Věra Chytilová

režisérka, scenáristka, pedagožka, manekýna

Datum narození

2. 2. 1929

Místo narození

Ostrava, Československo

Datum úmrtí

12. 3. 2014

Místo úmrtí

Praha, Česká republika

Alternativní jména

Věra Ludwigová (1. provdaná), Věra Kučerová (2. provdaná)

Životopis

VĚRA CHYTILOVÁ (nar. 2.2.1929, Ostrava – zem. 12.3.2014, Praha) pocházela z živnostnické rodiny; otec byl jako bývalý legionář nájemcem nádražních restaurací. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově začala studovat architekturu v Brně (1948–49), studia však nedokončila a po odchodu do Prahy se živila jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem jejího první manžela, fotografa Karla Ludwiga (1910-1977), a krátká kariéra manekýnky, díky níž dostala roli jedné z osmi dvorních dam v populární historické veselohře Císařův pekař – Pekařův císař. V letech 1953-57 prošla ve Filmovém studiu Barrandov profesemi klapky, skriptky, asistentky režie a pomocné režisérky. Vystudovala režii (v ročníku Otakara Vávry) na FAMU (1957-62), kde upoutala pozornost svými školními filmy. Absolvovala středometrážním hraným dokumentem o životě manekýnky Strop (Cena FICC v Oberhausenu). V prvním období své tvorby byla ovlivněna především dokumentarismem Dzigy Vertova a dobovou metodou cinéma vérité. Jako jedna z vůdčích osobností české nové vlny (přispěla povídkou do kolektivního hrabalovského „manifestu“ Perličky na dně) tíhla k symbolickému vyjadřování ve formě excentricky stylizovaných moralit a filozofických alegorií (Ovoce stromů rajských jíme), provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé. Její filmy získaly mnohá ocenění na zahraničních festivalech, např. O něčem jiném (mj. Velká cena z Filmového týdne v Mannheimu) a Sedmikrásky (mj. Velká cena v Bergamu); tento snímek vyvolal v květnu 1967 primitivní interpelaci poslance Jaroslava Pružince v Národním shromáždění. Po podobenství Ovoce rajských stromů jíme nemohla v letech 1969-76 pracovat v oboru (krátce se tajně živila pod jménem Kučerová tvorbou televizních reklam), později natáčela s velkými obtížemi a jen díky své úpornosti. Zákaz se jí podařilo prolomit hořkou komedií o mužském egoismu Hra o jablko (mj. Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu). Také v dalších titulech hrané tvorby nekompromisně reagovala s trpkou satirou a v metaforické podobě na deformované lidské vztahy ve vyhrocených situacích, společenské problémy a na politické ovzduší normalizace (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kalamita, Vlčí bouda, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam) i polistopadové doby (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky, Vyhnání z ráje, Hezké chvilky bez záruky). Z projektů, jež se jí nepodařilo navzdory úpornosti realizovat, byl nejvýznamnější vlastní scénář o životě Boženy Němcové Tvář naděje. Vášnivé zaujetí pro morální otázky i neustálé hledání neotřelého obrazového vyjádření se projevuje i v její oceňované dokumentární tvorbě (např. Čas je neúprosný, Chytilová versus Forman, Praha - neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády, Trója v proměnách času, Pátrání po Ester). Od 90. let jí poskytovala tvůrčí prostor společnost Febio, pro niž realizovala řadu portrétů a sond v rámci různých tematických cyklů: GEN – Anastáz Opasek (1993), Bolek Polívka (1994), Jan Pirk (2001), Adolf Branald (2002), Jiří Kodet (2002), Jiří Weiss (2002), Miroslav Donutil (2002); Genus – Jiří Sopko (1995), Otakar Motejl (1995), Eduard Haken (1995); V.I.P. – Fidelis Schlée (1996); 12 odvážných – Mojmír Ranný (2004), Klára Nademlýnská (2004), Martin Junek (2005), Claudie Marčeková (2007); OKO – Máme rádi zvířata (1993), Až do nebe (1993), Kde domov jejich (1994), Ejhle člověk (1996), Mladí nahoře (1996), Šelmy a my (1996), Samota rodu ženského (1999); Jak se žije… – …v satelitech a holobytech (1997), …na posázavském pacifiku (1997), …s nebožtíky (1997), …v bunkrech (1997), …zvěrolékařům (1997), …ošetřovatelům v zoo (1998), …u lopaty (1998), …karbaníkům (1999), …trampům (1999); Táta jako máma – Otcové zralého věku (2006); České milování – O lásce týrané (2009), O lásce žárlivé (2009), O lásce umělecké (2010). Přímo pro Českou televizi natočila mj. kr. dokumenty o zneužívané dívce Monika (TV-2007) z cyklu Velcí a malí a o prostitutkách Kněžky lásky (2010) z cyklu Pološero. I po listopadu 1989, v novém politickém i uměleckém kontextu, si její dílo podrželo umělecky, eticky a společensky "podvratný" tón; sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu Hlavního města Prahy (1994–98) a neúspěšně kandidovala do Senátu ČR. V roce 1994 režírovala v Divadle Na zábradlí hru Martina Crimpa Story. Krátce moderovala publicistický pořad České televize Přesčas (2001). Od roku 1990 učila na FAMU, v roce 2003 byla jmenována profesorkou a od roku 2005 vedla katedru režie. O jejím díle vznikly krátké TV dokumenty: portrét v cyklu GEN: Věra Chytilová pohledem Ireny Pavláskové (1993), Rozhovor k pětašedesátinám (1994; r. Drahomíra Vihanová), Věry Chytilové divadelní story (1995; r. Jana Hádková) a středometrážní film Cesta (2004; r. Jasmina Blaževič), Věra Chytilová (2009; r. Martin Šulík) z cyklu Zlatá šedesátá. Režisérčině tvorbě i životu jsou věnovány sborníky editorů Miloše Fryše Věra Chytilová mezi námi (1989; 2006), Jana a Ivany Lukešových Vzdor i soucit Věry Chytilové (2009) a monografie Tomáše Piláta Věra Chytilová zblízka (2010). V roce 1992 jí byl udělen francouzský titul Rytíř umění a literatury, v roce 1998 jí bylo propůjčeno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy; obdržela Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na MFF v Karlových Varech 2000 a Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (2001). Po manželství s Karlem Ludwigem (v letech 1950-53) se vdala za kameramana Jaroslava Kučeru, jenž žil v letech 1929-1991 a s nímž měla dceru Terezu Kučerovou (nar. 1964), která se prosadila jako návrhářka kostýmů, výtvarnice a autorka animovaných filmů, a syna Štěpána Kučeru (nar. 1968), který se jako kameraman podílel i na jejích dokumentech. – Filmografie: (režie a scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak) Císařův pekař – Pekařův císař (1951; r. Martin Frič; herečka), Ztracenci (1956; r. Miloš Makovec; asistentka režie), kr. f. Konec jasnovidce (1957; r. Vladimír Svitáček, Ján Roháč; herečka), kr. studentské filmy Dům na Ořechovce (1959), Zelená ulice (1960), Kočičina (1960; + komentář, hlas kočky), Generál (1960; r. Erwin Stranka; herečka) a Žurnál FAMU: Říkanky (1960), střm. inscenovaný dok. o medičce, která zběhla ze studií a stala se manekýnkou, Strop (1961; + spol. nám.) a střm. dok. o stereotypním koloběhu všedního života textilních učnic Pytel blech (1962; + nám.), uvedené do kin pod názvem U stropu je pytel blech, psychologická studie, konfrontující životy cílevědomé gymnastky a ženy v domácnosti, O něčem jiném (1963; + nám.), povídka syrově a zároveň poeticky popisující život na periférii Automat Svět z kolektivního filmu podle próz Bohumila Hrabala Perličky na dně (1965), provokativní moralistní groteska o dvou výstředních dívkách, zakletých „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot“, Sedmikrásky (1966; + spol. nám.), podobenství o ráji, z něhož jsme byli vyhnáni poznáním pravdy, Ovoce stromů rajských jíme (1969), střm. dok. Pravda (1969; r. Groupe Dziga Vertov; účinkující), kr. TV hra na motivy prózy Franze Fühmanna Kamarádi (TV-1971), hořká „feministická“ komedie o sobeckém porodníkovi, jemuž uštědří lekci mladá zdravotní sestra, Hra o jablko (1976; + spol. nám.) s Jiřím Menzelem a Dagmar Bláhovou, kr. dok. o blížícím se konci života starých lidí Čas je neúprosný (1978; + nám., komentář), hořká komediální mozaika příběhů z rozestavěného pražského sídliště v průběhu jednoho dne Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979; + spol. nám.), komedie o citových i profesních karambolech mladíka, který vyměnil vysokoškolské studium za profesi strojvůdce, Kalamita (1981), belgický záznam dialogu o zásadách tvorby dvou solitérů Chytilová versus Forman (1981), komediální moralita o stárnoucím bonvivánovi podle prózy Jiřího Brdečky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983; + herečka), stylizovaný dok. esej, postihující genia loci české metropole Praha – neklidné srdce Evropy (1984; + nám., komentář) z mezinárodního projektu Capitali culturali d’Europa (Hlavní kulturní města Evropy), alegorický psychologický horor z horské chaty, na níž uvízne parta středoškoláků, Vlčí bouda (1986), absurdní komedie podle hry Bolka Polívky s věčným tématem moci a poddanství Šašek a královna (1987; + spol. nám.), tragikomická moralita o povrchnosti lidských vztahů Kopytem sem, kopytem tam (1988), dokument T.G.M. – Osvoboditel (1990), střm. ironická parodie, evokující tři Mozartovy pražské návštěvy, Mí Pražané mi rozumějí (1991; + nám.), trpká satira na polistopadové poměry o venkovském balíkovi, který nečekaně zbohatne, Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) s Bolkem Polívkou, střm. dok. o smyslu dobročinnosti Co člověk má (1993; + nám.), střm. dok. přibližující osudy devíti žen, které začaly soukromě podnikat, Kam panenky...? (1993; + nám.), střm. dok. sledující vývoj batolete Ráj srdce (TV-1993) a střm. dokumentární záznam rozhovoru režisérky s osobitým českým divadelníkem Pokus a chyba Ivana Vyskočila (TV-1994), kr. dok. o vzniku scénického oratoria, uváděného v Národním divadle v Praze, Bastard (TV-1994), černá komedie, inspirovaná autentickým kriminálním případem znásilněné veterinářky a její neobvyklé pomsty, Pasti, pasti, pastičky (1998; + spol. nám.), střm. dok. V centru filmu – v teple domova (TV-1998; r. Vít Janeček, Petr Marek; účinkující), dvoudílný umělecký dok. o životě a práci tří generačně spjatých českých fotografů 20. století – Václava Chocholy, Karla Ludwiga a Zdeňka Tmeje, Vzlety a pády (2000; + nám., prod., účinkující), Sametová kocovina (TV-2000; r. Robert Buchar; účinkující), tragikomedie z nudistické pláže, kde malý filmový štáb natáčí symbolickou parafrázi příběhu Adama a Evy, Vyhnání z ráje (2001; + spol. nám.), dok. freska věnovaná minulosti i současnosti pražské čtvrti, kde režisérka více než 30 let žila, Trója v proměnách času (2003; + spol. nám.), dok. portrét výtvarnice, scenáristky, režisérky a přítelkyně Ester Krumbachové Pátrání po Ester (2005; + nám., účinkující), hořká komedie o psycholožce a jejích rodinných trampotách i potížích s klienty Hezké chvilky bez záruky (2006), střm. dok. o ženách, které se snaží skloubit soukromý a veřejný život, Potížistky (TV-2006), dok. f. Český mír (2010; r. Vít Klusák, Filip Remunda; účinkující), kr. filmy Prokládaný rozhovor o konformitě (2011; r. Vít Zapletal; účinkující) a Nejrychlejší Matěj na světě (2011; r. Tomáš Pavlíček; herečka). -fik- (2014)

Filmografie

V jiném stavu

2015

Pedagogické vedení

Dědictví aneb Kurvaseneříká

2014

Námět

postavy

Český mír

2010

Účinkují

filmová režisérka

Zoufalci

2009

Pedagogické vedení

Hezké chvilky bez záruky

2006

RežieNámětHudbaScénář

Pátrání po Ester

2005

RežieNámětScénářÚčinkují

režisérka

Vyhnání z ráje

2001

RežieScénářHudební dramaturgieTechnický scénářNámět

Pasti pasti pastičky

1998

NámětHudební dramaturgieScénářTechnický scénářRežie

Zahrádka ráje

1994

Pedagogické vedení

Zahrádka ráje /Radhošť/

1994

Pedagogické vedení

Agostino

1993

Pedagogické vedení

režie

Samota

1993

Pedagogické vedení

režie

Dědictví aneb Kurvahošigutntag

1992

RežieNámětScénář

Sklizeň /Mrtvý les a jiný bulšit/

1992

Pedagogické vedení

režie

Štvanice

1992

Pedagogické vedení

režie

V tichu pokoje

1992

Pedagogické vedení

režie

Mí Pražané mi rozumějí

1991

NámětRežieScénář

TGM Osvoboditel

1990

RežieNámětScénářAutor komentáře

Kopytem sem kopytem tam

1988

RežieTechnický scénářScénář

Šašek a královna

1987

Technický scénářRežieNámětScénář

Vlčí bouda

1986

RežieTechnický scénářScénář

Praha neklidné srdce Evropy

1984

NámětScénářRežieAutor komentáře

Faunovo velmi pozdní odpoledne

1983

RežieScénářHrají

Role: návštěvnice koncertu

Kalamita

1980

RežieTechnický scénářScénář

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

1979

RežieTechnický scénářScénářNámět

Čas je neúprosný

1978

RežieNámětScénářAutor komentáře

Hra o jablko

1976

RežieNámětScénář

Ovoce stromů rajských jíme

1969

RežieTechnický scénářScénář

Sedmikrásky

1966

NámětTechnický scénářRežieScénář

Automat Svět /Perličky na dně/

1965

RežieTechnický scénářScénář

O něčem jiném

1963

NámětRežieTechnický scénářScénář

Pytel blech

1962

RežieNámětScénářAutor komentáře

Strop

1961

ScénářRežieNámětMluví

Role: hlas manekýny

Říkanky /První občasník/

1961

Režie

Mikuláš FAMU /První občasník/

1961

Účinkují

Kočičina

1960

ScénářMluvíKomentářRežie

Role: hlas kočky

Generál

1960

Hrají

Role: generálova dcera

Zelená ulice

1959

RežieNámětScénářAutor komentářeKomentář

Konec jasnovidce

1957

Hrají

Role: dívka v plavkách

Ztracenci

1956

Asistent režie

Hudba z Marsu

1954

Spolupráce

klapka

Severní přístav

1953

Spolupráce

klapka

Císařův pekař – Pekařův císař

1951

Hrají

Role: dvorní dáma

Ocenění

Vítěz

Akce: Ceny ministerstva kultury České republiky za přínos v oblasti kinematografie a audiovize

2014
Praha / Česká republika
Cena ministerstva kultury České republiky za přínos v oblasti kinematografie a audiovize
in memoriam

Vítěz

Akce: Zlatá medaile Akademie múzických umění

2009
Praha / Česká republika
Zlatá medaile Akademie múzických umění
udělena 3. 2. 2009 v Praze při příležitosti 80. narozenin a předána za rektora AMU Ivo Mathéa prorektorem Miloslavem Klímou

Vítěz

Akce: 9. ceny Novoborské akademie spojených kinematografií Asociace provozovatelů kin České republiky

2009
Nový Bor / Česká republika
Cena prezidenta akademie a sklárny Ajeto za nesmazatelnou stopu ve světové kinematografii

Vítěz

Festival: 1. festival nad řekou

2009
Písek / Česká republika
Cena Miroslava Ondříčka

Vítěz

Akce: Ceny Společnosti pro vědy a umění 2004

2004
Praha / Česká republika
Cena Společnosti pro vědy a umění
udělena 10. 6. 2004 v Rytířském sále Valdštejnského paláce v praze

Vítěz

Festival: 55. mezinárodní filmový festival, Benátky

1998
Benátky / Itálie
Mimořádná nestatutární cena Elviry Notarové
Pasti pasti pastičky

Vítěz

Festival: 15. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1993
Nové Město nad Metují / Česká republika
Cena diváků Novoměstský hrnec smíchu
Dědictví aneb Kurvahošigutntag
za smích diváků při 17,80 % promítacího času

Vítěz

Akce: Rytíř umění a literatury /Chevalier de l'Ordre des arts et des lettres/

1992
Paříž / Francie
Rytíř umění a literatury
francouzské vyznamenání udělené vládou Francouzské republiky a slavnostně předané 7. 2. 1992 ve Francouzském institutu Praha, kde byl také uveden mimo jiné film Šašek a královna

Vítěz

Festival: 10. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují

1988
Nové Město nad Metují / Československo
Hlavní cena poroty Zlatý Prim
Šašek a královna

Vítěz

Akce: Prémie Českého literárního fondu

1988
Praha / Československo
Prémie Českého literárního fondu za režii filmu
Šašek a královna

Vítěz

Festival: 2. festival československé filmové veselohry Nové Město nad Metují

1980
Nové Město nad Metují / Československo
Čestné uznání za režii
Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Sedmikrásky

Vítěz

Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa

1965
Praha / Československo
Odměna za celovečerní film
O něčem jiném
za filmy O něčem jiném a Pytel blech

Vítěz

Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa

1965
Praha / Československo
Odměna za celovečerní film
Pytel blech
za filmy O něčem jiném a Pytel blech

Vítěz

Festival: 8. světový festival mládeže a studentstva Helsinki

1962
Helsinky / Finsko
I. cena
Strop
v rámci Filmové přehlídky

Vítěz

Akce: Umělecká soutěž k 15. výročí osvobození Československé republiky a zrodu lidově-demokratické ČSR

1960
Praha / Československo
Zvláštní odměna za studijní film
Zelená ulice

Revue

Hra o jablko

Po sedmi letech vynucené pauzy, kdy točila jenom reklamy, dokumentární a televizní filmy, se Věra Chytilová mohla vrátit...

TGM Osvoboditel

Střihová dokumentární esej Věry Chytilové je osobitým portrétem i důstojnou připomínkou filozofa, politika, sociologa a ...

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Po období konsolidace a ofenzivní normalizace nastala v československém filmu ve druhé polovině sedmdesátých let fáze ur...

Filmy Věry Chytilové v zahraničních ohlasech aneb Fuckoffguysgoodday

Na letošním ročníku portugalského filmového festivalu Doclisboa byla koncem října uvedena takřka kompletní retrospektiva...

Vlčí bouda

V roce 1986 natočila Věra Chytilová mrazivě hysterické podobenství, které v rámci domácí kinematografie unikátním způsob...

Praha – neklidné srdce Evropy

Celovečerní dokument o důležitosti vědomí souvislostí si dodnes uchovává tvořivou energii své autorky – režisérky Věry C...