Revoluční rok 1848

Anotace

Snímek Revoluční rok 1848 začal vznikat v podmínkách zestátněné československé kinematografie u příležitosti stého výročí přelomových událostí, které zobrazuje. Pro režiséra Václava Kršku (1900–1969) se jednalo o třetí samostatný a do té doby realizačně nejnáročnější celovečerní film. Oproti životopisnému portrétu virtuóza Josefa Slavíka s názvem Housle a sen (1946) a psychologickému dramatu Až se vrátíš... (1947) v něm filmař ubral na lyrické stylizaci a ve spolupráci se scenáristy Milošem V. Kratochvílem a Otakarem Vávrou vytvořil spektakulární obraz velkých dějin za účasti široce známých osobností národního obrození. Snímek přesto nepostrádá specifické prvky Krškovy tvorby, mezi něž patří již samo období devatenáctého století nebo například romantizovaný obraz mladého idealistického protagonisty. – Děj filmu se odehrává přibližně mezi únorem a červnem 1848. Rozvinuté národněobrozenecké aspirace českého obyvatelstva jsou stále brzděny absolutistickou vládou kancléře Metternicha. Starší generace pod vedením Františka Palackého chce k národní emancipaci dojít postupnými kroky. Josef Václav Frič a jeho mladí přátelé z radikálního spolku Repeal se naproti tomu zhlížejí v zahraničních revolučních hnutích a s nadšením přivítají zprávu o pádu krále Ludvíka Filipa a sociálních reformách vlády nové francouzské republiky. Repeal potají vyvěsí plakáty vyzývající k revoluci. Mezi pražským dělnictvem roste nespokojenost s nízkými platy a těžkými pracovními podmínkami. Na schůzi ve Svatováclavských lázních vznikne petice, v níž Češi žádají na císaři Ferdinandovi národní autonomii. Zdánlivý úspěch českých snah je ovšem ohrožen příjezdem obávaného generála Windischgrätze. Vše směřuje k vypuknutí povstání... – Námět a původní literární scénář spisovatele K. J. Beneše, který se tématu takzvaného jara národů věnoval dlouhodobě, vznikly již před únorovým převratem. Záměr uvést hotový film během roku 1948 v rámci připomínek stého výročí červnového povstání a zrušení roboty zhatila nejen produkční náročnost projektu, ale také přepisování Benešova scénáře, který se v poúnorových podmínkách ukázal jako ideologicky nevyhovující. Kratochvíl s Vávrou, v jehož tvůrčím kolektivu snímek vznikl, zapracovali mimo jiné dějovou linku o pražském dělnictvu a negativní obraz českých Němců. Překvapivě ovšem umenšili panslavistický ideový náboj. Postavu ruského anarchisty Michaila Bakunina, z hlediska marxismu-leninismu problematickou, nahradili plejádou legendárních postav národního obrození, které v původním zpracování většinou absentují. Až absurdní úvodní scéna filmu, v němž většina těchto osobností debatuje v salónu Fričových, se dočkala parodie ve slavné komedii Jára Cimrman ležící, spící (1983; režie Ladislav Smoljak). Ne zcela pozitivní portréty Palackého, Pavla Josefa Šafaříka a Karla Havlíčka Borovského, kteří se svou umírněností dostávají do opozice vůči protagonistovi Fričovi, jsou výsledkem spíše scenáristické inkoherence než tvůrčího záměru. – Vladimír Ráž coby Frič stojí v čele působivého hereckého obsazení, jež doplňují mimo jiné Josef Bek v roli Havlíčka, Zdeněk Štěpánek jako Palacký, Jaroslav Marvan v úloze hostinského Fastra, Karel Dostal coby Windischgrätz, František Smolík jako Fričův otec, Jiří Plachý v úloze Františka Augusta Braunera, Vítězslav Boček coby Pravoslav Trojan, Saša Rašilov v komediálně záporné roli měšťana Housky či Zdeňka Baldová jako Houskova omezená manželka. Zaujme rovněž distingovaný výkon Václava Vosky v náročné úloze pozdějšího zrádce národa Karla Sabiny. Výrazné ženské postavy ztvárnily Jiřina Petrovická, Eva Karelová a představitelka Boženy Němcové Vlasta Fabianová. Kamera Jana Stallicha a hudba Františka Škvora dodávají filmu skutečně spektakulární charakter. – Snímek Revoluční rok 1848 byl po průtazích přípravných a realizačních prací nakonec uveden do široké distribuce až před Vánoci 1949. Práce režiséra Kršky byla na 4. mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních vyznamenána Národní cenou.

Obsah