Námět koprodukčního snímku Klauni se zrodil ve spolupráci známého mima Borise Hybnera a režiséra Viktora Tauše, který několik let působil v Hybnerově divadle. Scénář napsal zkušený Petr Jarchovský, který tu navázal na svou předchozí tvorbu mimo jiné odkazy na dusnou dobu normalizace nebo způsobem zpracování mezilidských vztahů. – Trojici protagonistů tvoří někdejší kamarádi, mimové z kdysi legendární skupiny Busters. Oskar v roce 1985 emigroval a nyní přijíždí do Prahy na vystoupení s partnerkou Fabienne a s vlastním souborem. Max se musí vypořádávat s diagnostikovanou rakovinou konečníku; nachází přitom oporu v mnohem mladší, milující manželce Markétě a dvou malých dětech. Obtloustlý Viktor se nedokázal vyrovnat s rozpadem Busters a je zahořklý a negativistický. Učí na škole a pečlivě se stará o manželku Sylvii, trpící Alzheimerovou chorobou. Až posléze vyjde najevo, že právě ona byla příčinou toho, proč se kamarádi rozešli ve zlém. Spojovacím prvkem vyprávění je diplomová práce Viktorova studenta o skupině. Nakonec se někdejší přátelé usmíří a možná si spolu i zahrají. – Film osciluje mezi smutnou komedií a psychologickým dramatem s melodramatickými prvky. Spíše než o klauny jde o mimy, předvádějící na jevišti klauniády a v soukromém životě drobné komické etudy. V ději se objeví ukázka z Oskarova vystoupení a dlouhá klaunská scénka Maxe a Oskara. Tvůrci se nepochybně inspirovali dobovou scénou, kdy moderní česká pantomima v podání Ctibora Turby, Borise Hybnera, Richarda Rýdy nebo Bolka Polívky patřila minimálně k evropské špičce. Objevuje se tu častý motiv emigrace jako zrady nebo naopak jako úniku z nesvobody. Další rovinu tvoří partnerské vztahy hlavních hrdinů, jež mají různou podobu, a neschází ani motiv mezigenerační (odmítavý postoj Oskarovy dcery Natálie k otci, který opustil rodinu, láskyplný vztah Maxe a Markéty apod.). Motivem, stále více traktovaným v současných filmech, je i zhoubná nemoc a její léčení. Výsledkem je dílo, těžící z hereckých výkonů, z propracovaných charakterů i zápletek, možná však trpící zdlouhavostí a repetitivností. – Zjevné jsou i koprodukční úlitby: např. je poněkud zvláštní, že roli českého emigranta hraje Francouz. Zato se však v roli Sylvie objevuje vynikající finská herečka Kati Outinenová. – Snímek je věnován „našim rodičům v životě i v umění“. -tbk-
Šedesátník Oskar přijíždí s přítelkyní Fabienne a se svým divadelním souborem na vystoupení do Prahy. V roce 1985 odtud emigroval a podařilo se mu etablovat se v zahraničí. – Max Neuman poslouchá ráno v rádiu zprávu o příjezdu krále klaunů. Chystá se večer na Oskarovo představení. Baví se o tom s mnohem mladší manželkou Markétou. Mají spolu malou Vendulku a o něco staršího Matěje. – Při televizním rozhovoru se moderátor vyptává Oskara na jeho emigraci. V Československu tehdy vystupoval s kamarády Maxem a Viktorem jako tým mimů Busters. Měli velký úspěch, ale on zmizel za hranicemi. Muž to odmítá brát jako zradu. Podle něj byl jejich soubor určitou fází generačního divadla, která prostě skončila. Rozpadli se, protože nemohli v nesvobodě pracovat. S Maxem byl občas ve styku, ale o Viktorovi nic neví a ani vědět nechce. Oskar se náhle rozzlobí, rozhovor mu připadá jako výslech a předčasně jej ukončí. – Viktor učí studenty pantomimu. Je u něj stále manželka Sylvie, postižená Alzheimerovou chorobou. – Student Adam chce psát diplomku o Busters a Viktor mu o nich vypráví cestou starým autem i ve zchátralé vilce (interiéry i zahrada jsou plné rozpadajících se věcí z divadla). Podle něj byl Oskarův odchod chybou; kolega pak už nic nedokázal a dělá jen komerci. Viktor ho vždy uznával, na rozdíl od Maxe, pro nějž nemá slůvka dobrého. Podle něj byl přítel neschopný a jen o všem mluvil. Pak se definitivně pohádali a on vystupoval se Sylvií. Max z politických důvodů hrát nemohl a dělal kulisáka. Podepsal dokonce nějakou petici a to byl konec celého divadla. Potom prý zkoušel bytové divadlo. Po listopadu 1989 si založil vlastní scénu, ale zkrachoval. – Max má jednání s kolegy Karlem a Soňou a se dvěma herci, kteří chtějí peníze za autorský podíl na představení. Max se do toho nemíní vměšovat. Je rezignovaný. Prohlásí, že mu právě doktor oznámil, že má rakovinu konečníku, a odejde. Kromě Soni mu to nikdo nevěří. – Markéta a Max se doma tiše obejmou. – Oskar s Fabienne a se souborem vystupují s pantomimou na motiv sebevraha a strážného anděla. Na afterparty se muž setká s bývalou manželkou, malířkou Annou, a s vnučkou Valérií. Anna se chová odtažitě. Řekne mu, že jejich dcera Naty (Natálie) má potíže s agresivním partnerem. – Max se doma pomiluje s manželkou. – Viktor v noci zjistí, že Sylvie asi spolykala prášky. Sanitka ji odveze do nemocnice. – Max podstupuje první chemoterapii. – Viktor odváží Sylvii z nemocnice a ona ho považuje za doktora. – Naty přijde domů za matkou. Když zjistí, že je tam na návštěvě otec, chce ihned odejít, on ji však uprosí, aby ho vyslechla. Řekne jí, že chce koupit v Praze byt. Naštvaná dcera mu ani teď nedokáže odpustit, že je tehdy s matkou nechal ve srabu, a odvede si Valérii. Holčička jí uteče z tramvaje, protože chce k babičce, a než se jí podaří vystoupit, ztratí se. Naty volá matce. Oskar vyběhne ven a vidí vnučku na setmělé ulici. – Oskar se budí oblečený na gauči vedle spící Anny. Vnučka s dcerou spí vedle. Muž odjede do hotelu taxíkem. Fabienne se na něj zlobí, že jí ani nezavolal (tvrdí, že měl vybitý mobil). Chce odjet se souborem, nakonec se s ním však usmíří a zůstane v Praze. – Adam ukáže diplomku Viktorovi a ten se vzteká, že tam jsou bláboly. Student mu řekne o Maxově nemoci a přizná, že se vyptával Oskara. Ten se naopak Maxe zastal. Kamarád byl podle něj tělem jejich party, zatímco Viktor byl jejím mozkem a on snad srdcem. – Nemocný Max doma neudrží stolici. Později podstoupí rituál s léčitelem a na jeho radu se koupá ve smrkových větvích, jež chodí s manželkou po večerech krást. Oba se tomu smějí. – Za Viktorem, který chce prodat vilku a dát Sylvii, o niž se už nedokáže starat, do sanatoria, přijde realitní makléř Štíbr. Realitka chce dům zbourat, protože se tam má stavět. Úlisný návštěvník je zaskočený Sylvií a pak i majitelem domu, který před ním sehraje osobitou etudu a nemíní mu skočit na špek. – Holohlavý Max dokáže na chemoterapii rozesmát spolupacienty. Podle lékařky léčba zabrala, ale i tak by měl podstoupit operaci, jež bude asi znamenat konec se sexem. Muž se kvůli tomu pohádá s Markétou, která tvrdí, že jí to rozhodně nevadí. Naposledy se spolu pomilují. – Viktor přijde se Sylvií za Adamem a prosí ho, aby diplomku spálil a psal o něčem jiném. – Maxova operace se zdaří, avšak pacient dostane nezvladatelnou škytavku, která ho vážně ohrožuje. Situaci zachrání Oskar, který za ním přijde. Když ho Max vidí, přestane škytat. Kamarádi si slíbí, že si spolu ještě jednou zahrají. – Viktor odveze Sylvii do sanatoria. – Oskar a Max předvádějí před Karlem a Soňou etudu se sekerou a klavírem. Chybí jim však třetí. Oskar navrhuje Fabienne, ale všichni cítí, že by to měl být chlap. – Adam vyrazí s diplomkou za Maxem. Ten odmítá komentovat Viktorovy výpady, ale rozjede se za ním do vilky. Bývalý přítel ho neochotně pozve dál. – Max (mimo obraz) vzpomíná, jak tehdy přivedl Oskar mezi ně „vílu“, tedy Sylvii. Chodil s ní a rozvedl se kvůli ní. Chtěl, aby s nimi hrála. Skončilo to však rozpadem představení i souboru. Oskar a Viktor se kvůli ní poprali a ona zůstala s Viktorem. Také proto tehdy kamarád odešel do ciziny. – Adam nechá diplomku Maxovi; může si s ní prý dělat co chce. – Max přivede Oskara do zasedačky, kde s Viktorem, Soňou a Karlem přemýšlejí o představení Kdo se směje naposled. Když emigrant vidí bývalého kolegu, naštve se a odejde: s ním rozhodně hrát nebude. Max za ním vyběhne a přemlouvá ho. Rozhněvaný muž do něj strčí, Max narazí na klavír a praskne mu vývod. Přijde pro něj Markéta. Kvůli zápachu musejí jít domů pěšky. V parku míjejí Matěje s partou dětí, kteří se baví o smradu. Syn se však srdnatě přidá k rodičům. – Viktor tráví večer sám doma, kolem je už staveniště. Náhle vidí na zahradě schoulenou Sylvii, která utekla z léčebny. Jemně jí pomůže. – Oskar a Fabienne jdou do klubu, kde je i Anna s Valérií. Naty tu zpívá s kapelou. – Viktor, Max a Oskar čekají v parku sanatoria na Sylvii. Každý má žlutou květinu. Žena k nim přijde. Krátce se dívá na Oskara. Pak prohlásí, že se chce projít s manželem a zamíří k Maxovi. – Komici se před branou sanatoria dohadují kvůli Viktorovu starému autu. Když do něj nasednou, vůz se rozpadne. – Tři muži čekají na opuštěné zastávce autobusu v krajině. Předvedou přitom krátkou etudu s cigaretami… -tbk-
Ve filmu zazněla zvuková ukázka z epizody Splašený večerníčku Příběhy včelích medvídků (1984; r. Libuše Koutná) a ukázka z počítačové hry Machinarium.
mim Max Neumann
mim a pedagog Viktor Lauber
Mluví Zdeněk Maryška
mim Oskar Franz
Sylvie, Viktorova žena
Fabienne, Oskarova přítelkyně a členka souboru Les Orphelins
Markéta, Maxova žena
malířka Anna, Oskarova bývalá žena
Natálie, Oskarova a Anina dcera
divadelní manažer Karel
divadelní manažerka Soňa
Matěj, Maxův a Markétin syn
Vendulka, Maxova a Markétina dcera
Valérie zvaná Valinka, dcera Natálie
Mluví Kryštof Hádek
Adam, Viktorův student
herec Kolšovský
herec Toman
realitní makléř
léčitel
televizní moderátor
Maxova doktorka
Mluví Stanislav Majer
doktor Jílek
členka Maxova souboru Les Orphelins
členka Maxova souboru Les Orphelins
členka Maxova souboru Les Orphelins
členka Maxova souboru Les Orphelins
členka Maxova souboru Les Orphelins
člen Maxova souboru Les Orphelins
člen Maxova souboru Les Orphelins
člen Maxova souboru Les Orphelins
člen Maxova souboru Les Orphelins
Viktorův student
Viktorův student
Viktorova studentka
Viktorova studentka
Viktorova studentka
Adamova přítelkyně
francouzský kulturní atašé
překladatelka
zpěvačka
pianistka
Mluví Stanislava Jachnická
zdravotní sestra
Mluví Kateřina Pindejová
zdravotní sestra
Mluví Běla Bílková
zdravotní sestra
doktor
Mluví Eva Pérez Lescay
barmanka
televizní kameraman
televizní kameraman
televizní kameraman
pes Bublina
Shakir Hafoudh, Beatrice Pettovich (příprava natáčení)
Stanislava Hošková
Kristián Suda, James Ragan, Jaroslav Sedláček (hlavní dramaturg ČT)
Martin Štěpánek (kamera druhého štábu), Jakub Dvorský (kamera druhého štábu), Tomáš Drdácký (kamera druhého štábu)
Théo Théodorides (ostřič), Jan Prokeš, David Viktora, Edgar ORtiz, Petr Braun, Radek Černý (steadicam), Martin Maryška (ostřič druhého štábu), Martin Brych (ostřič druhého štábu), Daniel Balzer (ostřič druhého štábu), Adam Vejvoda (ostřič druhého štábu)
David Voborský
Libor Michálek (malíř), Aleš Kuch (malíř), Miloš Černý (malíř), Jana Kremanová (obrazy)
Pavel Chalupa, Jaroslav Štrba (vedoucí rekvizitář), Jiří Moravec (vedoucí rekvizitář), Teija Ahonen (vedoucí rekvizitář), Michal Pokorný (rekvizitář), Tomáš Hájek (rekvizitář), Tomáš Hnilica (rekvizitář), Jakub Slížka (rekvizitář), Alain Boucherie (rekvizitář)
Kateřina Polanská, Ivana Řezáčová
Zuzana Kolínová, Carmen Di Pinto, Carine Ceglarski, Mélanie Cosentino, Jenna Jauhiainen
Jasmine Schmitová, Dana Kohoutová, René Stejskal (zvláštní maskérské efekty), Katja Reinert (Lucembursko), Béatrice Stéphany (Lucembursko), Minna Pilvinen
Alois Fišárek, Adam Patyk (koordinátor a technická podpora)
Mark Russell
Lukáš Moudrý, Milan Petrinjac (záznam zvuku), Lukáš Moudrý (záznam zvuku), Petr Lenděl (mix zvuku), Lukáš Moudrý (mix zvuku), Jiří Gráf (střih zvuku), Jan Šléška (střih zvuku), Martin Tauber (střih zvuku), Jan Richtr (střih zvuku), Jan Holzner (mix hudby), Pavel Karlík (mix hudby), Milan Jílek (mix hudby)
Universal Production Partners, Miro Gál (supervize), Vít Komrzý (producent), Viktor Müller (producent), Petr Komrzý (výkonný producent), Jan Malíř (výkonný producent), Jaroslav Matys (vedoucí produkce), Lenka Líkařová (vedoucí produkce), Simona Jánská (produkce), Lux Digital (Lucembursko), Matthias Weber (producent), Bruno Nicolas (vedoucí produkce)
Eva Pérez Lescay (koordinátorka), BEEP Sound Postproduction (zvuk), Michaela Struhařová (produkce)
Oleg Slepcoff (design)
Tomáš Rotnágl (výkonný producent), Taru Mäkelä (výkonný producent Kinosto), Jouko Seppälä (výkonný producent Kinosto)
Viktor Tauš (Fog'n'Desire Films), Michal Kollár (Fog'n'Desire Films), Donato Rotunno (Tarantula SARL)
Walter Kraft (Samastinor), Jaroslav Kučera (ČT), Markku Flink (Kinosto), Taru Mäkelä /ž/ (Kinosto), Jouko Seppälä (Kinosto), Peter Bajzík (Sokol Kollar), Tomáš Rotnágl (K Film Plus), Jan Kadlec (K Film Plus), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Tomáš Baldýnský (kreativní producent ČT)
Anna Freund Lima (manažer K Film Plus), Dagmar Civišová (manažer K Film Plus)
Jiří Holan, Kateřina Zinglová, Elise André (Tarantula), Markku Tuurna
Klára Botlíková (vedoucí natáčení), Jiří Koštýř (ČT), Elise André (Tarantula SARL), Nadja Delcos (vedoucí natáčení)
Zuzana Vrbová (ČT)
Nastasija Gospičová, Waly V. Kolman (ČT), Fernand De Amorin (Tarantula SARL)
Patrik Stašek (kreslíř), Pavel Tatar (kreslíř), David Baxa (kreslíř), David Vondrášek (kreslíř), Studio Poukar (grafické práce)
Boris Hybner (scénář a režie klaunérií), Ota Bareš (práce se zvířaty), Jiří Hanzl (fotograf), Alžběta Jungrová (fotografka), Ricardo Vaz Palma (fotograf)
Petr Ostrouchov (hudba a orchestrace)
Johannes Brahms (Symfonie č. 3 F dur), Patrik Karpentski (Next Door Music), Petr Iljič Čajkovskij (Labutí jezero)
Carolina Eyck /sólo na teremin/, Andrea Pazderová /altová flétna/, Lucie Navrátilová /harfa/, Aleš Háva /celesta/, Beata Hlavenková /fender piano a klávesy/, Josef Štěpánek /elektrická a akustická kytara/, Jan Lstibůrek /baskytara/, David Landštof /bicí a perkuse/, Patrik Karpentski /klávesy a programování/, Petr Ostrouchov /klavír a žirafa/, Kati Outinenová /hřeben/
Hudba k písni Petr Ostrouchov
Text písně Tomáš Belko
Zpívá Ivana Uhlířová
Hudba k písni Petr Ostrouchov
Zpívá Oldřich KaiserJiří LábusZdeněk Maryška
Hudba k písni Léo Daniderff
Text písně Bertal-MaubonHenri Lemonnier
Zpívá Claudine Peters
Hudba k písni Petr Ostrouchov
Text písně Tomáš Belko
Zpívá Sto zvířat
Hudba k písni Zuzana Michnová
Text písně Zuzana Michnová
Zpívá Marsyas
Česká republika, Praha (Česká republika), Lucembursko, Ville de Luxembourg (Lucembursko), Marnach (Lucembursko), Dudelange (Lucembursko), Finsko, Turku (Finsko), Helsinky (Finsko)
Klauni
Klauni
Clownwise
Clownwise / Koomikot / Klauni
Klauniáda
film
hranýdistribuční
komedie, psychologický, smutná komedie
Česká republika, Lucembursko, Slovensko, Finsko
2013
2013
premiéra 28. 11. 2013 /nevhodné pro děti do 12 let/
Kdo se směje naposled…
Fog'n'Desire Films, Tarantula, Samastinor (koprodukce), Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Kinosto (koprodukce), Sokol Kollar (koprodukce), K Film plus (koprodukce)
Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, Program podpory filmového průmyslu Ministerstva kultury České republiky, RWE, Audiovizuální fond Slovenské republiky, Eurimages, Media, Film Fund Luxembourg, The Finnish Film Foundation, West Finland Film Commission WFFC
dlouhometrážní
120 min
DCP 2-D
barevný
zvukový
5.1, Dolby Digital
česky, francouzsky, slovensky
české
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší film
Michal Kollár
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
Kati Outienová
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší scénář
Petr Jarchovský
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší film
Viktor Tauš
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší masky
René Stejskal
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Petr Ostrouchov
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Jiří Lábus
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Oldřich Kaiser
Akce: 21. výroční ceny Český lev 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší filmová scénografie
Jan Kadlec
Akce: 4. ročník, Ceny české filmové kritiky 2014 za filmovou tvorbu roku 2013
2014
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Jiří Lábus