Stanislav Remunda

STANISLAV REMUNDA (nar. 22.7.1927, Praha – zemřel 21. května 2012, Praha) studoval herectví na brněnské Státní konzervatoři, odkud přešel na Pražskou konzervatoř, po jejímž absolvování (1948) pokračoval ještě rok na DAMU. První angažmá nastoupil v pražském Městském divadle Libeň, respektive Divadle S.K. Neumanna, odkud roku 1952 zamířil do trvalého svazku Ústředního divadla Čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, kde od roku 1966 působil jako režisér (Kočka na rozpálené plechové střeše, Noc s leguánem, Měsíc pro smolaře, Lištičky, Večer tříkrálový). Herecky zde exceloval v dílech české a světové klasiky (Jiráskův Jan Roháč, Ferchand v Hikmetově Legendě o lásce, Pierre Bezuchov ve Vojně a míru, Schillerův Don Carlos, Kristian v Cyranovi z Bergeracu, Jeník ve Fidlovačce). V polovině 70. let, kdy filmové a televizní embargo omezilo hereckou práci Ivy Janžurové, začali spolu vystupovat v zájezdové inscenaci Život ve škatulce. Posléze vzniklo rodinné agenturní divadlo, objíždějící republiku s autorskými komediemi (Dívka na koberci, Příliš silná káva, Vrátíš se ke mně po kolenou, Hypnotizérova nevěsta) a s komedií G.B. Shawa Milionářka. Ve filmu Remunda začínal na přelomu 40. a 50. let epizodními rolemi mladíků různého charakteru, jež záhy vystřídaly větší, zpravidla kladné uniformované postavy (Zářijové noci, Křižovatky, Práče) s výjimkou emigranta Pavla Ryse v Kachyňově dramatu z poválečného pohraničí Král Šumavy. Objevil se také jako kreslič Jiří v Sequensově psychologickém dramatu Útěk ze stínu, milenec titulní hrdinky Marie ve Vorlíčkově adaptaci stejnojmenné novely Alexandra Klimenta a po delší odmlce jako upjatý berní úředník Groman v Herzově přepisu románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy či jako zeť v komedii Jaroslava Macha Zlatá svatba. Poté následovaly už jen drobnější nebo epizodní role. K účinkování na TV obrazovce se dostával spíš příležitostně, jak v inscenacích, tak i v seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Zlá krev, 1986). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1998). Po rozvodu s herečkou Blankou Vikusovou byl dlouholetým životním partnerem herečky Ivy Janžurové; z jejich svazku pocházejí herečka a scenáristka Sabina Remundová (nar. 1972) a dokumentaristka a herečka Theodora Remundová (nar. 1974). Dokumentarista Filip Remunda (nar. 1973) je jeho vnukem. – Filmografie: epizoda Propuštěný z filmu Čapkovy povídky (1947; r. Martin Frič), Revoluční rok 1848 (1949; r. Václav Krška), Veliká příležitost (1949; r. K.M. Walló), Zítra se bude tančit všude (1952; r. Vladimír Vlček), Divotvorný klobouk (1952; r. Alfréd Radok), Jestřáb kontra Hrdlička (1953; r. Vladimír Kressl), Mordová rokle (TV-1956; r. Jiří Bělka), Zářijové noci (1957; r. Vojtěch Jasný), Černá ovce (TV-1957; r. Jan Valášek), Kníže Bruncvík (TV-1957; r. František Štěpán, Milan Tomsa), Útěk ze stínu (1958; r. Jiří Sequens), Křižovatky (1959; r. Pavel Blumenfeld), Král Šumavy (1959; r. Karel Kachyňa), Práče (1960; r. Karel Kachyňa), Setkání 1960 (TV-1960; r. Antonín Moskalyk), Objev na Střapaté hůrce (1962; r. Karel Steklý), Vrah byl odsouzen po právu (TV-1962; r. Antonín Moskalyk), Světáci (TV-1963; r. Jiří Bělka), Putnaři (TV-1963; r. Václav Hudeček), Marie (1964; r. Václav Vorlíček), Favorit (TV-1964; r. František Filip), Slunečnice (TV-1967; r. František Štěpánek), Naše bláznivá rodina (1968; r. Jan Valášek, Karel Kachyňa), Jak chodí babičky spát (TV-1968; r. Jaroslav Dudek), Petrolejové lampy (1971; r. Juraj Herz), Konec jedné služební jízdy (TV-1971; r. Ivo Novák), Zlatá svatba (1972; r. Jaroslav Mach), Za volantem nepřítel (1974; r. Karel Steklý), Vánoce tu budou co by dup! (TV-1974; r. Stanislav Strnad), Cirkus v cirkuse (1975; r. Oldřich Lipský), Osvobození Prahy (1976; r. Otakar Vávra), Což takhle dát si špenát (1977; r. Václav Vorlíček), Hrozba (1978; r. Zdenek Sirový), Postavení mimo hru (1979; r. Ivo Novák). -fik-