Slovenský režisér Matej Mináč už potřetí natočil film věnovaný Siru Nicholasi Wintonovi (nar. 1910) a jeho záchraně šesti set šedesáti devíti československých, převážně židovských dětí v roce 1939. Tomuto tématu se věnoval v hraném debutu Všichni moji blízcí (1999) i v dokumentu Síla lidskosti – Nicholas Winton (2001), vyznamenaném Cenou Emmy. – Dokumentární snímek s hranými pasážemi Nickyho rodina neobsahuje mnoho zásadních nových informací. Podrobně sleduje Wintonovu snahu zařídit povolení pro vycestování dětí, jejich přijetí v Británii a zařazení do náhradních rodin. Zveřejňuje mnoho útržkovitých vzpomínek přeživších lidí o tom, jak tuto situaci v dětství prožívali a zaznamenává jejich besedy na školách v různých zemích. Zabývá se i tím, kolik dalších jedinců Wintonův čin inspiroval k vlastní charitativní činnosti. Průvodcem filmu je jeden ze zachráněných, televizní žurnalista Joe Schlesinger. Komentáře oživují záběry z dobových dokumentů a četné archiválie. Ozvláštněním jsou ilustrativní hrané scény, předvádějící některé autentické situace (například kalvárie židovské matky, usilující o záchranu dvou dcer). – Tvůrci však film, jehož výpověď je nezpochybnitelná a významná, zatěžují patosem a sentimentalitou použitím dosti prvoplánové hudby, zpomalenými záběry na dojaté aktéry a vznešenými frázemi.
Film je volnou dramatizací skutečných událostí z let 1938–2010. Jsou příběhy, ve kterých nejsme jenom diváky, ale sami se můžeme stát jejich přímými účastníky. – Do roku 1988 skoro nikdo nevěděl, že Brit Nicholas Winton zachránil stovky životů. Od té doby mluvil o svém činu na školách a dočkal se ocenění od královny Alžběty II. – Filmem provází jedno z „Wintonových dětí“, kanadský televizní žurnalista Joe Schlesinger, pocházející z Bratislavy. – Dnes už staří zachránění lidé vzpomínají na dětství před válkou v Československu. Mnoho z nich chodí do škol, aby s mladými mluvili o historii. – Život židovských dětí se zhoršil po mnichovské dohodě. Pamětníci vyprávějí o vyhnání z domovů, o útisku židů; jejich slova provázejí dobové záběry. – Devětadvacetiletý anglický bankovní úředník Winton se chystal v zimě 1938 na lyže do Švýcarska. Když mu zavolal kamarád, že v Praze pomáhá utečencům ze Sudet, Winton se vydal za ním. Navštívil utečenecké tábory. Dostal se k mapě Hitlerových dobyvačných plánů a pochopil, že Sudety německému kancléři stačit nebudou. – Čeští rodiče chodili za Wintonem do hotelu Šroubek s prosbami, zda může odvézt jejich děti do bezpečí. Mladý muž se rozhodl. Poslal mnoho dopisů různým vládám a žádal je o povolení vstupu pro utečence. Neúspěšně. V kavárně začal sestavovat seznam dětí, na němž bylo posléze přes 2000 jmen. Upoutal na sebe pozornost Němců, kteří na něj nasadili krásnou švédskou špiónku. Winton se s ní přes varování přátel scházel. Nakonec žena převezla do své země dvacet pět dětí a už se nevrátila. – Pamětníci vzpomínají, jak se jejich rodiny pokoušely odjet z ČSR. – Wintonův šéf nechápal, proč podřízený zůstává v Praze. Ten se nedal zviklat, i když se situace zhoršila po vzniku protektorátu Čechy a Morava. – Když Winton hledal země ochotné přijmout utečence, souhlasila jen Británie. Odjel tedy do Londýna a z domu organizoval byrokraticky náročný projekt, hledal náhradní rodiny a sháněl finance. – Někteří pamětníci popisují zatčení rodičů, jiní vypálení synagogy. – Winton dal v britském tisku otisknout fotky a údaje o dětech. Lepil je i na kartony, aby si potenciální noví rodiče mohli rychle vybrat. Někdy falšoval doklady, když úřady pracovaly příliš pomalu. Nikoho však do země nepřivezl ilegálně. – Zachránění si vybavují loučení s rodiči. Vzpomínky na cestu doprovázejí záběry z výroční charitativní cesty tzv. Wintonova vlaku z roku 2009. – Během průjezdu Německem v roce 1939 vojáci kontrolovali zavazadla. V Nizozemsku obyvatelé dětem dávali jídlo a pití. Po přeplutí kanálu La Manche děti dorazily na londýnské nádraží Liverpool Street, kde dnes stojí na jejich památku pomník. Tam si je vyzvedli adoptivní rodiče. Zachránění vzpomínají na laskavost Britů a na první dny v cizí zemi. Někteří bydleli v české internátní škole ve Walesu. – Dne 1. září 1939 měl odjet Wintonův největší transport s dvě stě padesáti dětmi, ale vypukla válka a vlak neodjel; většina oněch dětí válku nepřežila. – Pamětníci vyprávějí o letech v bombardované Británii. Dopisy od rodičů z Čech většinou přestaly chodit během roku 1942. – Winton se přihlásil k RAF, někteří starší zachránění také. – 8. května 1945 skončila válka v Evropě. Děti, které se vrátily do Československa a pokoušely se najít své blízké, často zjistily, že všichni zemřeli v koncentračních táborech. – Pamětníci vyprávějí, jak po válce začali nový život. – Po padesáti letech. „Wintonovy děti“ už mají vlastní rodiny. Jejich zachránce o jejich osudech nevěděl. – Stoletý Winton vypráví, jak mu chybí manželka a jak tráví čas. K devětadevadesátým narozeninám si daroval let na rogalu. – V roce 1988 jeho žena Greta našla na půdě knihu výstřižků a fotek dětí. Nicholas jí celý příběh vyprávěl. Ona pak knihu ukázala novinářům. Dlouho o ni neměl nikdo zájem, pak se ozvala BBC. Nic netušícího Wintona pozvali do pořadu That’s Life, kde se setkal se zachráněnými, kteří o něm dosud nevěděli. Jejich potomci se dnes snaží pomáhat dalším lidem. Stejně tak mladí, které inspiruje Wintonův čin, jehož příklad vyzdvihuje i Jeho svatost dalajláma nebo Elie Wiesel. – Z šest set šedesáti devíti „Wintonových dětí“ je dnes známo dvě stě šedesát jedna. Pátrání po ostatních pokračuje... – Všechno, co není vysloveně nemožné, se dá uskutečnit, jestliže se na to člověk plně zaměří a je rozhodnutý to udělat. Nicholas Winton. -ivp-
Ve filmu byly použity výňatky z filmů Daleká cesta (1948; režie Alfréd Radok), Děti v exilu (1943; režie Jiří Weiss), Identita Věry Gissingové (TV–1994; režie Dagmar Průchová) a dále materiály ze sbírek: Národního filmového archivu v Praze, České televize, The National Archives Washington, ITN Archive London, Yad Vashem Izrael, Slovenského filmového ústavu Bratislava, BBC Worldwide London, Getty Images London, Isifa Image Service Praha a BCA Film and Television, dále soukromých filmových archivů Liesl Silverstoneové, Zuzany Marešové, fotoarchivy zachráněných dětí, fotoarchivy Zuzany Mináčové, Tima Masterse a Yardena Franka, fotografie z Ekvádoru Andrewa Woodmana a fotografie dětí z Kambodže Martina Bandžáka.
laureát Nobelovy ceny
historička
laureát Nobelovy ceny
televizní redaktorka a žurnalistka
zachráněné dítě z Kanady, televizní žurnalista a průvodce pořadem
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie, sestra Alice Masters
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Velké Británie
zachráněné dítě z Izraele
zachráněné dítě z Izraele
zachráněné dítě z Izraele
zachráněné dítě z Izraele
zachráněné dítě z Izraele
zachráněné dítě z Izraele
zachráněné dítě z Austrálie
zachráněné dítě ze Švédska
zachráněné dítě z USA, sestra Josephine Knight
zachráněné dítě z USA
zachráněné dítě z České republiky
zachráněné dítě z České republiky
manželka Nicholase Wintona
syn Nicholase Wintona
dcera Nicholase Wintona
fotograf
reportérka
Jana Hádková (ČT), Robert Valovič (STV), Jana Škopková (šéfdramaturgyně ČT), Miroslava Tomaníková (hlavní dramaturgyně STV)
Jan Valouch, Martin Dobos, Lukáš Biegl, Michal Adamec, Martin Žucha
Peter Németh, Igor Vrabec, Blažej Vidlička, Jan Valouch, Peter Zubaľ, Bart Sobolewski, Juraj Ďuriš (zvukové efekty)
Patrik Pašš ml., Petr Miškovský, Róbert Cuprík ml.
Mária Vaneková (Trigon Production)
Patrik Pašš, Matej Mináč, Petr Morávek (šéfproducent ČT), Vladimír Bednár (šéfproducent STV)
Roman Blaas (ČT), Lucie Zvěřinová (ČT)
Jana Gospičová (W.I.P.), Marian Dalkovič (Trigon Production), Magdaléna Rajtárová (STV)
Ján Jurga (STV), Ľudmila Fiťková (STV)
Igor Wasserberger (hudba), Elizabeth Clare (jazyková poradkyně), Robert Russell (jazykový poradce)
Matej Mináč (rešerše archivních materiálů), Barbora Drahoňovská (rešerše archivních materiálů), Karin Mináčová (rešerše archivních materiálů), Anna Lara Feldeková (literární zpracování), Marie Formáčková (literární zpracování), Naďa Clontz /ž/ (literární zpracování), Peter Jaroš (literární zpracování), Zuzana Mináčová (fotografka), Dávid Mináč, Jan Gogola ml., Sylva Jančová, Martin Chalupský, Evan Lazar, Jiří Devát, Ján Mináč, Samuel Vojtek, Petra Paroubková, Daniela Paulovičová, Martin Búda, Romana Vargová, Katarína Hlinčíková, Jana Ormandyová, Jiří Menzel, Tomáš Böhm, Míla Řádová, Martin Šulík, Laura Siváková, Patrik Pašš ml., Martin Šmatlák, Svatava-Mária Kabošová, Miroslav Brocko, Peter Dubecký, Romana Minaříková, Andrea Olbertová, Dagmar Pavlů, Václav Popela, Jiří Svoboda, Milan Svoboda, Jaroslava Šamatová, Marcela Špringerová, Irena Votrubová, Adam Hroch, David Voráček, Daniel Margolius, Martina Šťastná, Klára Nováková, Brian Caspe, Taťjana Pelíšková, Christian Rühmkorf, Ron Merk, Petr Málek, Eva Vinšová, Jana Polednová
Český filmový orchestr (Dirigent Jaroslav Brych), Studiový orchestr, Bratislava Hot Serenades, Novoměstský orchestr ZUŠ Bedřicha Smetany (Dirigent Jaroslav Rybáček), Big Band Lanškroun (Dirigent Josef Pilný), Bambini di Praga (Dirigent Blanka Kulínská), Bratislavský chlapčenský zbor (Dirigent Magdaléna Rovňáková), Godstowe Preparatory School Choir and Orchestra (Dirigent Stuart BonnerElizabeth Burton-Phillips /ž/), Moravian College Choir (Dirigent Paula Ring Zerkle /ž/)
Hudba k písni Janusz Stokłosa
Text písně Zdeněk RytířRobert Russell
Zpívá Bambini di PragaPěvecký sbor Paleček Nové Město nad MetujíPěvecký sbor ZŠ Komenského Nové Město nad MetujíBratislavský chlapčenský zborGodstowe Preparatory School Choir and OrchestraMoravian College Choirděti z Domu naděje Kambodža
Hudba k písni Ilse Weberová
Text písně Ilse Weberová
Zpívá Liv Migdalová
Hudba k písni Ivan Čermák
Hudba k písni Ľubica Čekovská
Hudba k písni Ľubica Čekovská
Nickyho rodina
Nickyho rodina
Nicky’s Family
Nickyho rodina
film
dokumentárnídistribuční
životopisný
Slovensko, Česká republika
2011
2011
slavnostní premiéra 20. 1. 2011 (Kongresové centrum, Praha)
distribuční premiéra 3. 2. 2011 /přístupný/
Film o tom, jak příklad jednoho člověka i po 70 letech dokáže inspirovat lidi a měnit dnešní svět.
Trigon Production, s. r. o., W.I.P. s.r.o., J&T FINANCE GROUP, a.s. (koprodukce), ČESKÁ TELEVIZE (koprodukce), Slovenská televízia (koprodukce), RWE Transgas (koprodukce)
Trigon Production, s. r. o., W.I.P. s.r.o., J&T FINANCE GROUP, a.s., ČESKÁ TELEVIZE, Slovenská televízia
dlouhometrážní
96 min
35mm , DCP 2-D
1:1,85
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky
bez titulků
české
Festival: ZLÍN FILM FESTIVAL – 52. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež
2012
Zlín / Česká republika
Grand Prix za objevné a lidsky hluboké téma filmu
Matej Mináč
Festival: 13. mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury – Devět bran
2012
Praha / Česká republika
Křišťálová Menora za dokumentární film
Matej Mináč
Akce: 20. ceny slovenské filmové kritiky 2012 za audiovizuální tvorbu roku 2011 udělené Klubem filmových novinářů Slovenského syndikátu novinářů
2012
Bratislava / Slovensko
Cena za slovenský celovečerní a středometrážní dokumentární film
Matej Mináč
Festival: 12. mezinárodní filmový festival Scottsdale
2012
Scottsdale u Phoenixu / Spojené státy americké
Cena diváků – nejlepší film
Festival: 17. mezinárodní televizní festival v Baru
2012
Bar / Černá Hora
Grand Prix za nejlepší film
Akce: 19. výroční ceny Český lev 2012 za filmovou tvorbu roku 2011
2012
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Matej Mináč
Akce: Cena Mezinárodní organizace televizních archivů FIAT/IFTA
2012
Londýn / Velká Británie
Výroční cena za nejlepší využití archivů
Festival: MakeDox – 3. filmový festival kreativního dokumentu
2012
Skopje / Severní Makedonie
Cibulové semínko – nejlepší film pro děti a mládež
Festival: Atlantský festival židovských filmů AJFF
2012
Atlanta / Spojené státy americké
Divácká cena – nejlepší dokumentární film
Festival: IGRIC, 23. výroční národní tvůrčí ceny Slovenského filmového svazu, Unie slovenských televizních tvůrců a Literárního fondu za audiovizuální tvorbu roku 2011
2012
Bratislava / Slovensko
Tvůrčí prémie za scénář
Patrik Pašš
Festival: 64. mezinárodní soutěž rozhlasu, televize a webových programů – Prix Italia
2012
Turín / Itálie
Zvláštní cena SIGNIS
Festival: Mezinárodní filmový festival v Sedoně
2012
Sedona / Spojené státy americké
Divácká cena – nejlepší dokumentární film
Festival: IGRIC, 23. výroční národní tvůrčí ceny Slovenského filmového svazu, Unie slovenských televizních tvůrců a Literárního fondu za audiovizuální tvorbu roku 2011
2012
Bratislava / Slovensko
Tvůrčí prémie za scénář
Matej Mináč
Festival: 28. jeruzalémský mezinárodní filmový festival
2011
Jeruzalém / Izrael
Cena Fóra pro zachování audiovizuální paměti
Matej Mináč
Festival: 35. světový filmový festival v Montréalu
2011
Montréal / Kanada
Cena za nejlepší dokument
Festival: 43. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana
2011
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Křišťálový šaton dospělé poroty v kategorii od 13 do 18 let
Matej Mináč
Festival: 6. mezinárodní filmový festival Cinematik
2011
Piešťany / Slovensko
Cena primátora města Piešťany
Festival: 46. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2011
2011
Karlovy Vary / Česká republika
Divácká cena deníku Právo
Matej Mináč
Festival: 28. jeruzalémský mezinárodní filmový festival
2011
Jeruzalém / Izrael
Cena Fóra pro zachování audiovizuální paměti
Patrik Pašš
Festival: 43. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana
2011
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Zvláštní cena dospělé poroty
Matej Mináč