Případ pro začínajícího kata

Země původu

Československo

Copyright

1969

Rok výroby

1969

Premiéra

3. 7. 1970

Minutáž

103 min

Kategorie

film

Žánr

absurdní, podobenství

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Případ pro začínajícího kata

Český název

Případ pro začínajícího kata

Anglický název

Case for the New Hangman

Pracovní název

Krajina vlídných bludiček

Anotace

Poslední film Pavla Juráčka (1935–1989), Případ pro začínajícího kata (1969), vycházející z třetí knihy fantasticko-satirického románu anglického klasika Jonathana Swifta (1667–1745) Gulliverovy cesty, byl záhy po svém uvedení stažen z distribuce a stal se jedním z trezorových titulů. – Čtyřicátník Gulliver havaruje autem na pusté silnici a od té chvíle nic není tak, jak je zvyklý. Ocitne se v podivné zemi Balnibarbi, jejímž lidem, zákonům a zvykům nerozumí, takže se neustále dopouští různých přestupků a trapasů a téměř vždy mu jde o život. Žánrově nezařaditelný film je plný absurdních, občas neuchopitelných situací. Psalo se o něm jako o „grotesce, plné pitoreskních příhod, honiček a rvaček“. Ale mohlo by jít i o satiru, tragikomedii, absurdní drama, pohádku pro dospělé či politický film... – Příběh rozdělený do dvanácti kapitol (ve scénáři jich bylo více a některé se jmenovaly odlišně) stírá rozdíl mezi snem a realitou, mísí minulost s přítomností a poezii se satirou. Kvůli symbolům, metaforám, složité naraci i syžetu je určen především pro náročnější publikum. – Snímek byl digitálně restaurován v roce 2015 díky grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, s podporou Ministerstva kultury ČR a za partnerství Norské národní knihovny a sdružení CESNET. Od června 1990 a od března 2016 byl uváděn společně se středometrážním snímkem Postava k podpírání (1963; r. Pavel Juráček, Jan Schmidt). Oba filmové opusy spojuje přítomnost herce a redaktora Martina Vašíčka jako muže s kočkou. –jl–

Pavel Juráček (1936–1989) se do historie československé nové vlny nesmazatelně zapsal především scenáristickou prací. Snímky realizované jinými tvůrci podle Juráčkových scénářů kompletují přínos jedinečného autora, jenž jako režisér natočil vlastně jen jediný celovečerní snímek. Převratná absurdní hříčka Postava k podpírání (1963) je totiž krátkometrážním projektem a Každý mladý muž (1965) zahrnuje dvě dějově nezávislé povídky. Sci-fi Ikarie XB 1 (1963), postapokalyptické drama Konec srpna v hotelu Ozon (1966) či trpká historická romance Bláznova kronika (1964) však představují Juráčka-scenáristu jako vyhraněnou osobnost schopnou fantazijní žánrový příběh vybavit parametry divácky přitažlivé podívané se zjevným metaforickým přesahem. Volná adaptace románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty je pak Juráčkovým prvním a posledním velkým mistrovským dílem. Hlavní hrdina Lemuel Gulliver (Lubomír Kostelka) se dostává do podivné země Balnibarbi, kde se neustále dopouští přestupků proti místním zvyklostem a zákonům. U výslechu navíc nedokáže náležitě vysvětlit, že není zajícem Oskarem, přestože má ve svém držení jeho hodinky (jež předtím našel ve vestičce přejetého zvířete). Cizince odsouzeného k smrti zachrání pozvání do hlavního města – na létající Laputu, kde sídlí místní vládci. Zjištění, že Balnibarbi už dávno žádnou vládu nemá, ovšem nijak nevylepší Lemuelovo postavení mezi obyvateli, kteří o existenci „těch nahoře“ opírají zdání vlastní sebejistoty. Balnibarbi, jež představuje absurdní zrcadlo Juráčkovy všednodenní komunistické reality, o pravdu nestojí: přiznat, že žili v sebeklamu a lži, je pro usedlíky nepřijatelné… Juráčkův snímek se svou sarkastickou, surreálnou hravostí a temně černohumornou zábavností vymyká z řady zašifrovaných symbolických děl, která provázela konec šedesátých let (Den sedmý, osmá noc Evalda Schorma, Ovoce stromů rajských jíme Věry Chytilové…). Tím spíše Případ pro začínajícího kata v očích normalizačních cenzorů nenašel milost a skončil v pomyslném trezoru. -ap-

Obsah

I. Cesta tam. Mladý cestovatel Lemuel Gulliver se ocitne v neznámé krajině na silnici, která nikam nevede. Spustí se riskantně strání mezi stromy, dostane se na jinou silnici, projede několika krkolomnými zatáčkami a podivným tunelem, za nímž havaruje. Vyvázne bez zranění, ale vůz je zničený. Na silnici najde mrtvého oblečeného zajíce, vezme mu z vesty hodinky a pokračuje dál pěšky. – II. Balnibarbská past. Polorozbořený dům, do něhož Gulliver vejde, mu ve snových představách připomene dětství, rodný dům i gymnázium a vyvolá bolestnou vzpomínku na milovanou dívku Markétu, která se před lety utopila. Dostal se do země Balnibarbi. Ten den lidé podle nařízení mlčí, aby šetřili vzduchem, o čemž Gulliver nemá ponětí. Kvůli zvláštním zákonům a zvyklostem se nevědomky dopouští přestupků, je pronásledován a nucen k mlčení. Zbijí ho a dokonce po něm střílejí. – III. Akademie vynálezců. Gulliver poslouží na akademii při výuce. Je podroben těžkým výslechům. Před vyšetřovateli vysvětluje, že není zajícem Oskarem, jehož hodinky s věnováním od knížete Munodiho se u něho našly. V salónu profesora Beiela se dozví, že prožívá skutečnost v zemi Balnibarbi, jejíž hlavní město Laputa se při obležení nepřítelem vzneslo do výše a dodnes se vznáší na nebi. S Markétinou podobou se Lemuel opakovaně setkává u různých dívek. Když se tančí místní národní tanec, zase se záhadně a těžce proviní a je pokládán za nevychovance. Ujme se ho plavovlasá Gabriela s Markétčinou podobou. Ráno se však muž probudí vedle černovlasé Dominiky. I s její podobou se stále potkává. – IV. Stroj na ruční pohon. Gulliver bloudí ulicemi. Potká fízla, jenž ho neustále sleduje, na opuštěném nádraží se setká s nafoukaným básníkem, jemuž vypoví příhodu s přejetým zajícem. Před zástupem lidí vidí plačící dívku s tváří Markéty. – V Akademii vynálezců vědci vystřihují z obrovského obrazu bitvy u Laputy jednotlivé aktéry a zařazují je do skupin podle charakteru, což vůbec není jednoduché. Lemuel se tu seznámí s Beielovým synovcem Patrikem. Docent Baux mu předvede zvláštní myslící stroj na ruční pohon. – V. Guvernér. Patrik se cestovatele ptá, co si o Balnibarbě myslí okolní svět. Gulliver je pozván ke guvernérovi, ten jej pohostí ořechy. S pomocí Patrika a Emila se Gulliver snaží utéct před fízlem. Přitom zaznamená, jak je země zbědovaná. – VI. Ochránci studánek. Vilma Seidová zaveze cizince na venkovskou slavnost ochránců studánek. Ten vidí, jak lidská chtivost studánku vybere. Vilém Seid zde zastřelí Dominičina mladého milence. Vilma vzpomíná, jak slavnosti prožívala jako dítě. Gulliver zde opět narazí na dívku s Markétinou tváří. – VII. Cirkus Munodi. Lemuel za dívkou pospíchá, ona mu však unikne. Narazí i na obecního blázna Vyskoče. Na nádvoří polorozpadlé továrny Lemuel potká starého cirkusáka Munodiho (otce stejnojmenného knížete) se ženou, v jejichž domě hledaná dívka žije. Oba manželé cestovatele vřele pohostí a ubytují. Starý pán pustí návštěvníkovi dobové filmové týdeníky: krále Matouše Velikého, návštěvu Charlese de Gaullea, Laputu, majora Jurije Gagarina. Gulliver se ráno probudí v podkrovním pokojíku vedle Dominiky, pak marně prchá před pronásledovateli. – VIII. Balnibarbská tma. Lemuel skončí s některými dalšími obyvateli ve vazbě, je však záhy propuštěn a setká se s guvernérem. Laputa, zastiňující slunce, se totiž ještě nepohnula. Obyvatelé tam neustále po provaze posílají potraviny a věci potřebné k životu. Gulliver je svědkem zatčení Patrika, Emila, Vilmy a dalších přátel, prý na jeho udání. Všichni jsou odsouzeni k smrti. Marně se jim snaží pomoci u prefekta. Když guvernérovi přizná, že je Oskar, je soudem odsouzen ke smrti a jeho přátelé jsou osvobozeni. – IX. Slavnostní poprava. Poprava je velkou událostí. V autobusu dostanou odsouzení, mezi nimiž je Gulliver, Vyskoč, básník, vandrák, muž s kočkou a další, párky a pivo. Před popravou vystupují artisté. Popravčí stroj docenta Bauxe má ke katově nelibosti poruchu. Gullivera před vykonáním rozsudku, kterému přihlíží i Vilma, Patrik a další, zachrání pozvání na Laputu, což zdejší obyvatele ohromí. Cestovatel se do vznášejícího se města dostane temným věžním schodištěm. Před odchodem mu guvernér dá obálku; očekává, že se už nevrátí. – X. Létající ostrov. V opuštěných ulicích chce ministr orby návštěvníka vyvést, ale nakonec jej odvede do paláce. Lemuel se setká s tamními hodnostáři, regentem a s princeznou Niké s Markétčinou tváří. Při hostině se dozví, že milovaný laputský král dělá jedenáct let vrátného v Monte Carlu v hotelu Carlton. Protože Lemuel v Monte Carlu byl, chtějí všichni vědět, jak se tam králi daří. Současně se podivují nad zvláštními zákony a nařízeními v Balnibarbi. V paláci neteče voda, v pokoji cestovatele opět špehuje fízl a v obálce pro krále je guvernérova fotografie. V paláci je oblečený zajíc. Ukáže se, že všichni hodnostáři a členové vlády jsou ve skutečnosti obyčejný hradní personál; ti praví už dávno uprchli. Lemuel s Niké popíjí u bodrého knížete Munodiho, vzpomínajícího na despotického otce. Princezna odejde a vystřídá ji žena s podobou Dominiky. S ní host stráví noc. Druhý den se vrací dolů s prosbou, aby neprozradil královu nepřítomnost. – XI. Balnibarbské mlčení. V Balnibarbi se Lemuel opět setká s básníkem, který nebyl popraven, s Vilmou a s dalšími přáteli. Je však zase pondělí, den, kdy se nesmí mluvit. Obyvatelé jej sledují. Na akademii mu všichni dávají lístky s dotazy. Poruší slib a prozradí guvernérovi panovníkovu nepřítomnost v Laputě. Guvernér se ho za pomoci referentky pokusí zabít, ale Emilovi, Patrikovi a dalším mladým přátelům se podaří jej odvést. Když i jim Lemuel řekne pravdu, málem ho zlynčují. Před zraky všech rozhořčených Balnibarbanů, s nimiž se kdy setkal, spěšně odejde. – XII. Cesta někam jinam. Obecní blázen Vyskoč Gullivera odveze a ten se přes tunel dostane pryč z této podivné země... –jl–

Poznámka

Názvy jednotlivých kapitol: I. Cesta tam, II. Balnibarbská past, III. Akademie vynálezců, IV. Stroj na ruční pohon, V. Guvernér, VI. Ochránci studánek, VII. Cirkus Munodi, VIII. Balnibarbská tma, IX. Slavnostní poprava, X. Létající ostrov, XI. Balnibarbské mlčení, XII. Cesta někam jinam. Ve scénáři bylo kapitol více a některé z uvedených se jmenovaly odlišně.

Film byl v roce 2015 digitálně restaurován.

Hrají

Lubomír Kostelka

Lemuel Gulliver

Klára Jerneková

Markéta/Gabriela/plačící dívka/dcera Munodiových/princezna Niké

Milena Zahrynowská

Mluví Regina Rázlová
Dominika/jiná dívka

Luděk Kopřiva

Vilém Seid

Slávka Budínová

Vilma, Seidova žena

Pavel Bošek

docent Baux

František Holar

vedoucí dobrovolník

Miroslav Macháček

cirkusák Munodi/kníže Munodi, cirkusákův syn

Jiří Hálek

guvernér

Jiří Janda

Patrik Beiel

Radovan Lukavský

profesor Beiel, Patrikův strýc

Jiří Hrzán

obecní blázen Vyskoč

Zdeněk Kryzánek

ministr orby

Miloslav Hotový

regent Jeroným z Hory

Nina Bártů

královská kojná

Miroslav Homola

pravnuk trubače Melichara

Josef Kořán

dokazovatel

Miloš Hlaváč

usvědčovatel

Vladimír Hrabánek

vandrák v autobuse

Martin Kostelka

předseda soudu

Karel Vašíček

muž s kočkou

Jindřiška Gabriela Preissová

manželka ministra železnic

Milena Šebestová

studentka

Karel Mareš

asistent Reum

Bohuslav Kupšovský

správce pečeti

Petr Hapka

klavírista

Vratislav Blažek

muž s rozsudkem

René Gabzdyl

povaleč, přítel Dominiky

Alois Čuřík

muž s hrnečkem

Ladislav Jakim

student Kryštof

Karel Engel

dobrovolník

Libor Fára

dobrovolník

Karel Bodnár

tanečník

Marie Grófová

tanečnice

Antonín Klepáč

tanečník

Miroslav Laňka

přísedící

Jan Maška

podúředník

Viktor Očásek

starý učenec

Eduard Pavlíček

ministr války

Viktor Maurer

doktor Emen

Karel Svoboda

administrátor

Marie Štrampachová

Mluví Nataša Gollová
žena v kroji, druhá přísedící

Alois Vachek

ministr železnic

Blažena Vernerová

dáma v černém

Václav Volk

dobrovolník

Milan Udržal

zřízenec

J. Šubrt

ochránce studánky

Helena Živná

tanečnice

J. Hladký

tanečník

E. Poláchová

tanečnice

Žofie Futerová

tanečnice

Z. Petrů

řidič

J. Holovská

Mluví Hana Talpová
děvka v autobusu

J. Kubečka

Mluví

Jindřich Narenta

hlas z filmového týdeníku

Jan Přeučil

hlas řečníka/hlas krále Matouše Velikého

Nina Divíšková

hlas zapisovatelky

Štáb a tvůrci

Předloha

Jonathan Swift (Gulliverovy cesty /Gulliver's Travels/ – román)

Technický scénář

Pavel Juráček

Druhá kamera

Rudolf Holan

Asistent kamery

Viktor Růžička

Assistent architekta

Jan Sedláček

Výtvarník

J. I. Grandville, Hugo Demartini, Vladimír Dvořák

Výprava

Zdeněk Jeřábek, Rudolf Kinský, Miloš Sršeň, I. Houser

Návrhy kostýmů

Theodor Pištěk ml.

Asistent střihu

Jitka Šulcová

Zvuk

František Fabián, Bohumír Brunclík (zvukové efekty), Antonín Jedlička (hlasové efekty), Sbor Antonína Jedličky (hlasové efekty)

Návrhy titulků

J. I. Grandville

Vedoucí výroby

Jan Balzer

Zástupce vedoucího výroby

Jan Šuster, Jan Vild

Asistent vedoucího výroby

Oldřich Mach, B. Brýdlová

Spolupráce

Blanka Rýdlová (klapka), Antonín Heřman (vrchní osvětlovač), Miloslav Mirvald (fotograf)

Hudba

Nahrál

FISYO (Dirigent František Belfín)

Písně

Vstaň, bratříčku /balnibarská národní píseň/

Hudba k písni Luboš Fišer
Text písně Pavel Juráček
Zpívá Kühnův dětský pěvecký sborKühnův smíšený sbor

Produkční údaje

Originální název

Případ pro začínajícího kata

Český název

Případ pro začínajícího kata

Anglický název

Case for the New Hangman

Pracovní název

Krajina vlídných bludiček

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

absurdní, podobenství

Země původu

Československo

Copyright

1969

Rok výroby

1969

Produkční data

schválení literárního scénáře 26. 1. 1967
začátek natáčení 5. 3. 1969
konec natáčení 10. 9. 1969
schválení první kopie 17. 12. 1969
promítání povoleno 29. 12. 1969
vyřazení z distribuce 30. 6. 1981
vyřazení z distribuce 1. 7. 1993

Premiéra

premiéra 3. 7. 1970 /nepřístupný mládeži/ (celostátní /omezená distribuce/)
premiéra 12. 8. 1971 /nepřístupný mládeži/ (kino Hvězda /2 týdny/, Praha)
obnovená premiéra 11. 6. 1990 /nepřístupný mládeži/ (kino 64 U Hradeb, Praha)
obnovená premiéra 3. 3. 2016 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Podle motivů třetí knihy Gulliverových cest od Jonathana Swifta. (1970) / Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta. (1990) / Volná adaptace románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty. Film Pavla Juráčka je zpět v kinech v digitálně restaurované verzi. (2016)

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1970 a obnovená 1990), Národní filmový archiv (obnovená 2016)

Výrobní skupina

Tvůrčí skupina Juráček – Kučera, Pavel Juráček (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jaroslav Kučera (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

103 min

Původní metráž

2 900 metrů

Distribuční nosič

35mm , DCP 2-D, BRD

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století

1998
Praha / Česká republika
9. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 71 bodů

Vítěz

Festival: 4. festival českých a slovenských filmů FINÁLE Plzeň

1990
Plzeň / Československo
Hlavní cena Ledňáček
ex aequo kompletní kolekce předvedených děl v hodnotě 120 000 korun