Skřivánci na niti

Anotace

Motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) se v roce 1969 rozhodl inspirovat režisér Jiří Menzel ve svém dalším hrabalovském opusu. Po příběhu Smrt pana Baltazara z generačního povídkového snímku Perličky na dně (1965) a válečné tragikomedii Ostře sledované vlaky (1966), jež získala Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šlo o další spolupráci ceněného filmaře a úspěšného spisovatele. Skřivánci na niti se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce – vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor (Leoš Suchařípa), mladičký adventista Pavel (Václav Neckář) a jeho láska – vězenkyně Jitka (Jitka Zelenohorská), holič Kudla (Ferdinand Krůta) – ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem (Jaroslav Satoranský), který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ – ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako pohrdanou exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný… Místo diváckého zájmu, pochvaly filmových kritiků a cen na mezinárodních festivalech Skřivánci na niti na dvacet let putovali do pomyslného cenzorského trezoru. Téma politických perzekucí v padesátých letech totiž nemělo v rychle se normalizující kinematografii místo. Scéna se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral) musela být vystřižena, s tím se však cenzura nespokojila. Premiéru si film odbyl až po listopadu 1989. I když svému režisérovi získal na MFF v Berlíně 1990 Zlatého medvěda, šlo jen o pozdní satisfakci. Jiří Menzel totiž svůj následující film směl natočit až po pěti letech – a navíc šlo o budovatelskou agitku Kdo hledá zlaté dno (1974).

Obsah

Poznámka

Snímek byl původně natočen v koprodukci se západoněmeckou společností Taurus Film Mnichov. Koprodukční partner obstaral zejména filmový materiál. Film byl předán Ústřední půjčovně filmů 30. 10. 1969, a protože nebyl schválen do distribuce, uskutečnila se premiéra až v únoru 1990.

Film byl v roce 2021 digitálně restaurován za spolupráce Národního filmového archivu, Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a Státního fondu kinematografie ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.