Staré pověsti české

Lid truchlí nad smrtí vojvody Čecha, který jej přivedl do země pod horou Říp. Vzpomínají na útěk před boji v jejich původní domovině a na strastiplné putování. V nové vlasti klučí lesy, obdělávají pole, radují se z úrody, loví zvěř a ryby. Žijí v bázni před mocnými bohy, zejména před hromovládným Perunem, jemuž přinášejí oběti. Když však blesk zapálí dědinu, musejí si pomoci sami. Zvolí si jméno po svém vojvodovi: Čechové. – Zemřelý vůdce je spálen na hranici. – Po jeho smrti se ujal vlády Krok, jenž nechal zbudovat Vyšehrad a jenž měl tři dcery, Kazi, Tetu a Libuši. Právě ta se stane po otcově smrti vládkyní kmene. – Podle slepého stařešiny ohrožuje lidi v blízkosti hradu nebezpečný kanec. Na toho narazí silák Bivoj, když se ve sněhu vydá do lesa. Přinese ho do hradní síně, kde je velké shromáždění. Tady ho v boji zabije oštěpem. Mladík se zalíbí Kazi a ona jemu. – Libuše panuje moudře. Ale při řešení jednoho sporu mezi bratry se proti ní jeden z nich postaví. Vladyka si stěžuje, že žena vládne mužům. Libuše osamotě v posvátném háji vidí budoucnost. Vyšle tři stařešiny, jež dovede statný bělouš do Stadic za Přemyslem. Oráč v lýkových střevících zatkne do země otku, z níž vyroste strom. Poslové ho přivedou na Vyšehrad a Libuše mu předá Čechovu hůl. Všichni uznají nového vladaře. – Předání moci se však nelíbí Libušiným družkám, které opustí Vyšehrad a na protějším kopci založí hradiště Děvín. – Za slunovratu se ženy lstí zmocní Ctirada a jeho průvodce, když chce mladík pomoci Šárce, záměrně připoutané ke stromu. Zajatci jsou na Děvíně uvrženi do temné světnice. Jenže Šárka a Ctirad se do sebe zamilují. – Malý chlapec který viděl Ctiradovo zajetí, informuje muže. – Ženy z hradu vidí kouřové signály a ve vizi se jim zjevují tančící bojovníci. Muži tajně proniknou do Děvína. Šárka osvobodí Ctirada i jeho druha. Vůdkyně žen Vlasta se nechce smířit s porážkou. Míří oštěpem na Ctirada, před něhož se však postaví Šárka. Ostatní ženy se k ní přidají. Dají se do tance s bojovníky. Osamělá Vlasta odejde. – Po Přemyslovi vládla další knížata (Nezamysl, Mnata, Vojen a Mnislav) než nastoupil kníže Křesomysl. V té době lidé začali kopat zlato a jiné kovy a kvůli tomu opomíjeli práce na poli. To se některým nelíbilo. V jejich čele byl Horymír z Neumětel, který si u Křesomysla na kovkopy marně stěžoval. Kutači, rozhořčení jeho žalobou, napadnou Neumětely. Horymír pak poničí jejich Březové Hory. Kovkopové jej žalují u knížete a ten proti právu vyřkne ortel smrti. Vladyka jej požádá, aby se před popravou mohl ještě jednou projet na svém koni Šemíkovi. Několikrát jezdec zakrouží po vyšehradském nádvoří, pak s koněm přeskočí hradby, přeplave Vltavu a zmizí v dáli. – Po Křesomyslovi zdědí vládu bázlivý Neklan. Tehdy kmen Lučanů pod vedením divokého Vlastislava napadne zemi. Ničí ji a rozsévá zkázu. Nerozhodný Neklan nakonec musí vyslyšet stížnosti poddaných. Jenže místo sebe tajně postaví do čela vojska nebojácného pobočníka Čestmíra. – Lučané vyšlou proti Čechům hejna krkavců a smečky psů. Avšak bojovníci se ubrání ptákům, zvířatům i nepřátelům vojákům. V souboji Čestmír zabije Vlastislava, avšak vzápětí je sám zabit Lučanovými lučištníky. – Bojovníci pohřbí hrdinu. – Slepý stařešina zpívá o tom, že Češi budou dále žít v písních starců jako svobodní. A jejich země dále vzkvétá... -tbk-