Pevnost na Rýně

Za druhé světové války je ve staré pevnosti zřízen zajatecký tábor pro zatčené spojenecké generály, kterým Němci poskytují veškerý komfort. V nedalekém táboře mužstva však o hladu a v mrazu přežívají stovky zajatých prostých vojáků. Velitel pevnosti generál von Hoppe doprovází osobně nového zajatce - amerického generála Attwooda. Zavazadla nese francouzský seržant Vannier. S údivem pozoruje generálský luxus - stoly plné jídla, na terase hrající černošskou kapelu. Seržant upozorní zajaté generály, že v táboře má být pro výstrahu popraveno deset zajatců. Nejstarší generál, Angličan Gordon, přemluví své kolegy k protestní hladovce. V retrospektivách jsou přiblíženy zážitky některých velitelů před jejich zatčením - Francouze Grémillona, Holanďana van Hoorna i Attwooda. Všichni v určitých zlomových situacích svých životů dali přednost vojenské výchově před lidským řešením. Hladovka prudce zhorší zdravotní stav diabetického generála Gordona. Von Hoppe kapituluje a popravu odvolá. Brzy však slib poruší a deset zajatců nechá zastřelit. Zotavený Gordon je však spokojen. Nešlo přece o životy vojáků, ale o gesto, které se bude hodit, až bude jejich počínání hodnoceno po válce. Po letech vítá Attwood v New Yorku spojence - von Hoppa.