Rozsáhlá válečná freska Jurije Ozerova Boj o Moskvu předkládá v kronikářské podobě operaci Barbarossa, jednu z největších válečných akcí druhé světové války. Od června do prosince 1941 se nacistická vojska po napadení Sovětského svazu pokoušela dobýt hlavní město Moskvu. Zprvu úspěšného nepřítele se z jejího předměstí podařilo vytlačit až na poslední chvíli. – V únoru 1983 uskutečnil režisér Ozerov se svým štábem v Československu obhlídky pro svůj připravovaný projekt. Natáčení mělo proběhnout na Mostecku a v okolí jako zakázka Mosfilmu u Československého filmexportu. Produkční služby při natáčení náročných válečných, kaskadérských a pyrotechnických scén mělo zajišťovat Filmové studio Barrandov. Na popud sovětské strany a po tlaku komunistických orgánů se ze zakázky musela v březnu 1983 stát společná politicky důležitá koprodukční výroba. Ta byla potvrzena koprodukční smlouvou z 18. července 1983. – Natáčení na českém území probíhalo ve dvou etapách. Při první etapě od července do září 1983 vznikly některé ateliérové záběry a zejména bojové scény v Mostě a Dolním Jiřetíně. Části obou obcí, určené k demolici, byly při natáčení obrazů napadení Brestu a bojů o Dubno, Minsk, Mogilev a o Smolensk srovnány se zemí. Druhá etapa se realizovala v srpnu 1984 ve vojenském prostoru Libavá, kde vznikaly náročné bojové scény včetně překročení řeky Dněpru a bitvy u Borodina. Ironií je, že při scénách dobývání běloruských, ukrajinských a ruských měst nacistickými jednotkami se natáčení velkou měrou účastnila kromě české armády také sovětská okupační vojska násilně umístěná od srpna 1968 v Československu. Sovětský štáb současně natáčel za nekoprodukční účasti východoněmecké Defy a vietnamského Fafilmu nejprve i v Berlíně, průběžně v Sovětském svazu a na závěr též ve Vietnamu. Zde vzniklé záběry měly představovat japonské Tokio. – Organizačně a realizačně náročný film byl natočen na 70mm negativ a celkové náklady dosáhly více než padesáti pěti milionů korun. Výsledný zvukový mix české verze, jejíž vznik byl rovněž po realizační stránce neobvyklý, pro 70mm a 35mm kopie probíhal netradičně v Moskvě. Z českého rozpočtu na film byly financovány také dva dokumentární snímky Otakara Fuky, jež zdokumentovaly do té doby zřejmě nejsložitější filmovou realizaci v českých zemích. Snímek měl být původně uveden v Sovětském svazu a v Československu na slavnostní premiéře 13. a 14. května 1985, u příležitosti čtyřicátého výročí konce druhé světové války. Sovětskou vládou nařízené střihové úpravy a dotáčky ovšem zapříčinily, že mohl být titul uveden v obou státech až v listopadu a v prosinci 1985. – Dílo obsahuje kvalitně a působivě natočené bojové scény, jde však o klasický konvenčně zpracovaný sovětský válečný snímek, jehož vyznění kromě neúměrné délky silně oslabují přehnaně patetické vlastenecké scény a až neuvěřitelně heroistické sebeobětování sovětských vojáků. Historická realita je silně pokřivená komunistickou ideologií. Přesto jde o organičtější, dějově a dramaticky sevřenější dílo, než byla předešlá Ozerovova velkoprodukce s československou účastí Vojáci svobody (1976). Ve stejném stylu režisér pokračoval také následující sovětsko-americkou válečnou koprodukcí Stalingrad, která byla natáčena v květnu 1988 na Kladně a okolí rovněž za spolupráce Barrandova a Defy, ovšem již bez české koprodukční účasti.
Po násilném obsazení českých zemí, porážce Polska a vítězném tažení proti Norsku, Dánsku, Holandsku, Belgii a Francii obrátil říšský kancléř Adolf Hitler pozornost na východ. – Na poradě v Berghofu 31. července 1940 nastíní plán pětiměsíčního tažení proti Sovětskému svazu. O připravovaném nacistickém útoku informují moskevskou centrálu němečtí antinacisté. – Hitler 18. prosince seznámí v Zossenu svou generalitu s plánem Barbarossa. Náčelník generálního štábu Halder pak objasní vojenské detaily plánu. Útok povede přes Pobaltí na Leningrad polní maršál von Leeb se skupinou armád Sever, na brestském a běloruském směru polní maršál von Bock se skupinou armád Střed a směrem na Lvov a Černovcy skupina armád Jih pod velením polního maršála von Rundstedta. Celkem i se spojenci má německá armáda na 190 divizí, 4 000 tanků a 5 000 letadel. – Náčelník generálního štábu Mereckov seznámí 29. prosince diktátora Stalina a nejvyšší velitele Rudé armády s výsledky strategické hry modelující napadení země nepřítelem v běloruském prostoru. Žukov upozorní na vážné slabiny v obraně. Stalin je však přesvědčen, že hlavní úder by Němci vedli přes Ukrajinu. Novým náčelníkem generálního štábu je jmenován Žukov. – Od února 1941 se na stole náčelníka vojenské rozvědky generálporučíka Golikova množí zprávy předpovídající datum německého útoku. Golikov upozorní koncem května Stalina na varovná zpravodajská hlášení. Žukov hlásí četné pohraniční incidenty a žádá, aby byla vojska pohraničních okruhů uvedena do bojové pohotovosti. Stalin to pokládá za ukvapené. Rozvědčík Sorge z Tokia upřesňuje datum německého útoku na 21. červen. V předvečer války je velitel brestské pevnosti major Gavrilov obviněn, že šíří panické zvěsti o blížícím se německém vpádu. – V poznaňském štábu skupiny armád Střed referuje von Bock 20. června podřízeným velitelům o úkolech svazku, polní maršál Kesselring o připraveném úderu na sovětská pohraniční letiště a sturmbannführer SS Skorzeny o diverzních úkolech pluku Brandenburg. Večer 21. června přehlíží ve výchozím postavení generál Guderian své tankisty a hovoří o jejich údajném poslání hájit evropskou civilizaci. V téže době je velitel západního vojenského okruhu Pavlov informován o zjevných německých přípravách k útoku, ale zachovává bohorovný klid. Ve 22:00 hodin oznámí Žukov Stalinovi, že německý přeběhlík oznámil hodinu útoku na úsvit 22. června. Stalin ještě váhá s vyhlášením bojové pohotovosti. Teprve 22. června v 0:30 je vydán příslušný rozkaz pohraničním okruhům. V Brestu Němci zaútočili již v 1:00, obránci pevnosti však i v improvizovaných podmínkách kladou odpor. O hodinu později předá velvyslanec von Schulenburg Molotovovi Hitlerovo memorandum o nevyhlášené válce. – Velitel posádky v Žitomiru generál Rokossovskij mobilizuje při přerušeném spojení s Moskvou na vlastní zodpovědnost všechny síly. Stalin vysílá Žukova k Jihozápadnímu frontu jako zástupce vrchního velení. Mladý velitel letectva Západního okruhu generál Kopec se v Minsku zastřelil, když zjistil, že prakticky všechny jeho stroje byly zničeny již na letištích. – Ve 22:00 kritizuje Stalin první souhrnné hlášení generálního štábu jako nepodloženě optimistické. Nařídí lidovému komisaři obrany Timošenkovi, aby sovětská vojska přešla do protiútoku. Velitel Jihozápadního frontu generálplukovník Kirponos dostává v Těrnopolu o půlnoci rozkaz k protiútoku, ačkoliv nepřítel na jeho úseku prolomil frontu. Přes jeho námitky ho Žukov přesvědčí, že rozkazu musí uposlechnout. – Dopoledne 24. června nařídí člen vojenské rady frontu Vašugin ještě nezformovanému 8. mechanizovanému sboru generála Rjabyševa zahájit útok směrem na Dubno. Zcela bez zásob paliva a s nedostatkem munice se vrhá vpřed i 6. mechanizovaný sbor generála Chackileviče. Velitel 9. mechanizovaného sboru Rokossovskij rozkazu k protiútoku neuposlechne a zastaví tanky nepřítele dělostřeleckou palbou. – Útoky sborů brzdí německý postup ke Kyjevu. – 2. část. Hluboko v nepřátelském týlu stále ještě odolává brestská pevnost. Po devětadvaceti dnech hrdinného odporu padl do zajetí její poslední obránce, velitel Gavrilov. Generál Pavlov je odvolán z funkce velitele Západního frontu a postaven před vojenský tribunál. Z iniciativy brigádního komisaře Popela zaútočí část 8. sboru u Dubna a způsobí Němcům ztráty. Celý sbor je však obklíčen a zničen. – Stalin si na poradě s představiteli zbrojního průmyslu ověří, že výroba moderních zbraní se teprve rozjíždí. Celou zemi čeká úkol evakuovat více než 1 500 závodů. Po čtrnácti dnech pokládá Hitler válku za vyhranou. Skupinu armád Střed žádá, aby obklíčila a zničila sovětské síly, které jí brání v přístupu k Moskvě, a město dobyla. Stalin v rozhlasovém projevu vyzve všechen sovětský lid včetně obyvatel okupovaných území, aby se semkl v boji proti agresorovi. Při obranných bojích u Mogileva se osvědčili vojáci 172. střelecké divize generála Romanova. Plukovník Petrovskij je jmenován velitelem 63. střeleckého sboru, bránícího pravý břeh Dněpru. Pohotově vystihne slabinu v německém postavení a nečekaným protiútokem agresora zatlačí. Tím je nepřátelský postup na Smolensk zpomalen. Von Bock je nucen posílit smolenský směr dvěma sbory ze skupiny armád Sever. Po odražení protiútoku sovětské 16. armády obsadí 17. července 1941 Smolensk. – Politbyro Všesvazové komunistické strany chce odvolat Timošenka z funkce velitele Západního frontu, ale Žukov jej obhájí. Do Moskvy přiletí 30. července zmocněnec prezidenta Roosevelta Harry Hopkins, aby prozkoumal možnosti americké pomoci. Stalin potřebuje především hliník a protiletadlová děla. Žukov informuje státní výbor pro obranu o předpokládaných německých akcích na frontě. Požaduje posílení ohroženého Středního frontu za cenu vyklizení Kyjeva. Když narazí na Stalinův nesouhlas, požádá o zproštění funkce. Je jmenován velitelem Záložního frontu, jeho nástupcem se stává Šapošnikov. – Na poradě u Hitlera je von Bock kritizován, že nedokázal obklíčit a zničit hlavní sovětské síly na svém úseku. Vůdce se rozhodne soustředit nápor na jihu na Kyjev. Petrovskému, který byl povýšen na generálporučíka, hrozí obklíčení, ale odmítne opustit své vojáky. – Bitva u Smolenska se protáhne na dva měsíce. Způsobí Němcům ztráty a napomůže pádu jejich projektu bleskové války. Žukov připraví úspěšný protiútok u Jelni, poté je odvelen k Leningradu, kde nastala kritická situace. Sovětská vojska svedou na jižním úseku fronty urputné boje, které nepříteli kromě lidských a materiálních ztrát přinesou i ztrátu času, jenž se s blížící zimou stává stále drahocennějším. – 2. Tajfun. 1. část. Ve směrnici číslo 35 z 5. září 1941 Hitler žádá rozdrcení sovětských vojsk v prostoru Vjazmy a dobytí Moskvy ještě před příchodem zimy. Pro tuto operaci s krycím názvem Tajfun bylo vyčleněno přes milion vojáků, 1 700 tanků a 2 000 letadel. Útok zahájila 30. září v prostoru Orla Guderianova tanková armáda. Zadržet jej má generál Leljušenko, jehož 1. gardový střelecký sbor však teprve vzniká. Přesto u Mcenska dokáže zastavit nepřítele, mimo jiné i s přispěním baterie kaťuší. – Sorge 4. října z Japonska oznámí, že císař se nepřipojí k německému tažení proti Sovětskému svazu dříve než na jaře 1942. Brzy poté je zatčen a popraven. Na základě jeho hlášení je z Dálného východu staženo deset divizí, jež jsou nasazeny na nejohroženějším, moskevském směru. Současně je sem povolán i Žukov. – V Moskvě se organizuje domobrana, kolem města se budují obranná pásma. Šapošnikov dostane hlášení, že německé tanky prolomily frontu a pronikly do Juchnova. Proti nim jsou narychlo nasazeni posluchači vojenských učilišť. Rokossovskij má se 16. armádou připravit protiútok, ale nemá v podstatě komu velet. – Stalin vyšle 9. října Žukova k Západnímu frontu, kde vznikla nepřehledná situace. Žukov objíždí postavení a mobilizuje ve vyčerpaných vojácích bojové odhodlání. Shledává chyby v Koněvově vedení frontu. Koněv se nebojácně hájí před vyšetřovací komisí. Velení frontu je svěřeno Žukovovi, který si vyžádá Koněva jako zástupce. Obhájí před členy výboru pro obranu vojáky Západního frontu, kteří na svých bedrech nesli největší díl německého náporu, vzdorovali přesile a přinesli nejvíce obětí. Rokossovskij dostane za úkol bránit volokolamskou silnici. Jeho soused Leljušenko vítá svěží posily z Dálného východu, 32. střeleckou divizi plukovníka Polosuchina, jež má hájit slavné borodinské pole. Polosuchin předává před bojem jednotkám historické zástavy napoleonských válek z roku 1812. I Rokossovskij přijímá posily, 3. jezdecký sbor generála Dovatora, jenž se probil z obklíčení, a 316. střeleckou divizi generála Panfilova, jež rovněž přišla z východu. U Borodina se Polosuchinovi vojáci drží navzdory nedostatečné výzbroji i výstroji, ale nakonec jsou zatlačeni nepřátelskou přesilou. Německá ofenzíva vede k obsazení Kalugy u Kalinina. Nepřítel se na čtyřech hlavních směrech přiblížil na 120 až 100 kilometrů k Moskvě. – Státní výbor pro obranu se vzhledem k přibližující se frontě rozhodne evakuovat z Moskvy vládu, ústřední úřady, vědecké a kulturní instituce, velké průmyslové závody, státní poklady a mumii Lenina. Stalin v ohroženém hlavním městě zůstane. V bojích před Malojaroslavcem se vyznamenají frekventanti podolského pěchotního učiliště, když čtrnáct dní zadržují nepřátelský nástup. – 2. část. V Moskvě je 19. října 1941 vyhlášen stav ohrožení. Obrana města je svěřena Žukovovi. Moskva se promění ve vojenský tábor. Kromě dvanácti domobraneckých divizí, které již odešly na frontu, je vytvořeno 25 dobrovolnických praporů, 40 úderných praporů a přes 160 skupin pro vedení pouličního boje. – Na jihu Němci pronikli k Serpuchovu, ale posádkový velitel Firsov s kombinovaným útvarem jejich postup zastaví. Guderianovy tanky se 29. října objeví v Jasné Poljaně a generál se ubytuje v Tolstého domě. V ohrožené Tule se dělníci organizují do obranných oddílů. – Stalin se 1. listopadu rozhodne uskutečnit ve výroční den revoluce vojenskou přehlídku na Rudém náměstí. Protivzdušná obrana města je proti německým letadlům posílena. Na slavnostním shromáždění k výročí revoluce se Stalin dovolá tradic ruského národa, který se vypořádá i s nacistickými vetřelci. – V pásmu 316. divize přechází frontu diverzní skupina, v níž je i Zoja Kosmoděmjanská. Při jedné z akcí, na niž se sama přihlásila, je chycena Němci a oběšena. – Přehlídky na Rudém náměstí se zúčastní i mladý politruk 316. divize Kločkov, čerstvý nositel Řádu Rudého praporu. Ke shromážděným vojákům Stalin pronese projev. – Ve štábu von Bocka v Orše proběhne 13. listopadu porada německých velitelů o tom, zda s příchodem mrazů přejít do obrany, či pokračovat v útoku. Na Hitlerův nátlak je zvolena druhá varianta. Podle jeho názoru je dobytí Moskvy nutné více z důvodů politických a psychologických než vojenských. – Druhý německý útok na Moskvu začíná 15. listopadu po Hitlerově rozhlasovém projevu. Zúčastní se jej jeden milion vojáků, 74 divizí, 11 670 děl a minometů a 1 500 tanků. Při obraně volokolamské silnice vzdorují panfilovci nepřátelské přesile. Několik oddílů bojuje až do posledního muže. Mezi padlými je i politruk divize Kločkov. Rokossovskij žádá 19. listopadu Žukova, aby jeho vyčerpaným a zdecimovaným jednotkám povolil ústup k řece Istře. Žukov to ostře odmítne. V telefonickém rozhovoru ujistí Stalina, že město udrží, když dostane posily. Dvě armády jsou mu přislíbeny, tanky však nejsou. Rokossovskij se odvolá proti Žukovovu rozhodnutí. Získává souhlas Šapošnikova, ale nakonec neuspěje. – Hitler chválí 19. listopadu ve Vlčím doupěti Bockovu iniciativu a nařídí, aby se maršál pokusil Moskvu obklíčit, nejlépe ze severu. Němci dobudou 23. listopadu Klin a Makejevku, v Krasné Poljaně se přiblíží k Moskvě na dostřel dalekonosných děl. Rokossovskij je však protiútokem zažene zpět. Von Bock 29. listopadu hlásí do štábu wehrmachtu, že vyčerpal všechny rezervy a nemá k obklíčení Moskvy dostatek sil. Hitler bez ohledu na realitu přikáže, aby útočil dál. – Žukov upozorní Stalina, že nastala vhodná chvíle pro protiofenzívu, k níž ovšem potřebuje slíbené dvě armády. Němci 1. prosince podniknou poslední zoufalý pokus proniknout k Moskvě. Na shromáždění velitelů Žukov objasní plán protiofenzívy, jež má začít 6. prosince. Jejím prvním úkolem bude likvidovat nepřátelské klíny a úderná seskupení. Vzhledem k německé převaze v tancích navrhne Leljušenko útočit v noci. – 6. prosince zahájí útok 31. úderná a 20. armáda, o dva dny později se připojí ostatní svazky. Von Bockovy armády jsou zatlačeny v průběhu bojů o 150 až 300 kilometrů na západ. Nacisté utrpí jednu z prvních velkých porážek ve válce. Hitler vymění všechny velitele, polní maršály i generály, ale vývoj událostí tím nezvrátí. Prezident Roosevelt 16. prosince 1941 blahopřeje Stalinovi k úspěchu Rudé armády.
Film je dvoudílný (původní metráž jednotlivých částí je 4 824 a 4 883 metrů, 166 a 167 minut) a každá část rozdělena na dvě epochy. O realizaci snímku vznikly v průběhu natáčení dva dokumentární filmy, Dny společné práce (1984; režie Otakar Fuka) a Zvláštní úkol (1984; režie Otakar Fuka). Poděkování autorů filmu za pomoc a spolupráci dostaly instituce: stranické a vládní orgány Sovětského svazu a Československa, zúčastněné společenské organizace, podniky a závody. Natáčení filmu se zúčastnily jednotky střední skupiny vojsk sovětské armády, moskevského a běloruského vojenského okruhu, Československé lidové armády, letci Svazarmu a letci Dosaafu.
Mluví Čestmír Řanda
sovětský armádní generál Georgij Konstantinovič Žukov, náčelník generálního štábu, později velitel Záložního a Západního frontu
Mluví Jiří Holý
předseda rady sovětských lidových komisařů Josif Vissarionovič Stalin, generální tajemník Všesvazové komunistické strany
Mluví Jan Kanyza
sov. generálmajor Konstantin Konstantinovič Rokossovskij, velitel 9. mech. sboru Jihozápadního frontu, později 16. armády Západního frontu
Mluví Vilém Besser
sovětský maršál Semjon Konstantinovič Timošenko, lidový komisař obrany, později velitel Západního a Jihozápadního frontu
Mluví Karel Richter
sovětský lidový komisař zahraničí Vjačeslav Michajlovič Molotov
Mluví Josef Velda
sovětský politik Alexandr Sergejevič Ščerbakov, předseda moskevského Městského výboru Všesvazové komunistické strany
Mluví Milan Mach
sovětský maršál Kliment Jefremovič Vorošilov
Mluví Václav Kaňkovský
sovětský politik Michail Ivanovič Kalinin, předseda prezídia Nejvyššího sovětu
sovětský lidový komisař zahraničního obchodu Anastas Ivanovič Mikojan
Mluví Soběslav Sejk
sovětský maršál Boris Michajlovič Šapošnikov, náčelník generálního štábu
Mluví Jiří Klem
sovětský divizní velitel, později generálporučík Leonid Grigorijevič Petrovskij, velitel 63. střeleckého sboru Západního frontu
úředník říšského velvyslanectví v Japonsku Richard Sorge alias Ramzaj, sovětský zpravodajský agent
Mluví Jiří Zahajský
sovětský generálplukovník, později armádní generál Dmitrij Grigorijevič Pavlov, velitel vojsk Západního zvláštního vojenského okruhu
Mluví Otto Lackovič
sovětský generálplukovník Michail Petrovič Kirponos, velitel Jihozápadního frontu
Mluví Zdeněk Hess
sovětský generálporučík Maxim Alexejevič Purkajev, náčelník štábu Jihozápadního frontu
Mluví Petr Štěpánek
sovětský brigádní komisař Nikolaj Kirillovič Popel, politický komisař 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Pavel Pípal
sovětský major Pjotr Michajlovič Gavrilov, velitel 44. pěšího pluku pevnosti Brest
Mluví Jan Schánilec
sovětský plukovní komisař Efim Mojsejevič Fomin, politický komisař pevnosti Brest
Mluví Josef Zíma
sovětský generálmajor Ivan Ivanovič Kopec, velitel vzdušných sil Západního zvláštního vojenského okruhu
Mluví Miroslav Středa
sovětský komisař sboru Nikolaj Nikolajevič Vašugin, člen vojenské rady Jihozápadního frontu
Mluví Jarmila Švehlová
sovětská studentka, později diverzantka Zoja Anatoljevna Kosmoděmjanská
Mluví Jan Čenský
sovětský student, později kadet Georgij Gusev
Mluví Gustav Bubník
sovětský student, později kadet Filipov zvaný Filja
Mluví Jan Řeřicha
sovětský staršina Korovkin, tankista 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Václav Mareš
sovětský generálplukovník Ivan Stěpanovič Koněv, velitel, později zástupce Západního frontu
Mluví Jan Schánilec
sovětský generálmajor Dmitrij Danilovič Leljušenko, velitel 1. gardového střeleckého sboru, později 5. armády Západního frontu
Mluví Karel Hlušička
sovětský generálmajor Lev Michajlovič Dovator, velitel 3. jezdeckého sboru Západního frontu
Mluví Michal Pavlata
sovětský generálmajor Ivan Vasiljevič Panfilov, velitel 316. střelecké divize Západního frontu
Mluví Alfred Strejček
sovětský politický instruktor Vasilij Georgijevič Kločkov, politický komisař kombinovaného praporu 316. střelecké divize Západního frontu
Mluví Petr Štěpánek
sovětský plukovník Viktor Ivanovič Polosuchin, velitel 32. dálněvýchodní střelecké divize
Mluví Václav Kaňkovský
sovětský stařec ve Vjazmě
Mluví Vladimír Brabec
sovětský generálmajor Vasilij Andrejevič Smirnov, velitel podolského pěchotního učiliště
Mluví Dalimil Klapka
sovětský generálporučík Vasilij Danilovič Sokolovskij, náčelník štábu Západního frontu
říšský kancléř a vůdce Adolf Hitler
polní maršál Fedor von Bock, velitel skupin armád Střed
říšský generálplukovník Franz Halder, náčelník štábu pozemních vojsk
říšský polní maršál Wilhelm Keitel
polní maršál Günther von Kluge, vrchní velitel 4. armády
říšský generálplukovník Heinz Guderian, velitel 2. tankové armády
říšský mechanik v Japonsku Max Clausen, Sorgeho radista
osobní zmocněnec amerického prezidenta Harry Hopkins
Mluví Stanislav Fišer
Friedrich Werner hrabě von Schulenburg, říšský velvyslanec v Sovětském svazu
Julija Barmin, žena sovětského generálmajora Konstantina Konstantinoviče Rokossovského
sovětský plukovní komisař Vilkov, zástupce velitele 12. tankové divize 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský dělník Bojko v Mogilevě
Mluví Zdeněk Jelínek
sovětský generálporučík Michail Fjodorovič Lukin, velitel 16. armády Západního frontu
Mluví Karel Chromík
sovětský nadporučík štábu 9. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský kapitán 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Jekatěrina, žena sovětského majora Pjotra Michajloviče Gavrilova
Nikolaj, syn sovětského majora Pjotra Michajloviče Gavrilova
Mluví Simona Stašová
sovětská vojenská lékařka 63. střeleckého sboru Západního frontu
Mluví Karel Chromík
generálmajor Michail Georgijevič Chackilevič, velitel 6. mechanizovaného sboru Západního zvláštního vojenského okruhu
Mluví Vlastimil Zavřel
sovětský poručík, adjutant štábu Jihozápadního frontu
sovětský důstojník, adjutant maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka
sovětský letec, doručovatel rozkazu maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka
Mluví Miloš Vávra
sovětský nadporučík, letec převážející rozkaz generálporučíka Maxima Alexejeviče Purkajeva
sovětský staršina, vlasatý tankista 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Oldřich Janovský
sovětský voják a inženýr Grigorjev, moskevský dobrovolník
sovětský voják a elektromontér Gončar, moskevský dobrovolník
sovětský voják Orlov, moskevský dobrovolník
sovětský voják Zacharčenko, moskevský dobrovolník
sovětský voják Gorškov, moskevský dobrovolník
plačící sovětská žena v Mogilevě
plačící sovětská žena v Mogilevě
plačící sovětská žena v Mogilevě
plačící žena obránce sovětské pevnosti Brest
sovětská stenotypistka Západního frontu
sovětský důstojník, adjutant štábu 9. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský náčelník NKVD u štábu 9. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský důstojník, intendant štábu 9. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský voják, strážný autoparku 9. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský plukovník Orlenko
říšský generálporučík Adolf Strauss
říšský generálplukovník Maximilian von Weisch
říšský oberleutnant u pevnosti Brest
říšský sturmbannführer SS, vyslýchající
Mluví Petr Skarke
říšský obersturmführer SS, překladatel
říšský hauptsturmführer SS, fotograf
říšský důstojník, tlumočník říšského kancléřství
říšský hauptsturmführer SS, rozhlasový technik a hlasatel
říšský nadporučík u střetu s 8. mechanizovaným sborem Jihozápadního frontu
říšský voják u střetu s 8. mechanizovaným sborem Jihozápadního frontu
úředník říšského ministerstva zahraničních věcí Rudolf von Scheliha alias Árijec, sovětský zpravodajský agent
říšská novinářka Ilse Stöbeová alias Alta, sovětská zpravodajská agentka
říšský polní maršál Albert Kesselring, velitel druhé letecké flotily
říšský vedoucí SS Heinrich Himmler
říšský untersturmführer SS Otto Günsche, pobočník říšského kancléře Adolfa Hitlera
říšský polní maršál Walter von Brauchitsch
říšský sturmbannführer SS Otto Skorzeny
říšský generál ve štábu generálplukovníka Heinze Guderiana
říšský generál generálního štábu
říšský generál generálního štábu
říšský generál generálního štábu
Eugen Ott, říšský velvyslanec v Japonsku
říšský plukovník v Tokiu
říšský důstojník
říšský důstojník
říšský důstojník
Mluví Jindřich Narenta
říšský podplukovník Ludwig Rüderer, velitel 332. pěšího pluku
Mluví Petr Skarke
říšský feldwebel, přeběhlík
Mluví Josef Velda
sovětský armádní generál Kirill Afanasjevič Mereckov, bývalý náčelník generálního štábu
Mluví Václav Stýblo
sovětský generálporučík Filip Ivanovič Golikov, náčelník zpravodajské správy
Mluví Josef Šebek
sovětský plukovník, adjutant generálporučíka Filipa Ivanoviče Golikova
Mluví Bohumil Švarc
generálporučík Vladimir Jefimovič Klimovskich, náčelník štábu Západního zvláštního vojenského okruhu
Mluví Zdeněk Blažek
tajemník sovětského lidového komisaře zahraničí Vjačeslava Michajloviče Molotova
Mluví Oldřich Janovský
generálmajor Alexej Gavrilovič Maslov, důstojník štábu 9. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Ilja Prachař
sovětský plukovník Ivan Kristoforovič Bagramjan, náčelník operačního oddělení štábu Jihozápadního frontu
Mluví Jan Pohan
sovětský generálporučík Dmitrij Ivanovič Rjabyšev, velitel 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Stanislav Bruder
sovětský major Alexandr Grigorjevič Kurepin, důstojník 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Bohuslav Ličman
sovětský generálmajor Michail Timofejevič Romanov, velitel 172. střelecké divize Západního frontu
Mluví Miroslav Masopust
sovětský kapitán Kijaško, důstojník štábu 63. střeleckého sboru Západního frontu
sovětský generálmajor Afanasij Pavlanťjevič Běloborodov
Mluví Ladislav Kazda
sovětský plukovník Ivan Ivanovič Troickij, velitel Záložní tankové brigády vrchního velení
sovětský generálporučík Alexandr Michajlovič Vasilevskij
Mluví Martin Stropnický
sovětský generálmajor Michail Stěpanovič Gromadin, velitel protivzdušné obrany Moskvy
Mluví Josef Zíma
sovětský důstojník Alexandr Vasiljevič Alexandrov, sbormistr armádního souboru
Mluví Vilém Besser
sovětský maršál Semjon Michajlovič Buďonnyj
Mluví Jiří Prager
sovětský student, později kadet Šurik
sovětský voják Pjotr Sergejevič Klypa, obránce pevnosti Brest
Mluví Petr Pospíchal
sovětský voják Slávek, pobočník plukovního komisaře Efima Mojsejeviče Fomina
sovětský starší seržant Vasiljev, tankista 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
Mluví Josef Šebek
sovětský lidový komisař vyzbrojování Dmitrij Fjodorovič Ustinov
Mluví Karel Chromík
sovětský lidový komisař leteckého průmyslu Alexej Ivanovič Šachurin
Mluví Jiří Zavřel
sovětský lidový komisař tankového průmyslu Vjačeslav Alexandrovič Malyšev
Mluví Valentina Thielová
Ljubov Timofejevna Kosmoděmjanská, matka sovětské diverzantky Zoji
náměstek sovětského lidového komisaře zahraničí Vjačeslava Michajloviče Molotova
Mluví Bohuslav Kalva
sovětský plukovník Ivan Sergejevič, důstojník 63. střeleckého sboru Západního frontu
Mluví Zdeněk Jelínek
sovětský ideolog Alexandr Nikolajevič Poskrebyšev, vedoucí zvláštního sektoru Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany
Mluví Stanislav Bruder
sovětský plukovník Michail Jefimovič Katukov, velitel 4. tankové brigády Západního frontu
Mluví Martin Stropnický
sovětský plukovník Nikolaj Andrejevič, důstojník štábu Moskevského vojenského okruhu
Mluví Ladislav Krečmer
prchající pracovník podolského městského sovětu
Mluví Svatopluk Skopal
sovětský nadporučík Mančič, velitel 6. roty kadetů podolského pěchotního učiliště
Mluví Vladimír Čech
zaměstnanec muzea bitvy u Borodina
Mluví Zdeněk Jelínek
sovětský komisař kombinovaného praporu moskevského vojensko-politického leninského učiliště
Mluví Miloš Vávra
sovětský major, velitel 230. záložního školního pluku moskevských dobrovolníků
Mluví Čestmír Řanda ml.
sovětský svobodník syn Pavlov, moskevský dobrovolník a velitel družstva
Mluví Ferdinand Krůta
sovětský voják otec Pavlov, moskevský dobrovolník
Mluví Jiří Zavřel
sovětský plukovník Timofej Semjonovič Orlenko, velitel 20. tankové brigády Západního frontu
sovětský voják, ordonanc štábu 16. armády Západního frontu
Mluví Bohuslav Ličman
velitel moskevské domobranecké milice
Mluví Ilja Prachař
sovětský plukovník, důstojník štábu 16. armády Západního frontu
sovětský generálporučík, důstojník štábu Západního frontu
Mluví Jana Altmannová
rozčílená moskevská žena
Mluví Bohuslav Ličman
provokatér při kopání moskevských zákopů
sovětský komisař, člen štábu Západního frontu
sovětský kapitán Boženko, důstojník 8. mechanizovaného sboru Jihozápadního frontu
sovětský generálporučík, velitel brigády Západního zvláštního vojenského okruhu
sovětský kapitán podolského pěchotního učiliště u generálmajora Vasilije Andrejeviče Smirnova
sovětský komisař Morozov, důstojník 172. střelecké divize Západního frontu
sovětský admirál Nikolaj Gerasimovič Kuzněcov, lidový komisař námořnictva
sovětský lidový komisař
sovětský lidový komisař
sovětský lidový komisař vnitřních věcí Lavrentij Pavlovič Berija
plačící žena obránce sovětské pevnosti Brest odcházející do zajetí
sovětský generál
moskevská žena
moskevská žena
moskevská žena
moskevská žena
sovětský důstojník 16. armády Západního frontu
sovětský voják 16. armády Západního frontu
člen sovětského diverzního oddílu
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
sovětský důstojník
tlumočník
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
říšský letec
řidič
řidič
řidič
řidič
řidič
řidič
četba německých dialogů
četba anglických dialogů
četba popisků a titulků
hlas sovětského generálmajora, pobočníka generálporučíka Filipa Ivanoviče Golikova
hlas sovětského divizního komisaře Tělegina, člena vojenské rady štábu Moskevského vojenského okruhu
hlas sovětského majora u skladiště komisariátu
hlas sovětského intendanta u odvodů
hlas sovětského kapitána Čuman, velitele oddílu gardových minometů Západního frontu/hlas sovětského generálporučíka, důstojníka štábu Západního frontu
hlas sovětského generálmajora Andreje Grigorjeviče Nikitina, posádkového velitele ve Vjazmě
hlas sovětského vojáka, řidiče armádního generála Georgije Konstantinoviče Žukova
hlas sovětského generálporučíka Pavla Artěmeviče Artěmjeva, posádkový velitel Moskvy
hlas sovětského plukovníka, důstojníka štábu 316. střelecké divize Západního frontu
hlas sovětského pohraničníka/hlas sovětského důstojníka 1. gardového střeleckého sboru Západního frontu
hlas velitele diverzantů říšského pluku Brandenburg/hlas sovětského kapitána, důstojníka 63. střeleckého sboru Západního frontu
hlas sovětského podplukovníka, adjutanta maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka/hlas sovětského vojáka, strážného štábu 16. armády Západního frontu
hlas sovětského nadporučíka 16. armády Západního frontu
hlas sovětského velitele diverzního oddílu
hlas sovětského vojáka, řidič nákladního vozu
hlas sovětského důstojníka při moskevské přehlídce
hlas sovětského nadporučíka 16. armády Západního frontu
hlas sovětského divizního komisaře, důstojníka štábu 16. armády Západního frontu
hlas hlasatele moskevského rozhlasu
Jurij Ozerov (hlavní režie)
Jelena Avakova /ž/, Boris Levkovič, Otakar Fuka, Lubomír Břinčil, Jan Kubišta
M. I. Zajceva /ž/, Vera Mašinistova /ž/, N. Kuvšinova /ž/, Alexandr Mjagkov, Milan Špinka, Milan Cieslar, Václav Křístek, Kaldybaj Abenov, Amanžol Ajtuarov, Jurij Afanasjev-Širokov, Sergej Bělošnikov, Alexej Bobrov, Sergij Gluščenko, Saparmuchammed Džallijev, Jana Druz /ž/, Alexej Iljuchin, Jurij Kuzmenko, Rašid Malikov, Georgij Reutov, A. Stavickij, Iraklij Šavliašvili, Natalja Šilok /ž/
Jurij Ozerov, Pavel Auersperg (úvod)
Valerij F. Karen, Grigorij Marjamov, Jiří Plachý, Radovan Holub
Igor Černych (hlavní kameraman), Vladimir Gusev
Vadim Milioti, Nikolaj Korobejnik, Jiří Hošek
Sergej Kommunar, G. P. Skačkov, Bohumil Rath, Jiří Pechar, Valerij Sobirajskij, Igor Zinkovkij, N. Mamoulat
Alexandr Mjagkov, Taťjana Lapšina /ž/, Oldřich Okáč, Vladimir Muchlin, Boris Rjabčikov, Bohumil Pokorný, Miloš Červinka
B. Rjabšikov, Petr Pištěk, Jaroslav Řeřicha, Luděk Hanzal
Alexandr Panov, V. N. Ožereljeva /ž/, Jaroslav Česal, Miroslav Buberle, Lubor Červa, Petr Dostál, Karel Karas, Karel Kočí, Jiří Libánský, Petr Širůček, Ladislav Winkelhöfer, Jiří Žák, A. L. Lebeděv (zbrojíř), A. F. Gamajurov (zbrojíř)
Vera Kudelina /ž/, N. A. Matygina, Valentina Žarenova /ž/, N. Kabancova /ž/, Jaroslava Adámková, Michaela Nedvídková, Lucie Hertlová ml., Martina Malichová, Milena Stropková, Vladimíra Zadražilová
Tamara Kovrigina /ž/, Stanislav Petřek, Elena Bogatyrjeva /ž/, Taťjana Melnikova /ž/, Irina Morozova /ž/, Miroslav Buhr, Rudolf Buneš, František Čížek, Eva Zemanová
Svetlana Metelica /ž/, Jan Chaloupek (česká verze), Jana Stejskalová (česká verze)
G. Boguljobova /ž/, S. Karačenceva /ž/, G. Matorinova /ž/, I. Proskurina /ž/, Z. Jerochina /ž/, Alena Chvojková (česká verze), Jaroslava Hrubá (česká verze)
Vitalij Šmelkin, Vladislav Torochov, Vladimir Kuzněcov, Viktor Babuškin, Jiří Lenoch (česká verze), Ivo Novák (česká verze), Tomáš Bělohradský (česká verze)
V. Maximov, Petr Hochmann, Ota Jelínek
E. V. Štyrckober, Eduard Malikov, A. Kobrin, E. F. Šuldjakov, Trikový ateliér FSB
N. F. Baruckov (pyrotechnik), Viktor Orlov (pyrotechnik), V. F. Pugačov (pyrotechnik), A. L. Lebeděv (pyrotechnik), A. F. Gamajurov (pyrotechnik), V. Fedorov, Jiří Pelant (pyrotechnik), Bohumír Haas (pyrotechnik), Václav Ctibor (pyrotechnik), Jiří Berger (pyrotechnik), Jaroslav Caha (pyrotechnik), Antonín Čadský (pyrotechnik), Jan Červenka (pyrotechnik), Josef Doubrava (pyrotechnik), Jiří Epstein (pyrotechnik), Kamil Hanuš (pyrotechnik), Josef Jelínek (pyrotechnik), Vladimír Kroupa (pyrotechnik), Antonín Májek (pyrotechnik), Karel Novák (pyrotechnik), Antonín Rousek (pyrotechnik), Josef Roztočil (pyrotechnik), Jiří Řehoř (pyrotechnik), Josef Suchl (pyrotechnik), Oldřich Vašek (pyrotechnik), Roman Vašek (pyrotechnik), Ing. Miloš Veselý (pyrotechnik), Jan Volanský (pyrotechnik)
A. Kobrin, Karel Ducháček
Skupina kaskadérů Filmového studia Barrandov, Arnošt Böhm, Václav Burgert, Pavel Cajzl, Vladimír Čumpelík, Leoš Ditrich, Petr Drozda, Dušan Dušek, Karel Engel, Roman Eppert, Jiří Houlík, Josef Hrubý, František Jákl, Petr Jákl, Miroslav Jíra, Vladimír Kaiser, Jiří Kalenský, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Ladislav Kocourek, Vladimír Koutek, Zbyněk Krákora, Jiří Kraus, Antonín Kramerius, Jiří Kraus, Jan Kriesman, Zdeněk Krumpl, Jiří Kuba, Ladislav Lahoda, Pavel Myslík, Josef Pechanec, Zdeněk Plavec, Jindřich Sejk, Oldřich Semerák, Petr Sekanina, Jiří Sládek, Miroslav Smolík, Zdeněk Srstka, František Stupka, Jaroslav Šanda, Jaroslav Špáňa, Květoslav Štora, Jaroslav Tomsa, Stanislav Tůma, Oldřich Tuž, Karel Vávrovec, Jaroslav Vlk, Pavel Želízko, Vasilij Šlykov
Anatolij Rasskazov (hlavní vedoucí výroby), Karel Vejřík, Lucie Hertlová, Jaromír Lukáš, Kurt Lichterfeld
A. Berštejn, Elena Dukarevič /ž/, V. Kočetkov, N. A. Šalašova /ž/, Valerij Jaroslavcev, Milana Melcerová, Jana Hauserová, Jiří Synek, Dagmar Pitráková, Irena Sedláčková, Ivo Pavelek, Vladimír Tišer, Václav Eisenhamer
Irena Sedláčková, Dagmar Pitráková, Max Weiss, Václav Marhoul, František Struska, Karel Vávra, Jiří Jelínek, Eva Kulhánková, Ondřej Sláma, Ivana Chobotová
Pavel Dvořáček, Jaromír Franta
maršál Sergej Ruděnko (vojenství), maršál Georgij Zimin (vojenství), maršál Pavel Kulešov (vojenství), armádní generál Ivan Pavlovskij (vojenství), generálporučík Pavel Žilin (vojenství), generálporučík Ing. Juraj Ľaľo (vojenství), generálporučík Nikolaj Nějelov (vojenství), generálmajor Alexej Afanasjev (vojenství), plukovník Job von Witzleben (vojenství), plukovník Sergej Alexandrovič Duljepov (vojenství), plukovník V. Božko (vojenství), Jaroslav Tomsa, plukovník Bedřich Bosák (technický poradce), podplukovník Josef Hausner (technický poradce), Ladislav Kotrla (technický poradce), Josef Kouřimský (technický poradce), plukovník Vladimír Kučera (technický poradce), Josef Mikloš (technický poradce), Ing. Lumír Moj (technický poradce), Ing. Josef Ouvín (technický poradce), Ing. Zdeněk Pavel (technický poradce), Antonín Slezák (technický poradce), Tibor Vörös (technický poradce), Pavel Auersperg (ideový poradce), V. Belogorcev (technický poradce), J. Bilenko (technický poradce), V. Bogačov (technický poradce), G. Demianenko (technický poradce), M. Frolenko (technický poradce), V. Garbouz (technický poradce), Sergej Milov (technický poradce), S. Parchevikov (technický poradce), N. Ovtšinikov (technický poradce), A. Rodionov (technický poradce), A. Ševtsov (technický poradce), A. Trusečkin (technický poradce), B. Vejetutnev (technický poradce)
DEFA, Fafilm, Jevgenij Šelestov (vrchní osvětlovač), Jiří Novák (vrchní osvětlovač), Andy Arnautov (vrchní osvětlovač), Věra Varadyová (klapka), Alice Strnadová (klapka), Martina Petrů (klapka), Vladimir Uvarov (fotograf), Zdeněk Dukát (fotograf), Michal Fairaizl (fotograf), Miroslav Jirsa (fotograf), Jan Kuděla (fotograf), Ivan Minář (fotograf), František Čásenský, Československá lidová armáda, Rudá armáda, Svazarm, Dosaaf
K. M. Walló, Vladimír Michna
Alexandra Pachmutova /ž/
Státní symfonický orchestr kinematografie SSSR (Dirigent Sergej Skripka)
Rajsa Lukina /ž/
Hudba k písni Jaromír Vejvoda
Text písně K. M. Walló
Zpívá Vladimir Širokov [dab]Konstantin Stěpanov [dab]Ladislav Krečmermužský sbor
Text písně K. M. Walló
Zpívá sbor
Hudba k písni Alexandra Pachmutova /ž/
Text písně Nikolaj Dobronravov
Zpívá Lev Leščenko
Hudba k písni Alexandra Pachmutova /ž/
Text písně Nikolaj Dobronravov
Zpívá Muslim Magomajevsbor
Hudba k písni Alexandr Vasiljevič Alexandrov
Text písně Vasilij Lebeděv-Kumač
Zpívá Alexandrovci
Most a okolí, Dolní Jiřetín a okolí, Libavá, Strážisko (Libavá), Čermná (Libavá), Sovětský svaz, Moskva (Sovětský svaz), metro (Moskva), stanice Majakovskaja (metro), Rudé náměstí (Moskva), Gorochovec (Sovětský svaz), okolí (Gorochovec), Tver (Sovětský svaz), okolí (Tver), Brest (Sovětský svaz), Německá demokratická republika, Berlín (Německá demokratická republika), Vietnam
Boj o Moskvu
Boj o Moskvu
The Fight for Moscow
Bitva za Moskvu
Bitva o Moskvu
film
hranýdistribuční
historický, politický, válečný
Československo, Svaz sovětských socialistických republik
1985
1983—1984
distribuční premiéra 1. 11. 1985 /přístupný mládeži/
slavnostní premiéra 5. 11. 1985 (kino Alfa, Praha /první díl/)
slavnostní premiéra 6. 11. 1985 (kino Alfa, Praha /druhý díl/)
zahraniční premiéra 6. 12. 1985 (kino Říjen, Moskva, Sovětský svaz)
Film v koprodukci Sovětský svaz – Československo. Hrdinská epopej Velké vlastenecké války. Hrdinská epopej Velké vlastenecké války sovětského lidu. Ústřední půjčovna filmů uvádí do kin dva dvoudílné filmy v koprodukci Sovětský svaz – Československo – Agrese a Tajfun.
Filmové studio Barrandov, Mosfilm, Československý Filmexport (spoluúčast), Sovinfilm (spoluúčast)
Zakázková skupina, Václav Cajthaml (vedoucí Zakázkové skupiny), První tvůrčí skupina (Mosfilm), Lidija Kanarejkina /ž/ (vedoucí První tvůrčí skupiny Mosfilm)
Národní filmový archiv, Obchodní oddělení
dlouhometrážní
333 min
9 653 metrů
16mm, 35mm , 70mm
1:1,66, 1:2,35
barevný
zvukový
mono, stereo
česká
česky, anglicky, německy, japonsky
bez titulků
ruské
české
