PETR SKOUMAL (nar. 7.3.1938, Praha – zem. 28.9.2014, Praha, na rakovinu) byl synem známého překladatele z angličtiny a literárního kritika Aloyse Skoumala (1904-1988) a překladatelky z angličtiny Hany Skoumalové (1903-1999). Se dvěma bratry a dalšími členy chlapeckého sboru Schola cantorum v Břevnovském klášteře si zahrál v historickém filmu Nezbedný bakalář. Když se otec stal českým kulturním atašé v Anglii, strávil část dětství (1947-50) s rodinou v Londýně, kde navštěvoval soukromé hodiny klavíru. Hudební vzdělání získal postupně na Pražské konzervatoři (obor dirigování; 1958) a brněnské JAMU (obor řízení sboru u Josefa Veselky; 1962). Již během brněnských studií začal skládat scénickou hudbu a písničky, hlavně pro divadlo poezie X. V letech 1962-64 externě pracoval v Čs. rozhlasu. V roce 1966 nastoupil do pražského Činoherního klubu jako hudební dramaturg, režisér a herec. Zde také začalo soustavnější vystupování autorské dvojice Vodňanský–Skoumal, jež příležitostně vystupovala od roku 1964 (nejčastěji v Redutě). Vyvrcholením této spolupráce byla v roce 1969 poprvé uvedená legendární koláž písniček, scénické prózy (parodie vědeckých přednášek, pohádek atd.), krátké básně, vypointované slogany ad., S úsměvem idiota. Následovala představení Hurá na Bastilu (1970), S úsměvem Donkichota (1970); vedle toho dvojice uváděla svůj program i v Divadle hudby nebo v Ateliéru. Pod tlakem neustálých zákazů se po roce 1980 oba protagonisté osamostatnili. Skoumal se více věnoval komponování hudby scénické (Národní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Městská divadla pražská, Realistické divadlo, Divadlo Jiřího Wolkra, Činoherní studio Ústí nad Labem, Státní divadlo Ostrava) a filmové. Ve druhé polovině 80. let rozšířil svůj okruh i na rockovou hudbu; několik let byl členem skupiny ETC... Vladimíra Mišíka. Výrazně obohatil repertoár i dalších rockových interpretů (Michal Prokop, Luboš Pospíšil, Helena Arnetová, Jiří Cerha a C & K Vocal, Jan Burian). Univerzální záběr svého talentu prokázal na vlastních osobitých autorských albech …se nezblázni (1989), Poločas rozpadu (1990), Hotelový pokoje (1994), Březen (1999), Nebo cibule (2006). Zálibu nalezl ve skládání a v intepretaci písniček pro děti (často na básnické texty Emanuela Frynty), z nichž sestavil několik úspěšných alb (Kdyby prase mělo křídla, 1991; Jak se loví gorila, 1994; Pečivo, 1995; Pro děti od pěti (2000; Když jde malý bobr spát, 2003; Kampak běžíš, ježku, 2008) a scénické pořady v Divadle Labyrint a v Divadle v Dlouhé. Skoumalova muzika navazuje svým stylem na šantánové a kabaretní tradice, nezapře vliv swingové, rockové i popové hudby. Autor skvěle zvládal všechny kratší hudební formy a žánry, účelně a vědomě citoval známé skladby, přičemž jeho tvorba byla neotřelá, osobitá, vynalézavá a sdělná. Jeho hudba zaznívá v nepřeberném množství animovaných a hraných titulů. Nejznámější je asi z animovaných večerníčků Pat a Mat (1976; 1992; 1994; 1998; r. Lubomír Beneš), Maxipes Fík (1976; r. Václav Bedřich), O zvířátkách pana Krbce (1977; r. Václav Bedřich), Dobrodružství slípky Pipky (1978; r. Jiří Nesvadba), Příběhy požární stanice (1979; r. Bohumil Šejda), Bob a Bobek – králíci z klobouku (1979; 1992-94; 2001; r. Václav Bedřich, Miroslav Walter, Ivo Hejcman), Divoké sny Maxipsa Fíka (1983; r. Václav Bedřich), Příběhy včelích medvídků (1984; 1993; r. Libuše Koutná, Ivo Houf), Autíčko s červeným srdcem (1987; r. Milada Kačenová), Dobrodružství opičáka Maka (1992; r. Milan Peer), Kotě z Kocourkova (1992; r. Libuše Čihařová), Myši na scénu (1992-94; r. Josef Lamka), Halali (1995; r. Pavel Koutský), Jája a Pája (1995-96; r. Lubomír Beneš), O človíčkovi (1995; r. Josef Lamka), Skopičinky a malůvky mistra Libora Vojkůvky (1995; r. Ivan Renč), Já Baryk… (1997-99; r. Jiří Kubíček), My tři braši od muziky (1999; 2003; r. Nataša Boháčková), Matylda (1999-2002; 2005; r. Josef Lamka), Pat a Mat se vracejí (2003; r. Marek Beneš, Milan Šebesta, Ladislav Pálka, Vlasta Pospíšilová), Bob a Bobek na cestách (2003-2005; r. Ivo Hejcman), Pat a Mat se vracejí (2004; r. Ladislav Pálka, Vlasta Pospíšilová, Marek Beneš), Do pohádky (2003; 2005; r. Pavel Koutský), Hajadla (2005; 2008; r. Dagmar Doubková), Chaloupka na vršku (2006; r. Šárka Váchová), Doktor Animo (2007-08; 2010; r. Pavel Koutský), Chaloupka na vršku (2008; r. Šárka Váchová), Inspektor Fousek na stopě (2008; r. Josef Lamka), Pat a Mat na venkově (2009; 2011-2012; r. Marek Beneš), Strašidla na Kulíkově (2010; r. Jiří P. Miška). Z hraných seriálů však doprovodil svou hudbou pouze dva: Přísahám a slibuji (1988; r. František Filip) a Černí baroni (2004; r. Juraj Herz). V uměleckých oborech se uplatnili i všichni jeho sourozenci: skladatel, muzikant a učitel hudby Alois Skoumal (1933-2010), překladatelka z angličtiny Ludmila Hanzlíková (nar. 1942) a překladatel z angličtiny a jidiš Jan Skoumal (1932-2000). Jeho druhou manželkou byla herečka Ilona Svobodová (nar. 1960). Z prvního manželství pochází redaktor, TV dramaturg, filmový publicista, fotograf a muzikant David Skoumal (nar. 1967). – Filmografie: (hudba, není-li uvedeno jinak) (celovečerní hrané filmy) Nezbedný bakalář (1946; r. Otakar Vávra; herec), Jsem nebe (1970; r. Jan Kačer), Přijela k nám pouť (1973; r. Věra Plívová-Šimková), Město mé naděje (1978; r. Jan Kačer; herec), Prázdniny pro psa (1980; r. Jaroslava Vošmiková), Trhák (1980; r. Zdeněk Podskalský; píseň), Demokrati (1980; r. Jozef Zachar), Veronika, prostě Nika (TV-1980; r. Libuše Koutná), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982; r. Oldřich Lipský), Jára Cimrman, ležící, spící (1983; r. Ladislav Smoljak), Svatební cesta do Jiljí (TV-1983; r. Hynek Bočan), Rozpuštěný a vypuštěný (1984; r. Ladislav Smoljak), Bergman a Bergman, detektivní kancelář (TV-1984; r. Jan Bonaventura), Smích se lepí na paty (1986; r. Hynek Bočan), Když v ráji pršelo (1987; r. Magdalena Pivoňková), Nejistá sezona (1987; r. Ladislav Smoljak), Správná trefa (1987; r. Rudolf Růžička), Rozsudky soudce Ooky (TV-1988; r. Eugen Sokolovský ml.), Poklad rytíře Miloty (1989; r. Eugen Sokolovský ml.), Umění nestárnout (TV-1989; r. Jan Kačer), Motýlí čas (1990; r. Břetislav Pojar), Vyžilý Boudník (1990; r. Václav Křístek; herec), Dětinské hry dospělých (TV-1990; r. František Filip), O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších (TV-1991; r. Eugen Sokolovský ml.), Indiánské léto (1995; r. Saša Gedeon), …ani smrt nebere (1995; r. Miroslav Balajka); (krátké a středometrážní hrané filmy) Poloviční kouzelníci (TV-1971; r. Jiří Vanýsek), Co je to ta koule žlutá (TV-1972; r. Jiří Vanýsek), Traja chrobáci (TV-1976; r. Ján Roháč), O chytrém šachovi (TV-1983; r. Eugen Sokolovský ml.), Zelený ptáček (TV-1984; r. Eugen Sokolovský ml.), …a bílá bledla, až celkem ztmavla (1983; r. Jan Prokop), Šahrazád (TV-1985; r. Eugen Sokolovský ml.), Svědectví čarovného zvonu (TV-1986; r. Eugen Sokolovský ml.), Bitva na kopci (TV-1987; r. Ladislav Smoček), Abaj a Žabaj (TV-1989; r. Eugen Sokolovský ml.), Osvětová přednáška v Suché Vrbici (TV-1992; r. Ladislav Smoljak), Spát a spát (1996; r. Marta Nováková), Nejlepší čtenářka na světě (1999; r. Marta Nováková); (krátké animované filmy) Děkujeme, pánové (1976; r. Václav Bedřich), Proč jsou na obloze draci (1977; r. Marie Satrapová), Kdo se směje naposled… (1977; r. Bohumil Šejda), Expozice (1978; r. Zdeněk Smetana), Maxipes Fík filmuje (TV-1978; r. Václav Bedřich), Hádanky za bonbón (1978; r. Jiří Barta), Krychle (1979; r. Zdeněk Smetana), Muž, který dovedl létat (1979; r. Václav Bedřich), Alternativa (1979; r. Ladislav Bartoš), O židli (1980; r. Jindřich Prášil), Aucassin a Nicoletta (1980; r. Nina Čampulková), Diskjockey (1980; r. Jiří Barta), Král a skřítek (1980; r. Lubomír Beneš), Trosečník (1980; r. Ivan Karásek), Malé kino (1980; r. Zdena Záborská), Bob a Bobek Grand šou (TV-1980; r. Václav Bedřich), Anděl strážný (1981; r. Libuše Čihařová), Trojfórum (1981; r. Pavel Koutský), Naštvávači (1981; r. Ilja Novák), Projekt (1981; r. Jiří Barta), Doma je doma (1982; r. Ladislav Vlk), Svět veselých katastrof (1982; r. Jan Iván), S úsměvem (1982; r. Lubomír Beneš), Zaniklý svět rukavic (1982; r. Jiří Barta), Zpráva o medvědech (1983; r. Vladimír Jiránek, Růžena M. Brožková), Laterna musica (1984; r. Pavel Koutský), Tři synové (1984; r. David Filcík), Katastrofy (1984; r. Pavel Koutský), Dilema (1985; r. Pavel Koutský), Bartakiáda (1985; r. Oldřich Haberle), Čardášová Julie (1985; r. Garik Seko), Kolik je na světě věcí (1985; r. Nina Čampulková), Curriculum vitae (1986; r. Pavel Koutský), Velká sýrová loupež (1986; r. Václav Bedřich), Nechtěl jsem zabíjet ptáky (1986; r. Jiří Tyller), Stromek (1987; r. Eva Sýkorová), Láska na první pohled (1987; r. Pavel Koutský), Od kroku k pokroku (1987; r. Břetislav Pojar, Pavel Koutský), Computerland (1987; r. Ivo Hejcman), Co oko neuvidí (1987; r. Pavel Koutský), Dům u pěti set básníků (1988; r. Nina Čampulková), Hypotéza (1988; r. Boris Baromykin), Košile (1988; r. Marie Satrapová), O poctivém Matějovi (1988; r. Zdeněk Vinš), Chráněný Qak (1989; r. Jaroslav Kopecký), Medvěd Ferdinand ve městě (1989; r. Ivo Hejcman, Petr Poš), Pat a Mat 1. Klíč (1989; r. Lubomír Beneš), Pat a Mat 2. Nábytek (1989; r. Lubomír Beneš), Klub odložených (1989; r. Jiří Barta), O zlaté myšce (1990; r. Edgar Dutka), Chameleon (1990; r. Zdeněk Smetana), Pat a Mat 3. Sekačka (1990; r. Lubomír Beneš), Pat a Mat 4. Generální úklid (1990; r. Lubomír Beneš), Pat a Mat 5. Střecha (1990; r. Lubomír Beneš), Linda, kočka zahradní (1990; r. Ladislav Vlk), Zastavený čas (1990; r. Petr Kotek), Portrét (1990; r. Pavel Koutský), Pat a Mat 6. Dveře (1990; r. Lubomír Beneš), Ať žije myš (1993; r. Pavel Koutský), No comment (1994; r. Pavel Koutský), Duel (1997; r. Pavel Koutský) z cyklu Práva srdce, Kavárna (1998; r. Pavel Koutský), Má vlast (1998; r. Pavel Koutský), Koktejl (1999; r. Pavel Koutský), Média (2000; r. Pavel Koutský), Pygmalion (2001; r. Pavel Koutský), Čtyři lásky (2003; r. Pavel Koutský), epizoda Karlův most (2005; r. Pavel Koutský) z filmu Dopisy z Česka, Plastic People (2007; r. Pavel Koutský), epizody Bilancování (2009; r. Pavel Koutský) a Zahradní slavnost (2009; r. Ivo Hejcman, Vladimír Jiránek) z komponovaného projektu Připoutejte se, prosím, kapitalismus přichází, Od praotce k Unii (2009; r. Pavel Koutský), Dobrá rada (2011; r. Pavel Koutský). -fik-
