Autorské osobnosti populárního pražského Divadla Járy Cimrmana – Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – zasáhly do českého filmu se znamenitými výsledky mnohokrát. Patrně nejosobnějším projektem se však pro ně stala tragikomedie z roku 1987, líčící právě osudy jejich divadelního souboru. Ten se ve filmu, jejž Smoljak režíroval a na jehož scénáři se podíleli oba tvůrci, jmenuje Divadlo starých forem. Protagonisté vystupují pod fiktivními jmény, v podstatě však hrají tak trochu sami sebe. Také problémy, se kterými se malý soubor potýká, jsou často odvozeny z reality… Zdeněk Rybník a Láďa Kydal jsou oporami poloprofesionálního, výhradně mužského divadelního společenství, které diváci milují, ale které se neustále potýká s nevůlí nadřízených orgánů. Soubor se tak musí často stěhovat. Fanoušci si jej však najdou i v neútulném obvodním kulturním domě. I sem ovšem divadelníky chodí tajně kontrolovat podezřívaví soudruzi z národního výboru. Nová komedie, kterou soubor navzdory všem protivenstvím a malérům připravuje, nakonec projde schvalovacím řízením, přestože příslušná komise měla zakázáno se při vtipech smát. Budoucnost souboru ovšem zůstává nejistá... Komorně laděné vyprávění se odehrává v prostorách kulturního domu a v jeho okolí. Hlavním dějištěm epizodicky pojatého příběhu je pak stísněné zákulisí, kam si s sebou protagonisté nosí i své všednodenní starosti, například Kydal zanedbává divadlo kvůli lukrativní práci v televizi. Ve filmu se objevují cenné ukázky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana: hry Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby a Vizionář. Jméno fiktivního českého génia, kterého si Svěrák se Smoljakem pro potřeby své divadelní práce vymysleli, však ve filmu nepadne. Vedle členů souboru se ve filmu objeví v rolích „schvalovatelů“ i režisér Karel Kachyňa či obávaný barrandovský dramaturg Ludvík Toman.
Poloprofesionální Divadlo starých forem se přes úspěch u diváků musí stále stěhovat do dalších sálů. Kulturně politickým kontrolorům jsou jejich vtipné hry podezřelé a snaží se v nich najít skryté útoky na stranu a vládu. Divadlo končí v budově, kde budou údajně kanceláře. O pár měsíců později se vedoucí souboru Rybník, režisér Kydal a jevištní technici Kubíček, Žemla a Melichar rozhlížejí po zanedbaném sále obvodního kulturního domu, kde našli další azyl. Budou se střídat s promítáním pro důchodce a školeními. Diváci si je našli i tady a opět nadšeně tleskají. Soubor, ve kterém hrají pouze muži a to i ženské role, chystá novou Rybníkovu a Kydalovu hru. Dramaturg Piha z agentury jim povolí zkoušení, i když doporučí větší angažovanost. Vedoucí kulturního domu, vstřícná paní Marková, varuje divadelníky, že je tajně chodí kontrolovat soudruzi z národního výboru. Herci i technici se špičkují a dohadují, ale vtipy jsou přátelské a je znát, že všechny jejich málo placený koníček baví. Jeden z nich, věčně kašlající kuřák Šubrt, zemře. Jediný, kdo na pohřbu chyběl, byl Kydal, jenž dal přednost své práci televizního režiséra. Žoviální Piha si přivedl na jedno představení mladičkou milenku a upozorní autory na nutnost drobných úprav textů. Mezi herce je povýšen kulisák Melichar. Rybník po představení obvykle „odhání“ virtuální dav ctitelek od herecké šatny. Zaskočí ho, když skutečně jednou přijdou dvě pohledné dívky. Ty však dají před postaršími herci přednost mladým technikům. Obávané předvádění hry komisi doprovází mrazivé ticho z hlediště. Piha vynervovaným hercům o přestávce prozradí, že předseda zakázal členům komise smích. Při sdělování verdiktu si komisaři neodpustí oblíbené „dušení“ autorů. Členka komise Karásková postrádá zcela smysl pro humor a hnidopišsky žádá o odstranění domnělých invektiv vůči cizincům. Nakonec je uvádění hry s výhradami povoleno. Premiéra je úspěšná a obecenstvo se opět výborně baví. Paní Marková obdaruje divadelníky hrnečky s jejich křestními jmény. Zdá se, že je budoucnost růžová. Když ale Kydal s Rybníkem opouštějí divadlo, pohled na funkcionáře odjíždějící ve služebních autech jim připomene, že nemají nic jistého.
Zdeněk Rybník, vedoucí Divadla starých forem
režisér Láďa Kydal
Jarda Špaček
Rdousil
Květoslav Straka
Petr Bouček
Pavel Vrzáň
MUDr. František Šubrt
kulisák Honza Melichar
kulisák Žemla
kulisák Kubíček
Marková, vedoucí kulturního domu
místopředseda ONV Karhan
ředitel OKD
inspektorka kultury Mrzenová
dramaturg Piha
dramaturg Malát
ředitel agentury
členka komise Karásková
autoklempíř
Zuzana
Naďa
nadstrážmistr VB
řidič Volhy
divák u šatny
divák u šatny
Pavel
gynekoložka, Pavlova manželka
zvukař Gelner
Pihova neteř
přednášející zdravotní sestra
divák odcházející z divadla
divák v uniformě
divačka v publiku
divačka v publiku
Jitka Landrová, Jarmila Čajová
Ivan Břešťák, Jaroslav Česal, Karel Kočí
Josef Štambach, Daniela Jenčíková
Rudolf Roztočil, Max Weiss
Jana Mlynářová (klapka), Jitka Lendrová (klapka), Jan Kuděla (fotograf), Miloš Schmiedberger (fotograf)
Nejistá sezóna
Nejistá sezóna
Uncertain Season
Počkáme si na smích / Divadlo / Divadlo starých forem / Osoby a obsazení
film
hranýdistribuční
komedie
Československo
1987
1986—1987
schválení literárního scénáře 11. 6. 1986
začátek natáčení 11. 11. 1986
schválení technického scénáře 3. 12. 1986
konec natáčení 5. 6. 1987
promítání povoleno 2. 7. 1987
vyřazení z distribuce 31. 5. 1993
premiéra 1. 4. 1988 /přístupný mládeži/
Český film. Nejistá sezóna jednoho malého divadla.
5. dramaturgicko-výrobní skupina, Miloslav Vydra (vedoucí 5. dramaturgicko-výrobní skupiny)
dlouhometrážní
88 min
2 508 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 10. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1988
Nové Město nad Metují / Československo
Čestné uznání
Jára Cimrman a kolektiv jeho divadla
Festival: 10. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1988
Nové Město nad Metují / Československo
Čestné uznání
Ladislav Smoljak
Festival: 26. festival českých a slovenských filmů Brno
1988
Brno / Československo
Čestné uznání filmu
Festival: 10. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1988
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů
Zdeněk Svěrák
Festival: 10. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1988
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů
Ladislav Smoljak