Zapomenuté transporty do Běloruska

27. července 1941 byl Němci obsazen Minsk, tři měsíce poté v něm bylo zřízeno ghetto pro ruské židy. Během dvou pogromů 7. a 20. listopadu 1941 zahynulo dvacet tisíc ruských židů. Posléze bylo v ghettu vyčleněno území pro deportované ze západu. – 16. listopadu 1941 byl vypraven první transport tisíce židů z Brna. Po pěti dnech cesty spatřili Češi v cíli desítky oběšenců. – V ghettu měli zakázáno mluvit s ruskými židy. Nevěřili jejich zprávám, že je čeká smrt. Podmínky byly neutěšené, ale panoval zde „celkem klid“. Kvetl nelegální směnný obchod. Kdo se dostal na práci ven z ghetta, mohl lépe kšeftovat. Některé ženy pracovaly v komandu Opera; vybalovaly zabavená zavazadla. Strach naháněly „dušehubky“, pojízdné plynové komory. – 25. srpna 1942 byl z Čech a Moravy vypraven pátý transport s cílem ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec. Po příjezdu byla většina deportovaných odsouzena rovnou na smrt, často v „dušehubkách“. – Lágr byl zřízen v bývalém kolchozu. Několik stovek vybraných vězňů (šťastlivci, jež zachránila např. lež o profesi) zde pracovalo při likvidaci ostatků tisíců zavražděných (těla konzumovali v masových hrobech vlci lidojedi), při třídění majetku obětí, v zemědělství a jako řemeslníci, přesunující se na práci do dílen SS v Minsku. – Osazenstvo nemocnice v ghettu bylo nečekaně vystříleno esesáky, kteří vraždili jen pro „uvolnění“ svých psychických tenzí. – V ghettu a v lágru si vězni vzdor omezeným možnostem užívali života, jak to šlo. – Pendlující dělníci se doslechli o partyzánských skupinách. Někteří odvážlivci zvažovali útěk. Partyzáni však od uprchlíků vyžadovali zbraně. – Vězni pomohli německému letci zachránit jeho židovskou milou z tzv. luftkomandauklízeček. Za to musel převézt do partyzánské zóny dvacet pět židů. Po této akci bylo celé luftkomando zastřeleno. – Vězni z Trostince jezdili i do dílen SS v Puškinových kasárnách v Minsku. Sem dorazilo slovenské vojsko, nasazené od poloviny roku 1941 po bok německých vojáků do bojů na východní frontě. Na území Běloruska v té době operovaly desítky partyzánských oddílů. Některé měly úzké spojení s minským ghettem, kde se organizovala jejich hmotná podpora. – Skupině vězňů z dílen se povedl útěk. Po šedesáti kilometrech dorazila (i s nakoupenými zbraněmi) k partyzánům. – Během válečného období bylo v Bělorusku vypáleno přes pět tisíc vesnic, v šesti stech z nich nezůstal nikdo živý. Zahynula třetina veškeré populace. Děti byly při pogromech brutálně vražděny a vhazovány do studní. – Mezi 28. a 30. červencem 1942 proběhla v ghettu vyhlazovací akce, jíž padlo za oběť přes deset tisíc lidí, mezi nimi nejméně sedm set padesát židů z brněnského transportu. Dočasně se zachránili pouze ti, kteří byli v tu dobu nasazeni na práci mimo tábor; přišli však o své rodiny. – Partyzáni narušovali důležitý železniční provoz. V lesích měli skoro vše potřebné: dílny, ošetřovnu, lázeň i pekárnu. Vesničané je neměli rádi: přes den je ohrožovali okupanti, v noci jim nedali spát oni. – Němci vystupňovali výpady proti partyzánskému území. Kdo z partyzánů nemohl kvůli zranění ustupovat, zabil se sám granátem. – Minské ghetto bylo zlikvidováno na podzim 1943. Zdecimovaní obyvatelé byli povražděni, jen několik set práceschopných bylo převezeno do Malého Trostince a do vyhlazovacích táborů Sobibor a Majdanek v Polsku, kde probíhaly další kruté selekce. Malá skupina se v roce 1944 dostala do tábora Plaszow. Stále jim zbývala síla na lásku. – Pro některé pokračovalo putování na podzim 1944 do německého koncentráku Flossenbürg. Ten jim připadal po prodělaných útrapách jako sanatorium. Jindřicha Feinberga v satelitním táboře Pockingu osvobodila v dubnu 1945 americká armáda. – K partyzánům dorazila Rudá armáda. Vzrůstala nervozita okupantů. – Kdo neutekl k 29.6.1944 z lágru Malý Trostinec, nepřežil. Němci vše neúprosně likvidovali. – 3. července 1944 byl Minsk osvobozen. Nasazení partyzáni měli za úkol oblast „vyčistit“ od ukrývajících se zubožených Němců. Poté se Čechoslováci snažili včlenit do armádních řad. – Hanuš Münz se vrátil do Prahy v srpnu 1945. – František Spitzer prožil 13. a 14. února 1945 bombardování Drážďan. Osvobozen byl Rudou armádou v Terezíně v květnu 1945. Hrstka přeživších se po prožitých útrapách začleňovala do běžného života jen velmi obtížně... -kk-