Antonio Cacto

Snímek kombinuje hrané akce s 3D animací a s použitím motion capture (starého Antonia „hrál“ rovněž Jan Budař). Děj je provázen komentářem protagonisty. Mladý Josef zdědí starý byt po dědovi včetně urny s jeho popelem. Děda se prý po návratu z Mexika změnil. Mluvil stále o objevu století a choval se jako paranoik. Nevycházel z bytu a chránil své tajemství před zloději. Josef si všimne, že se v bytě něco divného děje. Nastraží past, do níž se chytí miniaturní stařík, jemuž se podaří uprchnout do velkého kaktusu, který si děda přivezl. Mladík zjistí, že stařík tam má svůj příbytek. Najde také dědův deník. Pustí si z projektoru starý týdeník z roku 1956 z Mexika, kde se ukazují obrazy uhynulých kaktusů s kostřičkami. Podle komentáře tento druh kaktusů vyhynul. – Zatímco Josef spí, děda vyleze z kaktusu a vydá se k počítači. Muž pak zjistí, že si objednal letenku do Mexika, a zruší mu ji. Vypukne mezi nimi tichá válka. Josef si všimne, že se ztrácejí součástky různých věcí. Dědek si vyrobil vozidlo na pohon ze sifonových bombiček. Rozjede se s ním po bytě a zdemoluje ho. Na Josefa přitom spadne skříň. Stroj se vznese a zamíří k oknu. Jenže zavadí o mříž a rozbije se o zeď protějšího hotelu. Dědek se snese v bytě k zemi na padáčku. Stařík, který se jmenuje Antonio, onemocní. Josef se o něj stará. Rozhodne se léčit jeho duši a ukáže mu dvě letenky do Mexika. Antonio je šťastný. Jenže kaktus rozkvete a potom uhyne. Stařík zemře s ním. A tak Josef odjíždí do Mexika s dědovou urnou i s mrtvým Antoniem v kaktusu. -tbk-