První poválečné dny tvoří atmosféru křehkého milostného příběhu, který v roce 1973 realizoval Jaroslav Balík. Režisér, který se prosadil jako autor ideologicky „správných“ snímků, se v dramatu o setkání dvou mladých lidí podřídil komornímu, apolitickému vidění svého spoluscenáristy – spisovatele Jana Otčenáška. (Za zmínku ovšem stojí skutečnost, že hlavní hrdinka vyprávění měla být původně židovkou, což se ovšem v normalizačním filmu ukázalo jako nepřijatelné.) Balík s Otčenáškem dva roky předtím spolupracoval na televizní, „důchodcovské“ variantě osudového milostného setkání – na snímku Romeo a Julie na konci listopadu. Zatímco její protagonisté s optimismem vzdorují představě, že už mají celý život za sebou, Pavel a Helena stojí teprve na začátku své existence. Plachá dívka, která se s náhodně potkaným mladíkem sbližuje velmi opatrně, má za sebou totiž pobyt v koncentračním táboře. Lehkomyslný student práv Pavel je naopak otevřený všem novým zážitkům a jako nadšený amatérský filmař se se svou osmimilimetrovou kamerou pokouší zachytit svět kolem sebe. Helena, kterou potká na procházce městem, se však mladíkovu jednoduchému, radostnému konceptu vymyká. S Pavlovou něžnou, laskavou pomocí však dokáže postupně překonávat traumatizující minulost a otevřít se společné budoucnosti. Třetí významnou postavou vyprávění je hrdinčina starší sestra Olga, která považuje vztah za nemožný, protože Pavel a Helena mají naprosto odlišné životní zkušenosti. Chrání Helenu před Pavlem až do chvíle, kdy se její plachá a pasivní sestra dokáže sestřinu přehnanému opatrovnictví vzepřít… Kameraman Jan Čuřík dokázal vyprávění vdechnout civilní, přirozenou atmosféru, které napomáhají tehdy ještě nepříliš známí představitelé hlavních rolí – Marta Vančurová a Viktor Preiss. Partu hrdinčiny sestry se ujala Libuše Švormová.
Léto roku 1945. Parta mladých lidí užívá plnými doušky začátek nového života. Pro ně je to rok jedna. Jednoho z nich, studenta právnické fakulty Pavla, víc než právo přitahuje filmové umění. Osmimilimetrovou kamerou natáčí všechno, co ho zaujme. Jednoho dne zachytí na filmový pás zajímavou dívčí tvář, která jako by skrývala tajemství. Pavel Helenu, jak se dívka jmenuje, navštíví. Seznámí se i s její starší energickou sestrou Olgou. Od ní se dozví, že dívky strávily okupaci v koncentračním táboře, a nemohou na prožité hrůzy zapomenout. Olga také nekompromisně Pavla upozorní, že mezi nimi a Pavlovou partou existuje nepřekročitelný rozdíl, daný různými válečnými zážitky. Pavel se přesto pokusí vrátit Heleně radost a naději. S jeho něžnou pomocí dívka postupně nachází zasuté city a touhu žít. Není však schopna milovat Pavla fyzicky, i když se jejich vztah rozvinul ve vzájemnou lásku. Zklamaný Pavel se od Olgy dozví příčinu - při přechodu fronty znásilnili Helenu tři němečtí vojáci. S tímto poznáním pomůže Pavel Heleně překonat i tento handicap. Helena čeká s Pavlem dítě. Skeptická Olga ji nutí k potratu a odjezdu do Austrálie. Plachá Helena se však poprvé vzepře sestřině autoritě, dítě si ponechá a dá přednost budoucnosti s Pavlem.
Helena Poláková
student práv Pavel Krouza, kinoamatér
tlumočnice Olga, Helenina sestra
student Evžen, Pavlův přítel
Jana
režisér
profesor
asistent režie
muž v kožené bundě
Jarmila
Zdena, Evženova dívka
Jitka
Ivana
Honza
Kamil
Čenda
kameraman
kostymérka
kostymér
osvětlovač
skriptka
dirigent
člen filmového štábu
člen filmového štábu
členka filmového štábu
Janin otec
muž u Olgy
truhlář Krouza, Pavlův otec
šmelinář
představitelka princezna
zdravotní sestra
zpěvačka
zpěvák
herec/diskutér
herečka
diskutér
diskutér
diskutér
diskutér
student
student
student
student
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
Jiří Kratochvíl
Ivo Černý, Miloš Osvald, Jiří Rulík, Jan Smejkal
Ladislav Beneš, Petra Havlínová
Ivana Švejdová (klapka), Jan Kuděla (fotograf)
Bedřich Smetana (Má vlast /Vltava/), E. F. Burian (Předehra socialismu)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Hudba k písni Karel Mareš
Text písně Zdeněk Borovec
Zpívá Václav Irmanov
Hudba k písni Kamil Běhounek
Text písně Karel Kozel
Zpívá sbor
Milenci v roce jedna
Milenci v roce jedna
Lovers in the Year One
film
hranýdistribuční
psychologický
Československo
1973
1973
schválení literárního scénáře 6. 11. 1972
začátek natáčení 2. 1. 1973
schválení technického scénáře 5. 3. 1973
konec natáčení 21. 9. 1973
promítání povoleno 26. 9. 1973
vyřazení z distribuce 31. 12. 1991
premiéra 14. 3. 1974 /nepřístupný mládeži/ (kino Lucerna, Praha)
premiéra 15. 3. 1974 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
Český film. Psychologický příběh mladých lidí, hledajících místo v životě.
Dramaturgická skupina Oty Hofmana, Ota Hofman (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
92 min
2 581 metrů
16mm, 35mm
1:1,66
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: 47. ročník Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1974
1975
Hollywood, Los Angeles / Spojené státy americké
Diplom za účast
Akce: Múzy pražských diváků
1975
Praha / Československo
Múza Terpsichoré za roli
Marta Vančurová
společně za film Jáchyme, hoď ho do stroje!, Milenci v roce jedna a V každém pokoji žena
Akce: Prémie Českého literárního fondu za rok 1974
1975
Praha / Československo
Prémie Českého literárního fondu za režii filmu
Jaroslav Balík
Akce: 11. mezinárodní setkání mladého filmu Cannes
1975
Cannes / Francie
Uznání za herecký výkon
Marta Vančurová
Festival: 12. filmový festival mladých Trutnov
1974
Trutnov / Československo
Velké zlaté slunce – hlavní cena
Festival: 12. filmový festival mladých Trutnov
1974
Trutnov / Československo
Cena za ženský herecký výkon
Marta Vančurová
Akce: Československá nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1974
1974
Praha / Československo
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu v 47. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1974
Festival: 12. festival českých a slovenských filmů Nitra
1974
Nitra / Československo
Cena za ženský herecký výkon
Marta Vančurová
Festival: 19. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1974
Karlovy Vary / Československo
Cena za ženský herecký výkon
Marta Vančurová