Dým bramborové natě

Anotace

Sedmdesátá léta byla pro režiséra Františka Vláčila těžkým obdobím: umělec, který obtiskl do předchozího desetiletí svou nezaměnitelnou pečeť v podobě historických snímků Marketa Lazarová, Údolí včel (oba 1967) a Adelheid (1969), získal možnost realizovat celovečerní film teprve v roce 1976. „Doporučenou“ knižní předlohu Bohumila Říhy Doktor Meluzín ovšem Vláčil se scenáristou Václavem Nývltem dokázali posunout natolik, že vzniklo dílo kvalitativně přesahující dobovou produkci. Autoři využili jen závěrečnou část adaptovaného románu, který je typickou ukázkou tendenční literatury. První Vláčilův celovečerní opus odehrávající se v současnosti navíc nese baladické rysy příznačné pro režisérovy historické opusy. Protagonista vyprávění – ceněný stárnoucí pražský lékař Meluzín – se po manželčině emigraci musí spokojit s místem „venkovského doktora“. V lokálním zdravotním středisku se setkává s odmítnutím i nepochopením, jeho odborné znalosti i lidský přístup mu však zjednají úctu nových, pochybovačných kolegů i nedůvěřivých pacientů… Ideologické vyznění knižní předlohy ustoupilo introspektivnímu ladění příběhu úspěšného, stárnoucího specialisty, který musí přehodnotit dosavadní život a přimknout se k přírodě a primárnímu, humanistickému aspektu své profese. V hlavní roli filmu exceluje tehdy politicky nepohodlný Rudolf Hrušínský, kterého si František Vláčil důsledně prosadil do hlavní role. I v obsazení dalších partů režisér osvědčil cit pro herce, kteří svým postavám dovedou vdechnout niternou autenticitu. Dobrým příkladem je Věra Galatíková (Pavla Kodetová), která se objevila už ve Vláčilově Údolí včel. Téma melancholického, ale plodného podzimu života zvýrazňují vizuálně působivá kamera Františka Uldricha a hudba zkušeného skladatele Zdeňka Lišky.

Obsah