Vojáci svobody
Země původu
Československo, Svaz sovětských socialistických republik, Polsko, Německá demokratická republika, Maďarsko, Rumunsko, BulharskoCopyright
1976Rok výroby
1974—1976Premiéra
2. 12. 1977Minutáž
373 minRežie
Jurij Ozerov (hlavní režie)Kategorie
filmŽánr
historický, politický, válečnýTypologie
hranýdistribučnídlouhometrážníOriginální název
Vojáci svobodyČeský název
Vojáci svobodyAnglický název
Freedom SoldiersKoprodukční název
Soldaty svobody / Vojaci slobody / Żołnierze wolności / Soldaten der Freiheit / A szabadság katonái / Soldații victoriei / Na svobodata vojniciPracovní název
KomunistéAnotace
Rozsáhlá válečná freska Jurije Ozerova Vojáci svobody popisuje boj národů střední a východní Evropy proti nacistickému Německu. Na náročném a zdlouhavém natáčení se v letech 1974–1976 podíleli filmaři a vojska ze všech sedmi zemí Varšavské smlouvy. V širokém a rozvleklém ději projekt podrobně popisuje válečné události, jež se od února 1943 do května 1945 odehrály na území Sovětského svazu, Rumunska, Polska, Československa, Bulharska, Jugoslávie, Maďarska a Německa. Zaměřený je především na činnost sovětské armády a jednotlivých evropských komunistických stran a jejich tehdejších i budoucích vůdců (Klement Gottwald, Gustáv Husák, J. V. Stalin, L. I. Brežněv, Josip Broz Tito, Nicolae Ceaușescu, Georgi Dimitrov, Todor Živkov, Władysłav Gomułka, Edward Gierek, Wilhelm Pieck, János Kádár a další). Jim jsou také neprávem přičteny všechny zásluhy a odbojové práce demokratických sil, stran a jejích představitelů, kteří jsou zcela potlačeni a vykresleni značně negativně. Ve všech zúčastněných státech, včetně Československa, prošel film kiny bez většího zájmu diváků. V Rumunsku dokonce nebyl ani uveden. Vznikl v době, kdy zobrazení a přehnaně heroizovaní političtí představitelé pomalu ztráceli u obyvatelstva svých zemí autoritu a podporu. Komunistické ideologii silně poplatný a neúměrné dlouhý snímek, snažící se divákům bezostyšně namluvit, že na porážce nacistického Německa mají zásluhu pouze komunisté, tak především zůstává historickým svědectvím o formách lživé filmové politické propagandy 70. let 20. století. –jl–
Obsah
I. epocha. Začátkem února 1943 skončila bitva u Stalingradu obklíčením a kapitulací hitlerovské šesté armády. Její bývalý velitel maršál Paulus se ve štábu K. K. Rokossovského setká s tajemníkem Ústředního výboru Německé komunistické strany Wilhelmem Pieckem. V bytě u generálního tajemníka Kominterny Georgi Dimitrova v Moskvě se sejdou Pieck a další představitelé komunistických stran Maurice Thorez a Palmiro Togliatti. S novou zprávou přijde Klement Gottwald, že byl zničen další ilegální Ústřední výbor Komunistické strany Slovenska. Muži hovoří o nutnosti stmelit nyní všechny síly a vytvořit v okupovaných zemích národní protinacistické fronty. V diskuzi pokračují v Kremlu u J. V. Stalina. – Na letišti u Moskvy se loučí Klement Gottwald a Jan Šverma s Karolem Šmidkem, který má navázat spojení se stranou na Slovensku. V tajném bytě v Bratislavě se sejde se členy Ústředního výboru Gustávem Husákem a Lacem Novomeským. V zemi se připravuje národní povstání. – Ve Varšavě končí neúspěšné jednání generálního tajemníka a členů Ústředního výboru Polské dělnické strany Pawła Findera, Władysłava Gomułky a Małgorzaty Fornalské s delegáty londýnské polské vlády generála Sikorského, i s náměstkem předsedy vlády Mikołajczykem. Zanedlouho letadlo se Sikorským vybuchne za záhadných okolností u Gibraltaru. – V Bulharsku je vytvořen Národní výbor Vlastenecké fronty, je v něm i Todor Živkov. Výbor připravuje v hluboké ilegalitě ozbrojené povstání. Odpor proti nacistům nezadržitelně vzrůstá přes krutý policejní teror, jenž má mnoho obětí. Blížící se sovětská vojska vyděsí cara Borise III., jenž se pokusí navázat separátní jednání s Anglií. Fotokopie jeho dopisu britskému králi se dostane do rukou Hitlerovi, jenž Borisovi vyhrožuje. Brzy poté car Boris zemře po srdečním záchvatu. – Na jednání v Québecu v létě 1943 Churchill pod dojmem rychlého postupu sovětských vojsk navrhne Rooseveltovi, aby angloamerická vojska místo vylodění v západní Evropě vedla úder proti Německu přes Balkán. – V Polsku řádí generální guvernér Hans Frank. Gestapo se zmocní Findera a Fornalské. Poláci však neustávají v boji. Koncem roku 1943 se sejdou představitelé politických stran. Bolesław Bierut navrhne, aby byl vytvořen ilegální Lidový parlament a aby ozbrojené síly byly sjednoceny ve všenárodní Lidové armádě. – II. epocha. Rok 1944. Partyzánské hnutí v Bulharsku sílí, ilegální práce přináší velké oběti. Do rukou bulharské tajné policie padne i velitel Lidové osvobozenecké armády, člen politbyra Bulharské dělnické strany Christo Michajlov. Ten je při předstírané cestě do nemocnice zavražděn ranou do týla. – V Hitlerově hlavním stanu informuje maršál Keitel o situaci na frontách. Německé armády ustupují pod údery sovětských vojsk, armáda na Krymu je obklíčena. Hitler hrozí každému, kdo bude ustupovat, zastřelením. Přikáže, aby se co nejdříve skoncovalo s Titovou partyzánskou armádou v Jugoslávii. Na úder proti Titovu štábu nedaleko osady Drvar jsou nasazeni výsadkáři. Velitel sovětské vojenské mise generál Kornějev umožní leteckou evakuaci štábu, jenž pokračuje v řízení operací. – Sovětská armáda zahájí operaci Bagration. Pod náporem sovětských vojsk je nucena ustoupit německá skupina armád Střed. Sovětská vojska překročí hranice Polska. Spolu s nimi vstoupí do pomalu osvobozované země vojáci první polské pěší divize, vytvořené v Sovětském svazu. Ustanovena je i Lidová vláda v Lublinu. Polská vláda v Londýně vydá pokyn generálu Bór-Komorowskému k zahájení ozbrojeného povstání ve Varšavě. Nacisté vraždí uvězněné odbojáře, mezi nimi Findera a Foralskou. Povstání je předem odsouzeno k neúspěchu, povstalci nemají zbraně ani dostatek munice, není zajištěno spojení se Sovětskou armádou, která se v bojích blíží k východnímu břehu Visly. K odporu se přidá i velitel ilegálních oddílů Lidové armády ve Varšavě Bolesław Kowalski. Po zprávě o vypuknutí povstání svolá velitel prvního běloruského frontu maršál Rokossovskij vojenskou radu, sovětská vojska jsou vyčerpána po dlouhotrvajících těžkých bojích. Ze dvou styčných důstojníků, pověřených navázat spojení s Bór-Komorowským, se do Varšavy dostane jen kapitán Starcev. Jednotky sovětské a První polské armády jsou nuceny pokračovat v ofenzivě samostatně, protrhnou německou obranu a dosáhnou předměstí Varšavy. Začíná přechod Visly, avšak Bór-Komorowski se vzdá nacistům. – Polští vojáci mlčky pochodují ruinami zničené Varšavy. – III. epocha. Po bojích si sovětská armáda proklestí cestu až ke Karpatům. Slovenská národní rada jedná o přípravách povstání. Na návrh Gustáva Husáka má odjet do Moskvy delegace, aby zajistila koordinaci vojenských plánů. – V Kremlu se připraví další postup na Balkán podle návrhu maršála Tolbuchina, který vypracoval plán útoku proti téměř milionovému seskupení německých armád. Jádrem plánu je překvapit nepřítele a prorazit na nejslabším, zdánlivě nevýhodném místě v Kišiněvském výběžku. Součástí válečné lsti jsou stovky atrap tanků a děl, tisíce figurín vojáků v zákopech, aby byl utajen směr hlavního úderu. Při Jassko-kišiněvské operaci, na níž se podílí vojska dvou ukrajinských frontů, jsou nacistická vojska rozdrcena. Otevřela se cesta k osvobození jihovýchodní Evropy. Katastrofální porážka otřásla režimy Hitlerových spojenců. – V Rumunsku organizuje Národní fronta osvobození boj proti stávajícímu režimu, v Bukurešti vypukne povstání. Rumunský vůdce Antonescu je zatčen. Německé letectvo na přímý Hitlerův rozkaz bombarduje město, ale Rumuni neustávají v boji. Bojujícím jsou vyslána na pomoc sovětská vojska. Režim se zhroutí a Rumunsko vyhlásí Německu válku. Německý velvyslanec von Killinger si je vědom toho, že Hitler bude opět hledat obětní beránky, a zastřelí se. – Sovětská vojska vstoupí do Bukurešti. Na náměstí mluví nový generální tajemník Svazu komunistické mládeže Rumunska Nicolae Ceaușescu. – Schyluje se k povstání na Slovensku. Při setkání s velitelem ozbrojených sil Slovenské národní rady podplukovníkem Golianem trvá Gustáv Husák na koordinaci plánu povstání s partyzánskými jednotkami, které mají již kolem dvaceti tisíc bojovníků. Též upozorňuje, aby slovenský vojenský sbor, který má sehrát při povstání významnou úlohu, nebyl zaskočen událostmi. Slovenský sbor není uveden do pohotovosti, jeho velitel plukovník Talský sbor opustí a německé tanky vtrhnou do kasáren a vojáky odzbrojí. Plán společného úderu pravidelného vojska s partyzány je tak zmařen. Slovenští partyzáni se ocitnou v těžké situaci. Velitel prvního ukrajinského frontu maršál Koněv dostane rozkaz, aby co nejdříve překročil Karpaty a poskytl přímou pomoc Slovenskému národnímu povstání. Dukelské operace se účastní také první československý samostatný armádní sbor. Nad slovenským územím seskakují z letadla na pomoc partyzánům výsadkáři, Rusové, Slováci a Češi. V Banské Bystrici se shromáždí partyzáni se sovětskými protějšky. Jsou tu i váleční zajatci nejrůznějších národností osvobození z koncentračních táborů, Jugoslávci, Poláci a Francouzi. Probíhají těžké boje u hradu Strečno. Ve střetnutí s německými tanky mají partyzáni velké ztráty, ale nevzdávají se. Ani ranění nepřestanou bojovat. Několik německých tanků se dostane úzkou horskou cestou do týla partyzánů, ale jsou odraženi a partyzáni se znovu vrhají do útoku. – IV. epocha. V Sofii probíhají bouřlivé demonstrace, proti nimž je policie již zcela bezmocná. Na společném zasedání představitelů odbojových sil je přijat návrh Todora Živkova, aby bylo zahájeno povstání. Maršál Tolbuchin vyšle sovětské průzkumníky na motocyklech. Sovětská armáda vstoupí bez jediného výstřelu na území Bulharska, kde se rozvinulo povstání. Bojové skupiny obsadí nejdůležitější objekty v Sofii, vlády se ujme Vlastenecká fronta. – V předhůří Karpat pokračují dvě sovětské armády a československý armádní sbor v těžkých bojích. Před útokem mluví náčelník politického oddělení osmnácté armády generálmajor L. I. Brežněv. Českoslovenští vojáci prokážou v bojích o přechod hor obrovskou statečnost a dokážou i to, co se zdálo být nad lidské síly. – Sovětská vojska společně s jednotkami jugoslávské armády vstoupí do Bělehradu. – Začíná boj o Maďarsko. Ilegalita vyzve Horthyho, aby byla okamžitě ustavena vláda Lidové fronty. Postup sovětských vojsk na maďarské území a kolísání regenta Horthyho s jeho pokusy o vyjednávání přivádějí Hitlera k zuřivosti. Vyšle do Maďarska Skorzenyho, aby všemi prostředky donutil Horthyho k dalšímu boji. Skorzeny zorganizuje únos jeho syna Miklóse. Přinutí regenta k odstoupení a k předání moci vůdci strany Šípových křížů Szalasimu. Německé vojsko obsadí Budapešť, v níž se připravuje povstání. Tajemníkovi Komunistické strany Maďarska Jánosi Kadárovi se podaří uprchnout z transportu vězňů. Vrátí se do Budapešti a zapojí se do boje. Sovětské armády pokračují v bojích v Evropě. Je osvobozena Budapešť, Vídeň a dobyt Berlín. – Povstala Praha a volá o pomoc. Sovětské tanky míří ku Praze. Ve třech dnech si proklestí sovětští vojáci cestu obtížnými horskými cestami a dorazí do Prahy. Nepodaří se pražské povstání utopit v krvi. Na Hradčanech ze skupiny Pražanů přistoupí ke generálu Brežněvovi starý muž a ptá se jej na svého padlého syna, partyzána.
Poznámka
Koprodukce česko-sovětsko-slovensko-polsko-východoněmecko-maďarsko-rumunsko-bulharská. Film je dvoudílný (původní metráž jednotlivých částí je 5 555 a 5 839 metrů, 177 a 196 minut) a rozdělen na čtyři epochy. Poděkování autorů filmu za pomoc a spolupráci dostaly instituce: městské výbory komunistických stran v Praze, Bratislavě, Moskvě, Varšavě, Berlíně, Budapešti, Bukurešti a Sofii, Výkonný výbor Mossovětu a Zakarpatský krajský výbor strany. Natáčení filmu se zúčastnily jednotky ústřední a jižní skupiny vojsk sovětské armády, přikarpatského vojenského okruhu, bulharské, československé a rumunské armády, šestá výsadková divize polské armády.
Galerie
Hrají
Ivan Mistrík
Mluví Milan Kňažko
JUDr. Gustáv Husák, člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska
Vladimír Ráž
Mluví Elo Romančík
poslanec Karol Šmidke, člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska
Július Pántik
básník Laco Novomeský, člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska
Ladislav Chudík
brigádní generál Ludvík Svoboda, velitel první československé brigády
Bohuš Pastorek
poslanec Klement Gottwald, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa
Zdeněk Řehoř
Mluví Bohuslav Drozd
podplukovník Ján Golian, velitel ozbrojených sil Slovenské národní rady
Vlado Müller
plukovník Viliam Talský, velitel východoslovenského sboru
Štefan Kvietik
slovenský nadporučík Miloš, člen partyzánského oddílu
Ivan Rajniak
slovenský četař Štefan, člen partyzánského oddílu
Vladimír Petruška
brigádní generál Jan Kratochvíl, velitel prvního československého armádního sboru
Josef Mixa
novinář a poslanec Jan Šverma, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa
Jiří Dohnal
starý otec padlého českého partyzána
Leopold Haverl
Jaroslav, tajemník Okresního výboru Komunistické strany Slovenska v Ružomberoku
Igor Hrabinský
slovenský nadporučík Cyril Kuchta, velitel třetí roty martinské posádky
Dušan Jamrich
válečný zajatec kapitán Georges Barazer de Lannurien, velitel francouzského partyzánského oddílu
Juraj Kukura
válečný zajatec Maurice Blanche, člen francouzského partyzánského oddílu
Dáša Bendíková
Mluví Jarmila Koleničová
válečná zajatkyně Jara, členka francouzského partyzánského oddílu
Bronislav Križan
slovenský voják Juro, člen partyzánského oddílu
Ľubo Roman
slovenský partyzán Boris
Jan Sedliský
slovenský kapitán Milan Polák, pobočník podplukovníka Jána Goliana
Marián Sotník
slovenský partyzán
Milan Štrba
slovenský partyzán
Juraj Takáč
slovenský partyzán
Vladimír Janček
slovenský partyzán
Vladimír Tugan-Veselý
český partyzán Jiří
Josef Kudílek
politik Ján Ursíny, člen Slovenské národní rady
Ján Barto
advokát JUDr. Ivan Horváth, člen Slovenské národní rady
Mikuláš Huba
československý brigádní generál Jaroslav Vedral-Sázavský
Štefan Mišovic
politik Jozef Lettrich, člen Slovenské národní rady
Jaroslav Rozsíval
slovenský plukovník Mikuláš Markus, velitel první pěší divize východoslovenského sboru
Eugen Balogh
slovenský podplukovník František Urban, náčelník štábu východoslovenského sboru
Andrej Šilan
slovenský major Elemír Polk, náčelník štábu divize východoslovenského sboru
Jiří Kodet
slovenský major Július Trnka, velitel letectva východoslovenského sboru
Vladimír Kostovič
slovenský podplukovník Mikuláš Ferjenčík, zástupce podplukovníka Jána Goliana
Milan Kňažko
slovenský nadporučík Ernest Bielik, velitel partyzánské brigády Jánošík
Ivan Palúch
slovenský kapitán Teodor Pola, velitel partyzánské brigády Jana Žižky
Ján Blanský
slovenský partyzán JUDr. Ján Čech
Anton Korenči
slovenský podplukovník Dezider Kišš-Kalina
László Csendes
Karol Adler, velitel slovenského partyzánského oddílu
Jaroslav Vrzala
politik JUDr. Matej Josko, člen Slovenské národní rady
Alexander Letko
politik Peter Zaťko, člen Slovenské národní rady
Jozef Husár
slovenský major Jozef Marko
František Desset
slovenský major František Vronský
Igor Galanda
slovenský podplukovník Tatarka
Petr Haničinec
jugoslávský podplukovník Ilja Deretič
Viktor Blaho
kněz v Banské Bystrici
Rudolf Kraus
kněz v Liptovské Osadě
Jozef Sorok
slovenský četník
Rastislav Uhrin
slovenský poddůstojník
Pavel Šperka
slovenský štábní důstojník
Ondrej Záturecký
slovenský štábní důstojník
Ivan Záturecký
slovenský štábní důstojník
Vojtech Brázdovič
sovětský pilot a řidič cisterny
Josef Hajdučík
hlasatel v pražském rozhlase
Jiří Krampol
poručík v pražském rozhlase
Jožka Stoklasa
odbojář v pražském rozhlase
Zdeněk Srstka
varšavský povstalec
Jakov Tripolskij
sovětský maršál Josif Vissarionovič Stalin, generální tajemník Všesvazové komunistické strany
Jevgenij Matvejev
sovětský generálmajor Leonid Iljič Brežněv, náčelník politického oddělení osmnácté armády
Vladlen Davydov
sovětský generálplukovník Konstantin Konstantinovič Rokossovskij, velitel Donského frontu
Ivan Ljubeznov
sovětský armádní generál Fjodor Ivanovič Tolbuchin, velitel třetího ukrajinského frontu
Viktor Avďuško
sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv, velitel prvního ukrajinského frontu
Jevgenij Burenkov
sovětský maršál Alexandr Michajlovič Vasilevskij, náčelník generálního štábu Rudé armády
Michail Uljanov
sovětský maršál Georgij Konstantinovič Žukov
Jevgenij Šalnikov
sovětský armádní generál Rodion Jakovlevič Malinovskij, velitel druhého ukrajinského frontu
Vladimir Samojlov
sovětský generálplukovník Sergej Semjonovič Birjuzov, náčelník štábu třetího ukrajinského frontu
Georgij Kolčickij
tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny Demian Sergejevič Korotčenko
Stěpan Olexenko
sovětský nadporučík Pjotr Alexejevič Veličko, velitel partyzánského oddílu
Nikolaj Karačencov
sovětský voják Saška, člen partyzánského oddílu nadporučíka Pjotra Alexejeviče Velička
Vasilij Lanovoj
sovětský generálplukovník Andrej Antonovič Grečko, velitel první gardové armády
Nikolaj Ruškovskij
sovětský generálplukovník Kirill Semjonovič Moskalenko, velitel třicáté osmé armády
Nikolaj Manochin
sovětský generálporučík Viktor Kirillovič Baranov, velitel prvního gardového jezdeckého sboru
Gennadij Korolkov
sovětský poručík Morozov
Nikolaj Alexejev
sovětský generálmajor Alexej Ivanovič Radzijevskij, velitel druhé tankové armády
Viktor Borcov
sovětský generálporučík Grigorij Nikolajevič Oriol, velitel tankových vojsk prvního běloruského frontu
Viktor Otisko
generálporučík Nikolaj Vasiljevič Kornějev, náčelník sovětské vojenské mise v Jugoslávii
Vladimir Aniško
Michaijl, pobočník sovětského armádního generála Fjodora Ivanoviče Tolbuchina
Jurij Volkov
sovětský generál Chomjuk
Grigorij Michajlov
sovětský generálplukovník Michail Sergejevič Malinin, náčelník štábu prvního běloruského frontu
Dimitrij Gavrilov
sovětský generálporučík Alexej Sergejevič Želtov
Nikolaj Zasuchin
sovětský lidový komisař zahraničí Vjačeslav Michajlovič Molotov
K. Kotljar
sovětský generálplukovník Leontij Zacharovič Kotljar, velitel ženijních vojsk třetího ukrajinského frontu
Valentina Tolkunova /ž/
zpěvačka sovětské koncertní brigády
Nikolaj Peňkov
sovětský major
K. Ijulskij
sovětský voják
V. Michajlenko
sovětský voják
Viktor Filippov
sovětský generálmajor Andrej Jakovlevič Veděnin, velitel třetího sboru horské pěchoty
Vladimir Nosik
sovětský voják z partyzánského oddílu nadporučíka Pjotra Alexejeviče Velička
Charij Švejc
sovětský voják z partyzánského oddílu nadporučíka Pjotra Alexejeviče Velička
Michail Čigarjov
sovětský major Alexandr Sergejevič Šornikov evakuační pilot
Ivan Pereverzev
sovětský generálplukovník Vasilij Ivanovič Čujkov
Vladimir Zamanskij
sovětský generálplukovník Pavel Ivanovič Batov
Kleon Protasov
sovětský generálplukovník Sergej Matvejevič Štemenko
Vladimir Trošin
sovětský maršál Kliment Jefremovič Vorošilov
Alexej Presněcov
sovětský generálmajor Sergej Ignaťjevič Ruděnko
Leonid Dovlatov
sovětský generál Sergej Fjodorovič Galadžev
Jurij Vyšinskij
sovětský generálplukovník Vasilij Ivanovič Kazakov
Vladimir Protasenko
sovětský radista v letadle
Viktor Šulgin
sovětský generál třetího ukrajinského frontu
Pjotr Omelčenko
sovětský generál ve štábu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva
Jevgenij Markov
sovětský generál ve štábu maršála Konstantina Konstantinoviče Rokossovského
Jurij Prokopovič
sovětský generál ve štábu maršála Konstantina Konstantinoviče Rokossovského
Viktor Tulupov
zabitý sovětský voják ze ženijních vojsk třetího ukrajinského frontu
M. Tdžao /ž/
vietnamský sirotek Fani, adoptivní dcera Dimitrovových
Olga Markina /ž/
sovětská vychovatelka v sirotčinci
Lidija Dranovskaja /ž/
sovětská žena osvojující si sirotka Olgu
Marija Kremňova /ž/
sovětská žena osvojující si sirotka Pavlíka
Naděžda Semencova /ž/
sovětská žena osvojující si sirotka chlapce
Viktor Markin
sovětský muž odmítající si osvojit sirotka Fani
Horst Preusker
poslanec Wilhelm Pieck, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Německa
Fritz Diez
říšský kancléř a vůdce Adolf Hitler
Erich Thiede
říšský vedoucí SS Heinrich Himmler
Gerd Michael Henneberg
říšský polní maršál Wilhelm Keitel
Joachim Schmiedchen
říšský polní maršál Friedrich Paulus, velitel šesté armády
Heinrich Schramm
říšský ministr a generální guvernér Hans Frank
Horst Schulze
baron Manfred von Killinger, říšský velvyslanec v Rumunsku
Heino Schröder
říšský generálplukovník Johannes Friesne, velitel armádní skupiny Jižní Ukrajina
Heinrich Köhn
říšský generál Walter Ernst Adolf Otto, velitel německé mise v Rumunsku
Bruno O'Ya
říšský sturmbannführer SS Otto Skorzeny
Werner Ehrlicher
brigadeführer SS Edmund Veesenmayer, říšský velvyslanec v Maďarsku
Rudolf Ulrich
říšský obergruppenführer SS Wilhelm Koppe, nový vrchní velitel SS a policie v Generálním gouvernementu
Helmut Schreiber
říšský obergruppenführer SS Friedrich-Wilhelm Krüger, bývalý vrchní velitel SS a policie v Generálním gouvernementu
Karl Sturm
říšský obersturmbannführer SS vyslýchající Pawla Findera a Małgorzatu Fornalskou
Lothar Lippmann
říšský voják
Horst Giese
říšský ministr osvěty a propagandy Joseph Goebbels
Harry Pietzsch
říšský obergruppenführer SS Erich von dem Bach-Zelewski
Herbert Körbs
říšský generálplukovník Heinz Guderian
Horst Gill
říšský hauptsturmführer SS Otto Günsche, pobočník říšského kancléře Adolfa Hitlera
Stanisław Jaśkiewicz
americký prezident Franklin D. Roosevelt
Valerian Kazanskij
britský ministerský předseda Winston Churchill
Oleg Smirnov
americký generál, vojenský poradce prezidenta Franklina D. Roosevelta
Vladimir Jakubovskij
americký generál, vojenský poradce prezidenta Franklina D. Roosevelta
Alexandr Barušnoj
britský generál Henry Maitland Wilson, vojenský poradce ministerského předsedy Winstona Churchilla
Voldemārs Akurāters
kapitán William F. Stewart, náčelník britské vojenské mise v Jugoslávii
Ljubomir Kabakčijev
Palmiro Togliatti, generální tajemník Komunistické strany Itálie
Boris Bělov
Maurice Thorez, generální tajemník Komunistické strany Francie
Nikolaj Jerjomenko
Josip Broz Tito, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Jugoslávie
Artjom Karapetjan
jugoslávský komunista u Josipa Broze Tita
Vladimir Tichonov
jugoslávský komunista u Josipa Broze Tita
Leszek Herdegen
inženýr chemie Paweł Finder, generální tajemník Ústředního výboru Polské dělnické strany
Ignacy Gogolewski
Boleslaw Bieru, člen Ústředního výboru Polské dělnické strany
Krystyna Mikołajewska /ž/
Małgorzata Fornalska, členka Ústředního výboru Polské dělnické strany Bierutova žena
Tadeusz Łomnicki
Boleslav Kowalski, velitel jednotek polské lidové armády
Edward Lubaszenko
Edward Gierek, důstojník limburkského sboru belgické partyzánské armády
Zbigniew Józefowicz
podplukovník Piotr Jaroszewicz, náčelník politické správy první polské armády
Igor Śmiałowski
generálporučík Władysław Sikorski, ministerský předseda polské exilové vlády v Londýně
Zbigniew Kryński
Stanisław Mikołajczyk, náměstek ministerského předsedy, později ministerský předseda polské exilové vlády v Londýně
Jerzy Kaliszewski
Jan Stanislaw Jankowski alias Ing. Jan Sobol, pověřenec polské exilové vlády
Jan Burek
divizní generál Tadeusz Bór-Komorowski, vrchní velitel polské Zemské armády
Stanisław Mikulski
podplukovník Józef Małecki, zástupce velitele polské lidové armády
Tadeusz Schmidt
generálmajor Žigmunt Berling, velitel první polské armády
Janusz Bylczyński
plukovník Antoni Chruściel, velitel polské Zemské armády
Emil Karewicz
kapitán polské Zemské armády
Piotr Pawłowski
brigádní generál Leopold Okulicki, velitel polské Zemské armády
Mariusz Dmochowski
zraněný plukovník polské Zemské armády na nosítkách
Zygmunt Wiaderny
major Stefan Pawłowski alias redaktor Wiktor Grabowiecki, pověřenec polské exilové vlády
Stefania Kornacka /ž/
varšavská stařenka
Grażyna Michałska /ž/
Ewa, spojka ve štábu polské lidové armády
Ryszard Bacciarelli
Edvard Osubka-Moravski, spoluzakladatel Státní národní rady za Polskou socialistickou stranu
Zygmunt Kęstowicz
Michał Rola-Żymierski, spoluzakladatel Státní národní rady za Polský podzemní stát
Andrzej Chmielarczyk
Władysław Kowalski, spoluzakladatel Státní národní rady za polský Revoluční svaz lidového rolnictva
Jerzy Turek
spoluzakladatel Státní národní rady za polské družstevníky
Grażyna Marzec /ž/
spoluzakladatelka Státní národní rady za polský Svaz boje mládeže
Paweł Nowisz
Władysław Gomułka, člen Ústředního výboru Polské dělnické strany
Bohdan Stupka
sovětský kapitán Starcev, styčný důstojník maršála Konstantina Konstantinoviče Rokossovského ve Varšavě
Tadeusz Czechowski
polský major pobočník u generála Sikorského
Janusz Leśniewski
důstojník polské Zemské armády předávající rozkaz ke kapitulaci
Jerzy Moes
důstojník polské Zemské armády, pobočník generála Tadeusze Bór-Komorowského
Józef Pieracki
důstojník polské Zemské armády ve štábu generála Tadeusze Bór-Komorowského
Zygmunt Biernat
Aleksander Zawadzki, člen Ústředního výboru Polské dělnické strany
Wiktor Grotowicz
majitel varšavského ilegálního bytu, organizátor setkání Ing. Sobola se členy Polské dělnické strany
Zofia Czerwińska /ž/
majitelka varšavského ilegálního bytu
Czesław Kalinowski
spoluzakladatel polské Státní národní rady
Krzysztof Kolberger
varšavský povstalec
Piotr Grabowski
varšavský povstalec
Henryk Łapiński
poručík první polské armády
Andrzej Szenajch
voják první polské armády
Józef Nalberczak
voják první polské armády
Jerzy Zelnik
Jenoar, horník v belgickém dole
Halina Buyno-Łoza /ž/
varšavská pradlena
Henryk Gołębiewski
voják polské lidové armády
Jerzy Molga
voják polské lidové armády v pozorovatelně
Sylwester Przedwojewski
německý major eskortující generála Tadeusze Bór-Komorowského
Bohdan Ejmont
sovětský voják ve Varšavě
Ryszarda Hanin /ž/
polská komunistka zastřelená s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou
Wanda Łuczycka /ž/
polská komunistka zastřelená s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou
Borys Marynowski
polský komunista zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou
Mieczysław Milecki
polský komunista zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou
Zbigniew Sawan
polský komunista zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou
Sergiusz Lach
polský chlapec zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou
Stefan Gecov
Georgi Dimitrov, generální tajemník Kominterny a Ústředního výboru Bulharské dělnické strany
Violeta Bachčevanova /ž/
bulharská novinářka Rosa Dimitrovová, Georgiova žena
Peter Stefanov
Todor Živkov, tajemník Krajského výboru později Sofijského oblastního výboru Bulharské dělnické strany
Anton Gorčev
Dobri Džurov, velitel bulharské partyzánské brigády Čavdar
Pavel Poppandov
bulharský komunistický odbojář Cano Velčev
Valentin Gadžokov
bulharský seržant Atanas Chadžijančev
Zlatko Pavlov
bulharský komunistický odbojář Zdravko
Nikolaj Uzunov
bulharský komunistický odbojář Cvjatko
Naum Šopov
bulharský car Boris III.
Georgij Radanov
bulharský ministerský předseda Bogdan Filov
Georgi Georgiev-Gec
velitel Christo Michajlov, člen politbyra Ústředního výrobu Bulharské dělnické strany
Boris Arabov
bulharský generálporučík Nikola Michov, ministr války
Ivan Nalbantov
bulharský komunista Stanko Todorov
Christo Raškov Christov
bulharský komunista Ivan Bonev
Simeon Viktorov
Petr Bogdanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany
Veselin Vulkov
Atanas Romanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany
Miroslav Mindov
Anton Ivanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany
Mladen Mladenov
bulharský básník Nikola Vapcarov
Ljubomir Dimitrov
bulharský komunista Dimitrij Biněv
Stojčo Mazgalov
bulharský důstojník
Petar Dončev
bulharský tajný agent
Veselin Pavlov
bulharský úředník-kurýr s dopisem
Stefan Stefanov
velitel bulharských partyzánů Tone Perenovski
Jurij Jakovlev
bulharský nadporučík s doklady
Račko Jabandžijev
bulharský policejní velitel Vlado Georgiev Pritup
Bagomil Simeonov
Georgij Likin zvaný Děda, velitel bulharského partyzánského oddílu Antona Ivanova
Dimitar Chadžijskij
Vlado Georgijev, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany
Hristo Kunovski
Blagoj Ivanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany
Rusi Čaněv
bulharský komunista Petr Topalov
Stefan Ilijev
odbojář a důstojník bulharského generálního štábu Ilijev
Anton Radičev
bulharský partyzán Georgij Kacarov
Constantin Fugașin
Nicolae Ceaușescu, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska
Trajan Paruš
Gheorghe Ghiorghiu-Dej, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska
George Oancea
Lucrețiu Pătrășcanu, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska
Stelian Cremenciuc
Emil Bodnăraș, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska
Vasile Pupeza
Constantin Pîrvulescu, generální tajemník Komunistické strany Rumunska
Costel Constantinescu
maršál Ion Antonescu, rumunský ministerský předseda
Elena Dacian /ž/
rumunská dělnice Elena, Ceaușescuova žena
Ovidiu Iuliu Moldovan
odsouzený rumunský komunista
Traian Stănescu
odsouzený rumunský komunista
Sorin Medeleni
rumunský komunista
Silviu Stănculescu
rumunský komunista
Mircea Șeptilici
rumunský soudce
Dan Dobre
rumunský dozorce ve vězení
Károly Újlaky
János Kádár, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska
Miklós Benedek
László Rajk, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska
Tibor Gyukár
Gyula Kállai, člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska
András Szigeti
Antal Apró, člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska
Károly Kovács
admirál Miklós Horthy, svrchovaný regent Maďarska
Ottó Szokolay
Miklós Horthy mladší, syn maďarského admirála a regenta
Szilvia Dallos /ž/
maďarská herečka Erzsi Somogyi
Attila Nagy
maďarský generálporučík Károly Csiktaplóczai Lázár
Vilmos Izsóf
maďarský podplukovník Oszkár Variházy
Gellért Raksányi
maďarský generálplukovník János Vörös, ministr obrany
János Árva
maďarský diplomat Domokos Szent-Iványi, člen delegace
Gyula Szersén
maďarský hrabě Géza Teleki, člen delegace
Attila Tyll
maďarský generálplukovník Gábor Faragho, vedoucí delegace
Ottó Ruttkai
maďarský generál
György Bánffy
maďarský advokát Jánose Kádára
István Velenczei
maďarský profesor
Lájos Kránitz
maďarský dozorce ve vězení, velitel pochodu
Zoltán Basilides
maďarský dozorce ve vězení
József Vándor
maďarský četník při pochodu
András Ambrus
uprchlý maďarský vězeň
Csaba Oszkay
uprchlý maďarský vězeň
Gyula Bai
uprchlý maďarský vězeň
Bertalan Solti
starý maďarský vězeň
Ferenc Deák
člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska
László Újréti
člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska
Endre Katáy
Maďar
Ferenc Zentai
Šaler, lokaj u maďarského admirála Miklóse Horthyho
László Szacsvay
dveřník u maďarského admirála Miklóse Horthyho
Komentář
Otakar Brousek
četba dialogů
Jiřina Švorcová
četba popisků a titulků
Štáb a tvůrci
Režie
Jurij Ozerov (hlavní režie)
Pomocná režie
Jelena Avakova /ž/, Ljubov Bušarova /ž/, Otakar Krivánek, Zeno Dostál, Otakar Fuka, Adolf Lachkovič, Anton Marinov, Sándor Köö, Zbigniew Kociuba, Doru Năstase
Asistent režie
Oleg Zernov, Július Jarábek, Boris Levkovič, S. Višněvskaja /ž/, Urszula Krzemieniecka /ž/, Eleonora Dressel /ž/
Původní filmový námět
Scénář
Jurij Ozerov, Oskar Kurganov, Bohuslav Chňoupek (spolupráce na scénáři), Dimitr Metodijev (spolupráce na scénáři), Atanas Semerdžiev (spolupráce na scénáři), Zbigniew Załuski (spolupráce na scénáři), Petre Sălcudeanu (spolupráce na scénáři)
Autor komentáře
Technický scénář
Dramaturg
Grigorij Marjamov, Vasilica Istrate /ž/, Karel Valtera (česká verze)
Kamera
Igor Slabněvič (hlavní kameraman)
Druhá kamera
Amina Achmetova /ž/, Igor Bek, Vladimir Gusev, Anatolij Džirkvelov, Stefan Horvath
Asistent kamery
Jurij Bazarov, G. Panasov, V. Černozubov
Architekt
Alexandr Mjagkov, Taťjana Lapšina /ž/, Oldřich Okáč, Miloš Kalina, Zachari Savov, Tamás Vajer, Siegfried Hausknecht, Richard Schmidt, Wojciech Krysztofiak, Roman Wołyniec, Ștefan Marițan, A. Peun
Assistent architekta
Anton Havránek, T. Mingašudinova /ž/, Valentin Glass, L. Kamskij
Výprava
V. Semjonov, Vojtech Brázdovič, O. Lerov, B. Levkovič
Návrhy kostýmů
Kostýmy
Anna Kollerová (vedoucí kostymérka), A. Leskova /ž/ (vedoucí kostymérka), Tamáš Vajer (vedoucí kostymér), Barbara Ptak /ž/ (vedoucí kostymérka), Ileana Oroveanu Kosman /ž/ (vedoucí kostymérka), N. Muňko, N. Mitina /ž/
Masky
Michail Čikirev, Vladimir Jakovlev, Valentina Bočarova /ž/, L. Ketova /ž/, Michal Jurkovič, Emília Bobeková, Jozef Škopek
Střih
Jekatěrina Karpova /ž/, Marta Geržabková (česká verze), Zdeněk Stehlík (česká verze)
Asistent střihu
S. Bezdolnaja /ž/, Taťjana Ivanova /ž/, A. Karpova /ž/, Z. Kotova /ž/, L. Straževa /ž/, Erika Vojáčková (česká verze), Miloslava Kostková (česká verze)
Zvuk
Jevgenija Indlina /ž/, Jaromír Svoboda (česká verze), Jiří Lenoch (česká verze)
Asistent zvuku
Vladislav Torochov
Triky
E. V. Štyrckober (kamera), N. Zvonarev (architekt), Eduard Malikov (architekt)
Zvláštní efekty
V. Suchareckij (vedoucí pyrotechnik), N. F. Baruckov (pyrotechnik), Viktor Orlov (pyrotechnik), A. Jašin (pyrotechnik), A. Svitněv (pyrotechnik), B. Širokov (pyrotechnik), Jiří Pelant (pyrotechnik)
Návrhy titulků
A. Kobrin, A. Vinokurov (kamera), V. Koljadova /ž/ (kamera)
Kaskadéři
Valentin Nedjalkov, Karel Engel, Josef Engel, Jindřich Sejk, Zdeněk Srstka, Jaroslav Tomsa, Ludvík Wolf
Vedoucí výroby
Semjon Pozdňjakov (hlavní vedoucí výroby), Karel Vejřík, Vladimír Vojta, Karel Kochman, Boris Jurech, Boris Chodžijev, Lajos Óvári, Kurt Lichterfeld, Tadeusz Baljon, Mihai Crisan, Dumitru Alexe
Zástupce vedoucího výroby
Valerij Malkov, Nikolaj Novoselov, Anatolij Rasskazov, G. Smejan, L. Kapilevič, Kosťa Novikov, Milan Hulík, František Dostál, Přemysl Pražský, Milana Melcerová, Miroslav Dousek, Valéria Volková, Jozef Hacaj, Jurij Milev, E. Michajlova /ž/, A. Gotman, Ágnes Schuster /ž/, Włodzimierz Kaczmarski, Tadeusz Chojnacki, Valeriu Ivan, Sigismund Klein
Asistent vedoucího výroby
Dana Průchová, Viktor Schwarcz, Jana Prokopcová, Helena Hánová, Marie Hasíková, Marián Postihač
Odborný poradce
armádní generál Sergej Štěmenko (vojenství), generálporučík Pavel Žilin (vojenství), generálmajor Alexandr Mišagin (vojenství), generálmajor Vladimir Ušakov (vojenství), generálmajor Pavel Figuš (vojenství), plukovník Job von Witzleben (vojenství), plukovník Gheorghe Romanescu (vojenství), František Michálek (jezdectví), Viliam Plevza, Dimitr Metodijev, generálplukovník Atanas Semerdžiev, Henrich Vas, Zbygniew Załuski, Jarema Matyszewski
Spolupráce
Valentin Něvolin (vrchní osvětlovač), Vladimir Uvarov (fotograf), Josef Vítek (fotograf), Československá lidová armáda, Rudá armáda
Překlad české verze
Dialogy české verze
Režie české verze
Výrobce české verze
Hudba
Hudba
Nahrál
Státní symfonický orchestr kinematografie SSSR (Dirigent Emin Chačaturjan)
Hudební dramaturgie
Rajsa Lukina /ž/
Písně
Internacionála
Hudba k písni Pierre Degeyter
Zpívá Ivan Mistrík [dab]Milan KňažkoŠtefan KvietikIvan RajniakBronislav KrižanNikolaj KaračencovVladimir NosikCharij Švejcsbor
Na tu svatú Katerinu
Zpívá mužský sbor
Odkážtě mojej mateři něch ma nečaká
Zpívá mužský sbor
Smugljanka
Hudba k písni Anatolij Novikov
Text písně Jakov Švedov
Zpívá Valentina Tolkunova /ž/mužský sbor
Mazurek Dąbrowskiego
Hudba k písni lidová slovenská píseň
Text písně Józef Wybicki
Zpívá Ignacy Gogolewskisbor
A tu jest Warszawa
Hudba k písni Tadeusz Sygietyński
Text písně Artur Bartels
Zpívá sbor Mazowsze
Lokace
Česká republika, Praha (Česká republika), Hradčany (Praha), Pražský hrad (Hradčany), Hradčanské náměstí (Hradčany), Malá Strana (Praha), zámecké schody (Malá Strana), Thunovská ulice (Malá Strana), Vinárna U Palcátu (Thunovská ulice), Vltava (Praha), Karlův most (Vltava), most Legií (Vltava), Palackého most (Vltava), Masarykovo nábřeží (Vltava), Rašínovo nábřeží (Vltava), Vinohrady (Praha), ulice U Zvonařky (Vinohrady), Šafaříkova ulice (Vinohrady), Most (Česká republika), Slovensko, Bratislava (Slovensko), ulice Mlýnské Nivy (Bratislava), Vajnory (Bratislava), Banská Bystrica (Slovensko), Martin (Slovensko), Čremošné (Slovensko), Pliešovce (Slovensko), Ružomberok (Slovensko), Liptovská Osada (Slovensko), Mošovce (Slovensko), Sása (Slovensko), Vrátna dolina (Slovensko), hrad Strečno (Slovensko), Sovětský svaz (Česká republika), Užhorod (Sovětský svaz), Polsko, Varšava (Polsko), Lublin (Polsko), Vratislav (Polsko), Německá demokratická republika, Berlín (Německá demokratická republika), Maďarsko, Budapešť (Maďarsko), Rumunsko, Bukurešť (Rumunsko), Bulharsko, Sofie (Bulharsko), katedrála sv. Alexandra Něvského (Sofie)
Produkční údaje
Originální název
Vojáci svobody
Český název
Vojáci svobody
Anglický název
Freedom Soldiers
Koprodukční název
Soldaty svobody / Vojaci slobody / Żołnierze wolności / Soldaten der Freiheit / A szabadság katonái / Soldații victoriei / Na svobodata vojnici
Pracovní název
Komunisté
Kategorie
film
Typologie
hranýdistribuční
Žánr
historický, politický, válečný
Země původu
Československo, Svaz sovětských socialistických republik, Polsko, Německá demokratická republika, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko
Copyright
1976
Rok výroby
1974—1976
Produkční data
začátek natáčení 29. 8. 1974 (československá část)
konec natáčení 15. 4. 1975 (československá část)
vyřazení z distribuce 30. 6. 1990
Premiéra
slavnostní premiéra 29. 8. 1977 (kino Alfa, Praha /první díl/)
slavnostní premiéra 30. 8. 1977 (kino Alfa, Praha /druhý díl/)
premiéra 2. 12. 1977 /přístupný mládeži/ (celostátní /první díl/)
premiéra 9. 12. 1977 /přístupný mládeži/ (celostátní /druhý díl/)
Distribuční slogan
Historická epopej o lidech, kteří otevřeli brány nového světa. Film v koprodukci Sovětského svazu, Bulharska, Československa, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska.
Nositelé copyrightu
Ateliéry
Laboratoře
Distribuce
Výrobní skupina
Zakázková skupina, Václav Cajthaml (vedoucí Zakázkové skupiny), První tvůrčí skupina (Mosfilm), Lidija Kanarejkina /ž/ (vedoucí První tvůrčí skupiny Mosfilm)
Prodej práv
Technické údaje
Délka
dlouhometrážní
Minutáž
373 min
Původní metráž
11 394 metrů
Distribuční nosič
16mm, 35mm , 70mm
Poměr stran
1:1,66, 1:2,35
Barva
barevný
Zvuk
zvukový
Zvukový systém/formát
mono, stereo
Verze
česká
Mluveno
česky, anglicky, německy, francouzsky, slovensky, polsky, maďarsky, rusky, bulharsky, rumunsky, srbochorvatsky, latinsky
Podtitulky
bez titulků
Mezititulky
ruské
Úvodní/závěrečné titulky
české
Ocenění
Vítěz
Akce: Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
1977
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
Karel Vejřík
udělen Státním výborem Rady ministrů Sovětského svazu pro kinematografii a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků kultury Sovětského svazu za úspěšnou spolupráci na filmu a předán 29. 8. 1977 Jurijem Ozerovem v pražském kině Alfa
Vítěz
Akce: Stříbrná medaile Společnosti polsko-sovětského přátelství
1977
Varšava / Polsko
Stříbrná medaile Společnosti polsko-sovětského přátelství
Jurij Ozerov
společně s filmovou sérií Osvobození
Vítěz
Festival: 28. filmový festival pracujících – léto '77
1977
52 měst / Československo
Cena Filmového festivalu pracujících
udělena 2. 7. 1977 v Boskovicích
Vítěz
Akce: Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
1977
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
Otakar Krivánek
udělen Státním výborem Rady ministrů Sovětského svazu pro kinematografii a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků kultury Sovětského svazu za úspěšnou spolupráci na filmu a předán 31. 8. 1977 Jurijem Ozerovem v bratislavském kině Dukla
Vítěz
Akce: Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
1977
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
Boris Jurech
udělen Státním výborem Rady ministrů Sovětského svazu pro kinematografii a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků kultury Sovětského svazu za úspěšnou spolupráci na filmu a předán 31. 8. 1977 Jurijem Ozerovem v bratislavském kině Dukla
