byly proto nuceny dívat se přímo do objektivu. Protagonistka navíc s ostatními nekomunikuje, slyšíme pouze její vnitřní komentář (namluvený Helgou Čočkovou). – Pro dnešní diváky Pytel blech zprostředkovává bezprostřední sondu do myšlení a pocitů mládeže první poloviny 60. let. – Do kin se snímek dostal v roce 1963 ve společném pásmu U stropu je pytel blech s absolventským snímkem Chytilové Strop (1961) a s animovanou satirou Vladimíra Lehkého Kurs pro ženy (1962). – Film byl digitálně restaurován roku 2012 z originálního kamerového negativu ve spolupráci s italskou laboratoří L’Immagine Ritrovata v Bologni a pražskou společností Universal Production Partners pro 69. MFF v Benátkách. Na něm byl kromě dokumentu Václava Táborského Zablácené město (1963) uveden v sekci 80! 3. září 2012. –jl–

Věra Chytilová do světa profesionální režie suverénně vkročila v roce 1962 hraným dokumentem, který líčí život v dívčím internátě textilního závodu očima nové učnice Evy Gálové. Tichá Moravačka se postupně seznamuje se svými spolubydlícími. Nejvíc se sbližuje s hloubavou Janou, která má kázeňské problémy a dostane posléze od dílenské rady měsíční ultimátum na polepšení. Eva zůstává v rámci experimentální vypravěčské struktury pro diváka neviditelná – nevstupuje do záběru a nekomunikuje s protagonistkami vyprávění, komentuje však dění prostřednictvím vnitřních monologů („neviditelnou“ postavu dabovala Helga Čočková). Originální, společensky aktuální pohled zprostředkovává reportážní kamera Jaromíra Šofra a nervní, nesentimentální, moderní rukopis Chytilové. Film získal hlavní cenu IV. dnů krátkého filmu v Karlových Varech. V kinech byl uváděn společně se Stropem, kterým Chytilová absolvovala studia hrané režie na pražské FAMU, pod názvem U stropu je pytel blech. -ap-

Obsah

Poznámka

V kinech byl film uváděn společně s absolventským snímkem Věry Chytilové Strop (1961) a loutkovou satirou Vladimíra Lehkého Kurs pro ženy (1962) v pásmu pod názvem U stropu je pytel blech.

Film byl v roce 2012 digitálně restaurován ve spolupráci s italskou laboratoří L'Immagine Ritrovata v Bologni a pražskou společností Universal Production Partners.