Ladislav Smoljak

LADISLAV SMOLJAK (nar. 9.12.1931, Praha – zemřel 6. června 2010, Kladno, na zápal plic komplikovaný oslabením imunitního systému) se po maturitě na gymnáziu (1952) neúspěšně hlásil na DAMU ke studiu divadelní režie. Vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické (1957), následující dva roky byl asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky UK v Praze a pak středoškolským profesorem matematiky a fyziky v Brandýse nad Labem. Zároveň se roku 1960 stal externím recenzentem TV tvorby v časopise Kultura, poté vedl kulturní rubriku Mladého světa (1961–63), kde mj. vymyslel anketu Zlatý slavík, následně se stal nakladatelským redaktorem Mladé fronty (1963–75) a nakonec scenáristou a režisérem Filmového studia Barrandov. V roce 1966 stál u zrodu Divadla Járy Cimrmana, kde působil jako dramatik, herec, hlavní režisér a umělecký vedoucí (od roku 1973). Se Zdeňkem Svěrákem byl spoluautorem téměř všech jeho her včetně úvodních seminářů (Akt; Hospoda na mýtince; Vražda v salonním coupé; Němý Bobeš; Cimrman v říši hudby; Dlouhý, Široký a Krátkozraký; Posel z Liptákova; Lijavec; Dobytí severního pólu; Blaník; Záskok; Švestka; Afrika; České nebe) a sám napsal Vyšetřování ztráty třídní knihy. Většina her byla pod Smoljakovým režijním vedením audiovizuálně zdokumentována (TV a videozáznamy) a vydána postupně na různých nosičích; byla též publikována knižně (poslední jednosvazkový komplet her včetně seminářů vydalo nakladatelství Paseka v roce 2009). Roku 1998 založil vlastní Studio Jára (hra Hymna aneb Urfidlovačka), o rok později přejmenované na Studio Láďa (hra Fantóm Realistického divadla Zdeňka Nejedlého). Spolupracoval i s jinými divadly: Semaforem (vlastní dramatizace a spolurežie Aškenazyho Ukradeného měsíce), Divadlem Na tahu (Havlova Žebrácká opera; herec) a Divadlem Na zábradlí (autor a režisér inscenací Rudý říjen a Jan Hus: alia minora kostnického koncilu). Se Zdeňkem Svěrákem se ve filmu zpočátku prezentovali jako herci, poté se prosadili jako scenáristé velmi úspěšných komedií a Smoljak nakonec i jako režisér. Typologie jejich filmových postav se příliš neměnila, zpravidla šlo o svérázné figury s komickou nadsázkou a jistou dávkou sebeironie. Cílevědomým směřováním k filmové režii utlumoval Smoljak před kamerou své herecké kreace jen na symbolické epizodky. Výjimkou byla autobiografická postava Kydala, spoluzakladatele poloprofesionálního divadélka, o jehož problémech během normalizace pojednává hořká komedie Nejistá sezóna. Všechny filmové tituly z autorské dílny shrnuje kniha Filmové komedie – osm scénářů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka (Hradec Králové, Kruh 1991), vyšla též stručná monografie Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák (Pavlína Kubíková, Československý filmový ústav 1988). Pro Československou televizi, respektive Českou televizi připravil jako režisér několik inscenací, filmů a pořadů (Veselé příhody z natáčení, 1986–88; Hodina zpěvu, 1992; Když nad Prahou se Hašler sklání, 1992) a s Boro Radojčičem natočil čtyřdílný koprodukční miniseriál Pražský student (1992). Pedagogické zkušenosti uplatnil jako průvodce kulturně poznávacích cyklů ČT Hudební toulky (2003) a Toulky s Ladislavem Smoljakem (2008). Účinkoval i v řadě celovečerních dokumentů, mj. Tatínek (2004; r. Jan Svěrák, Martin Dostál), Občan Havel (2008; r. Pavel Koutecký, Miroslav Janek) nebo Český mír (2010; r. Vít Klusák, Filip Remunda). Byl též textařem písní a napsal rozhlasový večerníček Acylpyrínek Carda. Po listopadu 1989 se věnoval občansky angažované politické publicistice i různým občanským iniciativám. V roce 1999 obdržel státní vyznamenání Medailí Za zásluhy III. stupně. Jeho syn David Smoljak (nar. 1959) je TV scenárista a dramaturg. – Filmografie (herec, není-li uvedeno jinak): střm. f. Postava k podpírání (1963; r. Pavel Juráček, Jan Schmidt), Zločin v šantánu (1968; r. Jiří Menzel), „Pane, vy jste vdova!“ (1970; r. Václav Vorlíček), Lucie a zázraky (1970; r. Ota Koval), Homolka a tobolka (1972; r. Jaroslav Papoušek), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974; r. Oldřich Lipský; + spol. nám., spol. sc.), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976; r. Oldřich Lipský; + spol. nám., spol. sc.), To byla svatba, strýčku (TV-1976; r. Zdeněk Podskalský), střm. f. Dveře (TV-1976; režie), Na samotě u lesa (1976; r. Jiří Menzel; + spol. nám., spol. sc.), Kulový blesk (1978; + spol. nám., spol. sc., spol. režie Zdeněk Podskalský), Trhák (1980; Zdeněk Podskalský; + spol. nám., spol. sc.), komedie o rodinných peripetiích sukničkářského knihkupce a falešného číšníka Vrchní, prchni (1980; + režie), kr. f. Loutka, přítel člověka (1981; r. Ivan Renč), „životopisný“ portrét fiktivního českého velikána Jára Cimrman, ležící, spící (1983; spol. nám., spol. sc., režie), střm. f. Svatební cesta do Jiljí (TV-1983; r. Hynek Bočan), střm. f. Inzerát (TV-1983; režie), detektivní komedie, námětově vycházející ze starší cimrmanovské hry Vražda v salónním coupé, Rozpuštěný a vypuštěný (1984; spol. nám., spol. sc., režie), Co je vám, doktore? (1984; r. Vít Olmer), dok. f. Jára Cimrman – pionýr kinematografie (TV-1986; spol. sc., režie), hořká komedie Nejistá sezóna (1987; + spol. nám., spol. sc., režie), Die Wette/Sázka (TV-1990; r. Martin Walz), Tvrdý chleba (TV-1990; sc., režie), střm. filmy Motýl na anténě (TV-1990; režie), Osvětová přednáška v Suché Vrbici (TV-1992; režie) a Ať ten kůň mlčí! (TV-1992; režie), Nesmrtelná teta (1993; r. Zdeněk Zelenka), kr. dok. GEN: Jiří Suchý pohledem Ladislava Smoljaka (1994; nám., sc., režie), Akumulátor 1 (1994; r. Jan Svěrák), Kolja (1996; r. Jan Svěrák), střm. f. Dvě z policejní brašny (TV-1996; režie), Vratné lahve (2007; r. Jan Svěrák). -fik-