Hvězda brněnského Divadla na provázku, Boleslav Polívka, se ve filmu prosazoval poměrně dlouho: v řadě televizních projektů sedmdesátých let vytvořil vedlejší role a upozorňovat na sebe začal nejprve v rámci záznamů divadelních představení (Pezza vesus Čorba /1975/, Trosečník, Am a Ea /oba 1977/, Commedia del arte /1980/). Režisér Vladimír Sís se na přelomu desetiletí postaral o filmové verze dvou představení, v nichž Polívka hrál – Balady pro banditu (1978) a Poslední leče (1981). Divácky vděčnou divadelní hru si Jiří Pecha s Polívkou napsali pro sebe, přestože v ní vystupují dvě „ukradené“ postavy: starý revírník, kterého tvůrci převzali z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje, a titulní protagonista hry soudobého dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Jednoduchý děj vychází z každoroční doktorovy návštěvy u revírníka, v jehož nuzném příběhu oba muži prožívají nejneuvěřitelnější fantazijní dobrodružství. Sísův experimentální snímek, v němž jde v podstatě o hru na hru, rámuje rozhovor Polívky a Pechy o jejich postavách. Do protagonistů promítají své divadelní zkušenosti a posléze – už v rolích – dávají průchod své/jejich nespoutané fantazii. Protagonisté nakonec podlehnou reálnosti dění: Burke kamaráda skolí ranou z pušky jako jelena, ale revírník skutečně umírá. Vše se však nakonec ukáže být zase jen hrou na pravdu… Poslední leč je „hereckým koncertem“, v němž dvojice protagonistů dává průchod svému dravému smyslu pro absurdní divadelní akci. Chůze hustým lesem či obtížný výstup na horskou chatu jsou produkty svérázné autorské metody, která aktérům/autorům dovoluje mísit se svévolnou nonšalancí slovní humor s činohrou a pantomimou. Snímek, který se vymykal dobovému barrandovskému standardu, dodnes poskytuje svědectví o Polívkově a Pechově živelném talentu.
Na zahradním dvorku si herci Bolek Polívka a Jiří Pecha vyprávějí o postavách své hry: o starém revírníkovi, kterého převzali z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje, a o doktoru ze hry Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Oba herci promítají do svých protagonistů své divadelní zkušenosti a fantazii. Revírník a Burke se scházejí a v představách prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Ze stromků postaví v pokoji les a chytají se k lovu. Z umyvadla je studánka, z klobouku hnízdo a skleněný „bažant“ se promění ve skutečného pernatce. Pokoj se promění v útulnou hájovnu, nezničitelní fantastové se vydají na Srnčí vrch. Také se věnují rybaření. Revírník sundá ze zdi parohy a předvádí jelena. Burke ho skolí ranou z pušky. Revírník však skutečně umírá, marně Burke přivolá pečovatelku. Starý muž umírá jako zasažený jelen. Obraz se prolíná do reálu přírodní scenérie a pak reálu postavených kulis. Herci odcházejí, zvukaři balí své věci, rekvizitáři likvidují scénu...
Film byl natáčen na černobílý a barevný materiál a posléze celý překopírován na barevný materiál. V Národním filmovém archivu je také uchován původní černobílý originální negativ obrazu a duplikační kopie.
Jiří Kratochvíl
Magda Vodičková
Milan Uhde (Poslední leč – divadelní hra)
Jaroslav Chytrý, Karel Karas, Ladislav Winkelhöfer
Pavel Nový, Roman Smítko
Nataša Culíková (klapka), Jiří Kučera (fotograf)
FISYO (Dirigent Mario Klemens)
Poslední leč
Poslední leč
A Sportsmen’s Feast
film
hranýdistribuční
groteska
Československo
1981
1981
schválení literárního scénáře 31. 7. 1981
schválení technického scénáře 4. 8. 1981
začátek natáčení 4. 8. 1981
konec natáčení 27. 11. 1981
promítání povoleno 23. 12. 1981
vyřazení z distribuce 31. 12. 1991
premiéra 15. 10. 1982 /přístupný mládeži/
Český film. Hra o štěstí dvou přátel. Podle původní hry Boleslava Polívky ve spolupráci Jiřího Pechy.
Dramaturgická skupina Drahoslava Makovičky, Drahoslav Makovička (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
92 min
2 607 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české