Poslední film Pavla Juráčka (1935–1989), Případ pro začínajícího kata (1969), vycházející z třetí knihy fantasticko-satirického románu anglického klasika Jonathana Swifta (1667–1745) Gulliverovy cesty, byl záhy po svém uvedení stažen z distribuce a stal se jedním z trezorových titulů. – Čtyřicátník Gulliver havaruje autem na pusté silnici a od té chvíle nic není tak, jak je zvyklý. Ocitne se v podivné zemi Balnibarbi, jejímž lidem, zákonům a zvykům nerozumí, takže se neustále dopouští různých přestupků a trapasů a téměř vždy mu jde o život. Žánrově nezařaditelný film je plný absurdních, občas neuchopitelných situací. Psalo se o něm jako o „grotesce, plné pitoreskních příhod, honiček a rvaček“. Ale mohlo by jít i o satiru, tragikomedii, absurdní drama, pohádku pro dospělé či politický film... – Příběh rozdělený do dvanácti kapitol (ve scénáři jich bylo více a některé se jmenovaly odlišně) stírá rozdíl mezi snem a realitou, mísí minulost s přítomností a poezii se satirou. Kvůli symbolům, metaforám, složité naraci i syžetu je určen především pro náročnější publikum. – Snímek byl digitálně restaurován v roce 2015 díky grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, s podporou Ministerstva kultury ČR a za partnerství Norské národní knihovny a sdružení CESNET. Od června 1990 a od března 2016 byl uváděn společně se středometrážním snímkem Postava k podpírání (1963; r. Pavel Juráček, Jan Schmidt). Oba filmové opusy spojuje přítomnost herce a redaktora Martina Vašíčka jako muže s kočkou. –jl–
Pavel Juráček (1936–1989) se do historie československé nové vlny nesmazatelně zapsal především scenáristickou prací. Snímky realizované jinými tvůrci podle Juráčkových scénářů kompletují přínos jedinečného autora, jenž jako režisér natočil vlastně jen jediný celovečerní snímek. Převratná absurdní hříčka Postava k podpírání (1963) je totiž krátkometrážním projektem a Každý mladý muž (1965) zahrnuje dvě dějově nezávislé povídky. Sci-fi Ikarie XB 1 (1963), postapokalyptické drama Konec srpna v hotelu Ozon (1966) či trpká historická romance Bláznova kronika (1964) však představují Juráčka-scenáristu jako vyhraněnou osobnost schopnou fantazijní žánrový příběh vybavit parametry divácky přitažlivé podívané se zjevným metaforickým přesahem. Volná adaptace románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty je pak Juráčkovým prvním a posledním velkým mistrovským dílem. Hlavní hrdina Lemuel Gulliver (Lubomír Kostelka) se dostává do podivné země Balnibarbi, kde se neustále dopouští přestupků proti místním zvyklostem a zákonům. U výslechu navíc nedokáže náležitě vysvětlit, že není zajícem Oskarem, přestože má ve svém držení jeho hodinky (jež předtím našel ve vestičce přejetého zvířete). Cizince odsouzeného k smrti zachrání pozvání do hlavního města – na létající Laputu, kde sídlí místní vládci. Zjištění, že Balnibarbi už dávno žádnou vládu nemá, ovšem nijak nevylepší Lemuelovo postavení mezi obyvateli, kteří o existenci „těch nahoře“ opírají zdání vlastní sebejistoty. Balnibarbi, jež představuje absurdní zrcadlo Juráčkovy všednodenní komunistické reality, o pravdu nestojí: přiznat, že žili v sebeklamu a lži, je pro usedlíky nepřijatelné… Juráčkův snímek se svou sarkastickou, surreálnou hravostí a temně černohumornou zábavností vymyká z řady zašifrovaných symbolických děl, která provázela konec šedesátých let (Den sedmý, osmá noc Evalda Schorma, Ovoce stromů rajských jíme Věry Chytilové…). Tím spíše Případ pro začínajícího kata v očích normalizačních cenzorů nenašel milost a skončil v pomyslném trezoru. -ap-
I. Cesta tam. Mladý cestovatel Lemuel Gulliver se ocitne v neznámé krajině na silnici, která nikam nevede. Spustí se riskantně strání mezi stromy, dostane se na jinou silnici, projede několika krkolomnými zatáčkami a podivným tunelem, za nímž havaruje. Vyvázne bez zranění, ale vůz je zničený. Na silnici najde mrtvého oblečeného zajíce, vezme mu z vesty hodinky a pokračuje dál pěšky. – II. Balnibarbská past. Polorozbořený dům, do něhož Gulliver vejde, mu ve snových představách připomene dětství, rodný dům i gymnázium a vyvolá bolestnou vzpomínku na milovanou dívku Markétu, která se před lety utopila. Dostal se do země Balnibarbi. Ten den lidé podle nařízení mlčí, aby šetřili vzduchem, o čemž Gulliver nemá ponětí. Kvůli zvláštním zákonům a zvyklostem se nevědomky dopouští přestupků, je pronásledován a nucen k mlčení. Zbijí ho a dokonce po něm střílejí. – III. Akademie vynálezců. Gulliver poslouží na akademii při výuce. Je podroben těžkým výslechům. Před vyšetřovateli vysvětluje, že není zajícem Oskarem, jehož hodinky s věnováním od knížete Munodiho se u něho našly. V salónu profesora Beiela se dozví, že prožívá skutečnost v zemi Balnibarbi, jejíž hlavní město Laputa se při obležení nepřítelem vzneslo do výše a dodnes se vznáší na nebi. S Markétinou podobou se Lemuel opakovaně setkává u různých dívek. Když se tančí místní národní tanec, zase se záhadně a těžce proviní a je pokládán za nevychovance. Ujme se ho plavovlasá Gabriela s Markétčinou podobou. Ráno se však muž probudí vedle černovlasé Dominiky. I s její podobou se stále potkává. – IV. Stroj na ruční pohon. Gulliver bloudí ulicemi. Potká fízla, jenž ho neustále sleduje, na opuštěném nádraží se setká s nafoukaným básníkem, jemuž vypoví příhodu s přejetým zajícem. Před zástupem lidí vidí plačící dívku s tváří Markéty. – V Akademii vynálezců vědci vystřihují z obrovského obrazu bitvy u Laputy jednotlivé aktéry a zařazují je do skupin podle charakteru, což vůbec není jednoduché. Lemuel se tu seznámí s Beielovým synovcem Patrikem. Docent Baux mu předvede zvláštní myslící stroj na ruční pohon. – V. Guvernér. Patrik se cestovatele ptá, co si o Balnibarbě myslí okolní svět. Gulliver je pozván ke guvernérovi, ten jej pohostí ořechy. S pomocí Patrika a Emila se Gulliver snaží utéct před fízlem. Přitom zaznamená, jak je země zbědovaná. – VI. Ochránci studánek. Vilma Seidová zaveze cizince na venkovskou slavnost ochránců studánek. Ten vidí, jak lidská chtivost studánku vybere. Vilém Seid zde zastřelí Dominičina mladého milence. Vilma vzpomíná, jak slavnosti prožívala jako dítě. Gulliver zde opět narazí na dívku s Markétinou tváří. – VII. Cirkus Munodi. Lemuel za dívkou pospíchá, ona mu však unikne. Narazí i na obecního blázna Vyskoče. Na nádvoří polorozpadlé továrny Lemuel potká starého cirkusáka Munodiho (otce stejnojmenného knížete) se ženou, v jejichž domě hledaná dívka žije. Oba manželé cestovatele vřele pohostí a ubytují. Starý pán pustí návštěvníkovi dobové filmové týdeníky: krále Matouše Velikého, návštěvu Charlese de Gaullea, Laputu, majora Jurije Gagarina. Gulliver se ráno probudí v podkrovním pokojíku vedle Dominiky, pak marně prchá před pronásledovateli. – VIII. Balnibarbská tma. Lemuel skončí s některými dalšími obyvateli ve vazbě, je však záhy propuštěn a setká se s guvernérem. Laputa, zastiňující slunce, se totiž ještě nepohnula. Obyvatelé tam neustále po provaze posílají potraviny a věci potřebné k životu. Gulliver je svědkem zatčení Patrika, Emila, Vilmy a dalších přátel, prý na jeho udání. Všichni jsou odsouzeni k smrti. Marně se jim snaží pomoci u prefekta. Když guvernérovi přizná, že je Oskar, je soudem odsouzen ke smrti a jeho přátelé jsou osvobozeni. – IX. Slavnostní poprava. Poprava je velkou událostí. V autobusu dostanou odsouzení, mezi nimiž je Gulliver, Vyskoč, básník, vandrák, muž s kočkou a další, párky a pivo. Před popravou vystupují artisté. Popravčí stroj docenta Bauxe má ke katově nelibosti poruchu. Gullivera před vykonáním rozsudku, kterému přihlíží i Vilma, Patrik a další, zachrání pozvání na Laputu, což zdejší obyvatele ohromí. Cestovatel se do vznášejícího se města dostane temným věžním schodištěm. Před odchodem mu guvernér dá obálku; očekává, že se už nevrátí. – X. Létající ostrov. V opuštěných ulicích chce ministr orby návštěvníka vyvést, ale nakonec jej odvede do paláce. Lemuel se setká s tamními hodnostáři, regentem a s princeznou Niké s Markétčinou tváří. Při hostině se dozví, že milovaný laputský král dělá jedenáct let vrátného v Monte Carlu v hotelu Carlton. Protože Lemuel v Monte Carlu byl, chtějí všichni vědět, jak se tam králi daří. Současně se podivují nad zvláštními zákony a nařízeními v Balnibarbi. V paláci neteče voda, v pokoji cestovatele opět špehuje fízl a v obálce pro krále je guvernérova fotografie. V paláci je oblečený zajíc. Ukáže se, že všichni hodnostáři a členové vlády jsou ve skutečnosti obyčejný hradní personál; ti praví už dávno uprchli. Lemuel s Niké popíjí u bodrého knížete Munodiho, vzpomínajícího na despotického otce. Princezna odejde a vystřídá ji žena s podobou Dominiky. S ní host stráví noc. Druhý den se vrací dolů s prosbou, aby neprozradil královu nepřítomnost. – XI. Balnibarbské mlčení. V Balnibarbi se Lemuel opět setká s básníkem, který nebyl popraven, s Vilmou a s dalšími přáteli. Je však zase pondělí, den, kdy se nesmí mluvit. Obyvatelé jej sledují. Na akademii mu všichni dávají lístky s dotazy. Poruší slib a prozradí guvernérovi panovníkovu nepřítomnost v Laputě. Guvernér se ho za pomoci referentky pokusí zabít, ale Emilovi, Patrikovi a dalším mladým přátelům se podaří jej odvést. Když i jim Lemuel řekne pravdu, málem ho zlynčují. Před zraky všech rozhořčených Balnibarbanů, s nimiž se kdy setkal, spěšně odejde. – XII. Cesta někam jinam. Obecní blázen Vyskoč Gullivera odveze a ten se přes tunel dostane pryč z této podivné země... –jl–
Názvy jednotlivých kapitol: I. Cesta tam, II. Balnibarbská past, III. Akademie vynálezců, IV. Stroj na ruční pohon, V. Guvernér, VI. Ochránci studánek, VII. Cirkus Munodi, VIII. Balnibarbská tma, IX. Slavnostní poprava, X. Létající ostrov, XI. Balnibarbské mlčení, XII. Cesta někam jinam. Ve scénáři bylo kapitol více a některé z uvedených se jmenovaly odlišně.
Film byl v roce 2015 digitálně restaurován.
Lemuel Gulliver
fízl
Markéta/Gabriela/plačící dívka/dcera Munodiových/princezna Niké
Mluví Regina Rázlová
Dominika/jiná dívka
Vilém Seid
Vilma, Seidova žena
docent Baux
vedoucí dobrovolník
cirkusák Munodi/kníže Munodi, cirkusákův syn
Munodiová
prefekt
Emil
Tadeášová
guvernér
Patrik Beiel
profesor Beiel, Patrikův strýc
referentka
obecní blázen Vyskoč
ministr orby
regent Jeroným z Hory
básník
královská kojná
pravnuk trubače Melichara
dokazovatel
usvědčovatel
dáma
vandrák v autobuse
komorník
předseda soudu
Tadeáš
muž s kočkou
elévka
manželka ministra železnic
krotitelka
studentka
asistent Reum
řemeslník
správce pečeti
klavírista
muž s rozsudkem
povaleč, přítel Dominiky
muž s hrnečkem
student Kryštof
dobrovolník
dobrovolník
tanečník
tanečnice
tanečník
Mluví Miroslav Homola
penzista
tanečník
komorník
přísedící
podúředník
starý učenec
ministr války
doktor Emen
student
administrátor
Mluví Nataša Gollová
žena v kroji, druhá přísedící
ministr železnic
dáma v černém
dobrovolník
zřízenec
ochránce studánky
tanečnice
tanečník
tanečnice
tanečnice
řidič
Mluví Hana Talpová
děvka v autobusu
hlas z filmového týdeníku
hlas řečníka/hlas krále Matouše Velikého
hlas zapisovatelky
Jonathan Swift (Gulliverovy cesty /Gulliver's Travels/ – román)
J. I. Grandville, Hugo Demartini, Vladimír Dvořák
Zdeněk Jeřábek, Rudolf Kinský, Miloš Sršeň, I. Houser
Ondrej Brezovský, Jaroslava Haderková, J. Štor
František Fabián, Bohumír Brunclík (zvukové efekty), Antonín Jedlička (hlasové efekty), Sbor Antonína Jedličky (hlasové efekty)
J. I. Grandville
Oldřich Mach, B. Brýdlová
Blanka Rýdlová (klapka), Antonín Heřman (vrchní osvětlovač), Miloslav Mirvald (fotograf)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Hudba k písni Luboš Fišer
Text písně Pavel Juráček
Zpívá Kühnův dětský pěvecký sborKühnův smíšený sbor
Případ pro začínajícího kata
Případ pro začínajícího kata
Case for the New Hangman
Krajina vlídných bludiček
film
hranýdistribuční
absurdní, podobenství
Československo
1969
1969
schválení literárního scénáře 26. 1. 1967
začátek natáčení 5. 3. 1969
konec natáčení 10. 9. 1969
schválení první kopie 17. 12. 1969
promítání povoleno 29. 12. 1969
vyřazení z distribuce 30. 6. 1981
vyřazení z distribuce 1. 7. 1993
premiéra 3. 7. 1970 /nepřístupný mládeži/ (celostátní /omezená distribuce/)
premiéra 12. 8. 1971 /nepřístupný mládeži/ (kino Hvězda /2 týdny/, Praha)
obnovená premiéra 11. 6. 1990 /nepřístupný mládeži/ (kino 64 U Hradeb, Praha)
obnovená premiéra 3. 3. 2016 /přístupné bez omezení/
Podle motivů třetí knihy Gulliverových cest od Jonathana Swifta. (1970) / Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta. (1990) / Volná adaptace románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty. Film Pavla Juráčka je zpět v kinech v digitálně restaurované verzi. (2016)
Ústřední půjčovna filmů (původní 1970 a obnovená 1990), Národní filmový archiv (obnovená 2016)
Tvůrčí skupina Juráček – Kučera, Pavel Juráček (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jaroslav Kučera (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
103 min
2 900 metrů
35mm , DCP 2-D, BRD
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století
1998
Praha / Česká republika
9. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 71 bodů
Festival: 4. festival českých a slovenských filmů FINÁLE Plzeň
1990
Plzeň / Československo
Hlavní cena Ledňáček
ex aequo kompletní kolekce předvedených děl v hodnotě 120 000 korun