Na kometě

Anotace

Po filmech Vynález zkázy (1958) a Ukradená vzducholoď (1966) se výtvarník a režisér Karel Zeman potřetí a naposled vrátil k dílu francouzského fantasty Julesa Vernea. Také volná adaptace románu, který poprvé vyšel v roce 1877, je originální kombinací hraného a animovaného filmu, založenou na původních ilustracích ke spisovatelovým románům. Podobně jako v předchozích, vysoce ceněných snímcích podává Zeman verneovský svět s ironickým, laskavým nadhledem. Francouzský klasik v dobrodružství o putování odvážných hrdinů Sluneční soustavou zprostředkoval čtenářům dobové astronomické znalosti. Zeman se scenáristou Janem Procházkou ovšem osudy odvážného poručíka Hectora Servadaca pojali jako starosvětsky nostalgickou podívanou, v níž však nechyběly aktuální prvky spojené s všeobecnou intolerancí. Mladý geometr je příslušníkem francouzské posádky v africké kolonii, jejíž obyvatelé proti uzurpátorům osnují vzpouru. V té se domorodý šejk neváhá spojit se španělským konzulem. Do krvavé půtky ovšem zasáhne kometa, která území vyrve ze zemského povrchu a vezme je i s jeho obyvateli „na výlet“ k Marsu… Oproti literární předloze je do děje přidán příběh milostného vzplanutí Hectora ke krásné Angelice. Stejně jako ve svých předchozích dílech, i v baladickém snímku Na kometě nedbal Karel Zeman jen na vizuální stránku projektu, ale i na kvalitní herecké obsazení: vedle představitelů hlavních rolí – Emila Horvátha a Magdy Vášáryové – se ve filmu objevili i František Filipovský, Vladimír Menšík či Jiřina Jirásková. Lví podíl na realizaci náročného konceptu mají i nováček v zemanovském světě – kameraman Rudolf Stahl – a trikový specialista Bohuslav Pikhart. Ten s režisérem vedle předchozích dvou filmových verneovek spolupracoval i na snímcích Baron Prášil (1961) a Bláznova kronika (1964). Film byl oceněn na MFF v Benátkách (Mezinárodní cena CIDALC a Medaile Biennale), stal se však posledním Zemanovým dílem s hranými prvky.

Obsah

Poznámka

Karel Zeman se inspiroval při výtvarném zpracování rytinami Edouarda Rioua a Léona Benetta, kterými byla ilustrována původní vydání Verneových románů. Kromě základní myšlenky z románu Hector Servadac aneb Dobrodružná cesta sluneční soustavou/Na kometě, použil ve scénáři motivy z dalších Verneových románů.