Soukromá vichřice

Anotace

Spisovatel Vladimír Páral se do centra pozornosti filmových adaptátorů poprvé dostal v roce 1967: podle jeho knihy Soukromá vichřice vznikla filmová komedie, kterou režíroval Hynek Bočan. Ten se už ve svém předchozím snímku – v celovečerním debutu Nikdo se nebude smát (1965) – inspiroval výraznou literární předlohou (povídkou Milana Kundery). Román Soukromá vichřice vyšel (s podtitulem Laboratorní zpráva ze života hmyzu) v roce 1966. Podobně jako ostatní příběhy z Páralovy Černé pentalogie (Veletrh slněných přání, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena) je kritikou stereotypů, v nichž uvíznou hrdinové pokoušející se paradoxně vymknout všednodenní banalitě a nudě. Protagonistou vyprávění je zaměstnanec ústecké chemičky Áda Vinš, který hledá únik z manželství s Jožou ve vztahu s přítelkyní svého podřízeného Standy – Bohunkou. Joska, který milencům půjčuje svou chatu, zase utěšuje osamělou Jožu… Leitmotivem zmarněných životů, které se vlečou kupředu ve vyjetých kolejích, jsou partie kanasty, kterými protagonisté ubíjejí čas na vzájemných návštěvách… Scénář, na kterém se vedle autora předlohy a zkušené Věry Kalábové podílel i režisér Bočan, převádí do filmové podoby tradiční páralovský partnerský vzorec, který dutě rezonuje ve vztazích i chování postav. Nelítostná sonda do marasmu komunistického Československa šedesátých let získává nadčasový rozměr díky postižení prostředí i jednotlivých typických charakterů. Hynek Bočan, který o rok později svou slibně se rozvíjející kariéru „zlikvidoval“ neméně bezútěšným Pasťákem, v hlavních rolí svého filmu využívá dobovou hereckou elitu. Ádu ztvárnil Josef Somr, Standu Pavel Landovský, Jožu Míla Myslíková. Bohunku ztvárnila debutující Daniela Kolářová. Vladimír Páral se ve filmu mihne v roličce brýlatého hosta v hospodě. Jiří Menzel, Jiřina Bohdalová a Václav Neckář si zahráli sami sebe jako hosty čínské restaurace.

Obsah