Problém alkoholismu bez změkčující optimistické optiky rezonuje v psychologickém dramatu, které v roce 1981 realizoval František Vláčil podle scénáře Ireny Charvátové. Protagonistkou příběhu je dívka, která se po matčině smrti rozhodne vyhledat nikdy nepoznaného otce. Pro naivní, osmnáctiletou studentku Vladku ztělesňuje zpustlý vrtař Jan Veselý naději. Notorický alkoholik však už není schopen proměny své zdevastované existence… Jednoduchý příběh odehrávající se uprostřed tuhé zimy v zasněžených reáliích se ve Vláčilových citlivých rukou změnil v temné svědectví o nemožnosti změny, které mělo vedle autobiografického podtónu i metaforický přesah přibližující duchovní beznaděj počátku osmdesátých let. Asketicky pojaté vyprávění vyniká nádhernou černobílou kamerou Františka Uldricha a mimořádně přesvědčivými hereckými výkony Josefa Vinkláře a Ilony Svobodové.
Osmnáctiletá Vladka se po matčině smrti rozhodne najít otce, který kdysi opustil její matku. Její chlapec Martin ji odveze do obce, odkud byly posílány alimenty. V místním hostinci se Vladka dozví, že zde u vrtné soupravy pracují tři zaměstnanci podniku Geodézie: Péťa, Dědek a Jan Veselý. Když všichni tři do hostince přijdou, Vladka se k trojici přidá a tvrdí, že má vzkaz pro Jana Veselého.Veselý se však opije a dívku neposlouchá. Druhý den jde Vladka za otcem k vrtné soupravě a tam mu řekne pravdu. Jan je zprvu nedůvěřivý, ale potom šťastně sdělí kamarádům, že má dceru. Vladka se nastěhuje do otcovy maringotky a začne se o otce starat. Dozví se od něho, že když její matka otěhotněla, žádal jí, aby šla na potrat. Matka odmítla a už nikdy ho nechtěla vidět. Jan začal pít a nedokončil studia. Jan slíbí Vladce, že přestane pít, ale toho zjevně není schopný. Je už notorický alkoholik. Po několikerém zklamání Vladka odjede. Po rvačce ho opustí i oba spolupracovníci. Jan zůstane sám jen se svým psem.
Při natáčení bylo poprvé v českém filmu použito pro ruční kameru systému steadicam (kamera připevněná na těle kameramana).
studentka Vladimíra Novotná zvaná Vladka
vrtař Jan Veselý zvaný Inženýr, Vladčin otec
vrtař zvaný Dědek
vrtař Péťa
hostinská Mácová
vesnický blázen Tonek zvaný Čapák
Martin, Vladčin přítel
porybný
pokladní Blanka
Martinova matka
Martinův otec
Andula
poštovní úřednice
teta
teta
sestřenice
sestřenice
bratranec
bratranec
strýc
muž v hospodě
žena v hospodě
Vojtěch Panáček, Jana Příkaská
Antonín Plachetka
D. Urbanová (klapka), Otta Pšenička (vrchní osvětlovač), Miroslav Jirsa (fotograf), George Pokrovskij (práce se zvířaty)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Zpívá sbor
Hudba k písni lidová píseň
Zpívá Josef VinklářIlona Svobodová
Hadí jed
Hadí jed
Snake Poison
Poslední prázdniny
film
hranýdistribuční
drama, psychologický
Československo
1981
1980—1981
schválení literárního scénáře 18. 6. 1980
začátek natáčení 15. 10. 1980
schválení technického scénáře 14. 11. 1980
konec natáčení 4. 6. 1981
promítání povoleno 19. 6. 1981
vyřazení z distribuce 30. 6. 1991
slavnostní premiéra 29. 10. 1981 (kino Blaník, Praha)
premiéra 19. 2. 1982 /přístupný mládeži/
Český film. Zápas o člověka, který se nedokázal zbavit své vášně.
Dramaturgická skupina Miroslava Hladkého, Miroslav Hladký (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
84 min
2 403 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: Ceny Svazu českých dramatických umělců za rok 1981
1982
Praha / Československo
Cena Svazu českých dramatických umělců
František Vláčil
předána v pražském Obecním domě 27. 9. 1982 předsedkyní svazu Jiřinou Švorcovou za celožitovní tvorbu s přihlédnutím k režii filmu Hadí jed
Festival: 22. mezinárodní festival neorealistických filmů Avellino
1982
Avellino / Itálie
Hlavní cena Laceno d´oro za nejlepší scénář
Irena Charvátová
spolu s filmy Hadí jed a Skleněný dům
Festival: 33. filmový festival pracujících – léto ´82
1982
63 měst / Československo
Cena města Boskovic
Ilona Svobodová
udělena herečce 27. 6. 1982 v Boskovicích za filmy Hadí jed a Láska na druhý pohled
Festival: 33. filmový festival pracujících – zima ´82
1982
119 měst / Československo
Hlavní cena Filmového festivalu pracujících
udělena 27. 6. 1982 v Boskovicích během letní části Filmového festivalu pracujících