Svatba jako řemen

Anotace

Poslední rolí Vladimíra Pucholta (První den mého syna, Starci na chmelu /oba 1964/, Lásky jedné plavovlásky /1965/ aj.) před jeho odchodem do zahraničí se stal part rozpačitého, leč přičinlivého příslušníka VB v tragikomedii zkušeného Jiřího Krejčíka. Režisér, který v roce 1967 realizoval stylovou komedii Pension pro svobodné pány, také podle námětu a scénáře Zdeňka Mahlera, natočil snímek, jenž dnes patří k divácky nejoblíbenějším dílům šedesátých let. Vyprávění se odehrává v malém městě během jediného dne. Jeho hybatelem je prodavačka Hanička, která vinou vlastní nerozvážnosti a dvou vodek skončí večer ve společnosti tří mladých mužů. Druhý den ráno oznámí na policii znásilnění. Policisté tři obviněné rychle zadrží. Jedním z nich je i mladík, který se má toho dopoledne ženit. Právě ten si ovšem z předchozího večera nic nepamatuje. Po důkladné rekonstrukci činu a zásahu nevěstiny matky to ovšem vypadá tak, že k žádnému znásilnění nedošlo – a že si roztoužená a vypočítavá Hanička tak trochu vše vymyslela… Komedie s morálním podtextem nabízí divákům živé lidské typy, které nejsou vysloveně sympatické, ale současně si k sobě diváka připoutají uvěřitelností i marnou snahou najít v panujících pořádcích skulinu, kterou by se dostali k naplnění vlastních tužeb. Počestná Hanička se tak snaží získat partnera skoro za každou cenu, nejistí policisté hledají pravdu s horlivostí, jež má podpořit jejich sebevědomí, a rodiče hodlají realizovat svatbu navzdory ženichově možné morální nespolehlivosti... Kvality hořkého snímku, který se nevybíravě a přitom elegantně vyjadřuje k otázkám lidské povahy, prudce zvyšuje herecké obsazení. Horlivost Pucholtova začínajícího policisty mírní zkušený, starší kolega v podání jednoho z ikonických „neherců“ československé nové vlny – Jana Vostrčila. Haničku se smyslem pro jemné nuance ženské hlouposti ztvárnila Iva Janžurová. Ženicha hraje Jiří Hrzán a v roli jednoho z obviněných násilníků exceluje Pavel Landovský.

Obsah