Cesta pustým lesem

Český les. Vídeňský dentista Holoubek v létě roku 1913 opustí město a odjede do horské vesnice. Ubytuje se u stárnoucího pošťáka Josefa Kokesche, který „zdědil“ funkci po svém předchůdci i s vdovou Hudlerovou a s jejím synkem Viktorem. Sám má s vdovou dcerku Fanynku. – Kokesch vypráví doktorovi o sousedech, kteří se léta hádají kvůli potoku, tekoucímu na rozhraní jejich pozemků. Syn jednoho z nich, Téda Šebelík, začne kopat studnu na místě, které určil proutkař. – Holoubek se zabývá také fotografováním. Na jeho prvním portrétu z nového bydliště je podivínský vousatý samotář Blahout, který ze střechy své lesní boudy pozoruje okolí hvězdářským dalekohledem. – Hudlerová se pohádá s Kokeschem, který chodil s doktorem tři dny po horách a za kterého musela roznášet poštu. Muž je otrávený celým svým životem. – Kokesch zavede Holoubka do starého dolu na zlato. Při hledání jim pomáhají dva Rusíni (obříci), kteří toho moc nenamluví. Doktora však zlato příliš nezajímá; ostatně zlaté korunky mu nikdy nešly. – S nalezenými kousky vzácného kovu obchoduje holohlavý maďarský překupník Fekete, žijící v maringotce. – Zima. Blahout pozoruje dalekohledem Holoubka, který při procházce zabloudí k jeho boudě. Samotář uvaří promrzlému lékaři čaj; ví lépe než on, co ho trápí. – Cestou zpět přespí Blahout s Holoubkem na samotě u rodiny dřevorubce Týbla. Doktor si večer promluví s jeho hezkou dcerou Annou, která prý pomáhá na faře ve vesnici a která by ráda žila dole mezi lidmi. Tady zná jen dřevaře, kteří se v jednom kuse opíjejí. Naštěstí je zasnoubená za mlynářova syna Bohouše, přezdívaného posměšně Křoví. – Během další cesty Blahout nechá doktora samotného. Ráno si sebere věci a zmizí. – Fekete si dá od Rusínů vyčistit led na zamrzlém rybníku a pak bruslí. – V neděli po mši Viktor svlékne ministrantský oděv a jde domů. Farář dobromyslně vyčiní staré hospodyni Doře, protože se kromě mnoha dalších věcí z fary ztratily sváteční krajky. Krádeže z poslední doby však stařena svede na Annu. Kněz jí nařídí, aby o ničem nemluvila. – Kokesch brzy vypráví Blahoutovi a Holoubkovi, že Anna krade na faře, prodává věci ve městě a nepochybně také dělá prostitutku dřevařům. Blahout tomu ovšem nevěří. Pošťák si povzdechne a odplivne si nad tím, jak sobecky se dnes žije. – Mlynář vynadá synovi a zakáže mu chodit se "zlodějkou". – V prudké vánici, s nejnutnějšími věcmi na saních, se Blahout vydá na cestu. S omrzlinami na nohou skončí u Hudlerové, která ho ošetří. Blouznící muž vypráví, jak ve čtyřech letech v podobném mraze uviděl Pannu Marii Sněžnou. Vdova se rozhodne zatím nechat muže na poště. – Otec vyhodí Annu z domu. Nešťastné dívky se ujme Holoubek, který ji proti vůli Hudlerové zaměstná jako svou zdravotní sestru. – Kokesch v noci marně klepe na dveře Annina pokoje. Vyruší ho žárlící Hudlerová. Pošťák, který má života s ní plné zuby, vybuchne zlostí. – Anna vynadá Doře, která ji ve vesnici pomluvila a způsobila tak její neštěstí. Stařena si z toho nic nedělá. – Mladý Téda Šebelík přijde s bolavým zubem k Holoubkovi. Dentista se musí patřičně posilnit pálenkou, aby mu vytrhl stoličku. Statečný pacient při zákroku bez umrtvení zapůsobí na Annu. – Holoubek provází Blahouta, který se zotavil a který pokračuje v cestě. Po dlouhém putování zasněženým lesem dojdou do Blahoutovy rodné vesnice. Ta je ovšem celá pod sněhem, až na vrcholek kostelní věže. Spod závěje vyleze Blahoutův synovec, a vezme návštěvníky sněžnými chodbami do domu, kde obyvatelé v klidu přečkávají pohromu (jako každý rok). Blahout představí zubaři svou starou matku, která je k nerozeznání podobná Holoubkově vídeňské babičce. – Blahout se na jaře vrátí do své chajdy. – Téda Šebelík přestane s marným kopáním studny. – Holoubek přečte Anně báseň, kterou jí napsal Téda. Dívka totiž nechodila do školy, a tak neumí číst. Anna pak vezme lékaře na půdu na poště, kde prý často slyší podivné kroky. – Ukáže mu tu ukradené kostelní krajky, poštovní razítka a jiné hezké věci, které se v poslední době ztrácely. – Holoubek vynadá Viktorovi, který kradl jako ministrant, a nařídí mu, aby se přiznal faráři. – Anna se s Holoubkem pomiluje v horské řece. – Viktor se u zpovědi neodváží říct unavenému flegmatickému knězi, co provedl. – Hudlerová se zhrozila při zjištění, že její syn krade. Chlapec uteče z domu. Bral si jen hezké, třpytivé a voňavé věci, a o samotě se jimi kochal. – Blahout čočkami z dalekohledu pozoruje mravence u sebe na stole. Pohladí loveckou pušku a ve srubu z ní vystřelí. – Kokesch, který často chodil do města, se tam zasnoubil. Nedá na Blahouta a na Holoubka, kteří mu vyčítají, že opouští Hudlerovou a nechává jí obě děti. – Anna se v sadu málem pomiluje s Tédou, ale zahlédne je žárlící Holoubek. – Kokesch se žení s dívkou z města. Z hostiny vyhodí Feketeho, který mu prodal falešné zlato. – O svatební noci nevěsta marně čeká na zpitého ženicha. Svatebčané pod Holoubkovým vedením tajně naloží spícího Kokesche v dřevěné kleci na nákladní vagon. – Doktor vypráví Blahoutovi o krásné artistce z Prátru, kterou kdysi zbožňoval. – Zmatený Kokesch se probudí za jízdy na kolejích. – Hudlerová přijme na poště telegram o vypuknutí války a vyzvání na zvonici. – Anna najde Viktora, který se skrývá v lese na stromě. Marně ho volá domů. – Doktor nechce do války, ale nic jiného mu nezbývá. Zajde za Tédou, který musí taky rukovat. Mladík ho srazí pěstí k zemi a pak se oba porvou v hnojůvce vedle chléva. – Krátce nato však muži společně odcházejí z vesnice. – Zatímco ve světě zuří válka, Anna marně volá Viktora, který našel útočiště ve větvích vysokého stromu... -zk-