Helena Třeštíková se ve spolupráci se střihačem a režisérem Jakubem Hejnou ve střihovém dokumentu Zkáza krásou (s podtitulem Film života Lídy Baarové) vrátila po dvaceti letech k osudu legendární herečky Lídy Baarové (vlastním jménem Ludmila Babková, nar. 7. 9. 1914, Praha – zem. 27. 10. 2000, Salcburk). V roce 1995 natočila režisérka během čtyř dnů s herečkou v jejím salcburském bytě rozhovor či vlastně bilanční monolog, který zpracovala do půlhodinového TV dokumentu Sladké hořkosti Lídy Baarové. Na popud Jakuba Hejny (který se podle slov režisérky podílel i na námětu a na scénáři) se k natočenému, přibližně šestihodinovému materiálu vrátila a po tříleté práci spolu uvedli nový devadesátiminutový umělecký dokument určený pro kinodistribuci. Využili původní rozhovor a přidali k němu záběry z portrétu Lída Baarová pohledem Otakara Vávry z cyklu GENUS společnosti Febio, z dokumentu ČT Vstaň a jdi dál, úryvky z hereččiných memoárů Útěky (1983) a Života sladké hořkosti (1991/1998), ukázky z jejích českých, německých, italských i španělských filmů, z dobových dokumentů, šotů z týdeníků či z hereckých zkoušek a dobové fotografie. Využili též dalších archivních materiálů pro uvedení do historického kontextu a k navození dobové atmosféry, včetně hudby. Místo původně plánovaných hraných dotáček v dokumentu zůstalo jen několik natočených záběrů přírody. Autoři sice ve filmu mapují celý život a hereckou kariéru Baarové, ale znovu se zaměřují především na její mnohokrát propíraný vztah s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a na následné tragédie, jež postihly rodinu Babkových. – Tradičně zpracovaný dokument obohacují vynalézavý střih a ukázky ze zahraničních filmů a zpravodajských šotů, českému publiku dosud neznámé. Životní příběh je líčen víceméně z pohledu Lídy Baarové, která při natáčení v roce 1995 nebyla v dobrém fyzickém ani psychickém stavu. Čtenářům jejích pamětí nepřinese kromě zmíněného zdůraznění dobového kontextu příliš nových faktů, ale laickému obecenstvu srozumitelnou formou představí tuto femme fatale českého filmu 30. a 40. let, v jejímž životě se odrážejí dějiny 20. století i historie československého filmového průmyslu. – Dokument, dostupný od premiéry i prostřednictvím portálu Aerovod, je vhodným korektivem pro hraný film Filipa Renče Lída Baarová (pracovní název Hodina pokušení), vstupující do kin jen o několik dní později. –jl–
Herečka Lída Baarová vzpomíná na ples Českomoravského filmového ústředí v Lucerně. Jako konzervatoristka získala po hereckých zkouškách hlavní roli ve filmu Kariéra Pavla Čamrdy. – 1930. Lídina matka, která se musela vzdát svého snu o herecké dráze, se upnula na dceřinu kariéru. Mladší sestra Zorka nebyla tolik fotogenická, zato měla herecký talent. – Na Barrandově se započalo se stavbou moderních filmových ateliérů. Prvním a pozorným milencem herečky byl Karel Lamač a nejbližším přítelem Miloš Havel. – 1934. Baarová získala angažmá u německé společnosti UFA. Při natáčení filmu Barkarola se seznámila se svým budoucím milencem Gustavem Fröhlichem a s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem, jenž ji několikrát pozval na čaj. V době konání olympijských her v Berlíně poznala ministra propagandy Josepha Goebbelse, s nímž se začala scházet. V té době již nacisté zavedli tvrdá totalitní opatření a rasové zákony. Politika však herečku nezajímala, tvrdě pracovala na své kariéře. – 1937. Z honorářů, pašovaných do vlasti, dala Baarová pro svou rodinu postavit na Hanspaulce luxusní funkcionalistickou vilu. Ukončila poměr s Fröhlichem. S Goebbelsem se scházela v jeho letním domě u jezera Wannsee nedaleko Berlína. Zde se stali milenci. Kvůli němu odmítla nabídku hollywoodské společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, jež ji mohla zachránit před následujícími událostmi. Toto rozhodnutí Baarová pokládá za největší chybu svého života. – Goebbelsovy nároky začaly být neúnosné, Baarová se ze vztahu snažila vymanit. Ministr přiznal mimomanželský poměr ženě Magdě a po její intervenci u Hitlera se na podzim roku 1938 musel s herečkou rozejít. Baarovou sledovalo gestapo. – 1939. Po okupaci Československa dostala umělkyně konečně další roli v Ohnivém létě, kde hrála se sestrou Zorkou Janů. V roce 1940 Goebbels navštívil Prahu, ale s Baarovou se nesetkal. Herečka se účastnila společenských událostí v Lucerně, ztvárnila dvě vděčné úlohy ve filmech Dívka v modrém a Turbina. Po zákazu hrát v českém filmu našla azyl v italských ateliérech. Když se v Itálii vylodili Spojenci, musela se vrátit zpět do vlasti. V Praze byla s dalšími herci totálně nasazena. – 1945. Film 13. revír již Baarová nedokončila. Ještě před osvobozením uprchla z Prahy do Mnichova, kde se dozvěděla o smrti Goebbelsovy rodiny. Po výslechu ji Američané vydali zpět do Československa. Byla uvězněna na Pankráci, kde pracovala v prádelně. Při výslechu zemřela její matka na infarkt, sestra Zorka z části vinou herce Václava Vydry (1902-1979) spáchala sebevraždu, otec, o něhož se starala Lídina ctitelka, přišel o nohu. Jí samotné vyhrožovali popravou. Nakonec byla po šestnácti měsících na Vánoce 1946 propuštěna a žila ve své vile. Ještě ve vězení ji navštívil příbuzný ministra Václava Kopeckého Jan, za kterého se v červenci 1947 provdala. – 1948. Za dramatických okolností se manželům podařilo u Bratislavy překročit hranice a dostat se v Rakousku přes ruskou zónu. V Salcburku se Baarová seznámila s psychiatrem Kurtem Lundwallem. Ten se s ní oženil po jejím rozvodu s Kopeckým, který emigroval do Argentiny. Opět začala hrát v italských i španělských filmech. Po manželově náhlé smrti se smiřuje se stářím. Ke konci života těžce snáší samotu. – Při zpětném pohledu na svůj život tvrdí Lída Baarová, že má čisté svědomí, byla pouze mladá, pošetilá, slávou opilá a krutě za to zaplatila. Její jedinou vinou podle ní bylo, že milovala nesprávného ministra. – Lída Baarová zemřela v osamění 27.10.2000 ve věku 86 let. –jl–
ARCHIVNÍ MATERIÁLY: archivní filmové a fotografické materiály ze sbírek NFA, ČT, ČTK, archiv Milana Wolfa, National Film Archive Washington, K2 s.r.o.
VÝŇATKY Z FILMŮ: Sladké hořkosti Lídy Baarové (TV–1995; r. Helena Třeštíková), Lída Baarová pohledem Otakara Vávry (TV–1995; r. Otakar Vávra) z cyklu GENUS, Vstaň a jdi dál (TV–1990; r. Jiří Velička), Kariéra Pavla Čamrdy (1931; r. Miroslav J. Krňanský), Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932; r. Karel Lamač), Jsem děvče s čertem v těle (1933; r. Karel Anton), Baby (1934; r. neuvedeno), Barkarola (1934–1935, Barcarole; r. Gerhard Lamprecht), Jak se dělá film (1936; r. Karel Melíšek, Jaroslav Mottl), Švadlenka (1936; r. Martin Frič), Panenství (1937; r. Otakar Vávra), Továrna na iluze (1937; r. Jiří Weiss), Zlomená křídla (1937, Patrioten; r. Karl Ritter), Preussische Liebesgeschichte (1938; Pruský příběh lásky; r. Paul Martin – V), Dívka v modrém (1939; r. Otakar Vávra), Ohnivé léto (1939; r. František Čáp, Václav Krška), Zajatý hlas (1939; r. Jiří Lehovec), Život je krásný (1940; r. Ladislav Brom), Druhé Filmové žně Zlín 1941 (1941), Turbina (1941; r. Otakar Vávra), Ti conosco, mascherina! (1943, Mě neoklameš!; r. Eduardo De Filippo), I vitelloni (1953, Darmošlapové; r. Federico Fellini - V), El batallón de las sombras (1956, Batalion stínů; r. Manuel Mur Oti); zpravodajské týdeníky: šoty Čeští filmaři před hotelem Esplanade (1928), Příjezd Anny Ondrákové na Kavalírku, Anny Ondráková v ateliérech Kavalírka (1929), Filmoví žurnalisté na Barrandově (1933), Besuch des Reichsministers Dr. Joseph Goebbels in Prag (1940, Návštěva říšského ministra Dr. Josepha Goebbelse v Praze), Co se starými filmy (1941), Ples filmových umělců v Lucerně (1941), Manifestace českého lidu 3.7.1942 (1942), Večer filmových umělců v Lucerně (1942), Herci v totálním nasazení (1945), Květnová revoluce v Praze (1945), Karel Lamač se vrátil ze západu (1945), Československý film znárodněn (1945), Na filmovém maškarním plese (1946), Spravedlnost zúčtovala s K.H. Frankem (1946), Sjednocení československé pracující třídy (1948), Vůle lidu zvítězila – shromáždění na Václavském náměstí (1948); filmové záběry pořízené Evou Braunovou; kostýmní a herecké kamerové zkoušky s Lídou Baarovou, Zorkou Janů, Jiřinou Bílou nebo Merinou Beranovou; další dobové týdeníky a záběry z českých a zahraničních archivů.
memoáry Útěky a Života sladké hořkosti
archivní záběry
archivní záběry
Jan Gogola ml., Michael Třeštík, Věra Krincvajová (vedoucí dramaturgyně ČT)
Martin Kubala, Jan Malíř, Jiří Chod, Jaromír Nekuda
Richard Müller (design a střih zvuku), Václav Hejduk (záznam zvuku), Jan Kovář (záznam zvuku), Zbyněk Mader (záznam zvuku), Štěpán Mamula (mix zvuku), Richard Müller (mix zvuku)
Lukáš Borovička (Produkce Třeštíková)
Hana Třeštíková (Produkce Třeštíková), Helena Uldrichová (FC ČT)
Zdeněk Hala (ČT)
Amira Shehatová (rešerše archivních materiálů), Daniela Chlapiková (rešerše archivních materiálů), Martin Zoul (rešerše archivních materiálů ČT)
Adam Pakosta /housle/
Hudba k písni E. F. Burian
Hudba k písni James McConnel
Hudba k písni James McConnel
Hudba k písni James McConnel
Hudba k písni Martin Kershaw
Hudba k písni Martin Kershaw
Hudba k písni Anthony Phillips
Česká republika, Praha (Česká republika), Dejvice (Praha), Hanspaulka (Dejvice), vila Lídy Baarové (Hanspaulka), okolí Prahy (Česká republika), Vyžlovka (okolí Prahy), Rakousko, Salcburk (Rakousko)
Zkáza krásou
Zkáza krásou
Lída Baarová – Doomed Beauty
film
dokumentárnídistribuční
střihový, životopisný
Česká republika
2016
2015
konec distribučního monopolu 31. 12. 2020
premiéra 7. 1. 2016 /přístupné bez omezení/
Film života Lídy Baarové.
Česká televize, Filmové centrum (Česká televize), Produkce Třeštíková
dlouhometrážní
90 min
DCP 2-D, DVD, MP4
1:1,85, 1:1,78
barevný, černobílý
zvukový
Dolby Digital, digitální zvuk
česká
česky, německy, slovensky, italsky, španělsky
české
Celovečerní dokument Zkáza krásou přichází do kin 7. ledna. O pohnutém osudu prvorepublikové hvězdy Lídy Baarové v něm ...
Prvním českým filmem, který vstupuje v novém roce do kin, je dokument Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny o herečce Lídě Ba...