Intimní osvětlení se stalo prvním a zároveň posledním českým celovečerním filmem režiséra Ivana Passera, který po emigraci uspěl (podobně jako jeho přítel a kolega Miloš Forman) ve Spojených státech. Snímek podle scénáře Ivana Passera, Jaroslava Papouška a Václava Šaška je pozoruhodnou sondou do atmosféry dobového života a zároveň osobitou studií mezilidských vztahů a vztahu k hudbě. Děj není postaven na dramatickém příběhu, ale na velmi jednoduché zápletce. - Na koncert amatérského orchestru přijíždí jako sólista bývalý spolužák ředitele městské hudební školy se svou mladší přítelkyní. Pár stráví víkend v jeho domě, kde kromě ředitelovy rodiny s manželkou a třemi dětmi žijí i prarodiče. Během této krátké doby se odehrají různé drobné epizody spjaté se zkouškou orchestru i s rodinnými záležitostmi. Oba muži také vzpomínají na mládí a baví se o muzice. Důležitější než zachycené jednoduché a všední situace je zvláštní komorní ladění filmu, při němž se tvůrcům daří přiblížit se velmi intimně k hrdinům, které představují typově přesně obsazení neherci. – Oceňovaný snímek byl digitálně zrestaurován za finanční podpory Nadace české bijáky, studia UPP, Casting Centra a za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie ČR, studia Soundsquare, MFF Karlovy Vary, Ivana Passera, Davida Ondříčka a Slovenského filmového ústavu. Poprvé byl v této podobě za účasti režiséra veřejnosti představen 2. července 2016 na MFF Karlovy Vary v sekci Návraty k pramenům a následně na LFŠ Uherské Hradiště. –jl–
Spolupracovník Miloše Formana, scenárista Ivan Passer, realizoval v Československu jako režisér pouze jeden celovečerní snímek. Intimní osvětlení (1965) ovšem patří k nejoceňovanějším snímkům nové vlny. Na rozdíl od filmů, které Passer natočil po emigraci na Západ, je nenápadně vyhlížející filmařský klenot ryzím příkladem „nežánrového“, civilního přístupu. Passera – podobně jako Formana – zajímá všednodennost obyčejných lidí. Ze setkání dvou bývalých spolužáků z konzervatoře ovšem se spoluscenáristy Jaroslavem Papouškem a Václavem Šaškem vytěžil maximum. První z protagonistů, světácký Petr, pokračuje v Praze v hudební kariéře a ke kamarádovi „na venkov“ si přivezl atraktivní mladou milenku Štěpu. Ženatý Karel na umělecké ambice dávno rezignoval, vede maloměstskou hudební školu, dostavuje rodinný dům a vyhrává na pohřbech. Místo tradiční konfrontace dvou protikladných životních přístupů nabízí Ivan Passer tragikomickou mozaiku, prodchnutou jemnou tesknotou za uplývajícím časem, zmarněnými sny i nekompatibilitou mužského a ženského světa. Oba hrdinové jsou – každý jiným způsobem – navenek úspěšní a spokojení, klukovské trumfování a závist však postupně přerůstá ve společnou, leč nenaplnitelnou touhu něco změnit. Komorně stylizované vyprávění postihující několik hodin „zakonzervované existence“ dýchá samozřejmou radostí ze života, kterou dokázali zprostředkovat kameramani Josef Střecha a Miroslav Ondříček. K autenticitě pronikavého, nadčasového, ale moudře láskyplného pohledu na československou realitu šedesátých let přispělo i obsazení neherců v čele s Karlem Blažkem a Zdeňkem Bezuškem. S těmi je harmonicky sladěná jak zpěvačka a herečka Věra Křesadlová (Štěpa), tak formanovský profesionální naturščik Jan Vostrčil (Černý Petr /1963/, Lásky jedné plavovlásky /1965/, Hoří, má panenko /1967/, Svatba jako řemen /1967/) coby Karlův tchán. -ap-
Ve třídě táborské hudební školy cvičí amatérský symfonický orchestr Dvořákův violoncellový koncert. Hlavním sólistou na veřejném koncertu má být profesionální muzikant Petr, bývalý spolužák ředitele zdejší hudební školy Karla. – V sobotu, den před koncertem, vyzvedne Karel Petra na nádraží. Host přijede i s o dost mladší přítelkyní Štěpou. Karel zavede pár do ještě neomítnuté novostavby domku na kraji obce. Představí návštěvě svou rodinu, manželku Maruš, pětiletou dceru Maruš, tříletého Káju a miminko, tchyni a tchána, amatérského hudebníka Švehlu. Postupně zapředou banální a rozpačité rozhovory, jako když se sejdou cizí lidé, kteří musí spolu hovořit, ale přitom si nemají co říct. Karel návštěvníky provede domkem i zahradou, která ještě připomíná staveniště. Chloubou rodiny je garáž s novým spartakem. Do té však chodí tchyniny slepice a auto je od nich zaneřáděné. Karel se kvůli tomu s tchyní pohádá a při výjezdu z garáže přejede jednu slepici. – Tchán s Karlem hrají na křídlovky při venkovském pohřbu. Vezmou hosty na hřbitov. Po obřadu hrají s muzikanty v hospodě. Petr se Štěpou čekají v autě a na klakson troubí melodie. Muž zajde do hospody, Štěpa zůstane v autě. – Po návratu je oběd z přejeté slepice, při němž se odehraje několik trapných okamžiků, včetně zlobení dětí a pře o stehno. To vyvolá ve Štěpě neutišitelný záchvat smíchu. – Odpoledne přijde starý lékárník s violou muzicírovat. Tchán, Petr a Karel si s ním zahrají Mozartovo kvarteto. Tchán dělá chyby, a zeť se proto na něj zlobí. Mezitím tchyně připravuje pokojík pro hosty a vypráví Štěpě historky z mládí. Ta si potom na zahradě hraje s koťaty. – Večer leží Petr se Štěpou v posteli. Štěpa zkouší tchyniny cviky na páteř. Ve vedlejším pokoji se tchán přestane hádat s manželkou kvůli vaječnému koňaku a začne naslouchat vrzání postele. Představuje si však něco jiného, než to, co se vedle odehrává. – Maruš čeká v manželské posteli na Karla. Ten si chce promluvit s kamarádem o samotě. Ve spižírně najdou láhev a v obývacím pokoji si sednou k rádiu. Poslouchají hudbu a vzpomínají na mládí. Alkohol v nich uvolní zábrany. Nakonec si smutně notují, že jsou úplně vyřízení. Karel najde další láhev. V opilosti se rozhodnou opustit dosavadní životy, vyrazit do světa s hudebními nástroji a dělat jen dobrou muziku. Nejprve jdou po silnici mezi projíždějícími auty, následně se vrátí pro spartak. V autě usnou a ráno se vzbudí s kocovinou. – U jídla panuje ponurá nálada. Tchyně otevře na oslavu domácí vaječný koňak. Při přípitku se všichni chtějí napít, koňak je však hustý. Šestice stojí u stolu a se zvrácenými hlavami čeká, až nápoj začne ze sklenic téct... –jl–
Film byl v roce 2016 digitálně restaurován.
Digitální restaurování 2016: Nadace české bijáky, Státní fond kinematografie ČR, MFF Karlovy Vary, Casting Centrum, Ivo Marák (hlavní restaurátor), Universal Production Partners (restaurování obrazu), Vít Komrzý (producent UPP), Tomáš Pulc (technologická supervize UPP), Jan Krupička (supervize UPP), Jan Zahradníček (produkce UPP), Ladislav Hrbáček (vedoucí výroby UPP), Soundsquare (restaurování zvuku), Pavel Rejholec (supervize a mix Soundsquare), Benjamin McCulloh (digitální restaurování), Národní filmový archiv (spolupráce), Andrea Czesaná (spolupráce), Tereza Frodlová (spolupráce), Jana Přikrylová (spolupráce), Tomáš Žůrek (spolupráce), Ivan Passer (spolupráce), David Ondříček (spolupráce), Slovenský filmový ústav (sken materiálu).
Karel zvaný Bambas, ředitel hudební školy
Petr, Karlův bývalý spolužák
Štěpa, Petrova přítelkyně
děda Švehla, Karlův tchán
Maruš, Karlova žena
babi Švehlová, Karlova tchyně
lékárník
Kája, Karlův syn
malá Maruš, Karlova dcera
farář
nemluvně, Karlův druhý syn
dirigent
Oldřich Halaza, František Zajíček
Ludmila Tikovská, Věra Winkelhöferová
O. F. Korte (hudba), Josef Hart (hudba)
A. Hořejší (klapka)
Antonín Dvořák (Koncert pro violoncello), Wolfgang Amadeus Mozart (Malá noční hudba), Vojtěch Matyáš Jírovec
FISYO (Dirigent František Belfín), Symfonický a dechový orchestr při Osvětové besedě v Táboře (Dirigent Josef Hart)
Zpívá sbor
Zpívá sbor
Hudba k písni lidová píseňMiloš Vacek /úprava/
Zpívá sbor
Intimní osvětlení
Intimní osvětlení
Intimate Lighting
film
hranýdistribuční
komedie, smutná komedie
Československo
1965
1965
schválení literárního scénáře 3. 3. 1965
schválení technického scénáře 8. 6. 1965
začátek natáčení 14. 7. 1965
konec natáčení 12. 10. 1965
promítání povoleno 21. 12. 1965
vyřazení z distribuce 30. 6. 1972
premiéra 8. 4. 1966 /nepřístupný mládeži/ (kina 64 U Hradeb /2 týdny/, Klub /1 týden/ a Jalta /3 týdny od 6. 5./, Praha)
premiéra 8. 4. 1966 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
obnovená premiéra 24. 11. 2016 /přístupné bez omezení/
Komedie s hudbou a rodinným štěstím. (1966) / Digitálně zrestaurovaný film. (2016)
Ústřední půjčovna filmů (původní 1966), Národní filmový archiv (obnovená 2016)
Tvůrčí skupina Šebor – Bor, Vladimír Bor (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jiří Šebor (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
70 min
1 984 metrů
16mm, 35mm , DCP 2-D, BRD
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století
1998
Praha / Česká republika
5. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 134 bodů
Akce: 7. výroční hlasování členů Americké národní společnosti filmových kritiků za rok 1972
1973
New York City / Spojené státy americké
Zvláštní cena
Ivan Passer
vyhlášena 29. 12. 1972 a udělena 21. 1. 1973 na slavnostním předávání v newyorském hotelu Alqonquin Hotel pro „filmaře, jehož přínos v oblasti filmového umění dosud nedosáhl veřejného uznání“
Akce: 4. výroční hlasování členů Americké národní společnosti filmových kritiků za rok 1969
1970
New York City / Spojené státy americké
Zvláštní cena
Ivan Passer
vyhlášena 5. 1. 1970 na slavnostním předávání v newyorském hotelu Alqonquin Hotel Sunday a ve zprávě o výročním hlasování o nejlepších filmech a tvůrcích za rok 1969 snímek označen za nejlepší film roku 1969 a „za velmi originální prvotinu“
Akce: Cena Svazu finských filmových kritiků
1968
Helsinky / Finsko
Cena Svazu finských filmových kritiků
udělená 13. 3. 1968 ex aequo společně s filmem Ostře sledované vlaky
Akce: 7. mezinárodní setkání filmů pro mládež Cannes
1967
Cannes / Francie
Zvláštní cena mezinárodní poroty mladých
Akce: 7. mezinárodní setkání filmů pro mládež Cannes
1967
Cannes / Francie
Velká cena mezinárodní poroty
za kritické pojetí v zobrazení každodenního života
<p>Jeden z nejoblíbenějších titulů československé nové vlny se po půlstoletí vrací na plátna kin v digitálně restaurovan...