Karel Zeman

KAREL ZEMAN (nar. 3.11.1910, Ostroměř, okres Jičín – zem. 5.4.1989, Zlín) pocházel z rodiny majitele výrobny perleťových knoflíků v Ostroměři. Rané dětství strávil s mladší sestrou u babičky v obci Mělice u Přelouče. V sedmi letech mu zemřel otec, pak vyrůstal v Kolíně. Už v dětství projevoval výtvarné a literární nadání a lásku k loutkám a loutkovému divadlu. Na přání rodiny (zejména nevlastního otce) a proti své vůli vystudoval dvouletou obchodní školu v Kolíně a stal se obchodním příručím v obchodě s textilním zbožím a konfekcí. Na obchodní akademii jej zaujala reklama a reklamní grafika; začal proto navrhovat plakáty a poutače pro tamní obchody. Věnoval se i sportu (boxoval, vesloval a plaval). Aby si rozšířil vědomosti v reklamním oboru, odjel na základě novinového inzerátu do Francie, kde absolvoval kurz reklamního kreslení a aranžování v provincii Aix-en-Provence. Počátkem 30. let pracoval jako kreslíř a návrhář v reklamních ateliérech v Marseille (pronikal také do tajů tvorby animovaných filmů). Po vojenské službě 1933 opět odjel do ciziny; nejprve procestoval jižní Evropu a severní Afriku a až do roku 1936 pracoval v reklamě u různých firem ve Francii. Do Československa se vrátil kvůli mamince. V Kolíně pak přijal místo u firmy Tatra jako prodejní úředník a nadále působil jako externista v reklamě; nejvíc pracoval pro Ringhofferovu Tatrovku a pro firmu Baťa. Po Mnichovské dohodě byl krátce instruktorem v baťovské škole aranžérů a pak přešel definitivně jako vedoucí reklamy do Domu služby na Kobližné v Brně. Amatérské experimentování s animací loutek a zájem o loutkové divadlo jej v roce 1943 přivedly do zlínského trikového ateliéru, kde krátce po válce realizoval s Bořivojem Zemanem svůj první krátký kombinovaný (hraný a loutkový) film Vánoční sen, oceněný jako nejlepší loutkový film na MFF v Cannes 1946. V agitce Podkova pro štěstí poprvé představil loutku pana Prokouka, rozšafného panáčka s knírem, slamáčkem na hlavě a plavnou chůzí, který se až do roku 1959 objevoval v sérii anekdotických krátkých grotesek (a od roku 1966 ve znělce na filmových kopiích Československého filmového ústavu). Jako režisér a výtvarník se Zeman nikdy nebál experimentovat, přitahovaly ho možnosti filmového vyjadřování při kombinaci různých technik. Dokládá to už poetická taneční pantomima Inspirace, v níž rozhýbal skleněné figurky sochaře Jaroslava Brychty a jejíž úryvky byly později použity v zájezdovém programu Laterna Magika II (1960). Od začátku 50. let se začal věnovat tvorbě rozměrnějších filmů, v nichž vytvořil nový fantaskní žánr, vycházející tematicky z mélièsovské a verneovské tradice a invenčně kombinující hru živého herce s výtvarně stylizovaným prostředím, s triky a s animací. Principem je akční, časoprostorová koláž. Průlomovým dílem v tomto směru se stala Cesta do pravěku, která vznikla ve spolupráci s paleontologem Josefem Augustou a pod vlivem obrazů Zdeňka Buriana. Ještě větší a širší mezinárodní úspěch sklidil filmem Vynález zkázy, ve kterém v duchu dobových ilustrací Edouarda Rioua a Léona Benetta unikátně „oživil“ romanticko-dobrodružné fantazie Julese Vernea. Film na pomezí obdivu a láskyplné karikatury, který jako by v nových technických podmínkách s rafinovaným využitím celého arzenálu nejrůznějších technik a žánrů rozvíjel odkaz Georgese Mélièse, získal na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu Velkou cenu a v zahraničí dodnes patří mezi nejúspěšnější česká filmová díla. Věrnost původním ilustracím – tentokrát byl jejich autorem Gustave Doré – Zeman zachoval i v dalším, již barevném trikovém snímku Baron Prášil, kde na rozdíl od Vynálezu zkázy obsadil všechny role těmi nejlepšími herci tehdejší české kinematografie. Po natočení historické veseloherní fantazie Bláznova kronika se znovu vrátil k verneovským parafrázím filmy Ukradená vzducholoď a Na kometě, jimiž zakončil etapu výpravných trikových filmů, aby se opět přiklonil výhradně k animované tvorbě. Sedmidílná série krátkých kreslených příběhů o námořníku Sindibádovi, vycházející výtvarně ze stylu perských miniatur, byla sestřižena do podoby celovečerního snímku Pohádky tisíce a jedné noci. Teritorium kreslených pohádek autor neopustil ani v posledních dvou filmech Čarodějův učeň a Pohádka o Honzíkovi a Mařence. Jeho průkopnická a novátorská díla, vyznačující se neopakovatelnou imaginací a originalitou, dosáhla značného mezinárodního ohlasu a nepřeberného množství ocenění na zahraničních i domácích festivalech a přehlídkách. K jeho blízkým spolupracovníkům patřili skladatel Zdeněk Liška, architekt Zdeněk Rozkopal, kameramani Antonín Horák a Bohuslav Pikhart, střihač Zdeněk Stehlík, animátor Arnošt Kupčík, produkční Karel Hutěčka a později i jeho dcera Ludmila Zemanová Spálená (nar. 1947), výtvarnice a ilustrátorka, která žije od roku 1984 v Kanadě, ale v posledních letech se se svou dcerou Lindou Zeman-Spaleny stará o otcův odkaz a propagaci jeho díla. Kromě digitálního restaurování a vydávání otcových filmů sestavila s dcerou výpravnou knihu Karel Zeman a jeho kouzelný svět (CPress, Brno 2015) a podpořila vznik interaktivního Muzea Karla Zemana, jež od roku 2012 na pražské Kampě nabízí stálou expozici s širokou škálou činností pro laickou i odbornou veřejnost. Zemanovu osobnost a tvorbu dále přibližují krátké dokumentární filmy Kouzelný svět Karla Zemana (1962; r. Zdeněk Rozkopal) a Karel Zeman dětem (1980; r. Karel Zeman), celovečerní dokumentární portrét Filmový dobrodruh Karel Zeman (2015; r. Tomáš Hodan) a knižní sborník studií a dokumentů Karel Zeman (Blok, Brno 1986), který edičně připravili Milada Hábová a Zdeněk Smejkal. V roce 1986 získal Karel Zeman čestné občanství města Gottwaldova (Zlína). – Filmografie (režie a scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak) (krátké animované filmy) poetický příběh hadrového panáčka, který ožil ve štědrovečerním snu malého děvčátka, Vánoční sen (1945; spol. r. Bořivoj Zeman; režie loutkové části, výtvarník), propagační f. pro sběr průmyslových odpadků, líčící trampoty pana Prokouka s nalezenou věcí, Podkova pro štěstí (1946; + nám., kam., výtvarník), bajka o potrestaném sobectví Křeček (1946; + výtvarník), kr. dok. Cukr (1946; r. František Gürtler, Emanuel Kaněra; spol. triky), satira o obuvníkovi, který touží stát se úředníkem, ale nakonec se rád vrací k řemeslu, Pan Prokouk ouřaduje (1947; + nám., výtvarník), loutková agitka, v níž populární hrdina krátce podlehne alkoholovému mámení, Pan Prokouk v pokušení (1947; + nám., výtvarník), agitka o pracovním nadšení pana Prokouka během brigádnické výpomoci na venkově Brigády (1947; + nám., výtvarník), Brambory (1947; r. Ludvík Toman; loutky), náborová agitka na pracovníky ve stavebnictví Pan Prokouk filmuje (1948; + nám., výtvarník), příběh smutného pierota ve skleněném světě, který oživila inspirace skláře v kapce deště, Inspirace (1948; + nám., výtvarník), propagační f. o drobných zlepšeních usnadňujících práci, Pan Prokouk vynálezcem (1949; + nám., výtvarník), adaptace stejnojmenné satirické básně K.H. Borovského Král Lávra (1950; + výtvarník), kaleidoskop drobných nepříjemností člověka a jeho zvířecích miláčků ve městě Pan Prokouk, přítel zvířátek (1955; + nám., výtvarník), Černý démant (1956; r. Zdeněk Rozkopal, Arnošt Kupčík; nám., sc.), Pan Prokouk detektivem (1958; r. Zdeněk Rozkopal; nám., sc., výtvarník), Pan Prokouk akrobatem (1959; r. Zdeněk Rozkopal; nám., sc., výtvarník); (celovečerní hrané či kombinované filmy) Červená ještěrka (1948; r. František Sádek; výtvarník anim. části), dobrodružná výprava čtyř chlapců za poznáním proti proudu času do vzdálené minulosti naší planety, kde se setkávají s vyhynulými zvířaty, Cesta do pravěku (1955; + nám., spol. výtvarník, spol. triky), Strakonický dudák (1955; r. Karel Steklý; spol. triky), varovný nadčasový příběh, ispirovaný Verneovými prózami, Vynález zkázy (1958; + spol. výtvarník), humorně-romantická dobrodružství mladého muže kosmického věku ve světě fantazie rokokového fanfaróna na motivy románu Gottfrieda Augusta Bürgera Baron Prášil (1961; + výtvarník), pikareskní kostýmní komedie o společném putování vesnického chasníka, protřelého královského verbíře a dívky, kteří se snaží v Evropě pustošené třicetiletou válkou přežít i vyhnout se bojechtivým vojákům a šlechticům, Bláznova kronika (1964; + nám.), volná variace Verneova románu Dva roky prázdnin, jejiž hrdinové – pětice zvídavých českých kluků – podniknou nedopatřením nebezpečný let balónem z Jubilejní výstavy v Praze až na opuštěný ostrov uprostřed oceánu, Ukradená vzducholoď (1966; + výtvarník), fantastický příběh podle Julese Vernea o osudech lidí, kteří byli na sklonku předminulého století odtrženi s kouskem pevniny od Země a kometou strženi do vesmíru, Na kometě (1970; + výtvarník); (celovečerní animované filmy) perskými miniaturami inspirovaná orientální pohádka o obyvatelích vzdáleného ostrova, jimž spokojenost a štěstí přinese poctivá práce a nikoliv náhlé zbohatnutí, Poklad Ptačího ostrova (1952; + nám., sc., výtvarník), v podobné stylu laděná dobrodružství bájného námořníka Sindibáda v sedmi epizodách Pohádky tisíce a jedné noci (1974; + nám., výtvarník), baladický příběh podle knihy Otfrieda Preusslera o chudém sirotkovi, který vstoupí do služeb zlého čaroděje a překoná nakonec jeho kouzla svou láskou k nevinnému děvčeti, Čarodějův učeň (1977; + spol. výtvarník), pohádkový příběh o lásce spanilé dívky a statečného chlapce, kterého provázejí životem tři kouzelní skřítkové, Pohádka o Honzíkovi a Mařence (1980; + nám., výtvarník). -fik- (8/2016)