Rozpomínání

Anotace

Ivan Vojnár ve své dokumentární anketě Rozpomínání reaguje po více než čtyřiceti letech na téma, zachycené ve snímku Evalda Schorma Zrcadlení (1965). Jedná se především o inspiraci tímto dílem, protože tvůrce pracoval jinou metodou a pojal také své „existenciální tázání” v širší rovině. V březnu roku 2006 se po tři týdny vyptával v nejrůznějších pražských prostorách lidí na jejich názory na to, co je štěstí, co je láska, jaké mají ideály nebo jak se jim žije. Ptá se dětí a studentů ve školách, mladých lidí v různých zábavních podnicích, s kamerou se pohybuje v nákupních centrech, v zákulisí divadel (Jana Hlaváčová, Václav Postránecký...) i v „zákulisí” různých provozoven, ale také v nemocnici nebo v domově důchodců. Zaznamenává operaci i výsek života onkologické pacientky. Podobně jako Schorm dává také slovo lékařům. Ptá se Čechů i cizinců, jednou ze zpovídaných je i česká slabozraká dívka, která konvertovala k islámu. Z odpovědí většiny tázaných je cítit nejistota nebo nechuť přemýšlet, či formulovat přesnější odpovědi. Někdy je vidět do očí bijící povrchnost, jindy zase zatrpklost (např. v rozhovoru se starou toaletářkou) a znechucení ze současného stavu společnosti. – Název Rozpomínání koresponduje s tvrzením jednoho ze studentů teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, že poznání je podle Platona vlastně rozpomínání na to, co jsme viděli ve světě idejí. – Snímek byl uveden v České televizi 16. 11 .2006, jeho verze pro kina je o několik minut delší.