Režisér Zbyněk Brynych se rychle přizpůsobil požadavkům normalizační kinematografie. Vzápětí po milostné romanci z výrobního prostředí Jakou barvu má láska (1973) realizoval drama líčící osudy čestného, uvědomělého komunisty, který se dostane do vězení. Pětačtyřicátník Petr si musí odpykat šestnáctiměsíční nepodmíněný trest za to, že řídil opilý a zranil pouličního chodce. Ani mezi drsnými kriminálníky, kteří zesměšňují jeho komunistické přesvědčení, ovšem neztrácí hlavu. Nakonec Petr ještě pomáhá mladému spoluvězni Janu Tomášovi, aby našel sám sebe, a společně s ním se vrací zpět do života. Ve snímku, na kterém se Zbyněk Brynych podílel spolu s prorežimním spisovatelem a scenáristou Ivanem Garišem, si hlavní roli zahrál osvědčený Svatopluk Matyáš. Tomáše ztvárnil začínající Jiří Lábus.
Petr Ryneš oslavuje s přáteli své pětačtyřicáté narozeniny. Je šťastný se svou ženou, jeho pracovní schopnosti byly odměněny vyznamenáním Za vynikající práci. Několik okamžiků však stačí změnit jeho život. Neuváženě sedl za volant, aby přivezl přítelovu ženu, a srazil na ulici chodce. Na oslavě samozřejmě pil, a je proto odsouzen na šestnáct měsíců do vězení. Pobyt v nápravném zařízení pro čestného komunistu není jednoduchý. Brzy se zde dostane do konfliktu s několika násilníky, kteří si myslí, že ho při rvačce zlomí. Ryneš však zůstává sám sebou a nakonec si získá u spoluvězňů respekt. Pomůže také mladému Tomášovi, kterému každý ubližoval. Dny přesto neubíhají, zvláště když Petr marně čeká na dopisy i návštěvu své ženy. Petr dostane od velitele tábora dva dny přerušení trestu. Před odjezdem má návštěvu. Žena jeho přítele mu přijela oznámit, že ho manželka patrně podvádí s jejím mužem. Petr je po odpykání poloviny trestu podmíněně propuštěn. S ním odchází i Tomáš. Oba si najdou místo v Metrostavu a pokoj v podnikovém hotelu. Ryneš si poctivou prací získá důvěru a brzy i příslib na odpovídající zaměstnání. Tomáš chce Petrovi také pomoci. Vyhledá proto Rynešovu ženu, řekne jí své mínění. Žena se za Petrem rozběhne.
vedoucí nákupu Strojexportu Petr Ryneš
vězeň Jan Tomáš
kapitán Mourek, vychovatel tábora
major Rajský, náčelník tábora
brigadýr světnice Houska
vězeň Jeřábek
vězeň Milan Kocman
Květa, Rynešova žena
Ivan Zimolík, Rynešův kolega
Zimolíkova žena
předseda ZV ROH Koula, zraněný muž
vězeň Jiří Jelínek
vězeň Vondra
Zdeněk Skoumal, Rynešův přítel
úředník Metrostavu
úřednice Metrostavu
vězeň Hanka
vězeň Matucha
vězeň Sekera
vězeň Beneš
vězeň Josef Anderle
praporčík, dozor v panelárně
lékař VB
Koulová, žena zraněného muže
mistr v panelárně
Hruška
Mluví Alena Kreuzmannová
předsedkyně soudu
přísedící
přísedící
kapitán ministerstva spravedlnosti
poručík ministerstva spravedlnosti
praporčík
major
poručík VB
obhájce
prokurátor
Ivanka
světlovlasá dívka
muž u nehody
muž u nehody
žena u nehody
zapisovatelka u soudu
muž u Rynešů
dívka u Rynešů
vězeň
vězeň
vězeň
vězeň
vězeň Tomáš Antl
vězeň
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
dubl za Karla Hlušičku
dubl – rvačka vězňů
dubl – rvačka vězňů
dubl – rvačka vězňů
Zdena Pavlátová
Bohumil Koška, Věra Justová
Karel Hurský
Jiří Bžoch, Karel Kracík, Dana Smržová
Ctibor Novotný, Věra Winkelhöferová
pplk. Jiří Karlíček, pplk. František Havlíček
Eliška Moulisová (klapka), Jaromír Komárek (fotograf)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Hudba k písni Jan Kacerovský
Noc oranžových ohňů
Noc oranžových ohňů
Night of Orange Fires
film
hranýdistribuční
drama
Československo
1974
1974
vyřazení z distribuce 31. 12. 1986
festivalová premiéra 24. 2. 1975 (13. festival českých a slovenských filmů Praha /kino Světozor, Praha/)
premiéra 7. 3. 1975 /přístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 13. 3. 1975 /přístupný mládeži/ (kino Sevastopol, Praha)
Současný příběh o člověku, který neztratil svou tvář.
Dramaturgická skupina Miroslava Hladkého, Miroslav Hladký (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
89 min
2 320 metrů
16mm, 35mm
1:1,66
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české