Rok ďábla

Několik lidí z různých zemí mluví o tom, jak jejich blízcí najednou explodovali a úplně zmizeli... – Nizozemský dokumentarista Jan Holman, člen sdružení Anonymních alkoholiků, přijíždí do Čech natáčet snímek o alkoholicích. V protialkoholické léčebně (ve zchátralém zámečku) se setká s Jaromírem Nohavicou, kterého sem přivedl jeho kamarád a kolega Karel Plíhal, protože Jarek už zapomínal při koncertech texty. – Nohavica bere Janovo natáčení jako součást terapie, při níž se musí starat o opilce a podstupovat společná sezení. – Skupina Čechomor hraje na fiktivním Plíhalově pohřbu. Muzikant, který si obřad sám objednal, vše sleduje dalekohledem. – Po návratu z léčení pokračuje Nohavica s Plíhalem v koncertování. Karlovi se předtím při návštěvách v léčebně tak zalíbilo, že ho odtamtud jen s obtížemi vyhazovali. Teď se mu zase zalíbí v autě, jež odmítá opustit. Jarek musí vystupovat sám. Diváci pak očumují Karla v autě. – Plíhal při vystoupení v televizi před moderátorkou Obzinovou jen mlčí. Skončí u doktora. Pokusy přimět ho k řeči různými terapiemi, včetně bahenní jsou marné. – Až po čase vyřídí doktor Nohavicovi Karlův vzkaz, že se má dát dohromady s Čechomorem. – Členové kapely Karel Holas a František Černý vzpomínají na to, jak hráli při svatbách, při pohřbech i na ulici. Pak často vystupovali pro filmaře. Holas dostal angažmá: hrál na housle ve výtazích luxusních hotelů (místo reprodukované elevator music). Tady ho objevil dirigent Sydneyské opery a bývalý zpěvák britské kapely Killing Joke, enigmatický Jaz Coleman. – Nohavica se vydá za Černým, který pracuje jako účetní i jako trhač lístků v jednom klubu. Ten večer však musí František zaskočit v travesty show místo nemocného mladíka: zpívá píseň Marie Rottrové Lásko voníš deštěm, k níž Nohavica kdysi napsal text. Černý se před svým idolem stydí. – Málo známý Čechomor si najednou mohl vybrat mezi turné s Jazem Colemanem a symfonickým orchestrem nebo vystupováním s Nohavicou. Kapela si vybere Nohavicu. – Písničkář vysvětluje muzikantům při zkoušce Nohavicovu teorii alkoholického kopce (NTAK): každý piják jako by šel do kopce. Když se však dostane na vrchol, následuje už jen pád dolů. Potíž je v tom, že pro každého je kopec jinak vysoký. Někteří šťastlivci se k jeho vrcholu nikdy nedostanou. – Nedostatečné sehrání se projeví při prvním společném koncertu, při němž Černému chytí nohavice od kroje. Coleman, který byl v publiku, je však nadšený. – Na dalších koncertech už hraje František na elektrickou kytaru. Dostavují se úspěchy: za kapelou chodí dívky pro podpisy. – Při tiskové konferenci se novináři ptají Čechomoru jen na Nohavicu. Zajímá je také, zda písničkář nosí trenýrky nebo slipy. Muzikanti tuto otázku potom rozebírají v soukromí. Pohádají se kvůli tomu, ale zároveň si uvědomí, že o svém partnerovi vlastně nic nevědí. – Také Holman, který odmítl prodat svůj materiál České televizi, se začne o Nohavicu více zajímat. Písničkář je přesvědčený, že ho Holanďan sleduje jen proto, aby ho natočil, jak začne znovu pít. Dostane chuť a koupí si u benzinové pumpy vodku. Když si všimne, že v novinách, do nichž si zabalil láhev, je zpráva o smrti Karla Kryla (zemřel 3.3.1994) , přemůže se. – Holman pochopí, že klíčem k Nohavicovi je jeho kamarád Plíhal. Ten tvrdí cizinci, že mlčení umožňuje poslouchat melodie, jež vycházejí z lidí jako aroma. – Jarek před dokumentaristou vzpomíná, jak kdysi vyhrál nad bratrem v šachách jeho strážného anděla, ale nikdy ho nedostal. – Podle Holmana je andělem Plíhal. – František Černý vypráví, jak učili s kamarády Nohavicu jeho staré písničky. – Při koncertu v hradní zřícenině vidí Černý na pódiu transvestita, jehož zastupoval. Později se dozví, že mladík ve stejnou dobu zemřel. Uvědomí si, že se s nimi se všemi něco děje. Požádá Holmana, aby se s ním mohl pomodlit. Zahlédne je Karel Holas, který později začne léčit invalidy. Kapele se náhle svěřují zcela neznámí lidé. I Nohavica si všimne změn: František má stejný knír jako on a později i stejný účes. – Černý pochopí, že změny souvisejí s tím, co je ukryto v Nohavicových písních. – Jan Holman prosí v kostele Boha, aby mu umožnil slyšet melodie lidí. Přestane mluvit. Tajně se zpije na záchodě. – Při posledním koncertu už jsou na pódiu čtyři duchové. Coleman v zákulisí muzikantům zase gratuluje k úspěchu. – Holman propije vše, co má, a prodá proto natočený materiál televizi. – Čechomor zkouší pod Colemanovým vedením se symfonickým orchestrem. Ďábelský dirigent zaveze kapelu „na poušť“, tedy do povrchového dolu. Tady s pomalovanými muzikanty provede noční obřad (včetně pití a kouření drog), který jim má umožnit „vstoupit branou do země Darth“. – Vystoupení v Rudolfinu má velký ohlas. Čechomor se chystá podepsat v zákulisí výnosnou smlouvu, když se v televizi objeví zmanipulovaný pořad o Nohavicovi, podle nějž slavný písničkář nikdy nesložil nic vlastního. – Naštvaný Jarek vtrhne do Holmanova bytu. Objeví dokumentaristu zcela zbídačelého a dopraví ho do protialkoholické léčebny. – Nohavica, Holas, Černý a Plíhal přijdou za Holanďanem na návštěvu. Plíhalovi se v léčebně zase zalíbí a odmítá odejít. Před šokovanými kamarády najednou mírně vybuchne a po gejzíru jisker z něj nic nezbude. Stal se zázrak. Podle Colemana je však tzv. spontánní exploze celkem běžná věc, související s astrální sférou. Podle Čechomoru byl Plíhal anděl, který odešel do nebe. Podle Nohavici to však byl normální člověk, který mu bude chybět. – Kamarádi nesou na hřbitově Plíhalovu prázdnou rakev. A František Černý se náhle začne podobat ďábelskému Colemanovi. – Jan Holman v léčebně slyší melodie, stoupající z alkoholiků. Venku zůstává otevřená jizva v krajině: povrchový důl s ďáblovou pouští... -tbk-