Osvědčená autorská dvojice Jan Hřebejk a Petr Jarchovský se už potřetí (a prý naposled) inspiruje povídkami spisovatele Petra Šabacha. Stejně jako v případě Šakalích let (1993) a Pelíšků (1999) se i v jejich další dobové hořké komedii Pupendo jedná jen o inspiraci volnou a spjatou zejména s generační spřízněností. Příběh tedy koresponduje i s autentickými zážitky samotných tvůrců. Zatímco ve zmíněných filmech se museli spoléhat na rekonstrukci padesátých respektive šedesátých let prostřednictvím vzpomínek pamětníků, na počátku osmdesátých let prožívali své dospívání (a dokonce se už znali). – Podobně jako v předchozích filmech, včetně navenek vybočující protektorátní tragikomedie Musíme si pomáhat (2000), sledují autoři „malou“ soukromou historii v kontextu „velkých“ dějin. I tentokrát jsou dvě rodiny spojeny těsnými pouty citů, ale v morálně komplikované době normalizace se zachovávají každá „jinak“. – Kdysi úspěšný sochař Bedřich Mára po polooficiálním zákazu práce maskuje rezignaci a zoufalství lenošným bohémským životem, ovšem na úkor své rodiny (malého Bobše, dospívajícího sluchově postiženého Matěje a oddané manželky Aleny). Manželé se živí výrobou keramických kýčů. Bedřichův kamarád Míla Břečka je ředitelem základní školy a otcem talentované Pavly (která se učí v Márově ateliéru a která sochaře tajně miluje), a Matějova kamaráda a spolužáka Honzy. Je ve straně, ale považuje se za „jiného“ komunistu než ostatní. Mílova ambiciózní žena Magda s Márou kdysi studovala, ale už dávno vyznává manželovo krédo „splynout s davem“ a pracuje jako funkcionářka uměleckého svazu. Na podnět disidentského kunsthistorika Fábery a s pomocí Magdy přijme Mára oficiální zakázku, která by ho měla znovu dostat „do oběhu“. Snaha postav „zapojit se“ a přitom si nezadat s režimem se stává motorem vyprávění (a zároveň se opět stvrzuje jako frekventovaný motiv filmů, dotýkajících se normalizační éry – srv. Kolja, Kamenný most). Hřebejk s Jarchovským se vracejí k prostředí školy a rodinných „pelíšků“ i proto, aby znovu sledovali vztahy dvou generací: ta dorůstající marně hledá své místo, zápasíc tváří v tvář kompromisnictví dospělých s racionalistickou skepsí a sníc o úniku „jinam“, tentokrát symbolizovaným mořem. – Přestože se tvůrcům nepodařilo epizodické vyprávění povýšit na celistvý dramatický tvar, zajišťují jejich filmu atraktivitu dobové detaily, živé, částečně improvizované dialogy i standardně kvalitní herecká sestava. – Obrazového dojmu, majícího podle režisérových slov připomínat „obálku Květů z roku 1982“, docílil kameraman Jan Malíř barevným svícením i tím, že natáčel na 16mm materiál, který se dodatečně digitálně upravoval a pak byl přepsán na 35mm film. – Název snímku upomíná na kdysi oblíbený pubertální „rituál“. – Matěje ztvárnil neslyšící Lukáš Baborský; s ohledem na obdobně postižené spoluobčany je jedna distribuční kopie opatřena českými titulky. -ap-
1981. Sochař Bedřich Mára často bere své syny, malého Roberta zvaného Bobeš a inteligentního zvídavého, ale neslyšícího Matěje, do ateliéru v zahrádkářské kolonii u Vltavy kdesi na pražské periferii. Do pražského bytu dojíždí na motorovém člunu. Nemá zakázky, a tak většinu času tráví na rybách nebo v hospodě. – Márova žena a bývalá spolužačka Alena s manželem často ztrácí trpělivost, přesto ho i po dvaceti letech miluje. Oba se živí výrobou keramických kýčů, kterou sochaři dohodil vekslácký závozník. – Mára si navzdory manželčinu odporu čas od času „přivydělává“ nahlašováním smyšlené pojistné události. Se vstřícnými pojišťováky Motyčkou a Krauzem podvod vždy pořádně zapije. – Když Bedřich přivede domů na večeři ošuntělého starce, kterého našel u popelnice, dojde Aleně trpělivost. Z pobudy, který se stane příčinou bouřlivého manželského výstupu, se vyklube disidentský kunsthistorik Alois Fábera. Ten dobře zná situaci sochaře, který byl kdysi úspěšným a i na Západě ceněným umělcem. – Cestou z ateliéru míjí Mára budovu Mánesa, kde se zrovna koná oficiální večírek. Pozorují ho manželé Břečkovi. Magda se sochařem kdysi studovala, ale teď pracuje ve Svazu výtvarných umělců. Manžel Míla je ředitelem základní školy a nenápadně zajišťuje, aby tam mohl chodit i Matěj Mára, kamarád jejich syna Honzy. Talentovaná dcera Pavla zase sbírá cenné zkušenosti v Márově ateliéru (a tajně umělce miluje). – Míla doma uplatňuje navenek „veselou“, podle Honzova mínění však trapnou autoritativní výchovu. S tou se syn potýká i ve škole, kde má otce na fyziku. Mladík současně vede skrytě erotický „boj“ s vyzývavou, ale uhoněnou učitelkou přírodopisu. – Fábera, který našel útočiště u nové přítelkyně Vlastičky a díky ní se dal do pucu, začne sochaře přemlouvat, aby přijal zakázku vytvořit v Břečkově škole politicky neutrální mozaiku. Dalším stupněm by mohla být socha maršála Rybalka. Pak by se umělec mohl pustit do „normální“ práce a znovu se prosadit. – Honza a spolužák Jirka Ptáčník se Matěje rozhodnou naučit plavat. Za to, že bez dovolení pronikli do školního bazénu a navíc omylem málem utopili ředitele, který je přistihl, dostanou třídní důtky. – Magda slíbí, že zakázku pro Máru prosadí na Svazu výtvarných umělců. – Do ateliéru dorazí vyšetřit smyšlenou pojistnou událost místo Motyčky a Krauseho, kteří byli vyhozeni, komisní pojišťovačka Gabalová. Alena nesympatickou úřednici s gustem zdeptá argumentem, že se manžel umělecky angažuje. – Magda udělá Mílovi „pupendo“ tak, jak ji to předtím naučil Mára. – Kamarádi se baví o tom, kam kdo pojede na prázdniny. Matěj ví, že z vysněného moře opět nebude nic. – Márovi se se synovou pomocí vyhnou volbám. – Sochař ve škole instaluje mozaiku. Vyprovokuje Mílu, rozkuráženého alkoholem, k sepsání a podepsání furiantského protikomunistického prohlášení. Pak „poselství příštím generacím“ zazdí do mozaiky. – Fábera umělci oznámí, že dostal zakázku na Rybalka. – Zamilovaný Matěj pomůže Pavle vystřelit si z jejího chvástavého kluka, Jirkova bratra, automechanika Vládi, který se právě vrátil z vojny. – Honza vyzraje na učitelku přírodopisu, když se ho snaží před třídou zesměšnit. – Břečka s hrůzou zjistí, že mozaika bude sundána, protože její umístění neodpovídá bezpečnostním předpisům. Propadne panice, ale nebezpečné „poselství“ se mu naštěstí s Márou a Magdou podaří tajně vyndat a zničit. – Rozčarovaná Pavla náhodou vyslechne v ateliéru rozhovor matky s Márou, který zlehčuje dívčina výtvarná a poetická vyznání lásky. Sochař Magdě ukáže téměř dokončeného Rybalka. Po jejím odchodu objeví ukrytou Pavlu a stydí se za to, co říkal. – Na Hlasu Ameriky citují článek, který Fábera napsal pro zahraniční odborný časopis. Kunsthistorik v něm chválí Magdinu odvahu „rozkládat systém zevnitř“. Při večírku dojde k hádce: Márovi vyčítají Břečkům, že je zatáhli do spolupráce s režimem, Břečkovi zase to, že ohrozili jejich postavení. – Obě rodiny nesou důsledky svého „provinění“: Břečkovi nedostanou výjezdní doložku a nemohou odjet na obvyklou dovolenou do Jugoslávie, Márovi přijdou o práci na keramických kýčích. Rodinám se však dostane i tajné podpory: Magdě pochvaly od staré dámy z galerie a Márovi satisfakce v podobě západoněmecké emigrantky Königové. Ta se na Svazu dožaduje, aby devizově lukrativní zakázku Kafkovy sochy zadali umělci, kterého doporučuje Fábera, tedy Márovi. Navzdory svému nadřízenému zavede Magda Königovou do sochařova ateliéru. Mistr sice získá zakázku, ale nesmí vycestovat na Západ. – Márovi a Břečkovi si vyrazí alespoň k Balatonu, kde je ovšem zima a mlhavo. V mlze jsou rodiny rozděleny. Matěj se někam ztratí s Pavlou a Honza narazí na nečekaně vstřícnou nahou učitelku přírodopisu. -ap-
Bedřich Mára
Alena Márová
Míla Břečka
Magda Břečková
Alois Fábera
Matěj Mára
Bobeš Mára
Pavla Břečková
Honza Břečka
Jirka Ptáčník
Vláďa Ptáčník
úřednice Gabalová
Vlastička
Frau König
závozník
učitelka
Motyčka
Krauze
kamarád
kamarád
tlumočník
tlumočníkova žena
holčička
holčička
spolupracovník
spolupracovnice
Ladislav Ondráček (druhá režie), Ursula König-Malíř
Petr Šabach (Opilé banány – novela), Petr Šabach (Putování mořského koně – novela), Petr Šabach (Hovno hoří – sbírka povídek), Petr Šabach (Babičky – román)
Stanislav Hanzík (sochy, socha maršála P. S. Rybalka a socha chlapecké hlavy), Čestmír Suška (sochy), Benedikt Tolar (sochy)
Michal Holubec, Radim Hladík ml. (mix zvuku)
Pavel Kryml (realizace obrazových triků), Ivan Haták (realizace obrazových triků), Jiří Milfait (realizace obrazových triků), Michal Vlček (realizace obrazových triků)
Jaroslav Kučera (ČT)
Pavla Tomsová, Marcela Dvořáková, Michaela Kuchynková, Jiří Koštýř, Viktor Pípal
Čestmír Suška (sochařství), Benedikt Tolar (sochařství)
Martin Špelda (fotograf), Jiří Bareš (práce se zvířaty), Jan Němeček, Roman Ťalský, Tereza Reichová, Jiří Řezáč, Jana Dopitová, Bára Kotrlová, Helena Seidlová, Jan Baset Střítežský
Wolfgang Amadeus Mozart (Serenáda B dur pro dechové nástroje, KV 370A)
Hudba k písni Oskar Petr
Text písně Oskar Petr
Hudba k písni Ivan Sekyra
Text písně Ivan Sekyra
Hudba k písni Vlastimil Třešňák
Text písně Vlastimil Třešňák
Hudba k písni Pavel Trnavský
Text písně Ivan Hlas
Hudba k písni Ladislav Štaidl
Text písně Jiří Štaidl
Hudba k písni Vladimír VeitJaroslav Hutka
Text písně Jaroslav Hutka
Hudba k písni Vladislav Heráček
Text písně Pavel Žák
Hudba k písni Bohuslav Ondráček
Text písně Zdeněk Borovec
Hudba k písni Zuzana Michnová
Text písně Pavel Skála
Hudba k písni Miroslav Imrich
Text písně Pavel Zeman
Hudba k písni Petr Hapka
Text písně Michal Horáček
Hudba k písni Robert Nebřenský
Text písně Robert Nebřenský
Hudba k písni Josef Laufer
Text písně Josef Laufer
Hudba k písni Jindřich Brabec
Praha a okolí, Karlštejnsko
Pupendo
Pupendo
Pupendo
film
hranýdistribuční
komedie, hořká komedie
Česká republika
2003
2002
začátek natáčení 3. 8. 2002
konec natáčení 4. 9. 2002
premiéra 27. 3. 2003 /přístupný/ (multiplex Palace Cinemas Slovanský dům, Praha)
Poselství budoucím generacím.
Filmová a televizní společnost Total HelpArt T. H. A., v. o. s., Česká televize (spolupráce)
Filmová a televizní společnost Total HelpArt T. H. A., v. o. s., Česká televize
dlouhometrážní
120 min
35mm
1:1,85
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky, německy, znakovou řečí
bez titulků
české
Festival: 25. festival české filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
2003
Nové Město nad Metují / Česká republika
Cena za nejlepší ženský herecký výkon
Eva Holubová
Festival: 25. festival české filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
2003
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena poroty Zlatý Prim
Jan Hřebejk
v kategorii celovečerních filmů pro kina