JIŘINA ŠVORCOVÁ (nar. 25.5.1928, Kociánovice, okr. Hradec Králové – zemřela 8. srpna 2011, Praha) pocházela z dělnické rodiny (matka vedla hostinec). Studovala na učitelském ústavu a ještě před maturitou se zapsala po vzoru staršího bratra, herce Václava Švorce (nar. 1919), na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze (později změněna na DAMU). Po absolutoriu (1950) hrála rok v Hradci Králové a pak byla čtyřicet let členkou Divadla na Vinohradech (1951–90). Zprvu představovala schematické typy uvědomělých dívek a žen, později se propracovala k charakterním i komickým rolím v klasickém repertoáru (Legenda o lásce, Matka, Don Carlos, Anna Karenina, Loupežník, Tři sestry, Matka Kuráž, Hlasy ptáků, Tvrdohlavá žena, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Romeo a Julie, Figarova svatba ad.). Ve filmu debutovala postavou Helenky ve Steklého adaptaci Jiráskova románu Temno. Vedle hrdinek z lidu s budovatelským nadšením, jež v 50. a 60. letech vytvářela před kamerou nejčastěji, na sebe upozornila portréty mladých žen, řešících milostná dilemata s ideologickým pozadím: prodavačka Marie Rysová v Kachyňově dramatu Král Šumavy a lékařka Marie v Brynychově špionážním Smyku. Po titulní roli kriminalistky v Blumenfeldově detektivce Tereza ztělesnila Boženu Němcovou ve Vávrově životopisném dramatu Horoucí srdce a v politicky exponovaném filmu Člověk není sám jí připadla hlavní role obětavé stranické funkcionářky Joštové. Za normalizace po roce 1968 dala přednost stranické kariéře (jako členka ÚV KSČ a předsedkyně SČDU neblaze proslula projevem na shromáždění umělců v Národním divadle v roce 1977, tzv. Antichartě). Kromě divadla se uplatňovala už jen v tendenčních titulech v rozhlase (nekonečný seriál Jak se máte Vondrovi?) a v televizi, kde své komunistické přesvědčení vyjádřila recitací v Nedělních chvilkách poezie a zejména účinkováním v seriálech (Matka, 1976; Okres na severu, 1980; My všichni školou povinní, 1984; Gottwald, 1986), z nichž ji nejvíc zviditelnila titulní postava prodavačky Anny Holubové v Dietlově a Dudkově Ženě za pultem (1977). Získala četná režimní vyznamenání a tituly. I po roce 1989 podporovala KSČM (vystupovala na stranických manifestacích) a v roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu. Vydala memoáry Býti Švorcovou (2000) a ve spolupráci s Miroslavem Graclíkem a Václavem Nekvapilem knihu rozhovorů Jiřina Švorcová osobně (2010). Vznikly též portréty z cyklu ČT Po stopách hvězd (2008; r. Marek Škarpa) a pro TV Barrandov střm. dok. Tajemství Jiřiny Švorcové (2010; r. Adrian Stojkov). Jejími manželi byli dirigent Jindřich Rohan a malíř, scénograf a výtvarný kritik Vladimír Šolta. – Filmografie: Temno (1950; r. Karel Steklý), Cesta ke štěstí (1951; r. Jiří Sequens), Nad námi svítá (1952; r. Jiří Krejčík), Přicházejí z tmy (1953; r. Václav Gajer), Fučík (TV-1956; r. Jiří Bělka), Bezejmenná hvězda (TV-1957; r. Jiří Bělka), Kníže Bruncvík (TV-1957; r. Milan Tomsa), Intermezzo (TV-1957; r. Jiří Bělka), Občan Brych (TV-1958; r. Eva Sadková), Píseň o Čapajevovi (TV-1958; r. Jan Matějovský), Jen jeden den (TV-1958; r. Antonín Moskalyk), povídka Bloudění z filmu Vstup zakázán (1959; r. Milan Vošmik), Král Šumavy (1959; r. Karel Kachyňa), Radúz a Mahulena (TV-1959; r. František Filip), Smyk (1960; r. Zbyněk Brynych), Zlé pondělí (1960; r. Milan Vošmik), Neprovdaná paní Rosita (TV-1960; r. Jiří Bělka), Fučík (TV-1960; r. Jiří Bělka), Pouta (1961; r. Karel Kachyňa), Reportáž psaná na oprátce (1961; r. Jaroslav Balík), Tereza (1961; r. Pavel Blumenfeld), Horoucí srdce (1962; r. Otakar Vávra), O korunu a lásku (TV-1962; r. Jaroslav Novotný), Slunečnice (TV-1967; r. František Štěpánek), Člověk není sám (1971; r. Josef Mach), Jeden za všechny (TV-1971; r. Anna Procházková), Vyznání (TV-1971; r. Jaroslav Hužera), Jakou barvu má láska (1973; r. Zbyněk Brynych), Okno ještě svítí (TV-1973; r. Jiří Hořčička), První žena království (TV-1975; r. Jiří Bělka), Kremelský orloj (TV-1977; r. Evžen Sokolovský), Poslední koncert (TV-1979; r. Jiří Bělka), Výhoda (TV-1980; r. Jiří Adamec) z cyklu Tak se ptám, Putování Jana Amose (1983; r. Otakar Vávra), Panská 8 (TV-1984; r. Evžen Sokolovský), Převozník (TV-1984; r. Petr Tuček), Anynka a čert (TV-1984; r. Svatava Simonová), Kněžna Libuše (TV-1985; r. Jiří Bělka), Velká filmová loupež (1986; r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský), Jen ty a já (TV-1988; r. Ludvík Ráža), Než poznáš první úsměv (TV-1989; r. Ludvík Ráža). -fik-
Akce: Čestný titul Národní umělec
1984
Praha / Československo
Národní umělkyně
propůjčen 15. 4. 1984
Akce: Čestné diplomy Za záslužnou práci pro rozvoj československé socialistické kinematografie
1980
Praha / Československo
Čestný diplom Za záslužnou práci pro rozvoj československé socialistické kinematografie
předán 23. 12. 1980 ústředním ředitelem Československého filmu Jiřím Puršem v pražském Klubu pracovníků kultury a školství u příležitosti 35. výročí zestátnění československé kinematografie
Akce: Řád Vítězného února
1978
Praha / Československo
Řád Vítězného února
propůjčen 17. 5. 1978
Akce: Čestný titul Zasloužilý umělec
1973
Praha / Československo
Zasloužilá umělkyně
Akce: Múzy pražských diváků 1971
1971
Praha / Československo
Múza Clio
udělena 28. 6. 1971 u příležitosti zakončení letní části Filmového festivalu pracujících ředitelem Filmového podniku hlavního města Prahy na návrh poroty za angažovanou, vysoce uměleckou interpretaci při úpravě filmů socialistických kinematografií, s přihlédnutím zejména k dabingu filmu Velvyslankyně
Akce: Čestný odznak Za obranu hranic
1968
Praha / Československo
Čestný odznak Za obranu hranic
udělena ministrem národní obrany a předána velitelem pohraniční stráže generálmajorem Karlem Peprným 15. 2. 1968 za dlouholetou spolupráci s pohraniční stráží, za pomoc při rozvoji kulturní činnosti v jednotkách pohraničníků a za vlastenecko-brannou výchovu obyvatelstva
Festival: 4. festival českých a slovenských filmů Košice
1962
Košice / Československo
Cena Ankety filmového diváka o nejúspěšnější herečku roku 1961
výsledky Ankety filmového diváka za rok 1961 vyhlášeny v rámci festivalu